Prohlášení - reakce na Petici proti rušení ZŠ praktických

#36: Petra Brabcová - Re: Brei není oprávněn mluvit za odborníky 

Odpovědi psány kurzívou pod odstavci tazatelky.

Není mi zcela jasné, co pisatel myslí onou "speciálkou". Jedná se o speciální školství či základní školu speciální? Z kontextu tohoto i předchozích příspěvků spíše vyplývá, že by se mělo jednat o základní školu praktickou, tedy tu, která vzdělává žáky s lehkým mentálním postižením. Pro porozumění by bylo vhodné užívat adekvátní terminologii.

Pisatel má na mysli obecně všechny základní školy speciální tedy základní školu praktickou i základní školu speciální, a početní stavy průměruje s přihlédnutím k praktickým zkušenostem s docházkou žáků v obou typech škol. V praktické škole bývají absence časté u dětí z nepodnětného či rizikového domácího prostředí, v základní škole speciální je absence žáků s postižením často kvůli nemoci, diagnostickým pobytům, pobytům v lázních, v nemocnicích nebo  omezením  rodičů zvládat dopravní překážky do vzdálené speciální školy apod..

 Dále by mě zajímalo, na základě čeho (vlastní zkušenosti, výzkum, závěry nějaké instituce apod.) uvedený pisatel popisuje výchovně-vzdělávací proces v oněch "speciálkách".

Z vlastní zkušenosti, z výpovědí vyučujících  základní školy speciální a základní školy praktické, z výpovědí asistentů a stážistů v základní škole praktické a základní škole speciální, z výpovědí rodičů žáků základní školy speciální a základní školy praktické.

Zároveň bych ráda znala kritéria posuzování práce a ohodnocení pedagogických pracovníků ve "speciálkách", ze kterých pisatel vychází, když píše "Takže v konečném důsledku je stav vědomostí žáků závislý na ochotě konkrétního pedagoga odvést za svoji nemalou odměnu alespoň nějakou práci."

Jediným kritériem pro posuzování práce a hodnocení pedagogických pracovníků je profesionalita, proti které se někteří pedagogové zpronevěřují.  Sami na veřejných místech ventilují, že „rozčiluji se a snažím pouze do výše svého platu“, „ nač se snažit, když spratkům ve škole i těm doma je to jedno“, naše škola je celá romská a ti mluví jenom romsky čemuž nerozumím“ „k čemu je vzdělávání postižených, když nepřináší žádné výsledky“ apod. (s ohledem na rodiče volím méně hrubé výrazy, než je zaznamenáno z praxe). „Double face“ je běžným projevem zejména starších pedagogů ve speciálkách a ví to každý, kdo se o tuto problematiku zajímá.  Na druhou stranu existují i kultivovaní profesionálové, kteří z uvedeného průměru vybočují. Vystupování některých ředitelů praktických škol je kapitolou samou pro sebe, jejich nevybíravá komunikace a praktiky jsou také všeobecně známé.

Pisatel dále uvádí, že "Strategie boje proti sociálnímu vyloučení v žádné své části neobsahuje opatření, které by mohlo jen naznačovat ohrožení možnosti vzdělávání dětí s postižením ve škole samostatně zřízené pro postižení..." V případě lehkého mentálního postižení, považuji minimálně následující část textu "Strategie boje proti sociálnímu vyloučení" "Obsahem střednědobého opatření je: Legislativně znemožnit zřizování a provozování základních škol zřízených pro děti s lehkým mentálním postižením...; Na základě analýz ... rozhodnout o školách zřizovaných pro děti s lehkým mentálním postižením ke zrušení ... a k transformaci (zavedení standardního vzdělávacího plánu ŠVP ZV); Indikátor plnění - Novela školského zákona neumožňující zřizování a provozování základních škol pro děti s lehkým mentálním postižením nabývá účinnosti; Je s konečnou platností rozhodnuto o základních školách zřízených pro žáky s lehkým mentálním postižením k transformaci na školu hlavního vzdělávacího proudu a ke zrušení..."  za opatření vedoucí k (dle slov pisatele) "ohrožení možnosti vzdělávání dětí s postižením ve škole samostatně zřízené pro postižení".

Již v úvodním odstavci obsahuje Petice proti rušení praktických škol zavádějící informace, když se v ní píše: „Drtivá většina odborníků z praxe, zákonných zástupců, ale například i lékařů a psychologů se kloní k názoru, že je vhodné pro tyto děti se speciálními vzdělávacími potřebami zachovat možnost vzdělávání ve škole samostatně zřízené pro tento typ postižení…. Zakazovat rodičům volbu jiné než běžné základní školy pro své děti je nedemokratické.“ Ve smyslu dikce školského zákona dítětem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. Zdravotním postižením je pro účely školského zákona mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení. Strategie boje proti sociálnímu vyloučení v žádném svém opatření ani nenaznačuje, že by se mělo ohrozit vzdělávání ve školách samostatně zřízených pro postižení sluchu, zraku, autismem, kombinovanými vadami, mentálním postižením apod. (typy zdravotního postižení). Autoři Petice z neznalosti nebo úmyslně formulovali tak, že ve skutečnosti prezentovali nepravdivý záměr Strategie boje proti sociálnímu vyloučení ohrozit možnost vzdělávání pro děti se zdravotním postižením ve škole samostatně zřízené pro tento typ postižení.  U rodičů dětí se zdravotním postižením tak vyvolala Petice a její zavádějící interpretace vážné obavy o další vzdělávání jejich dětí. Proti tomuto nepřijatelnému šíření poplašné zprávy a jejich dopadech na rodiny s postiženými dětmi se vymezila Mgr. Baxová a Mgr. Laurenčíková ve svém věcném a výstižném Prohlášení.