#159784: - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

Onen projev zněl takto:  "Prahu zaplnila lešení slibující, že nám už nebudou padat na hlavy římsy. Před několika dny však došlo na Žižkově k neobvyklé události: u jednoho domu se zřítilo celé lešení. Vyplývá z toho, myslím, jednoduché, leč důležité poučení: nikdy není vyhráno. S touhle devízou by měl počítat i Svaz spisovatelů; vždyť má-li mít například tenhle sjezd nějaký smysl, může ho mít jedině tehdy, když jim práce neskončí, ale teprve začne. Hezký den!“

#159786: - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

Václav Havel, vlastní životopis, úryvky

   „Po Únoru - bylo mi tehdy dvanáct let - nastala nová  situace: propukl třídní boj proti mé rodině  a pochopitelně i proti mně. To byla další velká škola,  za kterou nepřestanu být vděčen jak svému buržoaznímu  původu, tak tomuto režimu. Neustále mne to odevšad  vyvrhovalo a ze všech nabízejících se alternativ pro mne  zbývala vždycky jen ta nejhorší, což mi umožňovalo  nazírat věci skutečně odspoda. "

  Nejhorší byl zřejmě rok 1952. Havlův otec musel  definitivně opustit Lucernu a celé rodině hrozilo  vystěhování do pohraničí. Dědeček, exministr Hugo  Vavrečka tuto zprávu nepřežil. V srpnu 1952 ho ranila mrtvice a několik dní na to zemřel. O měsíc později jsme se  pak dozvěděli z rozhlasu, že strýc Miloš Havel utekl do  Západního Německa. Rodina nakonec zůstala v domě na  nábřeží.

  3. prosince byl  popraven bývalý generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský  a deset dalších vysokých komunistických funkcionářů.  Hlavní odsouzený prý před smrtí řekl: „Mám to, co jsem  si zasloužil!“

Václav Havel, Karel Hvížďala: Dálkový výslech