Včerejší Kauzy Jaromíra Soukupa přinesly šok. Padlo první trestní oznámení! Otevřela se kauza OKD. Pořad také odhalil, kdo dnes ve skutečnosti byty OKD vlastní. Barrandov získal těžko přístupné dokumenty. Dojde k souboji miliardářů, Soukup totiž Bakalu zažaloval. Naloženo dostala i ČT a Bakalova média. Dočkají se nájemci bytů OKD odškodného?

„Jeden gauner okradl za bílého dne více než sto tisíc lidí,“ začal pořad Jaromír Soukup. Kauza se týká všech, kteří platí daně, jak Soukup vysvětlit. Příjem z prodeje bytů totiž mohl jít do státního rozpočtu. „Příběh ukradení bytů OKD za bílého dne je totiž pěknou ukázkou toho, jak v Česku prostě nefunguje spravedlnost,“ lamentoval Soukup. Poznamenal, že policie už celou věc mohla klidně deset let vyšetřovat, ale nic nedělala. Za naprostý vrchol považuje to, že všichni obvinění v kauze OKD odešli od soudu bez trestu.

„Ten Bakala je opravdu gauner a na krku nemá jen ty kauzy, které jsme probírali dříve, ale i tu dněšní, tak co mám dělat,“ vysvětloval Soukup, proč je tématem pořadu opět miliardář, vlastník Hospodářských novin a časopisu Respekt. Jaromíra Soukupa štve, že ti, kteří z bytů OKD „vytahali desítky milionů korun“ unikli bez trestu. Podle Jaromíra Soukupa lze jen těžko najít větší prasárnu, než jakou je případ OKD.

„Bakala za podivných okolností ukořistil prosperující OKD včetně desítek dalších firem, pozemků a nemovitostí. Postupně dokázal z OKD vypumpovat více než sto miliard korun. Když jedete karvinskem, víte, co by se za sto miliard korun dalo udělat? A byl to také on, kdo potom přivedl OKD na buben,“ shrnul vše Soukup. Podle něj mohlo OKD dodnes fungovat bez problémů, kdyby z něj nevyvedl tolik peněz.

A jak Zdeněk Bakala vůbec k bytům a k samotnému OKD přišel? V lednu 1991 se z národního podniku OKD stala akciová společnost a vláda ji poslala obratem do kuponové privatizace. Stát dal tehdy do kuponové privatizace 40 % akcií, sám si ponechal podíl 52 %. Jaromír Soukup připomněl, že stát v roce 1996 snížil základní jmění OKD z 27,8 miliard na 24,3 miliardy. Tím se také snížil podíl státu ve firmě a koncem roku 1996 v ní už nedržel většinu. Od tohoto bodu se začalo firmě OKD dařit jen a jen hůře. Nejvíce na to dopláceli zaměstnanci.

Tou dobou začala akcie OKD ve velkém skupovat firma Eurobrokers. Činila tak na objednávku firmy Patria Finance. Když Roman Češka z Fondu národního majetku zjistil, že někdo od obcí vykupuje akcie OKD, najal právě Bakalovu firmu Patria Finance, aby akcie nakoupila i pro něj. „Takže Patria Finance to nakupovala pro kdekoho,“ dodal Soukup. „Od prosince 1990 do května 1996 mohl stát jako většinový akcionář úplně v klidu přijmout na valné hromadě například rozhodnutí o povinnosti OKD k převodu vlastnictví bytů na nájemníky. Od roku 1994 taková právní úprava existovala. Nic tomu nebránilo! Jenom by ti úřednící na to museli myslet a na valné hromadě to říci,“ divil se Soukup. Stát nic neudělal.

„Asi si tehdy snažili udělat oko u těch rostoucích oligarchů. Když máte očko a přihrál jste nějakou miliardičku některému z oligarchů, třeba panu Bakalovi, tak vám z ní třeba něco dá, nebo vám dá práci. Takhle se uvažovalo,“ rozčílil se Soukup na úředníky. Stát tedy nemohl dále rozhodovat, jak má OKD nakládat se svým majetkem.

