Válka proti teroru a strach o Al Kajdu

Kdo jiný by mohl podat fundovanější komentář k současnému dění v Sýrii, než Tereza Spencerová. Ve svém posledním článku, který vkládám, nevynechala ani postavu našeho premiéra Sobotky a jeho prohlášení, že „nevíme, koho Rusko v Sýrii vlastně bombarduje“ , tedy jeho výrok, ze kterého se mi udělalo ještě hůř než z jeho čerstvého prohlášení, že uprchlické kvóty prostě přijmeme.

Spojené státy chtějí o situaci v Sýrii jednat jen s Ruskem, Íránem a svými regionálními „klienty“, protože nevěří v loajálnost Evropy.

Už je to tady zase. Bývá dobrým zvykem, že alespoň americká strana po každém diplomatickém jednání vypouští do médií „anonymní úniky“, ale stejně jako dodnes nikdo nezúčastněný netuší, co že to John Kerryv květnu dojednal se Sergejem Lavrovem a Vladimirem Putinem v Soči, ticho provází i nynější Obamovu schůzku s Putinem v New Yorku. Nezbývá než spekulovat na základě toho, co se po těchto jednáních začalo dít. Po „Soči“ se postupně vyjasnilo, že USA (a tedy i NATO či EU) do války s Ruskem – přinejmenším kvůli Ukrajině – jít nechtějí, a celá krize tak začala „uvadat“, a to na úkor Kyjeva a evropských daňových poplatníků, kteří drží Ukrajinu nad vodou; kdo se ale v tomto procesu zorientoval nejdřív, vyhrál.

VICE-Válka proti teroru a strach o Al Kajdu