Nikdy na to nezapomenu. Bylo to v roce 2009. Naklonil jsem se k němu a jemně se dotkl jeho ramena: "Pane prezidente, můžu vás vyšetřit?"

Otočil se, usmál se a už jen jeho oči prozrazovaly tu živou duši a moudrost tam někde uvnitř. Bál jsem se ho dotknout. Jeho kůže byla jako z jemného celofánu a jen těžko jsem na jeho fyzické schránce nalézal cokoliv zdravého a dobře fungujícího. Jenže mně to nevadilo. Nejen mně, nikomu v jeho okolí. Moc jsme stáli o to, aby žil. Když tu byl s námi, měli jsme pocit, že jsme o kousek lepší, a v zahraničí, aspoň v tom západním, nás díky jeho jménu trochu respektují. "Yes, I know president Havel…"

#124506: - Jak bude umírat Miloš Zeman? Jako Stalin či Gottwald? Obklopen bandou zločinců.... 

Jenže pak se stalo cosi neočekávaného. Neměl jsem se ládovat tou čočkovou polévkou. Mé vnitřnosti neobstály pod tlakem střevních plynů. Prdnul jsem si a panu prezidentovi Havlovi odlétla hlava. Ale i jiné části jeho tělesné schrány se tím náhle od sebe oddělili. Patologové pak dlouho hledali ještě pravé ucho pana Havla v zahradě pod balkonem. S levou nohou to naštěstí nebylo tak pracné, protože byla v trávě lépe vidět.

#124506: - Jak bude umírat Miloš Zeman? Jako Stalin či Gottwald? Obklopen bandou zločinců.... 

Díky.... Kdyby žil pan prezident Havel , skálopevně věřím, že by se Zeman nikdy nestal prezidentem !!!

#124506: - Havel chcípl jako prašivý pes.... 

Havel byl vypitá troska prolezlá chorobami už dávno před tím.