Petice proti přejmenování letiště Ruzyně na letiště V. Havla.

Václav Havel nabyl po 17. listopadu 1989 v restituci rozsáhlý majetek. Pozadí této restituční transakce, jedné z prvních, která prolomila Benešovy dekrety, je však zatemněno a objevuje se jméno pražského pozemkového krále, miliardáře Miloše Červenky. Rodina Havlů patřila k nejbohatším židovským rodinám v Praze již na počátku 20. století. Otec a strýc Václava Havla byli členy zednářské lóže „Bohemia". Oba financovali Sionistické organizace, zednářské lóže, PEN-klub a oba byli členy Rotary-klubu. Současné bohatství, resp. zrestituované majetky jsou dílem strýce Václava Havla, Miloše Havla filmového podnikatele. Významnou měrou se na majetku rodiny podílel i otec Miloše Havla Václav Havel, majitel stavební firmy a stavitel Lucerny. Vztahy Václava Havla se svým synem Milošem Havlem však byly později poznamenány synovou neutajovanou homosexualitou.

Asi nejproslulejším projektem Miloše Havla bylo vybudování barrandovských studií, které vybudoval spolu s židovským podnikatelem Osvaldem Koskem. Miloš řídil i filmovou společnost Lucernafilm a bohatl na dovozu a promítání amerických filmů. Po začátku války vstoupila na Barrandov německá správa a ateliéry se nebývale rozrostly. Točila se řada filmů, na kterých se podílela tehdejší elita českých herců. Rodina Havlů patřila k prominentním Židům, svědčí o tom fakt, že Miloš Havel a Václav Havel senior spolupracovali nejen s okupační správou, ale také s Gestapem a SD (Sicherheitsdienst). V Lucerně (která byla ve vlastnictví Havlů) ustavili rezidentůru SD a zřídil i konspirativní byty. Zde získávali občany ke spolupráci s SD a Gestapem. Miloš Havel zajišťoval pro Gestapo a SD večírky, hony a zábavy s děvčaty a optoval německou národnost i občanství. Dostal doklady na německé jméno a příjmení. Pracoval zpočátku jako agent, pak jako řádný úředník pražského Gestapa. Miloš Havel dostal také celou řadu osob do koncentračního
tábora a vězení.

Po válce byl Miloš Havel zařazen pod svým německým jménem na listinu válečných zločinců. Byl také obžalován, ale obvinění bylo za nejasných okolností staženo. Z této doby existují také doklady o čilých stycích Miloše Havla s StB. Miloš Havel podepsal StB také spolupráci. Po navázání spolupráce s StB odcestoval Miloš Havel do Německa.

V Západním Německu požádal Miloš Havel jako „pronásledovaný" český Žid za války o odškodnění za majetek, který ztratil. V průběhu války totiž prodal polovinu barrandovských studí německé správě za částku asi 7 milionů korun, což považoval za podhodnocenou cenu, ke které byl přinucen. Západoněmecký rehabilitační soud nároky Miloše Havla uznal a v plném rozsahu jej odškodnil.

Vraťme se však k Václavu Havlovi. Ten se programově angažoval v Chartě 77, ve které byla řada (bývalých) komunistů, tzv. „osmašedesátníků". Namátkou uveďme jména jako Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Jiří Hájek, Jaroslav Šabata, Miloš Hájek, Karel Šiktanc a řada dalších. Václav Havel byl rovněž členem KSČ a to do roku 1967. Všichni mluvčí Charty 77 byli Židé nebo zednáři.

Václav Havel nebyl řadový disident. Jezdil v lepším automobilu než tehdejší předseda komunistické vlády (vlastnil luxusní Mercedes), obýval rozlehlý a komfortní byt na Rašínově nábřeží a stejně tak měl k dispozici svou usedlost Na Hrádečku, kde mohl nerušeně pořádat své disidentské seance.

Havlův čas přišel v listopadu 1989, když na Letné a z balkonu Melantrichu mával nadšeným statisícům doufajících. V témže roce byl komunistickým parlamentem jednomyslně zvolen prezidentem a když skládal slib, přísahal symbolicky na komunistickou ústavu. Neštítil se mávat nadšeným a doufajícím davům a poté přísahat věrnost komunistické ústavě.

V roce 1990 se uvažovalo, jakým způsobem uskutečnit restituce a především v jakém rozsahu. Václav Havel, který měl tehdy v Občanském fóru rozhodující slovo, prosadil široké a rozsáhlé restituce. Vzhledem k hrozbě nároků sudetských Němců se parlament rozhodl navracet majetky zabavené teprve po 25.2. 1948.

