MANIFESTAČNÍ PETICE ZA ODSTOUPENÍ PREZIDENTA MILOŠE ZEMANA

Káča

#57901

2015-09-16 19:44

V příštích volbách budu volit SPD!!!KÁČA

Demokrat

#57902 Re:

2015-09-16 19:59

#57901: Káča -  

 ***VOL KOMUNISTY! TI ZAMETOU JAK S AMERIČANY, TAK S IMIGRANTY!!!***


Nepřihlášený uživatel

#57903 stoji za shlednutí

2015-09-16 20:41


Nepřihlášený uživatel

#57904 Re:

2015-09-16 21:04

#57901: Káča -  

 Heil Okamura!


Nepřihlášený uživatel

#57905

2015-09-16 21:36

Tento příspěvek byl odstraněn jeho autorem (Zobrazit podrobnosti)

2015-09-16 23:19



Nepřihlášený uživatel

#57907

2015-09-16 23:30

Maďaři jim nabídli umístění do zařízení pro migranty (kde měli k dispozici plný servis) a zahájení azylového řízení. Migranti to odmítli s tím, že Maďarsko je pro ně pouze transitní zemí, již hodlají co nejdříve opustit. Taže úřady projevily benevolenci a místo toho, aby převážněnelegální migranty pozatýkaly a internovaly, nechaly je projít skrz Maďarsko.

PS : A už jste viděli to video, jak tito příživničtí rekreanti ihned poté, co dostanou balík s minerálkama je hází do kolejiště, aby tak vyjádřili vděk? Na závěr toho videa posunkem ruky naznačuje tzv. uprchlík podřezání krku osobě, která video natáčela.

https://www.youtube.com/watch?v=dxfyjKqq-n8


Nepřihlášený uživatel

#57908 Re: Re:

2015-09-16 23:55


Nepřihlášený uživatel

#57909 Re:

2015-09-16 23:57

#57858: -  

 Tak to je nářez! To by si měl přečíst každý!!!

Tatíček Tumáš Žeryk Meseryk

#57910 Re: Re:

2015-09-17 00:05

#57871: - Re:  

 To jsi, soudruhu!


Nepřihlášený uživatel

#57911 krásné video

2015-09-17 00:05

Vítězslav Nezval

#57912 Čtvrteční chvilka poezie

2015-09-17 00:13

Přišli včas (Vítězslav Nezval)

 

Přišli včas, jak legendární vojska z dávných kronik.

Zvítězili: Nyní sedí v hloučcích u harmonik.

Mají kouzlo ruských písní, jejich zvláštních tonik

 

Jejich světlé oči září nad osmahlou pletí.

Jsou tak lidští, chovajíce malé pražské děti.

Vybojovali mír a teď jej  s námi světí.

 

Nikdy nebyla jsi Praho, krásnější, tak pestrá,

jako v dnešní den, kdy zdravíš je jak rodná,

Připíjíš si s novým věkem jako na Silvestra…

Tatíček Tumáš Žeryk Meseryk

#57913 Re: Čtvrteční chvilka poezie

2015-09-17 00:15


Nepřihlášený uživatel

#57914 Re:

2015-09-17 00:17

#57906: -  

 Když už sem chceš rusáku něco psát, tak si to nechej přeložít nebo to aspoň z překladu přepiš správně.


Nepřihlášený uživatel

#57915 Re:

2015-09-17 00:18

#57906: -  

 Vstup na území EU bez platného víza je trestným činem.


Nepřihlášený uživatel

#57916 Re: K té vaší odporné cizácké menšině patří i tato havloidní zrůda!!!

2015-09-17 00:18


Nepřihlášený uživatel

#57917 Re: Re:

2015-09-17 00:20

#57904: - Re:  

 Heil Bandera!


Nepřihlášený uživatel

#57918 Re: Re: Re:

2015-09-17 00:20

#57910: Tatíček Tumáš Žeryk Meseryk - Re: Re:  

 Máš v tom bordel, rusácký impotentní hulibrku.


Nepřihlášený uživatel

#57919

2015-09-17 00:20

 Masivní porušování zákonů, počínaje nezákoným vstupem do mnoha evriopských zemí, teď i nejhrubějšího násilí a destrukce, když jim podle zákona není umožněno ilegálně postupovat do země s nejštědřejšími sociálními dávkami, jen DOKAZUJE fundamentální odlišnost třeba od našich a jiných východoevropských uprchlíků před komunismem, kteří postupovali PODLE ZÁKONA, požádali o azyl v první bezpečné zemi, NIKDY nepoužívali násilí, nedemoplovali májetek hostitelské země, úspěšně a vědomě se asimilovali, nepřicházeli s cílem zavádět komunismus nebo protizápadní ideologii a náboženství a už vůbec ne aby podporovali proti Západu namířené postoje nebo dokonce násilí a terorismus.

