Zdeněk Bakala sjednocuje síly v nelítostném souboji o dominantní moc v Česku se svým novým úhlavním nepřítelem, jehož jméno je Andrej Babiš. Spojuje je se svými dřívějšími nepřáteli, kteří v boji s Babišem utrpěli již mnoho drtivých porážek, ale stále vlastní ohromnou zbraň, se kterou je možné Babiše porazit a kterou se Babišovi doposud nepodařilo získat. Ten se mezitím důsledně připravuje, akumuluje veškerou moc, jež je stále k dispozici, aby mohl následující velké válce čelit podobně nelítostnou silou.

Budování armády

Magnát Zdeněk Bakala spolufinancoval vládu Petra Nečase, která je též mediálně známa jako Bakalova koalice [1,2,3]. Je majitelem Economie [4,5], v níž instaloval svou ženu jako místopředsedkyni představenstva, zároveň zde sám působí jako člen dozorčí rady [54]. Economia dnes zahrnuje celou plejádu mediálních titulů, jako jsou Hospodářské noviny, Respekt, Aktuálně.cz, DVTV, ale třeba i Centrum.cz [6]. Nejsou to zdaleka jen mediální tituly, které pan Bakala vlastní. Prostřednictvím Bakala Foundation [7]si buduje armádu [8], jež místo ocelových mečů používá klávesnice. Budoucím novinářům platí cesty do zahraničí a špičkové vzdělání, aby se tito jeho noví zabijáci stali efektivnější silou, kterou bude moci použít.

Mentory nové armády v minulosti byli třeba Jana Ustohalová (MF Dnes), Pavla Holcová (České centrum pro investigativní žurnalistiku), Jindřich Šídlo (Seznam.cz dříve Economia), Tomáš Němeček, Markéta Dobiášová a David Macháček z České televize, Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný z týdeníku Respekt (Economia) při obecně prospěšné společnosti Zostřeno, ve spolupráci s Českým centrem pro nezávislou žurnalistiku [9].

Zdeněk Bakala také financuje knihovnu Václava Havla [10,11], kde jsou organizovány nejrůznější sociálně stmelující aktivity a kde se dostává přízně i širší veřejnosti. Schází se zde typičtí voliči TOP 09, stejně tak jako konzervativní křesťanští demokraté, ale dokonce i Zelení a tzv. Nová levice, liberální proud okolo ČSSD. Knihovna byla založena druhou manželkou Václava Havla (Dagmar) a Karlem Schwarzenbergem (TOP 09). Její nejvýraznější tváří je výkonný ředitel Michael Žantovský, jenž se těší velké přízni ve všech masmédiích středního proudu, která se jej ptají na domácí i zahraniční politiku, někdy i na filozofické otázky. Bakala dokonce, jako místopředsedkyni správní rady knihovny, ustanovil svou vlastní manželku [12], aby zajistila co nejlepší chod této instituce.

Pan Bakala vlastní velkolepé mediální impérium a platí nepřeberné množství novinářů. Zdaleka nejde ale jen o projekty na něj finančně napojené. Jde především o centrum mocenské [13]. Budováním své široké podpory posiluje, v tzv. hlavním proudu, všeobecné kulturní povědomí i v novinářské obci. Posiluje odpor k odlišnému vnímání světa kolem této konsolidované sociální skupiny. Vedle cukru je pochopitelně i bič v podobě Think-tanku Evropské hodnoty, který se spolupodílel na vytvoření Centra proti terorismu a hybridním hrozbám [14,15,16], projektu Milana Chovance, ministra vnitra z ČSSD. A sám vytváří „black list“ údajně dezinformačních webů [17].

Mezi nejvybranější Bakalovy rytíře patří především novináři z týdeníku Respekt, DVTV, Hospodářských novin a Neovlivní.cz.

Profesionální armáda, pro efektivní službu, nemůže být bez zásluh. V Česku jsou dvě hlavní organizace pro udílení takových cen. Jsou jimi Nadace Open Society Found a Cena Ferdinanda Peroutky.

