Útlocitný pan Dobrovský a jeho odhozený kabát (hodně) v dál

    Jméno pana Luboše Dobrovského se v poslední době v českých masmédiích vyskytovalo velmi sporadicky. Pan Dobrovský odešel do zaslouženého důchodu a jako senior s pozoruhodnou minulostí si jistě nemůže na současnost stěžovat. A přece se našel důvod, který panu Luboši Dobrovskému nedal, aby se neprojevil a to ne zrovna jen nějak okrajově, ale přímo zásadově. Napsal prezidentu republiky Miloši Zemanovi oduševnělý a velmi rozhořčený dopis a nutno poznamenat, že dopis to nebyl ne lecjaký [1].

     Zásadním totiž pro něj byla urážka, které se prezident vůči němu dopustil tím, že se nevhodně vyjádřil o paní Anně Šabatové v souvislosti s tím, že její zjištění, týkající se nedobrého stavu našich ubytovacích zařízení pro uprchlíky, není pravdivé a že její zpráva nemá jiný význam než se zviditelnit. Za další, že se nevhodně, resp. hrubě vyjadřuje o uprchlících, neboť prý děti těch nešťastníků jsou jen jakýmsi živým štítem, který má vzbudit lítost a soucit. Tolik zásadní důvod, který vedl pana Dobrovského k napsání dopisu prezidentovi, vyjadřující dojemnou starost jak o pověst paní ombudsmanky A. Šabatové, tak (obecně pojaté) nešťastné uprchlíky (imigranty). Dovolím si však připomenout některé sekvence z jeho dopisu v souvislosti s jeho osobou.

     Pan Dobrovský ve svém dopise velmi dojemně nebo dojatě sděluje, že je některými výroky Miloše Zemana uražen, neboť on jako občan státu, který i svým přičiněním zbavoval nesvobody a usiloval v něm, již svobodném, o obnovu demokracie, jeho bezpečnosti a slušného chování. Ó, jaký to hrdina! Opravdu? Pak bych chtěl pana Dobrovského požádat aby, má-li v sobě opravdu tolik statečnosti, hrdosti a cti, kterou se v dopise prezidentovi (jen jinými slovy) honosí, nechť osobně a otevřeně prohlásí, že také byl členem KSČ, pracoval jako redaktor zahraniční redakce Československého rozhlasu v zájmu republiky a tím (celých deset let) uvědoměle plnil úkoly a zadání KSČ, publikoval do časopisu Plamen, v Literárních novinách, Reportérovi, Politice a jistě nepsal nic, co by bylo v rozporu s linií strany (KSČ). Aby toho nebylo málo, v r. 1967-68 byl, se stranickým doporučením, dokonce dopisovatelem v Moskvě. Byl tedy, jak se dnes říká lidem, kteří v bývalém režimu byli členy KSČ a budovali socialismus a hodnoty, které byly po listopadu rozkradeny, ten „špatný komunista“, v lepším případě „komanč“. Nebo o něm to neplatí?

     Je sice pravda, že v r. 1970 byl z KSČ vyloučen, to ovšem nic nemění na skutečnosti, že se honosí charakterovými vlastnostmi a zásluhami, jako by v době totality nežil a života (včetně práce) se v komunistickém režimu nezúčastnil, notabene, jako by ani nebyl 10 let členem KSČ. Stejně jako řada jiných politických „vychcánků“ (jako např. dlouholetá členka KSČ Jiřina Šiklová, stejně tak Věra Čáslavská, Vlasta Chramostová, dlouholetý člen KSČ, redaktor Rudého práva Jiří Ruml, Petr Uhl, významný levicový politik a člen KSČ, Vladimír Dlouhý, Jaromír Štětina, všichni členové KSČ a celá řada dalších, včetně Vaška „Hajvlů“) i pan Luboš Dobrovský si myslí, resp. je přesvědčen, že jeho minulost je zapomenutajen proto, že se stal signatářem Charty 77, byl členem OF, aktivně se zapojil v revolučním období počátku devadesátých let, přes řadu významných funkcí, např. Jako ministr obrany nebo český velvyslanec v Moskvě, aby navzdory tomu, že jako bývalému členu KSČ, mu byl v r. 2002 z rukou V. Havla propůjčen Řád T. G. Masaryk III. Stupně. Žádný skandál, všechno bylo OK.

VICE-Útlocitný pan Dobrovský a jeho odhozený kabát (hodně) v dál