Stop těžbě zlata

Se souhlasem autora zveřejňujeme příspěvek:

Problematika těžby zlata ve vztahu k platné legislativě a z pohledu ekonomie

Dne 14. 2. 2013 požádala společnost Astur Bohemia s. r. o., stoprocentně vlastněná kanadskou společností Astur Gold, o povolení průzkumných prací ložisek zlata u obcí Mokrsko, Čelina a Prostřední Lhota. Uvedeným cílem průzkumu je přepočet zásob zlata a aktualizace možnosti a podmínek využitelnosti ložisek. V minulosti, v letech 1980 – 1990, byla tato ložiska již důkladně zkoumána na náklady státu, tedy ČSSR. Hodnota těchto průzkumů provedených v minulosti se dá odhadnout v dnešních cenách na částku 250 – 300 mil Kč. Oproti tomu je cena průzkumných prací, o které žádá Astur Bohemia s. r. o. sotva desetinová, lze ji odhadnout na cca 20 mil. Kč. Výsledky původních průzkumných prací bude mít ovšem k dispozici.
Co plyne z toho, když bude průzkum ložiska zlata povolen společnosti vlastněné zahraničními vlastníky? Na tuto otázku odpovídá kromě jiných zákonů především zákon 44/1988 Sb, takzvaný Horní zákon, tedy zákon o ochraně a využití nerostného bohatství. Je to zákon, který samozřejmě nepočítal s tím, že by nerostné bohatství mohl vlastnit někdo jiný než stát nebo státní organizace (vznikl před rokem 1989).
Dle § 11, odst. 3 zmíněného zákona je organizace provádějící průzkum oprávněna nakládat s nerosty získanými při vyhledávání a průzkumu ložisek. Takže práva na vytěžení ložiska, které do teď vlastní stát, přejde na Astur Bohemia s. r. o. nebo její následovníky. Podle § 24, odst. 3 téhož zákona má přednost při získávání souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru organizace, pro niž byl průzkum ložiska proveden, tj. zadavatel. Lze se domnívat, že tímto zadavatelem je mateřská kanadská firma Astur Gold a na ni toto právo tedy přejde.
Jediná možnost, jak lze v současnosti ložisko efektivně vytěžit, je způsob tzv. kyanidového loužení, za pomocí prudce jedovatého kyanidu. Tento způsob těžby je v současnosti v ČR zakázán (zák. 44/1988, § 30, odst. 2). V souladu s § 14, odst. b stále citovaného zákona však lze uvažovat o možnosti využít ložisko v budoucnosti s ohledem na očekávaný technický a ekonomický vývoj. Stále zůstává právo vytěžit ložisko tomu, kdo provedl průzkum. Samozřejmě se tu otvírá prostor pro lobování za odstranění překážek pro těžbu zlata, včetně zrušení zákazu kyanidového loužení. Že nejde o plané obavy dokazuje zamýšlená a zatím neplatná novela surovinové politiky státu připravená pod vedením bývalého ministra Kuby, která už podstatnou část překážek pro těžbu zlata odstraňuje. Kdyby se v budoucnu, až budou například vyvinuty ekologicky šetrnější technologie, snažila Česká republika zpochybnit platné právo těžaře na vytěžení ložiska, čeká ji s velkou pravděpodobností arbitrážní spor s nedozírnými finančními následky.
Co z toho všeho bude mít Česká republika a její občané? Podle § 32a, odst. 4 stále citovaného zákona 44/1988 Sb má ČR nárok na maximálně 2,5% z ceny vytěženého kovu s dodatkem, že tyto prostředky budou účelově použity k nápravě škod na životním prostředí způsobených dobýváním ložiska. Kdyby stát v budoucnu vytěžil zlato prostřednictvím státní firmy, jako se to děje například v Norsku při těžbě plynu a ropy, získal by do státní pokladny mnoho desítek miliard korun. Takto získá pouhý zlomek výnosu z těžby, ale povinnost sanovat ekologické škody. Zbytek zisku skončí v cizině.
V souvislosti se vším uvedeným zní až komicky, že základní jmění Astur Bohemia s. r. o. je 200 000 Kč.
ing. Zdeněk Muška