Loajalita k západu? Budiž, ale co svědomí a čest?

   Stále více tzv. „kompetentních“ nebo společensky angažovaných lidí se snaží tvrzením vyvrátit, že na Ukrajinských událostech nemají USA žádný podíl nebo účast. Otázka je, zda takové tvrzení je z vlastního přesvědčení nebo servilní loajality, neboť při vědomí jejich předpokládané inteligence, politického, společenského postavení je málo pravděpodobné, že by si nebyli vědomi jednoznačných, zcela prokazatelných a samotnými představiteli amerického establishmentu potvrzených skutečností, že USA o Ukrajinu zcela evidentně usilovaly a nadále usilují. Stačí si připomenout slova paní Nulandové a jiných politických kapacit USA, kteří po nezdařilém Kyjevském Majdanu lomili rukama nad ztracenou investicí pěti miliard dolarů do zubožené Ukrajiny, které měly být údajně použity na změnu režimu, poměrů a nezávislosti na Rusku, stejně jako decentralizaci, demokratizaci, deoligarchizaci a …. v neposlední řadě i svých zájmů.

     Není to dávno, co jsem zmínil v jiném článku, že i pan profesor Rychlík buďto propadl falešné demagogii, nebo drží basu loajality když také tvrdil, že Ukrajinské události nejsou z vědeckého hlediska dílem USA a že se v nich USA neangažovali. Se shodným názorem, tentokrát však z politického hlediska se prezentuje i pan Š. Füle [1], bývalý eurokomisař zodpovědný za rozšiřování Evropské unie a politiku sousedstvíkterý rovněž říká, že jeden z mýtů, který se neustále pěstuje a připomíná, je mýtus, že USA hrály zásadní roli v přípravě Majdanu a v jeho směřování, čímž chce nejen naznačit, ale přesvědčit veřejnost, že to není pravda. Zatímco mnozí lidé poukazují na to, že USA byly velmi aktivní na Ukrajině, pan Füle patří mezi ty, kteří o tom za těch pět let v Bruselu něco ví a (ti v Bruselu) naopak cítili naprostý deficit a nedostatek amerického politického angažmá a vlivu na Ukrajině.

VICE-Loajalita k západu? Budiž, ale co svědomí a čest?