PETICE proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"

Tuto “PETICI” nepodepíšu z více důvodů:
/1/ Předně proto, že v této věci nedocházím k jednoznačnému závěru. I zde totiž (jako v mnoha případech) jde o individuální osoby, osudy, osobnostní výbavu a motivaci, takže jednoznačný odsudek, provázející stanovisko Petice, mi nepřipadá fair. Všichni víme, že mašinérie prověřování způsobilosti žadatelů k výchově svěřeného dítěte má často za důsledek, že v nejcitlivější etapě svého vývoje jsou děti odkázány na různá zařízení, takže rodičovskou lásku už vlastně nikdy nevstřebají tehdy a tak, jak by měly (iracionálně, v nejútlejším dětství). Možná lze mluvit o “lobby” (v duchu textu petice) těchto zařízení? Nevím. Ale je podivné, že “neumístěných” dětí máme nejvíc v Evropě, a to 25 let od Listopadu, kdy se tato otázka začala "řešit"... Jistěže by u výchovy dítěte měl asistovat mužský a ženský prvek (“sociální vzory” pro další fungování dítěte ve společnosti). Ale nejsem si jista, jestli při absenci otce a matky (pokrevních nebo adoptivních) není láskyplný vztah “rodičů”, byť stejného pohlaví, menším zlem než kolektivní výchova. Skoro si myslím, že na misce vah ta pěstounská láska je důležitější než netradiční rozdělení rodičovských rolí dle pohlaví; koneckonců tohle z dítěte homosexuála neudělá. Ale nevím... Konzultovali autoři tuto stránku věci s psychology? S jakými výsledky? (O fundovanosti pisatelů svědčí dvě ukázky přejaté z ilustrací Petice - viz pozn.)
/2/ Zejména mi tedy vadí, že místo apelu k adopci (především, ale nejen, křesťanskými páry / rodinami, které jsou u nás asi těmi nejhomogennějšími? omlouvám se rodinám bez vyznání), se v textu šturmuje s Peticí proti, a to s použitím některých myšlenek a formulací, které svědčí o nepoučenosti a o předpojatosti autorů. Možná nejsou „homofobní“ (jak se dušují), ale zato (nemohu si pomoct) cítím téměř hysterii, která jim brání vidět věci racionálně (jak by se na dokument vzešlý na půdě parlamentu slušelo). Vyjímám formulace (passim):
/a/ lidé hlásící se k homosexuálnímu způsobu života (cit.) Jen na okraj: Homosexualita není otázkou volby (a už vůbec životního stylu) a nelze se k ní hlásit (lze ji maximálně tajit). (A pro jistotu: v civilizovaných zemích to už není ani lékařská diagnóza.)
/b/ alternativy, které nikdy nemohou nahradit základní buňku rodiny, jež tvoří jeden "otec" a jedna matka (cit.) Doplňme: ideální základní buňku rodiny. – O reálném fungování rodiny v naší společnosti, jež se spíše označuje jako “krize” nebo “rozpad”, víme své, počínaje počtem uzavřených a konče počtem rozvedených manželství se všemi absurdními důsledky, jako vykořeňující “střídavá péče” o dítě...
/c/ Známou skutečností zůstává, že právě homosexuální páry, se v drtivé většině vyznačují vysokou formou promiskuity, která je mnohonásobně vyšší než u běžných heterosexuálních párů (cit.) Pomineme-li ne zcela spravedlivou generalizaci, vyšší promiskuitě u homosexuálů obecně bych i věřila, ale operuje-li se již statisticky významnými množstvími (“drtivá většina”, “mnohonásobně vyšší”), bylo by namístě buď je doložit solidním zdrojem dat, nebo zmírnit tón... Navíc: podobně jako selhává rodina, jsme svědky zjevného rozvolnění mravů ve společnosti (nebo je mi to jen zdá?) bez ohledu na “normalitu” populace. Stačí se podívat na “černou kroniku” a třeba i na TV pořady, propagující “kulturu” často na hranici porna a zejména – z tohoto soudku! - hrůzy typu “Výměna manželek” (vč. dětí!: proti tomu se nechystá žádná petice?)