Způsob, jakým se Václav Havel dostal k majetkům svého strýce a děda, je zahalen tajemstvím. Jeho strýc Miloš Havel byl po válce označen jako kolaborant a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů. Proto se na něj klasické restituční předpisy o navracení majetku ztraceného po roce 1948, nevztahují. Václav Havel přesto jako jeden z prvních dostal veškerý majetek, o který požádal.

Možná i proto se Havel bojí tématu Benešových dekretů jako čert kříže. Na přímou otázku na svůj názor na ně uvedl pro BBC v roce 2002: „Já jsem se k tomuto velmi důležitému a citlivému tématu vyjádřil už mnohokrát, ale vždycky jsem se k němu vyjádřil, když jsem já chtěl a ne tehdy, když jakási zhysterizovaná atmosféra mě k tomu nutila, já zůstanu věrný této tradici, pokud jde o ty dekrety." Jednoznačné stanovisko k Benešovým dekretům však Václav Havel nikdy neposkytl a dobře ví proč.

O pozadí Havlových restitucí se nikdy nemluvilo a žádný novinář se jimi netroufl zabývat. Ještě dnes je Havel pěstovanou ikonou tzv. sametové revoluce a falešného sametového národního obrození". Restituce příjemně postihly řadu disidentů z Charty 77 a ti chartisté, na které nic nezbylo, si dokumenty k restituci alespoň padělali. Učinila tak Havlova spolupracovnice a disidentka z Charty 77 (Židovka) Marta Chadimová , jejíž restituční podvod s emovitostmi na Loretánském náměstí v Praze byl však odhalen a před odsuzujícím rozsudkem jí zachránila jen milost jejího přítele z Charty 77.

Restituce Václava Havla proběhly však tiše a úspěšně. Upozornit na to, že prolamují Benešovy dekrety a jdou hluboko za stanovenou restituční čáru 25.2.1948 si nikdo netroufl a netroufá si tak učinit ani nyní. Lze přitom konstatovat, že právě Havlovy restituce byly jedny z průkopnických v tom smyslu, že prolomily Benešovy dekrety.

Na počátku 90. let se u restitucí Havlova majetku objevuje jméno Miloše Červenky, současného miliardáře a pozemkového magnáta v Praze. Absolvent moskevského MGIMO (aneb „Akademie KGB") Červenka také Havlův majetek spravoval a fungoval jako Havlova „peněženka". Naskýtá se proto otázka, pro koho vlastně dnes agent Červenka svůj obrovský majetek spravuje.

Havlovy úzké vztahy na staré struktury v souvislosti s jeho majetkem ukazuje i známá transakce, když prodal svou polovinu paláce Lucerna společnosti Chemapol vedené agentem StB Václavem Junkem. I u této transakce asistovala šedá eminence jménem Červenka.

Dnes je (bývalý) majetek rodiny Havlů zdevastován a pomalu chátrá. Důkazem toho jsou jak Barrandovské terasy, tak Lucerna. Havel však rozhodně nezchudl, svá aktiva má uložené jinde.

Skutečný obraz Václava Havla je diametrálně odlišný od toho, jak jej vykreslují Židy ovládaná média a samozvaní kulturní elitáři. Vyzní tedy velmi trefně, je-li při jedné společenské akci k nazvání Václava Havla za „jednoho z nejlepších synů národa" vybrán jistý deviantní fotograf obscénních polopornografických snímků a sál plný ovcí nadšeně tleská. Je to jen důkazem, kterak se instalovaná „česká kulturní elita" (většinou tvořená Židy) utápí v bahně pokrytectví a bezpáteřnosti.

Václav Havel zneužíval ideály, kterými se zaštiťoval. Ač celý život žil s maskou bojovníka s totalitou a s komunismem, již v období Charty 77 s (bývalými) komunisty ochotně spolupracoval. A navíc jak už bylo řečeno byl sám bývalým komunistou. Po jeho úspěšném 17. listopadu 1989 Havel v čele Občanského fóra zajistil, aby si komunistická elita udržela moc ve státě. Symbolicky jmenoval federálním premiérem bývalého komunistického ministra Mariána Čalfu. Havel také obnovil všechny židovské společnosti ve státě a zednářské lóže, jejichž členy se stali téměř všichni vyvolení členové Charty
77 a Občanského fóra, vlády a diplomatického sboru, kteří byli povoláni pro budoucnost k vybraným rolím.

