proti zákonu 229/2013 o nakládání s bezpečnostním materiálem

Je mi z toho smutno. Techniku vlastním mnoho let, s velkými problémy jsme ji uvedli do technického stavu, prodělali veteránské testace a každým rokem prohídky. Vozidla svítí troubí brzdí. Pravidelně jsme zváni a  nadšeně vítáni na srazech modelářů, dětských a leteckých dnech v okolí Olomouce. A my na tyto akce rádi jezdíme. Zadarmo. Nebo v lepším případě za naftu, přesto že akce jsou mnohdy vesele dotovány obcemi a městy a místní politici se rádi nechají vyfotit, vyzkoušet někteří i čestnou salvu odpálit ( jen si vzpomeňte ).
Mnohokrát se nám stalo, že bývalí základáci vzpomínají na svoje roky ztrávené za volantem, rajčáky nebo řídítky těchto strojů, že je nejde ani odtrhnout a nás to povzbuzuje k další práci.
Pokud pánové a dámy v parlamentu dostali nápad, že jsme nebezpeční, tak nejsme. Jsme zvláštní druh bláznů - veteránisti. A k tomu vojenští. Ŕíká se, že jedna hodina jízdy s veteránem je deset hodin na dílně, a s vojenskou technkou to platí stoprocentně, ( jenom řádně namazat SKOTa je práce na dva dny ) Nikdy by nás ani nenapadlo abychom své miláčky použili k něčemu tak blbému, jako je státní převrat. ( Většina z nás veteránistů už jeden prožila, a zdá se ,že to stejně k ničemu nevede )
Bývalé Československo, ať chceme nebo ne, bylo v jisté době třetím největším výrobcem bojové techniky na světě, s počtem vyrobených a vyvezených 35 tisíc kusů. Je to naše historie, myšlenky a technický um našich tatíků a dědků. Rok se sejde s rokem, úředníci budou chvíli řádit, rozpalovat a předpisově ničit tu zlou a nebezpečnou techniku, rozdávat pokuty. A pak se budeme za pár let škrábat mezi ušima, že jsme byli opět Bruselštější než Brusel.
Nejsem nezaujatý, jsem vlastník techniky, tak podepisuji a ostatním jsem chtěl dát podnět k zamyšlení a poprosit je za nás vojenské veteránisty - pomozte nám.
Díky
Ivo Juráš