/d/ To potvrzují i mnozí homosexuálové, případně samotné fotografie z tzv. pochodů "PRIDE" (cit.) Ano, tyhle monstr-akce se mi také nelíbí, připadají mi dětinské a exhibicionistické za hranicí vkusu, ale pokládám je za reakci na dlouhodobé potlačování homosexuality většinovou společností. Není ovšem třeba se účastnit ani přihlížet a dá se to podle mého názoru přežít. Rozhodně v tom necítím další ohrožení společenských mravů (beztak pokleslých). A nákaza rozhodně nehrozí. (Přiloženou sérii fotografií pokládám za mírně řečeno nadbytečnou: každý má jistě – díky TV reportážím aj. zdrojům – představu, jak tahle věc vypadá. Připojené varování před nevhodností pro dětské oči je proto čiré pokrytectví.)
/e/ Homosexuální lobby usiluje postupnými plíživými kroky (nejdříve registrované partnerství, nyní adopce, co můžeme čekat příště?) ničit staletí osvědčený a fungující model rodiny (cit.) Ke klišé o funkčnosti stávající rodiny viz výše, ale ta dikce... Plíživá – kontrarevoluce? Autoři petice na jedné straně operují mravními hodnotami, ale přitom mají natolik vyhraněný smysl pro spravedlnost, že lidem, kteří z úradku přírody (jistě ne Boha) mají tu smůlu, že vybočují z “normy”, upírají právo na uzákoněný vztah (se všemi právními důsledky, jako je vzájemná povinnost starat se o partnera v nemoci a také právo po něm dědit) – vztah (mám na mysli manželství), o nějž mimochodem podstatná část “normálních” párů nejeví zájem (volné soužití partnerů na jedné straně, vysoká rozvodovost na straně druhé). – A co můžeme čekat příště? Nechci strašit, ale k očekávání jsou daleko masívnější problémy, přicházející kupodivu z větší části, té “normální”, populace...

/3/ LAST BUT NOT LEAST: Podíváme-li se na text této PETICE, úpěnlivě volající ke všem občanům České republiky (cit.), a na komentáře (několik jsem si přečetla), vypadá to, že vedle řešení problému dětí má na srdci (i) jiné zájmy (musíme se bránit - cit.), ač ne zcela zřejmé, nebo obavy, a vytváří (možná nevědomě) ovzduší konfrontace a nesnášenlivosti (o středověké mytologii: viz Ďábel...a jiné iracionality v reakcích nemluvě). A to mi v době, která beztak jitří občanskou soudržnost, vadí zejména.
Dana Svobodová
Pozn. 1/ k “obrácení” pana Glatze, který je v přiloženém materiálu charakterizován takto:
MICHAEL GLATZE Bývalý homosexuál, který dříve působil ve vysokých pozicích homosexuálního hnutí LGBT - zakladatel hnutí "Mladá Gay Amerika" (Young Gay America). Před několika lety konvertoval ke křesťanství. Nyní je heterosexuál a žije se svojí manželkou Rebekou. "Homosexualita, pokud ji předložíme mladým lidem, je pornografická ze své podstaty. Ničí mladé, snadno ovlivnitelné a mate jejich rozvíjející se sexualitu. V evropských zemích se homosexualita považuje za natolik normální, že dětem na základních školách dávají „gay“ knihy pro děti do seznamu povinné četby.
Je to mrzuté, ale jednoduchost světa komplikuje i bisexualita... Nebo je to všechno docela jinak... (něco na způsob „částečného těhotenství“). Btw. Na které škole jmenovitě existuje „gay-literatura“ jako povinná četba? Prosím, požádejte ze své poslanecké autority ministryni školství o veřejné zaujetí stanoviska.
Pozn. 2/ Velkou výpovědní hodnotu má rovněž připojený příběh dvou homosexuálů, kteří adoptovali dítě, aby ho mohli zneužívat: chtě nechtě člověka napadá, že co homosexuál, to pedofil (ačkoli se Petice od podobného zevšeobecnění alibisticky distancuje!), anebo že v běžné populaci k zneužívání dětí (v rámci rodiny např.) nedochází...