V březnu 1989 se v soukromých pražských bytech připojovala k televizorům videokazeta s Havlovou hrou „Asanace", natočenou malou divadelní scénou v Německu. Na konci děje hry byl připojen asi osmiminutový fotografický přehled autorova života. Na jednom snímku je Václav Havel se všemi rituálními symboly svobodných zednářů korunován králem. Václav Havel byl zasvěcen do zednářské lóže v roce 1968 při svém pobytu v USA. Do lóže byl uveden Arthurem Millerem, Židem a bývalým americkým komunistou. Havlovi se dostalo 30. stupně zasvěcení podle amerického rituálu (Ritual of Knight Kadosh z roku 1879). Etika rytířů 30. svěcení (Kádoš) je v rituálu charakterizována takto: „Moi, rien que moi, tout ŕ moi, tout pour moi, et cela par tous les moyens quels qu´ils soient", tj. Já, nic než já, všechno mě, všechno pro mne a to všemi prostředky, lhostejno jakými. Stupeň rytíř Kádoš je pojmenován podle rabína Ha-Kadoshe. V zednářském řádu Kádoš existuje 7 stupňů. Václav Havel byl zasvěcen ve stupni 1. jako Le Kadosh Israelite (Kádoš Izraelita).

Svým stupněm zasvěcení byl Havel předurčen (vyvolen) pro výkonnou politickou roli. V den své inaugurace předstoupil před veřejnost v krátkých nohavicích svých kalhot, což v nezasvěcené veřejnosti vzbudilo rozpaky, zasvěcenci v celém světě však věděli, že patří králi bosákuslužebníku Židů. Krátce po svém zvolení prezidentem navštívil Izrael, kde s rabínskou čepičkou na hlavě převzal čestný doktorát. Vídeňský Kurier přinesl fotografii Havla, na níž s židovskými modlícími řemínky na hlavě, opřen o Zeď nářků, šeptá hebrejské modlitby a skládá přísahu.

Václav Havel je dokonalý symbol falešné a pokřivené morálky naší společnosti. Na úpadku morálky a národního cítění se Václav Havel podepsal ještě více, než celý komunistický režim. Ten, kdo jej uznává a uctívá jako „morální symbol", tímto zároveň přijímá tuto pokřivenou a neupřímnou morálku za svou.



Čítajte # viac:
http://dolezite.sk/Vaclav_Havel_z_jine_strany_mince__211.html#ixzz1h1RDL24K

Václav Havel zbaven postmoderní aury.
Dal jsem to tady, je to delší, ale super....., doporučuji....stojí to za tu chvilku.......

autor - Dr. Ladislav Andrey

První moje vzpomínka na VH je z roku 1969. Byl jsem ve 2. ročníku na MFF UK a účastnil se okupační stávky budovy MFF UK v Praze, Karlině. Tehda se jeden večer objevil VH a něco koktavě tam povídal. Nic si z toho nepamatuji. Jen mi utkvělo v paměti až dodnes, že se pořád podivně ukláněl, měl tiky, byl nervózní, neřekl jedinou souvislou, natož smysluplnou větu.

Netušil jsem, že v roce 1968 byl VH údajně zasvěcen do zednářské lóže při svém pobytu v New Yorku samotným Arthurem Milerem, prezidentem světového PEN-klubu, bývalým americkým komunistou, spisovatelem a dramatikem. Členství v lóžích je přísně tajné, minimálně v době života bratra. V USA se ale někteří zednáři veřejně ke členství hlásí. V seznamu významných zednářů figuruje i jméno VH, narozen 1936, první prezident ČR, okultista.

A pak přišel 17. listopad 1989. Já byl v té době za pomoci J. Patočky, coby nezaměstnaný fyzik na volné noze jsa odejít z fakulty pod nátlakem StB, na studijním krátkodobém pobytu v Ústavu spojených jaderných výzkumu v Dubně u Moskvy. Nebyl jsem tam tehda kvůli výzkumu, ale cílem bylo propašovat a zveřejnit moji osobní výzvu M. Gorbačovovi, aby nechutný komunizmus skončil i v ČSSR, když už byl úspěšně demontován v okolních bývalých socialistických státech (detaily nemohly být zatím veřejně publikovány). Pro srovnání, VH byl v tento den 17.11.1989 na své chalupě. Já se pak vrátil do Prahy až 2.12.1989, dřív to vůbec nešlo, nic do Prahy nelítalo. V Praze již byly politické karty o převzetí moci v té době rozdány.