Mezinárodní organizace Open Society Foundations byla roku 1993 založena americkým magnátem Georgem Sorosem [18,19]. Což je osoba, která je v zahraniční často obviňována z ovlivňování zemí střední a východní Evropy, ale i bývalých zemí Sovětského svazu, z důvodu mocensko-ideoligických pohnutek [20,21,22]. Například v Maďarsku Soros operuje prostřednictvím několika podobných nezávislých organizací a je zde jím založená univerzita. Maďarský premiér Viktor Orbán tuto „síť“ kritizuje, jako „podobnou mafii“. Orbán navíc chápe Sorosovy aktivity a vyjádření jako „vyhlášení války“ maďarské vládě [23]. Česká organizace OSF je také podporována britskou a americkou ambasádou [24].

Cena Ferdinanda Peroutky je financovaná organizací DOX a Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky [25,26], jejímiž členy jsou např. Jindřich Šídlo [27]. Ten dříve pracoval v Economii patřící Bakalovi [28]a vyznamenání této organizace, podobně jako jeho současná kolegyně ze Seznam.cz Renáta Kalenská, získali [29]. Pro zajímavost jsou dalšími členy třeba prezidentský kandidát Pavel Fischer, bývalý kandidát Petr Pithart, nebo Jan Dražan (Echo24) a Jan Bednář, což je předseda rady ČT, který vyznamenání této organizace roku 2011 taktéž získal [29].

Bakala, vedle jiných vlivných lidí (Janeček z RSJ a jeho kolega Dejčmar, který spolufinancoval prezidentskou kampaň Schwarzenbergovi, jenž dříve vlastnil časopis Respekt, předseda představenstva RSJ Winkler, donátor projektu Sabiny Slonkové Neovlivní.cz a dalších) financuje organizaci DOX [30,31,32]. Tato organizace se zaměřuje na kulturu a podporuje umělce, kteří jsou jí, nějakým způsobem, blízcí. Například jde o umělce Davida Černého, který měl od TOP 09 a tzv. Bakalovy koalice několik zajímavých zakázek. Je asi nejvíce znám kontroverzními uměleckými díly „Entropa“, nebo „Fuckáč na Vltavě“, jež směřoval na Pražský hrad. [33,34]

Bakala, ve velkolepém nadcházejícím boji, dokonce uzavřel spojenectví i se svým dřívějším nepřítelem – ČSSD přes obávanou PR agenturu Bison & Rose [35,36], nicméně ČSSD také zdaleka není chudá nevěsta na vdávání, jak by se zdánlivě, po koaliční válce s hnutím ANO a po všech utrpěných drtivých porážkách, mohlo zdát.

Zbraň hromadného ničení

„Podle expertů, kteří sledovali volby do rad za poslední období, je tichým tajemstvím, že v Radě ČT mají dnes většinu lidé vybraní ČSSD. Proto zřejmě tento návrh ve vládě ČSSD nepodpořila, ač to měla mnoho let v programu. Přitom žádná politická strana by neměla uplatňovat dominantní vliv na veřejnoprávní média,“ uvedla známá advokátka Hana Marvanová.

Česká televize, jako veřejnoprávní médium a jako mocná zbraň, kterou v rukou třímá ČSSD. Opravdu?

Předsedou komise rady ČT, jak bylo již výše zmíněno, v části o Ceně Ferdinanda Peroutky, je Jan Bednář. Místopředsedy pak jsou Jaroslav Dědič a Richard Hindls. Dědič byl v minulosti ředitelem marketingu ČKD Holding, pracoval také jako PR specialista a tiskový mluvčí Bohuslava Sobotky, který v té době vedl ministerstvo financí.

Mezi členy rady jsou například:

• Zdeněk Šarapatka, komentátor Forum24, do roku 1998 člen ČSSD, spolupodílel se na kauze Sabiny Slonkové Olovo, ze které později ekonomicky profitovali i novináři z Respektu, jejž vlastní Bakala.
• Ivana Levá je politička KSČM.
• René Kühn, majitel PR agentury, se mj. podílel na předvolebních kampaních ČSSD.
• Jaroslav Maxmilián Kašparů, řeckokatolický kněz a psychiatr, bývalý člen KDU-ČSL, který přestoupil do M. Kalouskovi nové partaje TOP 09, podporované Bakalou.
• Michael Hauser, aktivista a zakladatel občanského sdružení Socialistický kruh, který píše do Deníku Referendum (finančně napojeného na ČSSD), kde je aktivním podporovatelem ČSSD.
• Vratislav Dostál, vedl domácí rubriku Deníku Referendum, taktéž podporovatelem ČSSD, nyní pracuje pro server Info.cz.
• Jan Brandejs, pracoval jako PR specialista Ministerstva průmyslu a obchodu, byl poradcem premiérům V. Špidly, S. Grosse a J. Paroubka
• Luboš Beniak v roce 2013 začal vést českou pobočku britské PR agentury Shilland & Co Central Europe, ve stejném roce dělal mluvčího Ministerstvu Průmyslu a obchodu, pod vedením Vladimíra Dlouhého.