Jaromír Soukup se poté dal do popisu tzv. „transakce snů“. „Ve středu 14. října 1998 koupí OKD od manažerů K.O.P. za 3,9 miliardy korun. Tato firma posílá ten samý den 2,4 miliardy korun Karbon Investu. Ten tuhle částku posílá manažeru Stanislavu Prosovi a získává za ní majoritní podíl v OKD. Krátce poté zbývá zbývající 1,5 miliardu na účet neznámé kyperské společnosti Lagur, která je zřejmě ve vlastnictví Stanislava Prose. Za tuto částku poté kupuje firmu Karbon Invest. Celá tahle transakce, při které létají z účtu na účet miliardy, trvá jen několik desítek minut v době, kdy o internetovém bankovnictví v Česku ještě nikdo nemá ani ponětí,“ říká Soukup. „Abych to zkrátil, tak manažeři získávají v OKD majoritní podíl bez vynaložení koruny navíc. Použili jen peníze, které už v těch firmách byly a měly mimo jiné patřit státu,“ šokuje Soukup. Do struktury firem zvenku nepřibyla ani koruna. „Je to kapitálový incest,“ komentoval tehdy transakci Roman Češka, šéf Fondu státního majetku.

V červenci 1999 majoritní akcionáři vypoklonkují zástupce státu z orgánů společnosti. Tím stát definitivně ztrácí kontrolu nad firmou. Může už jen rozhodovat, co udělá s menšinovým podílem ve firmě. Noví vlastníci samozřejmě tlačí na to, aby stát tento podíl prodal. Stát tak po 49 letech o společnost fakticky přichází.

Poté už se pořad stočil ke kauze bytů OKD. Vládě trvalo až do roku 2000, než jim došlo, co se stalo. Začali potom řešit hlavně to, aby menšinový podíl prodali. V roce 2003 pak premiér Vladimír Špidla pověřuje ministra financí Bohuslava Sobotku, aby prodej uskutečnil. Tehdy jednatřicetiletý ministr tím zaúkoloval předsedu Fondu národního majetku Jana Juchelku. „Výběr Juchelky není náhoda. Nejen, že to kompetenčně sedí, ale navíc je tu ještě jedna výhoda, Juchelka je dobrý kamarád Sobotkova nejbližšího kamaráda, Radka Pokorného. Pravidelní diváci již vědí, že Radek Pokorný je neformální a několikanásobný mistr světa v disciplíně všemožného propojování lidí a obchodů,“ líčí vše Soukup.

V té době navíc Pokorný a Juchelka spolu sedí v dozorčí radě Komerční banky. V lednu 2004 si stát nechá udělat posudek od společnosti Vox Consult. Podíl v OKD má podle posudku hodnotu 2,08 miliardy korun. „A protože o náhody není nouze, tak autor posudku tak nějak zapomene ocenit i desítky dalších dceřiných společností, mezi nimi také byty, nemovitosti. A protože už to smrdí kriminálem, tak honem přispěchá Komerční banka. Ta jen tři dceřiné společnosti OKD ocení na 1,4 miliardy korun. Ale Fond národního majetku na to kašle, dělá, že to neexistuje,“ pokračuje Soukup.

Pak Jaromír Soukup přichází se zcela novou informací. Jak je možné, že znalecký posudek dělá banka? „V momentě, kdy došlo na lámání chleba a začalo to smrdět, tak světe div se, Komerční banka najednou o ničem nevěděla. Novou zprávou je, že v čachrech s majetkem OKD jede podle všeho i tahle finanční instituce. V březnu 2004 přichází od Karbon Investu opravdu velkorysá nabídka na odkup státního podílu za 2,25 miliard korun. To se nelíbí ÚOHS, který upozorňuje, že cena je podezřele nízká. Tvrdí, že by měla být nejméně o miliardu vyšší.

Jednání pokračují až do září, kdy vláda Stanislava Grosse rozhodla na návrh ministra financí Bohuslava Sobotky o privatizaci menšinového podílu státu za 4,1 miliardy korun. A vítězem se stává Karbon Invest,“ prozrazuje Jaromír Soukup. Dodal, že jediným členem tehdejší vlády, který si materiály prostudoval a s transakcí nesouhlasil, byl ministr kultury Pavel Dostál. Krátce po rozhodnutí o prodeji OKD do rukou Karbon Investu prozrazuje pan Bakala, že mu patří dvě třetiny Karbon Investu.

