Do bitev půjde před řadami - MILAN UHDE - HAVLOID Z PRAŽSKÉ KAVÁRNY!
(14. 3. 1953)

Jedenáct hodin s věže Víta
odlétlo jako černý pták.
Je po naději, neprocitá...
A opět slzou vlhne zrak.

Jak smutně zní teď cimbál polí,
neskřípou kola ve vískách.
Slunce své zlato skoupě drolí,
klarinet větru nepíská,

sestřička sedí nakloněná...
Tu tíhu chvíle sotva znáš.
Při drahém zvuku jeho jména
palčivě bolí dětský pláč.

Jak bych šel nyní Prahou potmě
a večer voní po kvítí.
Pohlédnu na Hrad: v Jeho okně
už zhasli, zhasli, nesvítí

a černý večer přelaskavý
bdí jako matka u syna.
Ověnčen kvítím první slávy
hospodář tiše usíná,

jak lehá otec ustaraný.
A pevně stojí jeho lid.
Do bitev půjde Gottwald s námi,
vzbudí ho těžká vůně lip.

Do bitev půjde před řadami.

#159387: 

      „Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují." (Ježíš)

      Není tedy pochyby o tom, že v padesátých létech byl Milan Uhde velký soudruh. 

      Ponechme nyní stranou, že kdyby nebyl, dnes by o něm nikdo nic nevěděl.

       Nějak časem, obtížen životními zkušenostmi zmoudřel. Uzdravil se z ochoření. A ty zkušeností váží  mnohokrát víc,  než prosté neochoření, budiž mu chvála.

       Dnes víme, že optimalita fungování věcí má svoje vlastní pravidla,  a že pokusy o její znásilňování nedávají dobré výsledky.  Dokonce ani za vysokou cenu.  Ani za příliš vysokou cenu. Prostě za žádnou. 

       Život je prostě jinde, a Uhdemu to v tehdejší strojovně moci nějak došlo.

        A toto zmoudření má svou cenu.