Výzva k podání Stížnosti pro porušení zákona

Omluva

Vážení a milí, vy všichni kteří jste podporovali mého manžela, obracím se na vás ještě jednou po třech letech od jeho návratu z vězení, poté, co opustil rodinu, která při něm stála v nejhorší situaci jeho života.

Po všem, co jsme spolu překonali a vydrželi se manžel rozhodnul, že toho bylo už dost a před půl rokem navázal intimní vztah se ženou o dvacet let mladší, za kterou se odstěhoval právě v této době Corona - krize, provedl to způsobem, kterým popřel vše, co vyznával a hlásal, podvání, lže, zrazuje a sám sebe tím zcela popírá, shazuje a znevěrohodňuje vše, co hlásal a vyznával.

Je mi to moc líto a jsem jeho jednáním hluboce zklamaná, zůstávají mi nezodpovězené kruté otázky: bylo už tehdy v jeho kauze všechno jinak? Byla jsem pro něj jen snadno manipulovatelnou prostřednicí, kterou využil, když potřeboval a zapudil, když se mu už nehodila? K čemu to všechno úsilí, které stálo moji dceru málem život?

Manžel přestal komunikovat se mnou i s dětmi, prostě zmizel a zanechal za sebou jen spoušť a zmar a neřešené problémy. Je to šokující, tragické a nepochopitelné, stále se s tím nemohu vyrovnat. Chci se vám, kteří jste věřili v manželovu nevinu stejně jako já, omluvit a doufám, že snad časem pocit zrady překonám a dokážu odpustit.

Vánoce 2017

Vážení a milí,

Vy všichni, kteří jste podpořili svými podpisy pod petici mého manžela a celou naši rodinu v nerovném a předem prohraném boji proti brutalitě moci bez skrupulí - chceme vám konečně spolu ještě jednou poděkovat a popřát opravdu šťastné Vánoce - pro naši rodinu jsou to po letech Vánoce prožívané společně doma, je to radost a také vděčnost za to, že můžeme všichni ve zdraví u společného stolu slavit! Chceme se s vámi podělit o tuto naši radost a s těmi, kteří o to budou mít zájem, zůstat ve spojení, protože z boje vycházíme skeptičtější, realističtější a obezřetnější, ale s chutí do dalšího života.

Jarka a Marek s rodinou

Dopis ministru spravedlnosti od Štěpána Eliáše

Ministerstvo spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán, Ph.D. Vyšehradská 16 128 10 Praha 2    

Vážený pane ministře,  

moje jméno je Štěpán Eliáš,  je mi 18 let. Jsem synem  architekta Josefa Marka dříve Marka Řičáře. Obracím se na Vás se žádostí o podání stížnosti pro porušení zákona v procesu, ve kterém byl můj táta nespravedlivě souzen a odsouzen. Jako svědek vystupoval proti korupci  v kauze „Budišov“, stal se nepohodlným některým politikům, proto byl nejprve mediálně označen za lháře a zloděje a následně zneužitím policie a justice také prakticky odstraněn a zlikvidován.. Tato likvidace zasáhla ničivě přímo mě a celou moji rodinu, když jsme museli  ze dne na den opustit náš domov, kamarády, známé i prarodiče. Pět let jsme se museli skrývat za asistence policie po všech možných koutech republiky. Když jsme se konečně usadili a těšili se, že začneme konečně žít „normálním životem“, celá kauza byla mocnými  politiky této země obrácena proti mému otci, který byl křivě obviněn a nespravedlivě odsouzen na sedm let vězení, aniž se mohl účinně bránit. Dnes je moje velká rodina se čtyřmi sourozenci  rozdělena. Já jsem musel už od svých 16 let takzvaně žít na vlastní pěst. Rodiče vídám pohromadě jen občas a to ještě v nedůstojných podmínkách budějovické věznice. Ptám se tedy, čím se táta provinil? To je snad v naší zemi  trestné mluvit pravdu?  Trestá se zde morální jednání? Děkuji za Váš čas a pozornost, kterou doufám, budete věnovat případu mého otce a věřím, že nám pomůžete dosáhnout konečně nápravy nespravedlnosti páchané už téměř 10 let na naší rodině a mém tátovi.  

