Petice proti obsazení resortu školství Jihočeského kraje KSČM

#1741: baz - Re: Re: Re: Re: Re: Re: #1618: Peman - Re: Re: Ve skutečně demoktatických volbách by kreatury jako s

Když se těšíte, tak Vás nemohu zklamat.

Proti přednášce pana senátora Štětiny jsem neprotestoval. Jednak, protože na rozdíl toho, že se mám právo vyjadřovat a budu se vyjadřovat k tomu, kdo mi chce vládnout (byť „jen“ v kraji) není otázka, s kým chce někdo diskutovat, moje věc, jednak protože vím, že do škol chodí „diskutovat“ kde kdo, třeba estébácký práskač Falmer-Filip, práskač navíc (na rozdíl od jiných) tak blbý, že dnes tvrdí, že nevěděl, že práská…. Ani proti tomu jsem neprotestoval, chtějí-li se studenti pobavit, budiž. Pana senátora Štětinu jsem nevolil (je za jiný senátní obvod) a ani bych ho nevolil, kdybych mohl – kvůli jeho členství v KSČ. Na druhé straně je třeba říci zásadně toto: po pádu teroristického, zločinného a i podle zákona zavrženíhodného komunistického režimu v roce 1989 měl český národ několik možností, jak se „vypořádat“ s exponenty tohoto režimu, s hlavními strůjci všeho svinstva, které režim způsobil, s členy KSČ. Bylo možné to řešit po „maďarsku“ (jako v roce 1956) nebo po „rumunsku“. Bylo teoreticky možné řešení „německé“ po II.světové válce – denacifikace (u nás „dekomunizace“ všech, kteří se pro zločinný systém aktivně angažovali). A konečně byl možný „samet“ v (jak se nyní ukazuje) naprosto neodůvodněné víře, že původci a tiší schvalovatelé všech možných komunistických zločinů z řad komunistů zalezou, budou se stydět nebo minimálně zpytovat svědomí a z politiky zmizí. První, divoké řešení asi neodpovídá českému naturelu a konečně, příliš mnoho lidí si s komunisty zadalo…. O tom, že takovéto „řešení“ sice přinese spravedlivou odplatu některým zločincům, ale postihne (jak víme z dějin) přečasto nevinné se nemusím snad vůbec zmiňovat. Pro druhé řešení, dekomunizaci zde nebyly okupační síly jako v Německu a vlastními silami se něco takového asi udělat důsledně nedá. Takže zbyl samet. S tím jsem také souhlasil. Je ovšem veliký, skoro nekonečný rozdíl mezi těmi, členstvím v KSČ v každém případě doživotně pošpiněnými, kteří alespoň svou vinu přiznávají a nějak se snaží odčinit to, co vlastně stejně odčinit ani nejde. Ale snaží se! Vážím si, přes opravdu neslýchané selhání v mládí, například spisovatele Pavla Kohouta. Jeho otevřené psaní a vystupování v otázkách vlastní minulosti je jednou z možností, jak se snažit něco napravit (na rozdíl od také spisovatele Kundery, který se řídí oblíbeným „zatloukat a zase zatloukat“). Do podobné kategorie jako spisovatel Kohout  patří zřejmě pan senátor Štětina – snaží se, přes hanebné osobní selhání,  alespoň objasňovat, jak to všechno tenkrát fingovalo, o jaké svinstvo šlo (a z, v jeho případě, jistě „povolaných úst“ to je věru potřebné, když člověk i třeba zde čte příspěvky blbců a drzých lhářů, jak bylo „líp“ nebo dokonce „dobře“). Samozřejmě také bývalí komunisté, kteří uznali tiše své selhání a dnes se už politicky nijak za komunismus a podobná svinsta neangažují jsou určitým řešením problémů naší minulosti. S takovými lidmi nemám ani já problém udržovat normální lidské vztahy. Něco zcela, kvalitativně, jiného jsou ale kreatury, vesměs bývalí členové KSČ, dnes KSČM, druhdy slouhové okupantů naší země a přispěvatelé ke všem zločinům které se tenkrát děly, a dnes se zase deroucí k moci s prakticky zcela stejnými cíly! Od soudružky Baborové nezaznělo žádné politování, že jako aktivní komunistka před listopadem 89 odsouzeníhodným a vlastně i lidsky neobyčejně trapným způsobem posluhovala zločinnému režimu při ideologickém prznění dětí. Naopak, soudržka plynule přešla, se stejným myšlením, do následnické organizace zločinecké strany a dnes mi zase chce vládnout (a ještě se dovolává nějakého, v jejím případě opravdu bezpříkladná drzost, demokratického uznání "výsledku voleb". To vůbec nemluvím o esesákovi od Pohraniční stráže, který měl být, jako aktivní exponent zločinecké organizace, souzen (velitelský sbor tzv. Pohraniční stráže je na úrovni jednotek SS stejně tak, jako příslušníci STB na úrovni Gestapa a obojí mělo být prohlášeno za zločineckou organizaci, kde zločinem je už „pouhé“ členství). Proto protestuji a budu protestovat proti Baborovým a Sloupům. Pan senátor Štětina mi dnes opravdu nevadí. Ostatně doufám (jak znám studenty), že mu při jeho přednášce položili opravdu nepříjemné otázky.