VH se koncem prosince 1989 stává prezidentem ČSSR, když byl jednohlasně zvolen do funkce komunistickým FS ČSSR. VH přísahal na socialistickou ústavu z roku 1967 a sliboval věrnost socialismu a své socialistické vlasti, sic. Stalo se tak po mnoha podvodech. Prvním a zásadním morálním problémem bylo porušení dohody mezi VH a A. Dubčekem ze strany VH. Dohoda zněla, že VH bude s podporou Dubčeka prezidentem jenom do prvních svobodných voleb v červnu 1990 a po něm měl být zvolen Dubček za pomoci VH. VH se tímto trikem a zradou politické dohody zbavil A. Dubčeka, který byl v té době daleko populárnější než VH. Praha byla najednou oblepená plakáty s portrétem VH a výzvou „Havel na Hrad!“ Ty byly financovaný ze zahraničí. Naivní a důvěryhodný Dubček byl VH a jeho lidma cynicky podveden a zrazen. Druhou kaňkou na volbě VH prezidentem bylo, že některým komunistickým poslancům bylo vyhrožováno postihy jím a jejich rodinám, pokud by nevolili VH. Tak se VH stal prezidentem pomocí politického puče. K tomu ještě dodejme, že při tzv. kulatých stolech konaných po 17.11.1989 VH a spol. uzavřeli tajné dohody s KSČ o převzetí moci. Byl to podvod na občanech, který pak ještě VH kamufloval ve svém novoročním projevu 1.1.1990, který byl vysílán údajně ze záznamu.

Po svém podvodném zvolení prezidentem 27.12.1989 prohlásil VH z balkónu na druhém hradním nádvoří, že bude prezidentem jenom do prvních svobodných voleb v červnu 1990. Sám jsem to tehda slyšel stoje pod balkónem. Byl to opět podvrh, protože VH zamlčel druhou část dohody s A. Dubčekem, že po volbách bude kandidovat na prezidenta jenom A. Dubček a VH jej bude podporovat. Svůj slib, jak všichni dnes vědí, VH nedodržel, mezitím se podařilo A. Dubčeka úplně odstavit, a ve volbách v červnu byl VH podruhé zvolen teď už uměle a účelově rekonstruovaným FS CSFR, kde OF a VPN dosadilo své lidi, především bývalé členy KSČ z řád Charty apod. Shrnuto, VH neustále lhal lidem, dělal kabinetní politiku na své zviditelnění.

VH se pak účelově podílel na rozpadu státu. Především jeho cesty v té době na jižní Slovensko jsou toho jasným důkazem. Nedivme se, o rozdělení Československa bylo dohodnuto dávno předtím. Konkrétně v květnu 1987 v Ženevě na schůzce tzv. geopolitických expertů Německa a SSSR. Z tohoto jednání uniknul fax, který je k dispozici. Když bylo jasné, že k rozdělení ČSFR dojde, VH mazaně rezignoval, aby rozpad umožnil a navíc, aby se mohl stát prezidentem nové ČR!? A tak se i stalo a opět neregulárním způsobem. Neváhal se svoji klikou v době volby umístit do vězení jednoho z poslanců, aby nakonec byl zvolen o tento jeden hlas. Jak to věděl? Svůj veřejný slib být prezidentem jenom do voleb v červnu 1990 pak VH porušoval celých dlouhých třináct let, když vydržel ve funkci až do roku 2003. Dál už mu to znemožňovala Ústava! Nepochybuji, že kdyby to byla Ústava dovolovala, byl by se o funkci prezidenta ucházel až do své smrti, čímž by tento „velikán ducha a vůdce Evropy“, jak slyšíme v těchto dnech od mnohých pokrytců a posluhovačů, čímž by překonal všechny diktátory světa, protože on by to dokázal v tzv. demokratickém státě. To je vždycky tak, když se z polovzdělaného nedouka stane vysoko postavená politická figurka.

Teď ale k bludům a omylům, či rafinovaným podvrhům VH. Co tak pravdu o říkance VH: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Napřed co tomu předcházelo. Husité měli na svém praporu heslo: Pravda Boží vítězí. Humanista TGM vypustil „Boha“ a na prezidentském praporu zůstalo: Pravda vítězí. Sice sám TGM nebyl členem lóže, ale byl tam od roku 1921 jeho syn Jan, jako dobrá spojka na tajné spolky. TGM se často choval jakoby byl zednář, dokonce se k tomu i veřejně hlásil. VH si jako prezident hrál na nástupce TGM, dokonce to prý zkoušel i na koníčky, ale mu to moc nešlo. Nedovolil si změnit heslo TGM, ale pokusil se to vylepšit, když jsi vymyslel říkanku: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Samozřejmě ve světě se nic nemusí, snad jen to, že každý člověk jednou musí umřít. Existuje totiž jediná definice pravdy: Bůh je Pravda. Jelikož VH nikdy v životě jako správný zednář nevyslovil slovo Bůh, ba dokonale a pedantně se tomu vyhýbal, pochybuji o tom, že by VH vůbec tušil co je Pravda ve filozofickém a teologickém významu. VH nebyl ani v náznaku filozofem, celý život opakoval pár naučených manter z tzv. zednářské bible, stále chtěl chudák ovlivňovat celý vesmír, poučovat lidstvo, aby přitom vůbec rozuměl elementárním pojmům. K tomu se ale ještě dostaneme.

