#111871: Evropan - Re: Zajímavý detail. 

"posera, který neumí nc jiného, než nadávat v anonymních diskusích" jseš ty, eurogoebbelsi. Pomáhat uprchlíkům nechceš, jen k tomu vyzýváš ostatní. A teď ses pokusil utéct do jinýho vlákna, protože ti došly tvý parodie na argumenty (CTRL-C-V).

Lahváč byl podle svědectví jiných chartistů a lidí, co ho znali odkaz odkaz pěkný neřád a to je ještě hodně slabé slovo. Byl ale ochotným poskokem elit, kterým dělal reklamu na "svobodu", tj. americký koloniální vliv v zahraničí. Za stejným účelem podporoval i humanitární bombardování, že, ehm ehm.

#111873: Čech z Prahy - Re: Re: Zajímavý detail. 

 Díky, Čípku, za odkazy. Mnohé vysvětlují.

Z odkazu na Wikipedii, např. ten pan Wolf, o kterém jsem nikdy neslyšel :  

John Bock uvedl, že Wolfa zklamalo polistopadové dění a to, že jeho utrpení nebylo dostatečně zhodnoceno, a veškerou nespokojenost s dalším vývojem si personifikoval do osoby Václava Havla. Postupem času se Wolf podle Boka stával čím dál militantnějším. Dana Němcová podle Boka Wolfovy invektivy, místy nepravdy, nechápe. Podle nich Wolf „najednou dělá, jako by byl s Vaškem Havlem v nějakém kontaktu, ale to tak zcela pravda není“. Co se týče až obscénních intimit, které Wolf o Havlovi šíří, se Bok domnívá, že se Jiří Wolf k něčemu takovému nemohl vůbec dostat nebo u toho být, pokud by se vůbec něco takového stalo, a nedovede posoudit, jestli tomu Wolf sám věří nebo si to vymýšlí. John Bok uvádí, že v letech 1988 a 1989 se Havlovým staral o byt a proto musí konstatovat, že „všechny ty věci, které Jiří píše, jsou lež“. Bokovi je Jiřího Wolfa líto, ale omlouvá ho tím, že to má „v té hlavě trochu pomotané“, aniž by tím chtěl snižovat jeho lidskou důstojnost. Bok se přitom nepovažuje za nekritického Havlova příznivce, ale také se distancuje od jeho vztahu „k Čalfům a Bakalům".

A druhý odkaz na paní Terezu Boučkovou :

Dost jsem popsala už v Indiánském běhu. Po revoluci jsme se potkali jen dvakrát. Poprvé to nebylo hezké. Jeho okolí totiž začala moje kniha, v níž pod přezdívkou vystupoval, vadit a nesměla vyjít. Což bylo kruté – nikdy mě nenapadlo, že ve svobodě, pro kterou jsem ledacos udělala, nepoddala se nátlaku estébáků ani neemigrovala, se něco takového přihodí. Havel na mnoho zapomněl anebo se mu to nehodilo k image prezidenta. Třeba, že mu máma za totality hodně pomáhala, sháněla mu lístky do divadel, seznamovala ho s lidmi, mimo jiné s herci Divadla na Zábradlí, kde kdysi jako kulisák a autor začínal... Podruhé jsme se viděli, když se na Hradě loučil jako prezident – to už se choval pěkně, byť se mi věnoval jen pár vteřin.

Mimochodem paní Boučková ve svých pamětech docela objasnila postoje pana Miloše Havla za 2. světové války, kdy dokázal řadě umělců pomoci.

Vlastně nevím, co tě jako vždy vede k nadávkám, když zrovna tyto dva odkazy na souvislosti s naším prvním českým prezidentem panem Václavem Havlem mnohé osvětlují, nic nezastírají ani nezveličují, ale nadále podporují obecný názor, že v jeho osobě jsme měli velkého státníka.

Pojmu "humanitární bombardování" moc nerozumím, ale to mě v tvých příspěvcích tak moc nepřekvapuje. Ta tvoje fascinace Goebbelsem je ale na hranici paranoie a trestného činu.