MANIFESTAČNÍ PETICE ZA ODSTOUPENÍ PREZIDENTA MILOŠE ZEMANA

slova bývalého prezidenta Světové banky Paula Wolfowitze : „Ale jednu věc jsme se naučili – zjistili jsme, že můžeme na Středním východě použít svá vojska a Sověti nás nezastaví. Máme tak pět až deset let, abychom vyčistili tuto oblast od starých sovětských režimů dříve, než povstane nová velká supervelmoc, co nám bude moci být rivalem“. A zdůrazňuji, že jsou to slova z roku 1991! Není to tématem článku, ale – nemáte teď také dojem, že USA své 11. září velmi potřebovaly ? Hned v říjnu po útoku na WTC byl napaden Afgánistán (a dosud se USA snaží mít v něm kontrolu –  je to tzv. podbříšek Ruska, tedy pro Rusko citlivé místo) a pak už pokračovalo to, co všichni znají:

Po Kuvajtu (1991, pokus o svrhnutí S. Husajna a potvrzení, že na Gorbačova je spolehnutí a Sověti  opravdu nechávají v této oblasti USA volnou ruku) přišel na řadu Afghanistán  (říjen 2001). Další:  Irák (2003 a svržení Husajna), Sýrie (2011 a občanská válka),)  Libanon (strategické území pro Izrael a Sýrií a věčné boje, v roce 2006 cedrová revoluce).  Dále se USA angažují  v Africe: Súdán (1996 útoky kvůli pobytu bin Ládina na tomto území, v roce 2003 povstání).  Pod názvem „Arabské jaro“ jsou do hry zatahovány další africké státy:   Libye (2011 a svržení Kaddáfiho), Egypt (2011 a svržení prezidenta Mubaraka).  Také  nevynechejme  Alžír (1991 svržení prezidenta a dosud vojenská vláda a výjimečný stav) a Maroko (od roku 1999 vládne král Mohamed IV ., který má  s USA dobré vztahy, proto o Maroku moc neslyšíme). Etiopie je rovněž přítel USA (v roce 1991 se odvrátila od Sovětů a stala se hlídačem amerických zájmů přes války se sousední Eritreí ). V hledáčku USA je dále Somálsko (vstup americké armády v roce 2007) a na zcela opačné straně je to dokonce i Pákistán, soused Afganistanu a především Ruska (Al-Kájida, atentát na Buthovou v roce 2007, čerstvě vražda dětí).

Evropská unie i Arabské jaro mají stejný účel – rozšiřování vlivu USA směrem na Východ

Odmysleme si ropu a vidíme jiný strategický zájem USA ve zmiňovaných zemích. A tím jsou hranice, které se měly dostat pod kontrolu USA a které se se přesně podle plánu měly rozpínat směrem k sevření Ruska ze všech stran. A tak co se v Evropě děje od pádu berlínské zdi přes EU, to v Africe a na Blízkém východě probíhá jako Arabské jaro.  A když se po několika letech od spuštění  plánu podíváme na mapu, tak od severu Evropy k jihu Afriky jsou téměř všechny země pod kontrolou USA, a to včetně důležitých moří .

Ve zcela jiném světle se tak ukazuje jih Evropy a je jasno, proč Španělsko a Řecko nikdy nesměly padnout, ale naopak stát se co nejvíce závislými vazaly. Ve zcela jiném světle se ukazuje sever Afriky (Maroko, Alžír, Libye, Egypt) a stejně tak její východ (Súdán, Etiopie, Somálsko – a nemůžu nepodotknout: je náhoda, že právě Súdán byl druhou africkou zemí, kde se objevila Ebola a že právě ve spřátelené Etiopii se konala konference Za sjednocení Afriky v boji proti Ebole??  – ono na primitivní lid stačí jednoduchý prostředek k poslušnosti a ke vzhlížení k Američanům jako k bohům , protože „náhodou“ mají lék).