Jo, co je lež, to VH věděl velmi dobře. lhal sobě i jiným, viz výše se slibem prezidentem do voleb v červnu 1990. Lhal své ženě Olze, kterou celý život podváděl s milenkami. Rok před její smrti, když umírala na rakovinu, jí podváděl s herečkou Dagmar Veškrnovou, kterou si pak dokonce vzal za manželku. Nechutné a podlé, pro nás ano, pro vyznavače New Age zábavné. A tak bychom mohli pokračovat. VH měl zřejmě ve své říkance pod slovem láska na mysli něco úplně jiného. Čistě lidsky bráno, co se týče fyzické lásky, byl VH dle jeho vlastních slov sexuální prasák. Rád se tím jako správný narcis chlubil, dokonce tak o sobě hovoří i v jeho posledním pamfletu Odcházení. Ano, VH jako ženatý muž měl milenky i několik let, prý dokonce s vědomím Olgy, jeho manželky. Co dodat?

Měl jsem to štěstí osobně poznat člověka, za kterým VH docházel ještě před listopadem 1989 na rady o eventuální převzetí moci. Strávil jsem s ním mnoha večerů. Ten když odhalil, kdo vlastně VH je a jakou hru má sehrát, od VH se úplně distancoval. Dle něj byl VH lidský i duševní slaboch, nerozhodný človíček, schopný prásknout na spoluvězně, dělat politické podrazy, ve své pýše dokonce prý prohlašoval, že píše novou ústavu, psal také nový zákon o katedrále, atd. Ano, známé zednářské: Já, jenom já, vše kvůli mě, vše pro mne a to všemi možnými prostředky.

O své zbabělosti VH píše sám (uvádím to zde též proto, abych ukázal i na prolhanost Václav Klause, který se v těchto dnech neskutečně podle a farizejsky k VH hlásí, mimo jiné měl veřejně prohlásit, že ho VH pozval do vlády- posuďte sami): „A tak jsem jako prezident dostal od OF nepříjemný úkol: říct Václavu Klausovi, že nebude ministrem financí, ale předsedou Státní banky československé. Při plnění tohoto úkolu jsem hanebně selhal: když jsem to Klausovi řekl, opáčil, že to je vyloučené, že ho celý svět zná jako československého ministra financí, že jinou funkci zastávat nemůže a že jeho odchod z vlády by byl katastrofou pro celé Československo. A já, místo abych řekl, že takto rozhodla vítězná politická síla a nechce-li do banky, ať si dělá co chce, jsem zdvořile ustoupil a řekl něco jako, „tak dobrá“. OF se na mne zlobilo, že jsem nesplnil úkol, a Klausův odpor ke mně přerostl v nenávist. Zachoval jsem se jako typicky špatný politik: neprovedl jsem, co jsem provést slíbil, a navíc se mi podařilo všechny naštvat.“ (VH, Prosím stručně, Gallery, 2006, str. 141.) Co dodat? Snad jen to, že tím ministrem se měl stát dle VH Ivan Mikloš. Jaký by byl další vývoj československé ekonomiky pod jeho vedením, těžko odhadovat. Určitě by se ale lišil od neoliberalizmu chicagské školy a její tzv. šokové terapie, kterou V. Klaus tehdy jako poslušný žáček MMF a Světové banky

v Československu chtěl prosazovat. Je nejvyšší čas odhalit tyto podvody. I v tomto kontextu má VH zásluhy nejen o morální, ale též ekonomickou devastaci ČR. Zbabělost je amorálnost.