Znalec poezie

#57920 Re: Čtvrteční chvilka poezie

2015-09-17 00:23

Tatíček Tumáš Žeryk Meseryk
Nepřihlášený uživatel

#57921

2015-09-17 00:27

 Ať žije svobodný Krym a Novorusko bez ukrajinských nacistických okupantů!!! Ať žije Putin!!!

Princezna Pampeliška

#57922 Re: Čtvrteční chvilka poezie

2015-09-17 00:28

Tento příspěvek byl odstraněn jeho autorem (Zobrazit podrobnosti)

2015-09-17 00:29



Nepřihlášený uživatel

#57924 Re: Čtvrteční chvilka poezie

2015-09-17 00:38

#57912: Vítězslav Nezval - Čtvrteční chvilka poezie 

 

9.květen 1945

Je tomu již 70 let a není mnoho těch, kteří zažili a pamatují tu závratnou radost, pocity štěstí a vděčnosti, s kterými jsme my, pamětníci, stáli 9.května 1945 na chodnicích našich měst a obcí a vítali slavné Rudoarmějce – své osvoboditele. Přijížděli na bojových vozidlech, na obrněných vozech a tancích, na nákladních autech i v koňských povozech, zaprášeni a unaveni po těžkých frontových bojích. Za nimi léta strádání, těžkých obětí a ztrát (jen v boji proti okupantům na našem území padlo na 144.000 sovětských vojáků), ale teď se smáli, byli šťastně udiveni jásotem a ovacemi, kterých se jim dostávalo od zástupů na chodnících, hlasitým provoláváním slávy a zasypáváním náručemi květin. Těch květin bylo tehdy přemnoho, dny byly mimořádně slunečné a teplé, zahrady, parky, aleje, louky – všude se nabízely kvetoucí kytice na uvítanou. Tak jsme prožívali historické chvíle ukončení 2.světové války a vítězství nad fašismem - 9.květen 1945 – „Den osvobození“. Národ se radoval a velcí básníci skládali nezapomenutelné verše:
„Přišli včas, jak legendární vojska z dávných kronik. Zvítězili. Nyní sedí v hloučcích u harmonik, mají kouzlo ruských písní, jejich zvláštních tonik.“ (Vítězslav Nezval,„ Historický obraz“) „Do šeříku padly dny té slávy. Nikdy ještě nám tak nevoněl, ten květ bílý, modrý, usměvavý, přivázaný na lafetě děl.“ (Jarosla Seifert, „Přilba hlíny. S náručí otevřenou. Jaro 1945.“ Básník S.K.Neumann posílá “Vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už miliony. Snad všichni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme.“ A básník Vladimír Holan skládá „Dík Sovětskému svazu“ a „Panychidu“ a „Rudoarmejce“ a rovněž František Hrubín píše verše plné uznání, obdivu a vděčnosti, „Chléb s ocelí“ a „Jobovu noc“.
V té době jsme na gymnáziu v Hradci Králové založili recitační kroužek. Vedl jej náš učitel, sice biolog a zeměpisec, ale milovník literatury, divadla a poesie. Sestavil pro nás a secvičil asi desítku recitačních pásem. Chci připomenout to, které pamatuji jako nejkrásnější, sestavené z radosti a na počest osvobození v květnu 1945. Naše „Květnové pásmo“. Co bylo besed, besídek, akademií, večerů a večírků, co bylo vystoupení v programech nejen vlastní školy, ale i různých pořadatelů ve městě a v okolí, i na vzdálenějších místech! Recitovali jsme nejen v tělocvičně Gočárovy budovy našeho gymnázia se Štursovou sochou „Vítěze“ s lípovou ratolestí na sloupu nad schodištěm v průčelí , ale i v Klicperově divadle, v Kotěrově Muzeu, v Sokolovně, v Domě odborů „Na střelnici“, v Bělči, v Kostelci n.Orl., v Janských lázních, na Luční boudě v Krkonoších a bůhvíkde ještě. Text našeho „Květnového pásme“ byl sestaven z veršů Vítězslava Nezvala „Historický obraz“) a Jaroslava Seiferta „Přilba hlíny.“)
V přednesu se podle významu a vyznění střídal sbor a sólisté. K pásmu patřil i občasný hudební doprovod, který citlivě a působivě dokresloval význam a náladu přednášeného slova.

Text Květnového recitačního pásma

Přes šest roků budilo nás vyzvánění hran, /olej utrpení přetékal nám přes kahan,
národe, stáls na hranici jako Mistr Jan.
V temných kobkách kasemat, o vodě, při svíci,/ nezlomen a s pohrdavým chladem, mlčící,
vzal jsi mužně na svá vzpurná bedra Kostnici. (V.N.)