V roce 2005 se pak podle Soukupa lidem z Karbon Investu přihodil malý zázrak. „Kam se proti tomu hrabe nějaké proměňování vody ve víno. Z podílu v hodnotě 4,1 miliardy korun se v novém znaleckém posudku, zpracovaném v listopadu 2004, stal podíl s hodnotou 10,3 miliardy korun. K takovému nárůstu došlo za pouhé dva měsíce. Ale to ještě není všechno. V březnu 2006 ocenila auditorská firma Ernst and Young stejný balík akcií na 24,01 miliardy korun,“ popisuje Soukup.

Evropská komise na základě podivných posudků požaduje vysvětlení a zahajuje správní řízení ohledně privatizace OKD. Ministr financí Bohuslav Sobotka pověřil zpracováním posudku pro správní řízení právníka Radka Pokorného, který byl v té době zároveň právním zástupcem firmy Karbon Invest. „To je vše k takřka neuvěřitelné české cestě privatizace OKD,“ shrnul Jaromír Soukup. Vláda pět let odmítala zveřejnit smlouvu o prodeji podílu v OKD. Byla zveřejněna až na základě soudního příkazu.

Jaromír Soukup poté načal ještě smutnější příběh bytů ve vlastnictví OKD. V posudcích, které měla vláda k dispozici, byly byty ohodnoceny částkou 40.000 korun za bytovou jednotku. Podle Soukupa navíc Bakala dostal od státu zadarmo na 1200 bytů a k tomu nádavkem různé hotely, komerční prostory a další nemovitosti. Znalci je v posudcích prostě opomenuli. Soukup připomíná, že znalci ocenili pouze 3 ze 32 dceřiných společností OKD.

„Vláda do smlouvy o prodeji akcií OKD vložila i 4 závazky, které měly ochránit nájemníky bytů. Karbon Invest tenkrát všechny podmínky přijal a zavázal se je dodržet. Po dobu 5 let od privatizace musí být byty spravovány firmou OKD a výnosy z jejich pronájmu se do nich musí zpět investovat. Nájemci bytů mají také při případném prodeji předkupní právo za zvýhodněnou cenu ze znaleckého posudku, tedy 40.000 korun za jeden byt, s přihlédnutím k aktuálním cenám bytů na trhu,“ vysvětloval Soukup pozadí případu. Zdeněk Bakala se tehdy za smluvní závazky zaručil. Řekl tehdy, že chce byty připravit k prodeji nájemníkům. Vydává o tom dokonce prohlášení.

„V rámci svého prohlášení oznámil i částky, za které je připravený byty prodat. Horníci podle jeho slibu měli za jeden byt zaplatit mezi 30 až 50 tisíci korun. Horníci v té době neměli důvod nevěřit. Ani to ale nestačilo utlumit všechny pochybnosti, tak se Zdeněk Bakala vydá do České televize a tam znova, na jemu spřízněnou kameru, ujistí nájemce o svých čistých úmyslech. Co si budeme povídat, spojení Zdeňka Bakaly a České televize je samo o sobě ďábelské a to by asi nemusel nic říkat. Všimli jste si, jak často jsou novináři z Bakalových Hospodářských novin nebo pan Tabery z Respektu hosty České televize? No, náhoda to není,“ pronesl Soukup a ukázal koláž loga ČT s postavou Zdeňka Bakaly.

„V roce 2006 bez souhlasu Ministerstva financí vyvedl Bakala byty z OKD do zcela nové firmy, kterou pojmenoval RPG Byty. Zničehonic se tento uhlobaron rozhodl 1200 bytů na Kladně, za které on nezaplatil ani jednu korunu, prodat. On ty byty vesele střelil společnosti s názvem Pražská správa nemovitostí, která nájemníkům názorně ukázala, jaké mrzení je může potkat. I když měli nájemníci slib, tak PSN jim byty prodávala za takřka tržní ceny. Část nájemníků skončila na ulici a část u příbuzných,“ vyprávěl Soukup příběh rychlého prodeje.

Jaromír Soukup pochválil Lubomíra Zaorálka. Ten tehdy jako poslanec označil chování Bakaly vůči nájemníkům za „gaunerské“. „Normální člověk by za této situace mlčel a tvářil se nenápadně, snažil se to napravit. To ale Bakala ne. Ten si myslel, že mu projde úplně všechno. Nafoukl se a podal na Lubomíra Zaorálka žalobu na ochranu osobnosti,“ překvapil diváky Soukup. V žalobě se domáhal omluvy a peněz navrch jako odškodného. Městský soud v Praze žalobu ovšem zamítl. „Od té doby je to černé na bílém – Bakala je podle soudu gauner. Pan Bakala je gauner. Doufám, že mě taky zažaluje,“ řekl Jaromír Soukup.