S úctou a důvěrou Štěpán Eliáš

Dopis ministru spravedlnosti od Anny Eliášové

Vážený pane ministře,

dovoluji si Vás kontaktovat s prosbou o nápravu křivdy, která se stala mému otci, Josefu Markovi, dříve Ing. Arch. Marku Řičářovi, který byl nespravedlivě odsouzen.
Jsem jeho dcera a vím, že by se žádného trestného činu nedopustil, protože je to zásadový člověk s hlubokými morálními hodnotami. Znám celý případ z osobní zkušenosti a vlastní účasti v něm. Již ze zběžného popisu musí každý, kdo má "zdravý selský rozum" vidět, že zde něco nehraje.
Můj otec byl odsouzen v důsledku svého svědectví proti korupci v kauze "Budišov", a to zcela ostudným způsobem. Nejdříve jsme celá rodina byli v "Programu na ochranu svědků", který se ukázal spíše jako program na úklid nepohodlných osob, neboť když jsme z něj vystoupili, tak byla celá kauza uzavřena s tím, že do vězení půjde můj otec, původně korunní svědek!
Já jsem v té době dokončila maturitu ve Francii a těšila jsem se na pokračování mých studií. Prožila jsem ovšem těžký pád do reality a jako devatenáctiletá jsem si chtě nechtě musela najít práci, která mě uživí, neboť naše situace nedovolovala jinak.
Mám čtyři sourozence, každého na jiném místě a má rodina je bez zázemí díky této perzekuci ze strany státu.
Žádám Vás, jako člověka s čistým politickým štítem, abyste si prostudoval tuto kauzu a udělal si na ni svůj, nikým neohnutý názor. Pokud k tomuto kroku dojdete, je již jen otázkou morálky a odvahy se postavit za nevinného, nespravedlivě odsouzeného člověka.
Pokud jste dočetl až sem, děkuji Vám za Váš čas a jsem s úctou.

Anna Eliášová

Dopis ministru spravedlnosti od Marie Eliášové

Vážený pane ministře,

jmenuji se Marie Eliášová, je mi 21 let a jsem dcerou odsouzeného Josefa Marka, dříve Ing. Arch. Marka Řičáře.
Rozhodla jsem se Vám napsat, protože se naše rodina nemůže už dlouhé roky nikde dovolat spravedlnosti. Můj tatínek svědčil před 10 lety v kauze “Budišov”, která byla „zametena pod koberec“ a dnes je vězněn, přestože tehdy  neudělal nic jiného než to, že se nenechal zkorumpovat a naopak na korupčníky upozornil policii.
Kvůli neustálému stresu a strachu o mého tatínka, jsem v roce 2014 onemocněla rakovinou prsu. Jako dvacetiletá jsem absolvovala chemoterapii, operaci i ozařování a nyní se zotavuji, a při tom studuji na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, ve městě,  kde je už přes rok vězněn můj tatínek.
Mám další čtyři sourozence, každého někde jinde, moje maminka žije a pracuje v Linci, abychom naši extrémní situaci finančně zvládli.
Chci Vás požádat o pomoc a nápravu nespravedlnosti, která ničí život nejen mému tatínkovi, ale celé mojí rodině. Chci se zastat svého tatínka, který je čestný, poctivý a nenechal se uplatit.
Prosím, zamezte dalšímu devastování našich životů a pomozte nám na straně pravdy proti lži a nenávisti.

S úctou

Marie Eliášová

Dopis ministru spravedlnosti ČR

Milí podepisovatelé petice, chci Vás seznámit s textem mého dopisu, který jsem odeslala na adresu ministerstva spravedlnosti ČR a zároveň Vás chci poprosit o podporu v tomto kroku. Kdo má zájem, čas a odvahu, prosím, pošlete vlastní dopis ministru spravedlnosti JUDr. Pelikánovi na podporu podání stížnosti ve věci nespravedlivého odsouzení mého manžela, zároveň všem, kteří mi pomáhají vřelé díky!

Text dopisu:

Ministerstvo spravedlnosti

JUDr. Robert Pelikán, Ph.D.

Vyšehradská 16

128 10 Praha 2

Vážený pane ministře,

ve svém prohlášení jste řekl: „Právní systém v Česku je zneužíván ke kriminalizaci lidí, kteří někoho štvou, ale nic neprovedli.“

Jsem manželka Ing. Arch. Marka Řičáře, nyní Josefa Marka, v jehož případě byla tato věta Vašeho prohlášení provedena tak důsledně, že jsme to jako rodina málem nepřežili.

