MANIFESTAČNÍ PETICE ZA ODSTOUPENÍ PREZIDENTA MILOŠE ZEMANA

Quoted post


Nepřihlášený uživatel

#116089 Re: Re: Re:

2017-09-26 09:17

#116076: - Re: Re:  

 Celý text dokládá tehdejší dobu dokonale i tehdejší zvrácený způsob myšlení, nedělá z pana Peroutky antisemitu. O to se snažil vytrháváním věcí ze souvislostí Ovčáček, proto jsou Ovčáček s Zemanem ubožáci.  

Odpovědi


Nepřihlášený uživatel

#116146 Re: Re: Re: Re:

2017-09-27 14:29:36

#116089: - Re: Re: Re:  

 V době, kdy Němci posílali židy do koncentračních táborů. Napsal Peroutka následující článek. Je to třeba citovat celé. 99% článků v médiích uveřejní jen pár řádek tohoto odstavce. Taktně totiž zamlčují důležitou jednu malinkou větičku, tak aby to vypadalo, že Peroutkův článek je jen konstatování pravdy. Poslední větička, kterou již média necitují ukazuje na to, co si myslí Peroutka.

"Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu… Počet židovských spisovatelů a žurnalistů byl přílišný, daleko větší než v kterémkoli jiném národě, přímo sensační počet. Jejich jazykové výkony, brány v celku, podstatně oddálily němčinu od její klasické podoby… Židovských spisovatelů a žurnalistů bylo v Německu příliš mnoho, aby se dali asimilovat německým duchem a prostředím. Spíše tam žili v přesile, a posilujíce se navzájem, zachovali si své zvláštnosti. Jest věcí Němců samých, jak to chtějí posuzovat ze stanoviska svého národního bytí. Ale je pravda, že polévka byla přesolena."
http://www.pritomnost.cz/archiv/cz/1939/1939_22_2.pdf
Citace viz odstavec vlevo uprostřed a konec citátu v článku vpravo nahoře.
Poslední věta je konstatování názoru Peroutky na fakta výše. Kdyby to bylo jen konstatování pravdy, tak by Peroutka napsal. Němci si myslí, že polévka (židovského elementu) byla přesolena. Ale pokud novinář napíše je "je pravda", tak vyjadřuje svůj názor, že s konstatováním souhlasí.

ČTK - Židé si připomínají křišťálovou noc
Křišťálová noc - wikipedie