Tato rada [37]zvolila generálního ředitele České televize Petra Dvořáka krátce poté, co pan Dvořák projevil svou loajalitu Radě mediálním konfliktem s Andrejem Babišem.

Dvořák napadl Babiše s tím, že používá „estébácké postupy,“ když Mladá fronta DNES kritizovala Českou televizi za to, že utratí 12 milionů za PR služby. Jednou ze tří firem je PR agentura Bison & Rose, kterou spoluvlastní vlivný poradce Milana Chovance Miloš Růžička. [36,38,39,40]

„Přijde mi podivné, když čtyři dny před krajskými volbami pan Sobotka otevíral studio ČT v Brně,“ prohlásil tehdejší ministr financí Andrej Babiš [41]

To, že je Česká televize otevřená Bakalově koalici koneckonců dokládá i analýza Centra mediálních studií na FSV UK, kterou si rada ČT nechala vypracovat a kterou před veřejností utajuje. Z analýzy vyplývá, že ČT v období senátních a krajských voleb, roku 2016, manipulovala českou veřejnost, ve prospěch politické strany TOP 09. Analytik Jan Křeček vysvětluje, že se novináři „zkrátka nedokáží vyvázat ze svého vidění světa, v němž je TOP 09 důležitější než ve vidění světa u většiny lidí mimo redakce“ a dodává, že se z téhož důvodu analýzou odmítla zabývat i Rada pro televizní a rozhlasové vysílání. [42,43,44]

Bisoni

PR Agentura Bison & Rose je obávanou, společnou a prodlouženou rukou Bakalovy koalice s ČSSD [35,36].

Přiléhavým příkladem budiž interview Bakalova serveru Aktuálně.cz s konkurenčním miliardářem Radimem Jančurou (zakladatel a vlastník společností Student Agency a RegioJet), který v rozhovoru kritizoval Chovance a jeho reorganizaci policie a jehož rozhovor byl redakcí výrazně zcenzurován. Pro příklad je zde citace, ze které byla zvýrazněná věta z rozhovoru odstraněna. „Vím, že to byla trochu nadsázka,a myslím, že si to připravoval sám, a ne jeho dvorní agentura Bison & Rose, protože ti by to udělali jinak.Jeho základní chybou bylo, že o sobě řekl, že je slušný a chudý politik z tradiční strany“ [45].

Pro zajímavost dodávám, že redakcí Aktuálně.cz také byla vyňata celá Jančurova kritika Martina Romana, miliardáře a bývalého generálního ředitele ČEZ. Roman byl roku 2009 přistižen s Mirkem Topolánkem na luxusní jachtě v Toskánsku, nebo v Dubaji s předsedou Rozpočtového výboru Pavlem Suchánkem (ODS). Karel Schwarzenberg se tehdy nechal slyšet, že je údajně „veřejným tajemstvím v této republice, že ČEZ tady financoval politické strany.“ Z těchto indicií by tedy mohlo vyplývat, že na ČEZ, minimálně v minulosti, byla ekonomicky napojená jak ODS, tak ČSSD, což se snaží Bakalovo impérium zakrýt.

Obávaná agentura Bison & Rose je v současnosti mostem mezi ČSSD a původní Bakalovou koalicí. Kdysi ale služeb agentury využíval i sám Babiš [46]. To bylo ještě před tím, než vstoupil do politiky a než se stal rizikem jak pro Bakalu, tak i pro Sobotku, jehož straně začínal rychle ubírat volební preference. Oslabená ČSSD navíc začala ztrácet své penězovody a objevily se tak zde velké problémy s financováním, kterým nepomohlo ani rozhodnutí soudu ve věci zesnulého Zdeňka Altnera, jemuž má ČSSD vyplatit skoro 350 milionů korun [47]. Bakalova koalice se tak rozšířila a agentura Bison & Rose byla ČSSD otevřena dokořán pro využití, zatímco Babišovi byl do ní naopak přístup odepřen [36].