Manžel svědčil a vypovídal proti korupci v kauze „Budišov“ před 10 lety, v důsledku toho byl s celou rodinou (5 dětí) zařazen do „Programu na ochranu svědků“. Název tohoto Programu se nám stal krutým výsměchem, neboť nejenže nás neochránil, ale naopak byl jednou z příčin toho, že se manžel nemohl efektivně bránit proti vykonstruovanému obvinění, byl odsouzen a nyní je vězněn za trestný čin, který nespáchal. Jeho kauza je jedním z nejkřiklavějších případů zneužití právního systému k likvidaci nepohodlného svědka.

V současnosti žiji já se svými dvěma nejmladšími syny v Rakousku, tři starší děti v ČR, každý na jiném místě. Ztratili jsme 10 let normálního života, domov, existenční zázemí, moje dcera ve 20 letech následkem prožitého stresu onemocněla rakovinou.

Oba jsme s manželem prožili rok 1989 jako studenti, tehdy s nadšením z předpokládané radikální změny k lepšímu, ale posledních 10 let nám přináší kruté rozčarování nad nespravedlností, která se stala, byla státním systémem opakovaně potvrzena a ničí nám život.

Chci Vás požádat, abyste využil Vašich pravomocí k nápravě této protiprávní likvidace mého muže a jeho trestání za poctivost a odvahu.

Posílám Vám ve zkratce popis celé kauzy s přehledem porušení zákona. Přikládám také podpisy pod petici, kterou jsem iniciovala ve snaze získat podporu proti nespravedlivému odsouzení mého manžela a za jeho osvobození.

S nadějí v možnost dosažení spravedlivého řešení

Ing. Jaroslava Marková

Stížnost pro porušení zákona

Vážení podepisovatelé petice, vzhledem k tomu, že jsem změnila účel petice, chci ty z vás, kteří nesouhlasí s využitím svého podpisu k podpoře podání Stížnosti pro porušení zákona v případě mého manžela, abyste mi to sdělili do 1 týdne od zveřejnění tohoto oznámení. Jinak budu považovat vaše mlčení za souhlas s tímto postupem. Ten je motivován tím, že navzdory vaší podpoře jsme po roce od manželova zatčení a nespravedlivému věznění nedosáhli žádné pozitivní změny.

Díky

http://youtu.be/ez5KHOKktGI{youtube}ez5KHOKktGI{/youtube}

Přemístění do Českých Budějovic

Generální ředitelství vězeňské služby ČR vyhovělo naší žádosti a můj manžel byl tento týden přemístěn do vazební věznice v Českých Budějovicích, adresa pro zasílání dopisů je:

Vazební věznice České Budějovice

Josef Marek - vězeň bezpráví

P.O.Box 170

České Budějovice

371 56

Česká republika

Osobní dopis

Jmenuji se Jaroslava  Marková (dříve Řičářová), jsem manželkou architekta Josefa Marka (dříve Marka Řičáře), který byl nevinný Městským soudem v Praze protiprávně odsouzen k 6 letům vězení, konfiskaci veškerého majetku a 5 letům zákazu činnosti za údajné zneužití státní dotace, jejímž příjemcem jako architekt a autor projektu ani nemohl být.

Jsem také matkou 5 dětí (2 dcer a 3 synů), které jsme společně vychovávali k životu v lásce a pravdě. Nejstarší Anna pracuje v cestovce pro francouzskou klientelu, mladší Marie chce studovat němčinu a španělštinu, syn Štěpán studuje Obchodní akademii, Matouš už vyhrál první mezinárodní soutěž ve hře na klavír, Šimon končí základní školu. Drží se, jen už vědí, že Masarykovo „nebát se a nekrást“ se v ČR tvrdě trestá.

Před 8 lety svědčil můj muž proti mafii v ČR, spolupracoval s policií, vypovídal, přestože mu vyhrožovali likvidací a pomstou. Viníci byli zatčeni a uvězněni, celá naše rodina byla umístěna do Programu na ochranu svědků. Změnili nám jména, data, místo pobytu, ztratili jsme kontakt s širší rodinou, přáteli, několikrát jsme se stěhovali. V Programu jsme žili 5 let, během té doby státní zástupce původní kauzu rozbil a zametl, viníci šli z vězení. Poté státní zástupce s pomocí policie mého muže obvinil a soud jej ve vykonstruovaném nespravedlivém procesu odsoudil.