Když si prohlédneme pobřeží Středozemního moře, tak kolem dokola jsou téměř (!) všechny země pod kontrolou USA (EU) a v nich ani stopa po nějakých sovětských, potažmo ruských zájmech. Až na dva (a dnes už vlastně tři) zádrhele. A těmi jsou Libanon, Sýrie a dnes už i Turecko. Kromě toho, že se už dlouho hovoří o obrovských zásobách ropy a plynu ve vodách kolem Řecka a Kypru, je Černé moře strategickou tranzitní a vojenskou oblastí, kde plány hatí jen Libanon a Sýrie, ale o tom později.

Když půjdeme z Afriky dál na Východ, tak vidíme, že USA mají pod kontrolou i celé Rudé moře, protože z druhé strany to jistí Saudská Arábie a Izrael. A s Rudým mořem ovládají i Arabské moře a Suezský průplav!

Projekt „Nový Střední východ“ a „Sedm zemí do pěti let“ jede podle plánu a předtím, než dojde k velkému finále, kterým bude Irák a Sýrie a pak Írán, se jednak před Ruskem jistí přibližováním NATO základen k jeho hranicím (proto ta angažovanost na Ukrajině, v Afganistanu a v Pákistánu) a jednak pracuje na tom, aby Rusko nerostlo, nejlépe aby ekonomicky zkolabovalo – za žádnou cenu se nestalo konkurenční velmocí. Proto ve spolupráci se SA ty nízké ceny ropy!

Na další mapě se jasně ukazuje, proč je Ukrajina tak důležitá a proč si Putin dovolil moc, když k Rusku připojil Krym. Plán byl, aby Ukrajina a s ní i další moře, tentokrát Černé, byly plné základen NATO a staly se součástí USA-EU hranic s Ruskem. A Ukrajina měla být „dokončena“ dříve, než se stane aktuálním Turecko, kterému  je v plánu určena role alias Ukrajina a hlavní role hned vedle Sýrie a Iráku. Když si mapu projdete od severu k jihu optikou členských zemí EU a optikou Arabského jara, tak od svého zahájení se plán velmi posunul. Celá Evropa, včetně zemí bývalého sovětského svazu, je sjednocena do EU a dnes vojensky i hospodářsky už je celá pod vlivem USA, od Norska až ke Gruzii a Azerbajdžanu  – až právě na tu Ukrajinu a Krym, na čemž se pořád pracuje. A až na Černé moře! Celý sever a západ Afriky je pod kontrolou USA, ale brzdou k ovládnutí celého Středozemního moře a brzdou v dalším ovládnutí i Blízkého východu, je právě Sýrie a Irák. A aktuálně Turecko, země vrcholně strategická! Turecko je sousedem Sýrie, Iráku a Iránu a má dobré vztahy s Ruskem. A přes Černé moře to má kousek ke Krymu. A to Krymu ruskému, nikoliv NATO Krymu. A to je to, čeho se Putin dopustil nejvíc a co mu nelze odpustit (a čím zradil NWO). Černé moře se Krymem stává větší překážkou, než jaká byla v souvislosti s rolí Turecka  očekávána.

Turecko je totiž zásadním bodem, přes který se Evropa má stát energeticky nezávislou na Rusku, resp. ruské energetické zdroje mají být odsunuty na vedlejší kolej. Ono se tím zabíjejí dvě mouchy jednou ranou, protože obojí je žádoucí.