Soud tehdy konstatoval, že nájemci zhruba 44.000 bytů na severní Moravě důvodně očekávali, že jim byty budou převedeny. Proto se nezajímali o jiné bydlení a navíc do majetku pana Bakaly investovali své peníze, protože věřili, že byty budou jejich. Zdeněk Bakala poté své činy neměl vůbec snahu napravit. „Choval se stále stejně, na veřejnosti nadále vystupoval jako ztělesnění ctnosti, jako svátost sama, a ve skutečnosti to byl, jak jsem říkal a jak to soudy potvrdily, obyčejný gauner. I když mediální magnát s vlivnými médii a s Českou televizí za zády. Ale zůstal to obyčejný gauner a takový bude navždy,“ trefoval se do Bakaly Jaromír Soukup.

To ale v příběhu Bakalových bytů není všechno. „Když pan Bakala byl pod tlakem za to, že nesplnil svůj slib a panu Bakalovi to začalo být nepříjemné a odešel do Švýcarska, protože se tady už necítil dobře, tak udělal jednu z největších prasáren. Firmu RPG Byty, která vlastnila těch 40.000 bytů horníků, celou prodal. On měl prodat ty byty, ale prodal celou firmu,“ řekl Soukup. A komu Zdeněk Bakala firmu prodal? Sám Zdeněk Bakala tvrdí, že investorovi, který chtěl investovat do nemovitostí. Prodal ji firmě Residomo. „Ta firma patří firmě Fondy Bydlení 3, registrované v Lucembursku. Tam se totiž nedá najít skutečný vlastník. Ta firma Fondy Bydlení 3 patří firmě Fondy Bydlení 2, registrované v Lucembursku. Ta patří zase firmě Fondy Bydlení 1, registrované v Lucembursku. Tato firma patří firmě Round Hill Czech Residential Investment, registrované v Lucembursku. Ta patří firmě RH Czech Residential, registrované v Lucembursku. A tahleta firma patří dvěma firmám – CZ Investments, registrované na Kajmanských ostrovech, a firmě BTO Ripple Holding, registrované tamtéž. Tomu se říká transparentní převod,“ shrnuje Soukup úmyslně nepřehlednou vlastnickou strukturu.

„Nikdo nedokáže dopátrat ani jednoho vlastníka těchto firem. Pan Bakala tvrdí, že to převedl investorovi. A co kdyby za těmito firmami stál sám pan Bakala, aby se mu nic nemohlo stát?“ pokládá Soukup řečnickou otázku. Dostává se tedy k pointě – skutečné vlastníky firmy Residomo není možné nalézt. „Vůbec bych se nedivil, kdyby se za pár let ukázalo, že tahle struktura říká pane panu Bakalovi,“ zakončil celý příběh Jaromír Soukup. Zhruba před měsícem vyšlo najevo, že firma Residomo vydala v dubnu 2018 dluhopisy na 680 milionů eur, tyto peníze si tedy půjčila.

Residomo tedy získala byty, které měly patřit horníkům. Všechny byty jsou nyní v zástavě za peníze. „Koupím levně firmu, zatížím ji úvěry a nechám ji padnout,“ glosuje to Soukup. Bohuslav Sobotka, který stál za prodejem OKD, označil transakci za velké morální i podnikatelské selhání pana Bakaly. Transakcí na Residomo se měnilo vlastnické právo k bytům. Podle Jaromíra Soukupa tím Bakalovi muži porušili nabídkovou povinnost, která byla dána. Ty byty měly být nabídnuty horníkům. Pak ale v pořadu přišla největší bomba.

Firma RPG Byty měla nabídnout byty nájemcům k přednostnímu odkupu. K tomu však nedošlo. Podle Soukupa tím vznikla nájemníkům škoda v obrovské výši několika miliard korun. Jaromír Soukup se rozhodl na tuto transakci podat trestní oznámení a nájemcům bytů pomoci. „Teď po panu Bakalovi půjdu. A nebudu sám,“ uzavřel Jaromír Soukup výhružně.