Babiš tak agentuře nemohl přijít na jméno, veřejně ji označil za „lobbistickou agenturu“, za „manipulátory a provokatéry“. Mocná organizace se ale obrátila na české soudy a ty, předběžným opatřením, ji Babišovi zakázali jakkoliv kritizovat až do konečného rozhodnutí soudu. Babiš například nesmí říkat, že Bison & Rose ovlivňuje Českou televizi, Economii, ministerstvo vnitra, nebo Bohuslava Sobotku [48].

Bison & Rose navíc Mafru čtyřnásobně zažalovala o 12 milionů korun za článek o Hotelu Kladenka, o němž Mafra napsala, že ji „Sobotkovi muži“ (rozuměj Bison & Rose) koupili za podezřele nízkou cenu [49].Spoluvlastník agentury a miliardář Růžička se přitom nechal v sarkastickém rozhovoru pro Deník slyšet, že se za Sobotkova muže sice nepovažuje, nicméně „váží si toho, neodmítá to“. Rozhovor ze serveru nicméně po čase zmizel.

PR Agentura již vyprodukovala masivní množství takových žalob, navíc do mocenského boje byla, pod Chovancovým vedením resortu vnitra, zapojena i kontrarozvědka, kterou měl Chovanec zaúkolovat k tomu, aby sledovala Babiše a jeho okolí, neboť údajně mělo existovat podezření, že se Chovance chystá kdosi zdiskreditovat a k tomu účelu má být zneužita Mladá fronta DNES v dřívějším vlastnictví Babiše. Aby toho nebylo málo, Chovanec veřejně obvinil Martina Stropnického z hnutí ANO z toho, že zneužil zpravodajských služeb, neboť u Chovancovy vily v Dejvicích měl být zadržen agent vojenské rozvědky [50,51].

Kauza je mediálně známá ale především díky jakési špatně smontované kompromitující fotografii, která údajně měla vyvolat dojem, že je na ní pan Chovanec, dívající se patrně na mladistvou nahou dívku. Mafra potvrdila, že i k nim do bulvární odnože Expres taková fotografie dorazila, nicméně Babiš obvinil Bison & Rose z toho, že jde o jejich kampaň, která má hnutí ANO, prostřednictvím Mafry, poškodit [52].

Ať už to bylo jakkoliv, je vcelku zřejmé, že Bakalova koalice vstoupila s magnátem a současným premiérem Babišem do otevřené války. Z kontraktů [53]Českého Aeroholdingu, pražského dopravního podniku, ministerstva pro místní rozvoj, Státního pozemkového fondu, pražského magistrátu, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Letištěm Praha, Čeprem, Českou televizí, Správou národního parku Šumava a ČEZem s touto PR firmou Bison & Rose, které se v politickém zákulisí říká výmluvně „Bisoni“ a která by ani nemohla existovat bez masivního příjmu z veřejných peněz, je ale patrné, že jde o velmi mocného a nebezpečného soupeře, kterému magnát Babiš, jakož i všichni ostatní politici, kteří by chtěli Bakalově koalici čelit, budou čelit s vypětím sil. A pokud se jim bude dařit, pak se nevyhnou obrovským investicím do vyčerpávající mocensko-ekonomické války v tomto souboji předních českých magnátů.

Ideologie svobody

Ve třináctém století neúspěšně proběhla poslední devátá křížová výprava, vedená pozdějším britským králem Eduardem I, tu dobu ještě princem v Kristových letech. Hollywoodští diváci jej znají především z amerického snímku Statečné srdce. Tam, jako krutý stařec, čelil fiktivnímu, později umučenému, skotskému rodákovi Williamu Wallacovi, jemuž neleželo na srdci nic jiného než svoboda.