Putin zrušil South stream, petrodolar se raduje

Článek jsem začala tím, že hitem prosincových zpráv  je oslabený rubl. Ale větším hitem by měla být jiná prosincová zpráva, a to prohlášení Putina o zrušení dostavby plynovodu South stream. Jinými slovy – plyn a ropu jižní cestou (přes Černé moře) Rusko do Evropy dodávat nebude (severní cesta, North stream, kudy proudí ruský plyn do Německa, je hotová a funguje). South Stream měl vést dnem Černého moře do Bulharska, přes Srbsko, Maďarsko, Slovinsko a Rakousko do severovýchodní Itálie a další odbočky měly směřovat do Chorvatska, Makedonie, Řecka a Turecka. O jeho stavbě bylo rozhodnuto v roce 2010 a dokončen měl být příští rok. Po připojení Krymu k Rusku se ale USA-EU rozhodly na Putina přes South stream tlačit. Co se EU od  Krymu nakřičela, že South stream je právně špatný,  co se nazakazovala, aby Rakousko, Maďarsko a Bulharsko stavbu zrušily, co se jim navyhrožovala! Nejvíce kritizováno bylo Maďarsko, které přesto od dostavby do poslední chvíle neustoupilo, zatímco Bulharsko ohlásilo konec už v červnu – „Bulharská vláda na žádost Bruselu pozastavila práce na plynovodu South Stream“  Až nakonec dostavbu zrušil sám Putin. A hned na to na tříhodinové konferenci říká, že ruská krize potrvá maximálně dva roky a že pak svět opět bude potřebovat ruské energetické zdroje. Putin pochopil, že vůbec nešlo o kohoutky přes ukrajinské území, ale že od začátku jde jen a jen o odstavení ruského plynu z evropských odbytišť. Proto ne oslabený rubl, ale především odstoupení Ruska od dalších dodávek plynu do Evropy je tou živou vodou pro americký dolar! Energetická závislost Evropy na jiných, než ruských zdrojích, a Rusko zbavené odbytišť a tím ekonomicky oslabené – dílo se daří.

K South streamu nemůžu nedodat, že jako úplný výsměch se jeví aktuální postoj EU v čele s A.Merkelovou. Byla to ona, kdo nejvíce volal po zastavení dostavby South streamu, ona nařizovala  jeho ukončení a když Putin prohlásil, že v dostavbě pokračovat nebude (některé servery to popisují jako pýchu a uraženost, jiné jako trest pro Evropu, která jiný zdroj nemá a do roku 2015 ani mít nebude), je to opět Merkelová, kdo Bulharsku nařizuje, aby dostavbu vyžadovalo! Jinak Rusku hrozí soudy a sankce za nedodržení smluv nikoliv jen vůči Bulharsku, ale vůči celé EU! Takže poté, co je Rusko ekonomicky oslabeno hospodářskými sankcemi a nízkými cenami ropy, přijdou na řadu ještě sankce za nedodržení smluv!

Dolar dostává živou vodu a vstává z mrtvých. Kdo by si ale myslel, že důvodem jsou jen americké břidlice (se kterými se jistě pro Evropu počítá), ten se mýlí.  Zrušení South streamu je přiblížením se k plánu, který aktuálně plní ISIL a k úkolu, který má splnit Turecko. Na další mapě je zobrazeno území, které ovládá ISIL. To území vede přes Irák a Sýrii (opět dvě mouchy jednou ranou?), ale kromě toho nepřehlédněte město Kobani na hranicích s Tureckem. Toto syrské město a Turecko jsou dalšími klíčovými body:

Všechny cesty vedou do Kobani a Ceyhanu. Aliance NATO na straně Kurdistánu, pomáhá i Česko

Zde musím vložit několik citací z českého mainstreamu k událostem kolem Kobani a k postoji Turecka vůči ISIL. A některým autorům věřím, že upřímně nechápou, co se vlastně děje.

„Bitva o Kobani může přepsat dějiny Blízkého východu“ říká dle mého správně titulek jednoho blogu, ve kterém autor m.j. píše: Kobani – město, které ještě před několika týdny nikdo jiný než Kurdové nebo obyvatelé Sýrie prakticky neznal. Nyní tohle jméno skloňují média ve všech koutech naší planety, CNN počínaje a čínskou CCTV konče. V Kobani už přes měsíc zuří těžké boje mezi nedostatečně vyzbrojenými Kurdy a krvelačnými bojovníky z Islámského státu, kteří mají děla, rakety i tanky. Proč ale Spojenci vynakládají tak velké úsilí, které denně stojí Washington a další země miliony dolarů, přitom výsledek není vůbec jistý?

Odpovědí je několik. Kobani, venkovské město, ve kterém před vypuknutím bojů žilo 45 tisíc lidí, je de facto poslední baštou Kurdů, a pokud by je Islámský stát dobyl, otevřela by se mu cesta k obsazení celého území podél 1200 kilometrů dlouhé turecko-syrské hranice. Fatální následky by to pak mělo především pro samotné Kurdy, které džihádisté vraždí na potkání, uřezávají jim hlavy a vypichují oči.