VH od nástupu do funkce prezidenta veřejně šířil a podporoval ideje postmodernizmu a nového globálního náboženství Nový věk (New Age). Existují jeho postmoderní pamflety nejen o literatuře, ale dokonce i o vědě. Sám polovzdělaný nedouk měl zřejmě za úkol poučovat svět o zbytečnosti, ba dokonce nebezpečnosti vědy, vše relativizovat, především pak pojem pravdy. To je paradox, co? Možná si to ten zmatený a nevzdělaný človíček ani neuvědomoval- Pravda a láska musí…. Psal jsem o tom tehdy prezidentu Americké fyzikální společnosti. Několik významných amerických fyziků se pak VH doslova vysmálo a další slátaniny o postmoderní vědě VH přestal psát. Vzniká otázka, proč si to vůbec mohl VH dovolit? Vysvětlení je nasnadě, předurčovalo ho k tomu vysoké postavení v lóži. To právě VH predestinovalo též do pozice jednoho ze tří světových mluvčích New Age! Ti dva další byli v té době též známí. Jeden z nich, nositel Nobelovy ceny za mír, je již po smrti a druhý usiluje v primárkách o kandidaturu na amerického prezidenta. Opravdu vysoká sešlost. New Age, nové světové náboženství globálního střihu představuje onen melting pot = tavící hrnec všech světových náboženství, jejich relativizaci s příměsí okultizmu, esoterizmu a tak podobně a zrod nového náboženství z jejich popela. Toto nové náboženství má vznikat s novou érou vodnáře, po současné dvoutisícileté éře ryb, tj. křesťanství a má trvat příštích dva tisíce let. Na tom VH pilně pracoval. Přímo to nikdy nemohl říct, ale dle skutků je poznáte, že? Ne Bůh Židů a křesťanů, ale Lucifer=Světlonoš, bůžek lóží. Proto se až fanaticky vyhýbal slovu Bůh a povídal vždy o něčem za horizontem, co nás překračuje… vzpomínáte? Z této své pozice byl pak VH, prakticky absolutní analfabet v oblasti moderních zbraní, zbraňových systémů, strategie, geopolitiky,..vysoce postaveným členem různých nadnárodních organizací, např. co-chairman The Committee on the Present Danger (CPD), atd. Lidé se pak divili, kde VH bere tu doslova drzost například při jeho smutně známé výzvě na tzv. humanitární bombardování Bělehradu a Srbska leteckými silami NATO. Zde podáno jedno z vysvětlení. VH jenom plnil svou roli služebníka. Teď jsou mu tyto síly vděčné a pomocí propojených světových médií mu po smrti připravily doslova „globální“ glorifikaci. VH je prezentován falešně a podle jako „morální vůdce nové Evropy, světa, vesmíru“. VH si nedokázal poradit sám se sebou, že? Opravdu nechutné! Ale co je ještě víc zneklidňující je holý fakt, jací polovzdělaní nedouci mají rozhodovat o současném složitém světě, plném nových sofistikovaných technologií, zbraňových systémů, nových poznatků vědy. Vzdělaného člověka musí mrazit v zádech. Vše se zdá být grandiózní kamufláž pravdy a reality. Není ten svět kolem nás k smíchu? Vím o čem mluvím, měl jsem mnoho příležitosti se setkávat se špičkami světové vědy z USA, Ruska, Číny, Indie, které jsou často napojené též na strategický vojenský výzkum ve svých zemích. Tak G.W. Bush byl doslova ostrakizován a vysmíván na špičkových amerických univerzitách pro jeho nevzdělanost, doslova tupost ve službě výše uvedeným sílám. Těm silám, ke kterým patřil a kterým měl radit vlastně doslova analfabet v těchto oblastech, VH. Pokud nám záleží na naši civilizaci, pak to není k smíchu, ale k pláči a zoufalství.