Svoboda by se dala definovat jako pocit žití beze strachu, kdy se jedinec necítí omezen společností natolik, že by byl stavěn do nedůstojné role, kterou by pro ostatní musel hrát.

Ideologie svobody oproti tomu znamená, že je zde dostatečně silný celospolečenský konsenzus (příp. uzurpovaná moc), co je - či naopak co není svoboda. Taková ideologie pak nepočítá s jedinci, kteří se ideologii nechtějí anebo nemohou podřídit, pro které společenské mechanismy či společenská pravidla představují útlak. Zároveň platí, že utlačovaným je téměř každý, poněvadž univerzální pravidla nedávají prostor pro výjimky mimo privilegované osoby, kterých je ovšem menšina. Přitom každý jedinec je výjimečný. Utlačovaní lidé, u kterých je útlak patrný, jsou často označováni za nepřizpůsobivé občany, za extremisty a někdy dokonce za teroristy.

Zatímco nepřizpůsobivé občany je možno, v rámci ideologie svobody, bezohledně utlačovat s vysvětlením, že neměli tolik štěstí, nejsou dostatečně úspěšní, nesnažili se... extremisty je již možné kriminalizovat za projevené myšlenky a teroristy pak přímo likvidovat, bez jakéhokoliv respektování základních lidských práv a svobod, bez práva vyjádřit se.

Když se ideologie prolne s vypjatým nacionalismem a náboženským fundamentalismem, vznikají nám mocnosti, které se chápou jako vyvolené samotným Bohem. Pokud se podíváme na vyspělý svět se „západními hodnotami“ v případě Izraele je to sionistická ideologie o vyvoleném židovském národě, v případě USA jde především o vyhroceně nacionalisticky uchopené puritánství, které jde ruku v ruce s korporativistickým státem, opírajícím svou moc především na zbrojním průmyslu. Pro oba režimy je typický militaristický expanzionismus s morálním odůvodněním, že si to „Bůh žádá“ či „ve jménu Svobody“.

Irák

Dnes se již není potřeba rozepisovat o tom, že důkazy jako důvody ke spáchání válečného zločinu zaútočením na suverénní stát bez mandátu RB OSN, které Američané předávali svým spojencům, byly falsifikátem. Že se v Iráku žádné zbraně hromadného ničení nevyráběly, a tak zde ani nemohly být nalezeny, což vlastně všichni, včetně CIA, věděli. Šlo o casus bellipodobné tomu, které použilo Hitlerovo Německo při vpádu do Polska, když skupinka příslušníků SS, v polských uniformách, zaútočila na vysílač v Gliwicích.

Často jsme také rozebírali skutečné důvody Americké agrese, že jde o zájmy mocensko-ekonomické, přitom jsme ale zapomněli na to, co je pro Američany tolik důležité a co každodenně ovlivňuje jejich životy; totiž náboženství.

V Americe rozšířený protestantský náboženský směr puritánství je zakořeněný v samých základech historie USA, kde mělo obrovský význam při zakládání amerických kolonií i při politice vyhlazování původních domorodých obyvatel (spekuluje se, že jde o podobný rozsah obětí, jako při holocaustu v období II. Světové války), ale vlastně na celou moderní kulturu konzumentarismu.

Americký průmyslník a myslitel A. Carnegie ve své eseji „evangelium bohatství“, rozvinul zvrácené pojetí darwinismu Herberta Spencera, od kterého se samotný Darwin rázně distancoval. V tomto, na Darwinově díle parazitujícím, paskvilu (tzv. sociální darwinismus), razil ideji, že životní rozdíl mezi milionářem a dělníkem je ukazatelem, jak dlouhou cestu společnost urazila. Milionář by měl hledět, aby „chuďas“ nedostal ani vindru, protože „je leprou na těle společnosti“.
Zformuloval systém, kterým, podle něj, bylo možné udržet nuzáky v poslušnosti. Darováním části bohatství na nemocnice, školy, na různé dobročinné spolky, na dobré věci politické či podporou novinářům. Stejně postupovala další kapitalistická šlechta; naftový magnát John Davidson Rockefeller nebo také třeba J. Pierpont Morgan.

