PETICE proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"

1. ČÁST

Častokrát slyšíme z médií a od některých osobností, co se týče tématu adopce dětí pro homosexuály, "proč bychom tento zákon neschválili, vždyť se podívejte na dnešní heterosexuální rodiny, v jaké jsou krizi."

K tomu je třeba zmínit důležité skutečnosti, ale především si uvědomit absurditu tohoto výroku. Není možné porovnávat rodiny heterosexuální, které mají samozřejmě také své problémy a nejedná se vždy o harmonický vztah, s alternativou homosexuálního soužití. Díky tomu, že heterosexuální rodiny a vztahy tvoří cca min. 96% naší společnosti, tak je logické, že krize, které tyto rodiny a vztahy postihují, jsou mnohem vyšší, co do počtu (ale rozhodně ne, co se týče procentuálního vyjádření) a tudíž se zde navozuje zkreslený dojem, že jsou na to podobně, jako v případě homosexuálních vztahů.

Naopak, když se zaměříme na chování a mentalitu stejno-pohlavích párů, tak vidíme úplně jiný model. U stejno-pohlavních párů se najde nějaké mizivé procento těch, kteří by snad dokázali dítě vychovávat po vzoru heterosexuální rodiny, ale v drtivé většině je situace úplně jiná. Drtivá většina homosexuálních párů žije výrazně promiskuitním způsobem a to i za předpokladu, že mají jednoho "stálého" partnera. Míra promiskuity je cca desetinásobně vyšší než u heterosexuálních svazků. Z toho plyne, že z procentuálního hlediska se najde jen mizivé procento těch, kteří jsou schopni vytvořit jakýsi "optimální" vztah. To znamená, že budeme schvalovat tento zákon jen proto, aby několik jednotlivců došlo k jakémusi uspokojení, ale nebudeme hledět na extrémní míru promiskuity a možnosti zneužívání, která se tím otevře, nemluvě o samotných pochodech PRIDE, kde svůj styl života a promiskuitu (nevyjímaje extrémních projevů) vůbec neskrývají. 
Viz podrobná studie Dr. Gerarda J. M. van den Aardwega