V Programu se můj muž nemohl bránit, protože byl vlastně někdo jiný. Jeho důkazy soud odmítl.  Tři dny poté, co jsme z Programu vystoupili, byl Marek odsouzen v prvé instanci. Na podzim toho roku mu zemřela maminka, která ztrátu naší rodiny a obvinění  svého syna neunesla.

Manžel se odvolal k Vrchnímu soudu, dovolával k Nejvyššímu soudu, podal stížnost na Ministerstvo spravedlnosti a k Ústavnímu soudu, vše marně. Přestali jsme věřit, že v ČR  dosáhneme spravedlnosti. Manžel měl nastoupit do vězení, to odmítnul a s celou rodinou jsme na jaře roku 2012 odešli do Rakouska. Nakonec jsme našli pomoc a úkryt v klášteře u sestřiček. Mezitím se naše rodina rozpadla, dcery a jeden ze synů se vrátili do ČR pracovat a studovat, pomohli jim tam naši přátelé. Můj muž se pokoušel získat politický azyl nebo dosáhnout nevydání z Rakouska. Vše se ukázalo nemožné, protože ČR platí za demokratickou zemi začleněnou do EU.

Dcera Marie se chystala po maturitě studovat němčinu a španělštinu, před zahájením studia jí diagnostikovali velmi agresivní rakovinu prsu, okamžitě začala dostávat chemoterapii. V kritické době nám opět pomohly sestry, mohla jsem se nastěhovat do kláštera v Linci spolu s Marií, kterou léčili v nemocnici naproti klášteru, dnes je Marie po operaci a ozařování a začíná nový život.

Krutou cenu za záchranu dcery zaplatil můj muž, kterého v únoru 2014 zatkla a uvěznila rakouská policie.  S finanční podporou sester z Lince jsme se pokusili dosáhnout nevydání z Rakouska, bohužel marně. Manžel byl vydán a 2. 5.2014 předán české policii. Černě zakuklení ozbrojenci jej dopravili do věznice v Brně, kde byl držen v nelidských podmínkách. Když jsme podali stížnost na tamní poměry, byl přemístěn do ještě vzdálenější a horší věznice mezi vrahy a násilníky. Stal se tam číslem 19885 a pro bachaře objektem k ponižování.

Náš společný život nebyl vůbec jednoduchý, ale spolu jsme vždycky všechny překážky překonali a zvládli. Udržuje a udržovala nás při životě víra v Boha, naděje ve spravedlnost, vzájemná láska a sounáležitost naší rodiny.

Můj milovaný muž stále doufá v pomoc a osvobození, píše mi dlouhé dopisy plné vyznání lásky a volání o pomoc. Neumím se smířit s tím, že „se nedá nic dělat“, připadám si slabá a bezmocná, nevím na koho se obrátit, nevím komu náš příběh vyprávět, nemohu nic. Kdo můžete, pomozte mi, prosím, zachránit mého muže a zastavit tu strašnou nespravedlnost, která se nám stala!

Tento dopis je samozřejmě krátký a popisuje náš příběh jen stručně, jsem ochotná mluvit otevřeně a podrobně o všem, co se stalo a zodpovědět co nejpřesněji otázky každému, kdo bude mít zájem naslouchat a hlavně pomoci.

Jaroslava Marková –  Řičářová

Sdílet tuto petici

Pomozte této petici získat víc podpisů.

Jak petici propagovat?

• Sdílejte petici na své facebookové zdi a ve skupinách souvisejících s tématem vaší petice.
• Spojte se s přáteli
  1. Napište zprávu s vysvětlením, proč jste tuto petici podepsali. Lidé ji totiž podepíší spíše, když budou chápat, o jak důležité téma se jedná.
  2. Zkopírujte adresu webových stránek této petice a vložte si ji do vlastní zprávy.
  3. Pošlete zprávu přes e-mail, SMS, Facebook, WhatsApp, Twitter, Skype, Instagram a LinkedIn.