Přes všechny možné výkyvy a stávky se různé rody vč. Kennedyových, Clintonových nebo Bushových nastálo etablovaly a staly se tak hlavní páteří americké politiky a ekonomického systému USA. Ostatně proto, ač se v pozici prezidenta vystřídá nejdemokratičtější kandidát za nejrepublikánštějšího, reálný rozdíl bývá jen málokdy výraznější. A to i proto, že jsou v USA etablované mocenské skupiny [1], které formulují americkou politiku. Na první místo pak patří zbrojní průmysl (war profiteering) [2], v závěsu za ním je ale už sionistická lobby (AIPAC) [3].

"Svoboda je právem daným Bohem. Není americkým darem světu. Je to boží dar celému lidstvu", prohlásil George W. Bush ml. jako morální argument proč je potřeba zaútočit na Irák, kterému vládl Saddám Husajn.

Prolnutí mocných nacionalistických amerických puritánů s militantním sionismem je nepřehlédnutelný. I proto USA dotují ozbrojené izraelské síly cca z 1/4 [4], čímž zároveň dotují svůj zbrojní průmysl, poněvadž Izraelci zbraně nakupují primárně a někdy i výlučně podle smluv, od USA.

Viceprezidentka kandidáta na prezidenta McCaina, který Bushovu rétoriku podporoval, Sarah Palinová, prohlásila: „Vůdci našeho národa naše chlapce posílají na misi, kterou vytýčil Bůh.“ Také dodala, že: „Existuje plán a tento plán je božím plánem.“

Náboženský motiv je taktéž patrný při každém projevu amerických prezidentů, kteří svojí řeč zakončují zvoláním: „Bůh žehnej Americe!“ Americký slib vlajce, který je povinen složit každý Američan od roku 1950, rovněž nese náboženské poselství: „Přísahám věrnost vlajce Spojených států amerických a republice, kterou představuje: jednomu nedělitelnému národu, před Bohem, ve svobodě a spravedlnosti pro všechny.“

A jak tento „boží dar“ Iráčanům vypadá v praxi?

Z důvodu rozvratu Iráku z něj uprchlo na 4 miliony obyvatel, polovina z nich do Sýrie. V roce 2015 bylo v Iráku cca 4,5 milionů vnitřně vysídlených obyvatel. Zhruba půl milionu civilistů bylo Američany buď přímo či nepřímo zabitých (v důsledku války). Přes 85 % nemělo přístup k pitné vodě, 70 % nemělo přístup ke vzdělání, 90 % trpělo nedostatky dodávky elektrické energie, 40 % učitelů a dalších vzdělaných skupin opustlo zemi [5]. V zemi v reakci na americkou „svatou válku“ vyrostla ISIS, jak ve výživné půdě rostou houby po dešti a rychle se rozmohla i v oblasti Sýrie, kde rovněž probíhala tzv. demokratizace společnosti.

Jde o zopakování modelu íránské revoluce, kde tamní brutální americký režim zapříčinil občanskou revoluci, kdy si ženy na protest proti potlačování náboženské a kulturní svobody, začaly oblékat šátky a teokratické zpřísnění režimu čelícímu „ďábelským USA“ na sebe nenechalo dlouho čekat.

Destabilizace Iráku přímo destabilizovala situaci v Sýrii, v níž ve vůbec prvních demokratických volbách vítězný Bashar al-Assad zaváděl demokratické reformy. Na jeho pozvání se na stabilizaci země vojenskou intervencí spolupodílel Írán s Ruskem, za podpory Iráku a Číny.

Na druhé straně, vyjma fundamentalistických či separatistických sil, stála USA s Izraelem. Izrael povětšinou intervenoval proti Íránu, zatímco USA podporovala separatistické tendence a předváděla svou vojenskou techniku; „pěkné a chytré rakety“, jak se nechal slyšet US prezident Donald Trump. Vše, jako v případě Iráku a mnoha dalších zemí, navzdory mezinárodnímu právu.

Ze Sýrie prchali utečenci dále - především do Turecka, Libanonu, Jordánska a do Evropy [6]. Nicméně stabilizace v zemi a částečně i migrační politika zemí EU vedly k tomu, že se migrační vlna přehnala.

Írán

Izrael však tlačí na Američany, aby destabilizovali i Írán, jehož armádu a základny patrně bombardoval v Sýrii, kvůli obavám z jeho sílící pozice. Írán si Izraelci přejí slabý, neboť mají své vlastní zájmy v oblasti a Írán považují za konkurenta.