Čelem ke zdi stáli celé dny a celé noci,/ staří, mladí, muži, ženy, děti, z měst i z obcí,
povel strašné libovůle hyen měl je v moci.
V srdci, které bilo za vlast, měli dynamit. /Časem vyschly jejich slzy, přestali se rdít,
časem pozapomínali, co je lidsky žít...
Záviděli pavoučkům a žabkám na silnici/ jejich malou svobodu, žebračkám hůl a lžíci,
žili ze dne na den, žili hůř než galejníci.
Dělili se ochléb, o sůl, o smích, o úzkost,/snažili se v zpřátelených hloučcích přejít
most nesvobody, ohryzané zoufalstvím jak kost.
Jejich drsní tyranové, jejich drsní kati/ málokdy je slyšívali štkát a naříkati,
ještě na mučidlech snili o tom, že se vrátí ...
že se vrátí do krásnějších, spravedlivých Čech,/ jako ptáci ke svým hnízdům pod hřebeny střech,
věřili a doufali i v beznadějných dnech.(V.N.)

Dlouhé dny a dlouhé týdny, přes šest dlouhých roků /cítili jsme vzpouru v srdci na každičkém kroku
až nám požár bojů zrodil svobodnější sloku. (V.N.)

Do šeříku padly dny té slávy,/ nikdy ještě nám tak nevoněl / ten květ bílý, modrý, usměvavý,
přivázaný na lafetě děl.
Je v něm žen a dětí něha bílá,/ básníkovo marné volání,/je v něm krev, již tato země vpila,
když jsme stáli s rukou na zbrani.
Kovy země se v něm roztavily,/ z květů dýchá ocelový chlad,/jak byl krásný na žerdích v té chvíli, když jsme stáli u svých barikád.(J.S.)

Všude to bylo jiné. U nás po ránu / stavěli barikádu z rozkvetlých kaštanů.
Strom padal za stromem jak lustry rozsvícené / a lidé lehali si mlčky do plamene.
Byl potom krásný den a ozvala se děla/ a lidé stírali si pot se svého čela.
Pak přišla sestra. Nesla oddaně /chléb, cigarety, vodu ve džbáně.
V tom horku ovšem stromy povadly /a sestra přispěchala s obepinadly.
Bezradně stála, mlčíc nad fáči,/dvě ruce na tu práci nestačí.
Leží tu jeden, druhý, čtyři byli,/kéž by se listy stromů v ruce proměnily.
Tři umírali. Stromy a květ s nimi /zmíraly rovněž s těmi raněnými. (J.S.)

Spali na horách a v lesích, ve skalinách, v křoví,
nad hlavou jim houkávaly ručnice a sovy
živilo je samo nebe, zvěř a rybolovy.
Černé rokle byly plny jejich stop a zbraní,
žili s ptáky černých lesů, s ještěrkami strání,
slavní čeští Janošíci, čeští partyzáni.
Český lid se naučil je milovat a ctíti,
rád jim otvíral svá okna, když se chtěli skrýti,
když jsi, Praho, krvácela, také pomohli ti.(V.N.)

Tak jsem tě miloval a miloval jen slovy,/ má Praho líbezná, když plášť svůj šeříkový
jsi rozhalila včera odhodlaně./ Oč více řekli ti, kdo měli zbraně.
Dost bylo slz, jež snídali jsme denně,/ když stékajíce solily nám skývy. Hlas našich mrtvých zněl nám při tom jméně,/hlas vyčítavý a hlas spravedlivý.
Na dlažbě leží mrtví a krev studu/ mě polévá a věčně, věčně budu/ si vyčítat, že nejsem mezi nimi.
Ty město statečné, jsi mezi statečnými/ a budeš věčně, věčně, všechny časy.
Ten den ti chyběl do tvé slunné krásy. (J.S.)

Přišli včas jak legendární vojska z dávných kronik.
Zvítězili. Nyní sedí v hloučcích u harmonik.
Mají kouzlo ruských písní, jejich zvláštních tonik. (V.N.)

//Políčko, pole, ušlapaná tráva tvoje, /ej, ušlapaná koňmi našich chklapců,
našich slavných rudoarmějců.
Děvušky pláčou, koně po políčku skáčou, /ej, jak děvuška může neplakati,
když se milý možná nenavrátí. //(Ruská vojenská píseň.). (Zvuková kulisa.)

