Petice proti nespravedlivému posuzování Lékařské posudkové služby

V roce 1988 se mi narodil zcela neslyšící syn, naučila jsem se znakovou řeč, naučila jsem ji syna, celou školku a základní školu jsem ho vozila denně 64 km,aby vyrůstal doma v rodině( sice neúplné tvořené pouze námi dvěma, ale o to pevnější a šťastnější). Od roku 1990 jsem na dávkách, mnoho let jsem pobírala měsíčně doplatek do životního minima. Věnovala jsem svůj živit synovi, nakonec se vyučil truhlářem a dokonce uspěl i u státní maturity.
Já sama jsem z vyčerpání skončila též v PID s roztroušenou sklerosou, depresemi ve střední fázi a fobii k lidem. Někdy jsem na vozíku, někdy je líp. Musím měsíčně dojíždět za mnoha lékaři, protože RS na sebe nabaluje hodně problémů z různých lékařských oborů. Nemám nárok ani na průkaz TP, ani na dopravu, ani....
Nepíšu ani vše, ale chci jen nastínit, že v oblasti postižených dětí i dospělých se pohybuji 25 let, dokonce "to mám doma" a za 25 let se situce po slibném začátku neskutečně zhoršila a to, jak jsou nastaveny zákony nyní pro tělesně postižené, je doslova nedůstojné, ponižující až nelidské, plné bezmoci. Mluvila jsem s mnoha lidmi pro které je tento stav prostě nepochopitelný, vyvolává naprostou beznaděj, strach a sebevražedné sklony, jako sice nejzašší, ale jedinné řešení až......
Děkuji Vám, kteří se i touto petiční formou za nás všechny perete, a přeji úspěch, energii a vyrovnanost.
A ve chvílích, kdy mi mozek bude fungovat, budu bojovat a vy ostatní bojujte taky, protože za týden, měsíc nebo rok, když vydržíme, tak dokážeme, co chceme ( vždyť my rodiče dětí ZP i my sami ZP dokážeme bojovat každičký den sami se sebou i s celým světem okolo nás).

Konec dobrý, všechno dobré. Sílu, neústupnost,trpělivost - to přece všichni v sobě máte.

Rita Rejhová