To, co předvádí fašizující sluníčkáři, začíná přesahovat všechny slušné meze! Starosta Prahy 6 za Kalouskovu TOP09 a známý obhájce migrace a islámu Ondřej Kolář odmítl nechat očistit sochu maršála Koněva, kterou vandalové polili barvou, se slovy, že „má pochopení pro lidi, kterým socha vadí“. Stejně se chová pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti), který se rozhodl nevrátit na Staroměstskou radnici pamětní desku k osvobození Prahy maršálem Koněvem. 
Připomenu, že vojska 1. ukrajinského frontu, kterému velel maršál Koněv, osvobodila 27. ledna 1945 koncentrační tábor Osvětim. Jeho vojska se účastnila závěrečného útoku na Berlín (útočila jako první a tvořila jižní křídlo sovětského úderného uskupení). S maršálem G. K. Žukovem dne 8. května 1945 přijal maršál Koněv německou bezpodmínečnou kapitulaci. Koněvova vojska poté vyrazila na pomoc Pražskému povstání, v průběhu pražské ofenzívy osvobodila severní, střední a východní Čechy a jako první spojenecká armáda se dostala v květnu 1945 do Prahy. Při bojích v Praze a v nejbližším okolí s německými jednotkami, především s Waffen-SS, včetně tankové divize SS „Das Reich“, které pokračovaly v odporu a v masakrech českých civilistů, padlo 692 sovětských vojáků.

Poté maršál Koněv držel řeč k Pražanům na Staroměstském náměstí. Krátce po osvobození se maršál Koněv a maršál Malinovskij na Pražském hradě setkali s prezidentem Edvardem Benešem, kde od něj získali nejvyšší státní vyznamenání. 6. června 1945 byl Koněvovi udělen titul čestného občana Prahy. Za osvobození Prahy získal Koněv 1. června svou druhou Zlatou hvězdu hrdiny SSSR.

Podle českého historika Povolného byl Koněv od roku 1963 v důchodu (mimo službu). V roce 1968 nebyl příliš nadšený z invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, což mohlo být důvodem, proč si v roce 1970 nepřijel do Československa pro titul hrdiny ČSSR, který mu udělila Husákova normalizační vláda. Podle českého historika Jiřího Fidlera „možná šlo o šok z okupace Československa. Rozčarování z intervence přiznávali i další penzionovaní maršálové a generálové.“

Maršál Koněv byl během svého života vyznamenán britským Řádem lázně (rytíř - komandér), britským Vojenským křížem, francouzským Řádem čestné legie (velkodůstojník), americkým Řádem zaslužné legie (vrchní komandér), titulem Hrdina Československé socialistické republiky, československým Řádem Bílého lva 1. stupně, československým Řádem Bílého lva Za vítězství 1. stupně, československým Řádem Klementa Gottwalda, Československým válečným křížem 1939, mongolským titulem Hrdina Mongolské lidové republiky, velkokřížem polského Řádu Virtuti militari, polským Řádem grunwaldského kříže 1. stupně, jugoslávským Řádem partizánské hvězdy, Řádem Bulharské lidové republiky 1. třídy a Řádem maďarské svobody.

Vyznamenán byl také Medailí za obranu Moskvy, Medailí za osvobození Prahy, Medailí za dobytí Berlína, Medailí za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce a desítkou dalších řádů a medailí.

Známý je citát maršála Koněva před bitvou na Dukle:„Buď Karpaty přejdeme, nebo na nich padneme!“

Co si myslíte o chování starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře (TOP09) a pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti)? Mají tito sluníčkářští „hrdinové“ právo na to, aby jménem občanů České a Slovenské republiky a jejich předků, poplivali jméno maršála Koněva?

#150652: -  

Mají. Maršál Koněv jako velitel vojsk Varšavské smlouvy vedl brutální potlačení maďarské revoluce v roce 1956 a organizačně se podílel na přípravě invaze spojeneckých vojsk do Československa v roce 1968. Kdo se ho zastává, je vlastizrádce!

#150652: -  

Táhni do Ruska zavšivený rusáku!

#150652: -  

   Koněvovi vojáci se od Berlína přes zbořené Drážďany do Prahy  dostali za Schornerovými zády dříve než z Pezinku 2. ukrajinský front maršála Malinovského. 

   Kromě vojáků dorazili s 1. ukrajinským frontem i agenti kontrarozvědky Směrš, kteří v Praze začali zatýkat a odvážet československé občany, kteří kdysi přišli z Ruska. Zmizelo nejméně tisíc lidí.

  Koněv se snažil si po bitvách přivlastňovat všechny úspěchy a naopak očerňovat ostatní velitele.

  Na jaře 1941 byl Koněv povolán na Západ a stal se velitelem Severokavkazského vojenského okruhu a Západního frontu. Byl poražen, německá armáda si otevřela cestu k Moskvě.

   Zdálo se, že s Koněvem je konec. Před popravou ho zachránil Georgij Žukov, který odvolaného velitele Západního frontu odmítl zatknout a místo toho jej dosadil do svého štábu. 

  Natalja Koněvová, dcera: „Můj otec měl rád západní Čechy, rád tam odpočíval. Již před válkou trpěl žaludečními vředy, velice oceňoval karlovarskou minerální vodu.

  Moskva čekala na zprávu o tom, že Praha byla osvobozena, takže v Moskvě nezazněl ohňostroj ani slavnostní salvy do toho okamžiku, než otec do hlavního stanu Stalinovi a vedení země poslal hlášení.“

   Ivan Koněv: V prostoru mezi Žatcem a Mimoní  jsme zajali Schörnerův štáb, který se přesunoval na západ.

   Jak to tehdy vypadalo na západ od Prahy, ilustruje Tom Stafford, který shodou okolností byl také 6. června 1944 na Omaze a v prosinci 1944 u Bastogne. 

   7. května v pozdních odpoledních hodinách odjíždí z Plzně konvoj pěti amerických vozidel M8. Mezi americkými důstojníky sedí německý plukovník Wilhelm Mayer-Detring.  Cílem mise je „Doručit informaci o kapitulaci německých ozbrojených sil  veliteli německé skupiny armád Střed, Heeresgruppe Mitte". Do Velichovek Schörnerovo na velitelství polního maršála  přijíždí 8. května asi v 9.20. Jednání skončila cca v 11 hodin, návrat do Plzně byl v 18.00. Velitelem mise byl podplukovník Robert H. Pratt ze štábu V. sboru americké Třetí armády. Koloně amerických vozidel velel major Carl O. Dowd.