Jejich světlé oči září nad osmahlou pletí, /jsou tak lidští, chovajíce malé pražské děti.
Vybojovali nám mír a teď jej s námi světí.
Milují svůj domov s vřelou oddaností syna, který zachránil svou matku v bitvě u Berlína,
pyšni na svou rodnou zemi, pyšni na Stalina. (V.N.)
Jako na Den dušiček, když po urnovém háji / kráčí zástup lidí, kteří svíčky rozžíhají,
jako na Den dušiček, a přece v máji, v máji!
Chodče, zastav svoje kroky, postůj na chvíli! / To, co vidíš, není záhon. Jsou to mohyly
bojovníků, kteří v boji život ztratili.
Ztratili jej za svůj lid a za svobodu Prahy,/ za svůj národ, který byl jim nade všecko drahý,
ztratili jej při velikém účtování s vrahy.
Bratři z Čech a bratři slavné Rudé armády, /zbavili jste Prahu tyranovy nadvlády,
stejná oběť pasuje vás na kamarády.
Bratři v boji, jdem Vám na společnou panychidu,/ bojovníci za vlast, za mír, za budoucnost lidu,
za vlast, v které nesmí mít už žádný člověk bídu.
Věčná sláva hrdinům, již vedou lidstvo vpřed, / aby nemusilo nikdy víckrát krvácet,
těm, kdož padli za svou vlast a spravedlivý svět,/ věčná sláva hrdinům, kteří se mužně bili,
věčná sláva hrdinům. Ač padli, zvítězili. / Jarní slunce svobody jim svítí na mohyly.(V.N.)

DOVĚTEK
Na rozdíl od většiny území tehdejšího Československa jen v západních Čechách měl konec války jinou podobu, než jak ji poznáváme z citovaných básní. V Plzni vypuklo lidové povstání proti okupantům podobně jako v Praze 5.května. Nerovný boj s německou armádou se podařilo povstalcům dík od západu přispěchavším americkým jednotkám vítězně druhého dne ukončit. Právem se v Plzni každoročně konají 6.května pietní akty u Památníku obětí a osvoboditelů a svoboda se slaví po celém městě a okolí. Tyto oslavy by ovšem neměly zastínit oslavy konce války a osvobození od fašismu na celém území tehdejšího Československa. Současní euroameričtí představitelé vládnoucí moci odmítli zúčastnit se vojenské přehlídky v Moskvě na počest 70.výročí Dne vítězství. Místo toho organizují rozmanité demonstrace síly. U nás např. „Dragounský přejezd“ kolony amerických jednotek, který se má v Plzni spojit s oslavou amerických osvoboditelů.
Vzpomínali jsme na verše našich básníků v „Květnovém pásmu“. Vzpomínali jsme proto, že je to historický dokument, obraz tehdejšího dění a výraz tehdejšího prožívání. Je to důkaz proti všemu přepisování dějin.
A na sám závěr ještě verše Vladimíra Holana: „Mám děkovat...A hlas se chvěje...
Chvěje se ale úžasem, / který, ač nebyl bez naděje, /přec jenom žasne: přišli sem!
Přišli sem všichni, všichni, v které /věřil náš jazyk v hloubi šeré, /přišel Alešův maladěc!
A touha věků, touha chtící /bratrství všesjednocující, /uskutečnila se přec.“
(Závěr básně „Dík Sovětskému svazu“. 16.-17.7.1945)
Stanislava Kučerová

Demokrat, Asenad, Danesa, Kateřina z porna, manželka před blázincem, KVZ my všichni v jedné osobě...

#57925 Už nechci být komunistou, já KVZ, Demokrat, Matka Tereza, Dáša...... my všichni v jedné osobě....

2015-09-17 05:02

#57902: Demokrat - Re:  

 

 ***VČERA JSEM SE TAK DĚSNĚ OPIL S MARTOU, TEDY SOUDRUŽKOU MARTOU SEMELOVOU A VŮBEC NEVÍM CO SEM S NÍ VYVÁDĚL, TAK UŽ NECHCI BÝT KOMUNISTOU, NECHCI, ABY MNE TLOUKLA, UŽ NECHCÍ BÝT OPLZLÝ A UŽ NECHCI, ABY MNE POŘÁD BOLELA HLAVA Z TOHO DĚSIVÉHO OPÍJENÍ. UŽ NECHCI BÝT DIKTATUROU PROLETARIÁTU.  SOUDRUZI, TEDY VLASTNĚ OBČANÉ KONČÍM S KOMUNISTICKOU MLÁDEŽÍ, KONČÍM S KOMUNISTY A KONČÍM S MARTOU SEMELOVOU. ČEST*** TEDY ČEST JAKO ČEST, ČLOVĚK MÁ PROSTĚ NĚJAKOU ČEST A TU SI MUSÍ CHRANIT.  Dobrý den očané, dobrý den sousedé, dobrý den všichni slušní lidé.  

Přesto jsme všíchni zodpovědni za své jednání.

Ani Fidel z toho není vyňat.

Ani Che, ani jeho šoféři, ani jeho rezidence.

Ani všichni ti Kubánci, kteří si nadělali do kalhot, než byli popraveni. 

Ani těch čtrnát tisíc dětí, které uletěly svým rodičům. 

Ani láska a zoufalství, jež toho byly příčinou.