Společně za propuštění dívek z Pákistánu

#94: - Re: Re: Re:

Ještě PS k mému  komentáři pod bodem 94 v reakci na kometáře 92-93 : důvěřovat Bohu neznamená, že už nemám problémy, potíže,  že mi není  mi občas smutno a  že nemám jiné lidsky  pochopitelné stavy mysli i těla. Mám problémy a  nemohu sedět s rukama v klíně a čekat, že za mě Bůh něco odpracuje nebo rozhodne. Důvěřovat Bohu znamená, že už na řešení svých potíží a denních úkolů nejsem sama,  že jsem mu dala souhlas a pozvala ho do svého života a On je řeší se mnou.Vzhledem k pravdivosti pořekadla, že ve dvou se to lépe táhne, tak mě Bůh díky této důvěře uschopňuje k činům, které bych jen díky své chytrosti nebo schopnosti  nezvládla nebo jejichž výsledek by byl mnohem horší  nebo jiný než  když jsem  je svěřila Bohu v důvěře, že On vždy vše promění ( i to zlé a nedostatečné co vychází ze mě) k dobrému. Důvěřovat Bohu znamená odložit strach, že přijdu o svou svobodu a nezávislost, Důvera je také odložit obavu že  budu jen figurkou na Boží šachovnici  nebo pasivní přijetí toho, že už je stejně všechno dáno dopředu a schovávat se za Boha.  Tak to není  důvěra.  Bůh  po mě nechce pasivitu nebo  abych je útrpně přijímala co mi den přinese. Naopak, kdo má rád adrenalinové záležiosti, nechť se otevře Bohu a nestačí se divit, co nového mu každý den přinese. Když člověk pochopí, že  při hledání Boha jde o podstatu života, že "jde o život" , jak to nyní označili  autoři nového diskuzního pořadu na TV NOE,  tak zjistíme, že Bůh je přítomen v každém mém dobrém činu, ve kterém jsem se vydala z lásky a z toho nejlepšího dobrého co je ve mně, jako se Bůh již zcela vydal z lásky k nám. Ale to ještě  neznamená, že se mi všechno na co sáhnu bude 100% dařit. Jen  i tehdy, když bude něco bolet a nepůjde úplně dle mých představ, bude ze mě zářit radost a pokoj,který tento svět nemůže dát a mohu se tak stát nástrojem pro šířění lásky a naděje.