USA, po provokacích v Perském zálivu, deklarují upouštění od jaderných dohod s Íránem, což vyvolává odsouzení celého světa, včetně EU. Na tu ale USA zavádějí embarga a rozpoutávají tak obchodní válku. Podobně tak USA činí s Ruskem, Čínou nebo třeba s Tureckem a dalšími zeměmi. USA navíc EU nutí ke zvýšeným výdajům na podpůrné vojenské mise Američanům v rámci Severoatlantické aliance, jinak ji „čeká peklo“. Dále USA vyhrožuje EU, která míní vzájemnou dohodu s Íránem nadále dodržovat, že pokud tak bude činit, USA ji postihne plným embargem.

„Íránské sankce začaly platit. Jsou to nejtvrdší sankce, které byly kdy uvaleny a v listopadu budou ještě zesíleny na vyšší úroveň. Kdokoli, kdo obchoduje s Íránem, NEBUDE obchodovat se Spojenými státy,“ napsal na svém twitterovém účtu americký prezident.

Podle odborníků EU americké agresi nedokáže vzdorovat dlouho, dříve či později podlehne a ve všem USA vyhoví, neboť nemá ekonomické, natož vojenské prostředky se USA bránit [7]. A i kdyby měla, chybí ji vůle, poněvadž ostřejší vzdor proti USA by vedl k poklesu jejího komfortního standardu. Dalším důvodem slabé pozice EU jsou některé země, které doufají, že z nejednotného postoje EU vůči USA něco získají. Byť jde o představy spíše mlhavé a s přihlédnutím k pozicím USA i značně nespolehlivé.

Jediný kdo dokáže držet vzdor vůči agresi USA je tak Rusko, které je ale zároveň i paradoxně oslabováno EU, jež uposlechla USA a vydala na něj sankce rovněž, byť velmi neochotně.

Symbolické datum 8. 8. 2018 ohlašuje mrazivý zvon z amerického ministerstva zahraničí, které vydává zprávu, že chystá další sankce na Ruskou federaci. Ty se mají týkat bankovních, devizových operací a techniky. Nad Evropou se tak začíná vznášet závan tzv. železné opony.

Ve své politice „cukr a bič“ si USA patrně slibuje ustoupení Ruské federace od podpory Íránu, čímž by USA, společně s Izraelem, měli volnou ruku destabilizovat další zemi na Blízkém východě.

Rusko ale prozatím přesto USA vzdoruje, neboť sankce bude „považovat za vyhlášení obchodní války“ a nevylučuje ani použití „jiných než politických či ekonomických prostředků“, jak se nechal slyšet ministerský předseda Ruska Dimitrij Medveděv.

Co by znamenala válka v Íránu?

Na tom se odborníci neshodují. Záleží na mnoha okolnostech, zdali by kupříkladu mělo jít „jen“ o činy válečné agrese ze strany USA a Izraele, které by porušovaly mezinárodní právo a byly by odstrašujícího charakteru, či by mělo jít snad až o válku totální, jako v případě Japonska. Mnoho neznámých je determinováno tím, jaký by byl průběh války a jaké odvetné akce by to vyvolalo. Z historie však víme, že jakmile dvě země spolu překročí Rubikon, má válka svou vlastní logiku, které se rozumět nedá.

Pravděpodobné je také to, že i kdyby Ruská federace nakonec USA přestala klást formální odpor, společně s Čínou by tyto země Írán beztak podporovaly. Jak materiálně, tak i nepřímo vojensky. A to s mnohem větším nasazením než jak tomu bylo v Sýrii.

Írán je sedmnáctou největší zemí světa co do počtu obyvatel. Pro představu je podobně velký jako Německo, tedy mnohem větší než Francie, Spojené království, Itálie nebo třeba Španělsko (Izrael má nižší počet obyvatel než Česko). Jeho destabilizace by mohla vést k uprchlické migraci masových měřítek, kterou zatím moderní historie nezná. Taková migrační vlna by vedla k destabilizaci celého světa a možná i ke konci dosavadního společenského řádu v mnoha zemích, včetně EU.