Neustávající konflikty na indicko-čínské hranici v Himálaji přitáhly pozornost k málo známé speciální vojenské jednotce, kterou tvoří převážně tibetští uprchlíci. Příslušníci uskupení přiznávají, že do armády vstoupili, aby se mohli pomstít komunistické Číně za okupaci Tibetu.

Před pár dny se čínské a indické síly střetly na sporném území blízko jezera Pangong Tso v západním Himálaji. Konfrontace stála život jednoho člověka.

Není jasné, co se 29. srpna přesně stalo. Indická armáda tvrdí, že se jí podařilo zvrátit čínské agresivní záměry na změnu statutu quo na hranicích okupovaného Tibetu, Čína naopak obvinila indické vojáky z nedovoleného překročení dohodnuté linie kontroly. Indická armáda získala do svého područí strategické výšiny.

Důležitou roli ve vojenské operaci hrála málo známá speciální jednotka SFF (Special Frontier Force - Speciální pohraniční síla), která sestává převážně z tibetských uprchlíků.

O SFF je toho známo jen málo. Byla založena v roce 1962, po pro Indii ponižující prohře ve válce s Čínou. Participovala ve válce Indie s Pákistánem, stejně jako v ozbrojeném konfliktu Indie a Pákistánu v roce 1999 známým jako Kárgilský konflikt.

Podle expertů Indie využívá u Tibeťanů znalost terénu v Himálaji a schopnost operovat ve vysokých nadmořských výškách. „Dává smysl je zapojit ve vysokých nadmořských výškách. Jsou to skvělí horolezci,“ řekl agentuře Reuters Amitabh Mathur, poradce indické vlády pro tibetské záležitosti. Podle Tenzina Tseringama, tibetského uprchlíka, který sloužil v SFF sedmnáct let, se Indie zdráhala použít jednotku proti Číně z obavy, že by Tibeťané vyhnaní ze své domoviny čínskou okupací nedokázali udržet své emoce na uzdě.

„Většina Tibeťanů se přidala k jednotce, protože je to naše šance bojovat s Čínou,“ přiznává Tenzin Thardoe, jehož mladší bratr je členem SFF. Zprávy o statečném počínání jednotky v posledních střetech s Čínou mu způsobily husí kůži. „Všichni jsme cítili radostné vzrušení,“ říká o reakci ostatních Tibeťanů.

Tibetský ozbrojený odpor formou guerillové války trval od začátku čínské invaze v roce 1951 hlavně ve východních částech Tibetu, kde mezi lety 1956-59 přerůstal ve vleklou a ničivou válku. Vyvrcholením těchto bojů pak bylo povstání v samotném srdci Tibetu, ve Lhase v bžeznu 1959. Po definitivní porážce všech tibetských ozbrojených oddílů na konci roku 1961 se další odboj přesunul právě za indické a nepálské hranice. V Nepálu bylo hlavní strategickou oblastí tibetského partyzánského boje malé autonomní království Mustang na tibetských hranicích. Přes všechny úspěchy v boji proti čínským okupačním jednotkám byla nakonec tato základna po brutálním čínském nátlaku na Nepál v roce 1974 zlikvidována a další víceméně utajený odboj probíhá z indického území.