Vítězství by navíc posílilo pozici Islámského státu, který ke Kobani posílá další a další bojovníky. Celému světu by totiž ukázal, že ho nedokážou zastavit ani nálety, do nichž se zapojují i nejmodernější americké stíhačky. V neposlední řadě by IS získal kontrolu nad oblastmi, přes které by do Turecka mohl v mnohem větším množství pašovat ropu a za ni inkasovat další miliony dolarů.

Turecké pokrytectví – na turecko-syrské hranici každý den sledují boje v Kobani tisíce kurdských uprchlíků i turečtí vojáci. Kanony jejich tanků míří sice k pozicím IS, ale nikdo nevystřelí. Ankara, v minulosti jeden z klíčových spojenců NATO, odmítá Kurdům pomoci a zaútočit na džihádisty.

Urputnost Turků, s jakou odmítají ustoupit, vyvolává další spekulace. Proč IS propustil desítky zadržovaných Turků, zatímco Američanům, Britovi i iráckým novinářům uřezával hlavy a videa z jejich poprav rozeslal do celého světa? Proč dokonce propustili příbuzné chalífa IS, držené v tureckých věznicích či nemocnicích? A proč se na svobodě ocitlo celkem 180 islámských radikálů, z nichž někteří měli britské, makedonské či švýcarské pasy a všichni se hned zapojili do bojů v Iráku a Sýrii?

Ankara na volání syrských Kurdů o pomoc prakticky nereagovala. Dokonce ani Spojené státy nedokázaly přimět Ankaru, aby aspoň poskytla své letecké základny k úderům proti IS. Dodnes tak musí startovat z Bahrajnu, Kataru a dalších zemí na Arabském poloostrově.

Turkům hraje masakrování Kurdů, kteří jsou napojeni na Kurdskou stranu pracujících PKK, v Turecku zakázanou a označovanou za teroristickou, do karet. I proto Turecko nadále kritizuje americké dodávky zbraní a munice Kurdům v Kobani. A naopak, Ankara bez povšimnutí nechává vedoucí členy tzv. syrské opozice, ať už představují Frontu al-Nusrá, tedy al-Kájdu v Sýrii nebo dokonce Islámský stát, popíjet v istanbulských kavárnách“ [více]

 „Turecko spojencem NATO i IS – ostuda aliance.Turecká vláda již několikrát veřejně naznačila, že nebude spolupracovat s NATO při případných vojenských krocích proti IS, dokud džihádisté nebudou dobývat přímo jeho hranice. A pokud má ještě někdo pocit, že by snad IS mohl Turky napadnout, jistě bude zklamán. Turecko naopak nenápadně posiluje spojenectví s IS a nepovolilo silám NATO mobilní základnu na svém území. A jestli to ani doposud nestačilo médiím a zpravodajským službám k tomu, aby začala prověřovat, zda Turecko nepáchá válečné zločiny, je k údivu, co si Turecko může vůči NATO dovolovat.

Turecko již celé týdny propouští zajatce – ortodoxní muslimy či dokonce přímo členy IS výměnou za své lidi zajaté organizací. Mimo jiné takto propustili muslima, který vraždil v severní Evropě a byl v Turecku dopaden. Turecko, které se snaží genocidu ze začátku minulého století umlčovat, tak možná nenápadně projevuje svojí vděčnost. .

IS se s Tureckem dohodl na vybudování ambasády. Takže Turecko tím liberálně uznalo IS jako oficiální a plnohodnotný národ. Se svými kroky vlastně přímo proti NATO postupuje Turecko dál. Turecko a IS na hranicích nepustí Kurdy do Kobane.  Turci a islamisté bok po boku na hranicích kontrolují Kurdy a nepustí je ani s vodou, ani s jídlem přes hranice Kobane. Adekvátní by bylo Turecko vyloučit z aliance a ze všech případných jednání o vstupu do EU. S ním by totiž přišel ještě vyšší vliv islámu do Evropy“