Hned druhý den po smrti VH navrhla vláda ČR tzv. Lex Havel, dle kterého se měl dokonce VH „zasloužit o svobodu a demokracii“. A kde, chtělo by se říct ? To je opravdu silná káva. Tak rychle snad nestíhají ani v diktátorských režimech. Především, ČSSR byla jednou z posledních tzv. postkomunistických zemí, kromě Rumunska, kde nebyl demontován komunistický režim v rámci „globální demontáže komunizmu ve světě“, která započala tzv. perestrojkou v bývalém SSSR. Nabízí se otázka, co dělal Luciferův služebník VH? V tomto kontextu se může zdát, že vlastně VH se zasloužil o pád komunizmu v ČSSR, konkrétně 17.11.1989 snad miň, než například agent StB Zifčák. Ano, v době kdy byl VH na své chalupě na Hrádečku, agent Zifčák sehrál důležitou roli dle scénáře StB a KGB na převzetí moci v ČSSR, když 17.11.1989 fingoval na Národní v Praze mrtvého studenta Šmída, což posloužilo trockistu P. Uhlovi, aby o tom informoval, samozřejmě bez jakéhokoliv ověření, západní vysílačky. To pak jak víme vedlo k masivnímu odporu a naštvaní lidí proti režimu, který je schopen „vraždit vlastní studenty“ a to ještě ve výroční den zastřelení studenta J. Opletala nacisty v roce 1939. Scénář téměř dokonalý, ale scénář StB pod kuratelou KGB, jak dnes víme, ale ne scénář VH!? O „zásluhách“ VH o listopadový převrat jsem 2.5.1991 informoval Nobelův výbor v Oslo, jak jíž zmíněno výše a striktně žádal, aby Nobelova cena za mír nebyla nikdy udělena VH. To, co jsem uvedl v tom dopise o VH se pak téměř do písmene naplnilo v dalších létech. Informoval jsem o tom pravdivě Nobelův výbor…. Nikdo jiný o tom nevěděl. Teď nadešel čas ty dopisy zveřejnit. Samozřejmě si nenamlouvám, že jsem rozhodování Nobelova výboru jakkoliv ovlivnil. Děkuji Pánu Bohu, že osvítil Nobelův výbor, že odolal obrovským tlakům, aby cenu VH udělil. Pravda Boží opět zvítězila nad perfidní lidskou falší a narcismem.

Ještě dlouhých třináct let VH ohlupoval svět i prosté lidi jako poslední prezident ČSFR i jako první prezident nové ČR. Pomáhal budovat postmoderní režim relativizmu bez morálky a práva v ČR. Jeho vliv ale jak víme měl prostřednictvím jeho pozice přesah i mimo hranice republiky. Za to je teď ve světě odměňován a falešně glorifikován pomocí médií, které jsou v rukou stejných sil. Je to až neuvěřitelný cirkus, na kterém se docela dobře bavím. Velice trefně o počátcích „vládnutí“ VH na hradě českých králů (VH měl oblíbenou frázičku „a jde se vládnout“), kterého nazval Timur a jeho parta, pěl bard Karel Kryl, na kterého všichni zbaběle zapomněli. Karel Kryl se nebál nazvat věci kolem VH pravým jménem a ťal do živého. Byl hradní partičkou kamarádů VH zavržen, zadupán doslova do země. Pravda nemohla ven, aby se dostala k lidem. A zase jsme u báchorky VH o pravdě a lásce. Národ se nemohl dozvědět, že Timur a jeho parta (ironie na známou komunistickou slátaninu Timur a jeho družina od sovětského komunistického spisovatele A. Gajdara) stihla doslova vychlastat za první rok prezidentování VH víc alkoholu, než kolik se tam mělo vypít za čtyřicet let komunistického režimu. Občané to „zatáhli“ za své „hrdiny budující nový světový řád“, že ano? Na pražském hradě se pěstoval okultizmus a černá magie. Karel Kryl se zřejmě nedokázal vyrovnat s potupou od této lidské spodiny alkoholiků a neznabohů a předčasně odešel z tohoto světa již v roce 1994, ve věku padesáti let. Srdce to nevydrželo. Je ho velká škoda, byl to férový člověk. Tady je jeho perfektní charakteristika VH z písně Demokracie: Král Václav jedna parta je ze šmelinářským šmejdem… Proč ti zbabělci ve vedeni ČRO a ČTV vůbec teď nepouštějí muziku a písně K. Kryla? Proč asi?

Po smrti VH vytanula na veřejnosti další doposud neznámá a pozoruhodná informace z jeho života. Z nepochopitelných důvodů považoval pražský arcibiskup Jaroslav (Dominik) Duka hned po smrti VH vydat prohlášení za sebe a dokonce i za Českou biskupskou konferenci, kde se mimo jiného uvádí: „Činím toto prohlášení jménem České biskupské konference, jménem církve, do jejíhož společenství křtem i svátostí biřmování a přijetím Eucharistie zesnulý patřil…“ . To jsou věci. Tak především VH a celá jeho rodina tyto údajné skutečnosti celou dobu, až do smrti VH držela v absolutní utajenosti. Styděli se za to? Samozřejmě VH jako údajný svobodný zednář to nemohl nikdy veřejně hlásat. A co víc, dle Kodexu kanonického práva katolické církve z roku 1983 se v Kán. 1374 uvádí: Kdo se stane členem sdružení, které brojí proti církvi, bude potrestán spravedlivým trestem, kdo takové sdružení podporuje nebo řídí, bude potrestán interdiktem“. Zde uveďme, že 2. vatikánský koncil (1963-4) vypustil z původního Kodexu z roku 1918 ve stejném Kánonu tam explicitně uvedeno sdružení svobodných zednářů! Stalo se tak v důsledků obrovské infiltrace svobodných zednářů do nejvyšších pozic v hierarchii Vatikánu! Katolická církev si to ale uvědomila a snažila se tento omyl napravit. Citujme:

