CHCEME ZŮSTAT SOUČÁSTÍ DEMOKRATICKÉHO SVĚTA

Vážně mě chytá za srdíčko, když někdo v téhle totalitní žumpě křičí o lidských právech. Zde, kde 69 % pracujících nedosahuje průměrné mzdy, 500 tis občanů trpí chronickými depresemi, 1 milion lidí žije na hranici chudoby či pod ní, další 2 miliony těsně nad ní, 9 % občanů se už neobejde bez hmotné pomoci jiných (zejména matky s dětmi, senioři, bezdomovci), desetitisíce dětí se samy a dobrovolně nabízejí na sociálních sítích k nejrůznějším sexuálním službám, důvod - téměř výhradně nedostatek peněz, na 600 tisíc osob je uvalena exekuce (budeme-li považovat za postižené i rodinné příslušníky, dostáváme se ke 2 milionům, tedy k pětině populace!), 30 tisíc občanů žije na ulici, dalších 70 tisíc je bezprostředně ohrožených ztrátou střechy nad hlavou, žebráci jsou v každé větší obci, každý kontejner s komunálním odpadem je (zejména v sídlištích) denně navštěvován až několika desítkami sociálně vyloučených občanů, ročně spáchá a dokoná sebevraždu cca 1.600 občanů (cca 1,5 % úmrtí) a trend má trvale vzestupnou tendenci; hlavním důvodem jsou neudržitelné finanční podmínky, takový stát se nemůže pyšnit tím, že klade důraz na lidská práva ani omylem.