V Kodexu kanonického práva z roku 1983 však již nebyla exkomunikace z důvodu příslušnosti k zednářům výslovně zmíněna. Z tohoto důvodu vydala poté ještě zvláštní prohlášení Kongregace pro nauku víry, jednoznačně potvrzující všechny dosavadní církevní výhrady vůči členství katolíků v zednářských lóžích. „Negativní soud církve vůči zednářským společnostem tak zůstává nezměněn, neboť jejich principy byly vždy chápány jako neslučitelné s církevním učením; proto vstup do nich zůstává nadále zakázán. Katolíci, kteří jsou členy zednářských organizací, jsou ve stavu těžkého hříchu a nemohou přistupovat k eucharistickému stolu.“ (Prohlášení Quaestium est o zednářských společnostech, 26. 11. 1983) (šeb) (Citováno dle: Zednáři a církev jako oheň a voda, Katolický týdeník 31/2007).
Všimneme si zde také holý fakt, že v Havlem ukradeném odsvěceném kostele sv. Anny na Starém městě pražském, z kterého udělal svůj soukromý pohanský chrám New Age, a kde byla též vystavěna rakev s jeho ostatky, se neobjevil žádný kříž, ani v náznaku!?

Pro mne byl v tomto kontextu rozhodující neuvěřitelný počin VH, když po uveřejnění porna na Bibli, vlastně porna na Ježíše Krista: Martin Kasarda, (azda) Posledná večera, Kulturný život, 5.8.1991, daroval VH coby prezident ČSFR jedno sto tisíc korun redakci tohoto slovenského časopisu. Byl jsem a doposud jsem v šoku. Ano, VH byl v plném rozběhu šíření bludů NEW AGE a postmodernizmu v umění. Tehdy jsem to neunesl a napsal porno na rodinu Havlů: Ladislav Jerdna: (azda) Poslední soud, 1991. Odeslal jsem to do několika novin, mělo to vyjít v USA, ale všichni se báli a doposud to nebylo publikováno. I přes to, že je před Vánoci odcitujme z uvedeného dílka M. Kasardy: (má to být dle autora: surrealistická ponáška na biblické žalmy a hymny)

Narodil sa Kristus Pán
Zasa jeden šťastný porod, doboha!
A vraj je to oné- chlapec
Má taký maličký
Pohlavný údik
A celý svet si vydychol
Lebo tento vták
Bude ukrižovaný pre radosť
Poplačme si radujme sa
Že žijeme dlhšie jako on

Ponechám tyto účelové literární poklesky bez komentáře. Ptám se ale arcibiskupa Duky, jestli toto všechno ví a jestli je si vědom modloslužebnictví, kterého by se mohl dopustit při až teatrálním organizování zádušní mše za VH v katedrále na pražském hradě? Lucifer zednářů se určitě šklebí ve zvrhlé radosti na celé nebe.

Pochybuji o tom, že by si VH jako údajný zednář přál zádušní mši a to ještě v kostele. Nepřál si to ani jeho velký vzor, humanista TGM. Zádušní mše za TGM se opravdu v katedrále nekonala. O tom, že celé toto „obrácení“ VH od humanismu (v centru člověk) k duchovnu (v centru Bůh) může organizovat jeho manželka Dagmar, bych vůbec nepochyboval. Jasným důkazem stavu mysle VH a jeho vyznání přece bylo jeho pozvání Dalajlámu těsně před jeho skonem do Prahy. Tomu, New Age náboženství, které nepřímo podporuje i Dalajláma, věřil a podporoval i VH.

Kruh se uzavřel.

Zemřel VH v požehnaném věku 75 let. Odešel z tohoto světa, jak musí každý smrtelník. Každý člověk jednou musí umřít. Říkanka, že (lidská ) „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí), je ve své podstatě k smíchu. Člověk nerozhoduje o Pravdě. Člověk může Pravdu jenom hledat. Naopak, dostal ve svém vědomí (duši) kromě rozumu ještě svobodnou vůli, aby se mohl svobodně rozhodovat o svém životě. Činil tak bezpochyby i VH, jen jeho slova se často a zásadně neshodovaly s jeho skutky…

Ó, Bože, pane všehomíru, ať se ve všem stane Tvá vůle!