Petice proti obsazení resortu školství Jihočeského kraje KSČM

ROMAN ´archi´ POTSCH

NĚKDO NADĚLIL MÁLO (original Růže pro Lenny)



Vívojová sprava: 1-5 březen

Doktor Strauss říká abich psal co myslím a každou věc co se stane odteďka. Nevím proč ale říká že je to duležitý tak že budou vidět jestli mně mužou užít. Snad mužou. Slečna Kinianová říká že san mě udělaj chitrý. Menuju se Andre Gordon. Sem 27 let starý a před 2 tejdny sem mněl narozeniny. Nemám co psát tak toho teď nechám.


vívojová sprava 2-6 březen

Dnes sem dělal skoušku. Myslím že sem propad a myslím že mně asi neužijou. Dělo se to že byl v pokoji hezkí mladík a mněl nějakí bílí karty srozmazaným inkoustem nanich. Řeknul Archi co vidíš na týdle kartě. Moc sem se bál i když sem měl zaječí tlapku v kapse poněvadž dyž sem byl malej dycky sem prpad ve všech skouškách ve škole a rozlil ingoust. Řek sem mu že vidím ingoustovou skvrnu. Von řek ano a mně bylo dobře. Myslelsem že to bylo šecko ale dyž sem chtěl jít von mě zastavyl a řek Archi sedni si eště sme neskončily. Pak si to dobře nepmatuju ale von chtěl abich řek že tam sou vobrázky a že vostatní lidi viděli vobrázky. Já sem ale ždáný vobrázky neviděl Vopravdu sem to skusil. Já si držel kartu u vočí a pak vod vočí. Pak sem řek kdybych mněl brejle já bich viděl líp já vobvykle nosím brejle jen do kina nebo u televize al ejá řek že sou na chodbě. Já sem je dostal. Pak sem řek podvám se eště na tu kartu a sadím se že to najdu. Moc sem to skoušel ale pořád sem nemoh najít ty vobrázky viděl sem jenom ingoust. Řek sem mu možná že potřebuju noví brejle. Von napsal něco na papir a já se bál žesem propad. Tak mu povýdám že je to moc heská ingoustová skvrna s malejma tečkama kolem vokraje. Von zase vipadal moc smutnej tak to nebylo vono. Řek sem prosim nechte mi to skusit eště. Já to za pár mynut poznám někdy nejsem tak rychlej. Já taky pomalejc čtu ve třídě slečny Kinianový pro poamlí dospělí ale já e vopravdu snažím. Tak to skusil s jinou kartou na který bili rosmazaný 2 druhy ingoustu čevrenej a modrej. Von byl moc hodnej a mluvil pomalu jako slečna Kinianová a visvjetlit mně že to byl grošák. Řek lidi vidí věci v ingoustu. Já řek ukaž mi kde. Von řek misli. Řek sem mu že mislim na ingoustovou skvrnu al eto taki nebilo dobře. Von povýdá co ti to připomíná. Představuj si něco. Já sem zavřel voči na dlouhou dobu abich si představoval. Řek sem mu že sem si předtavil plnicí péro s ingoustem rozlitým po velkým ubruse. Von se zvedl a odešel. Ne mislim že sem udělal toho grošáka.


Vívojová sprava 3-7 březen

Doktor Strass a doktor Nemur říkají že to nevadí ty ingoustoví skrvny. Já sem jim řek že sem nerozlil ingoust na ty karty a že sem nic neviděl v ingoustu. Voni řekli snad že mně stejně užijou. Já sem řek že slečna Kinianová mně nikdy tak neskouší jen psaní a čtení. Voni řekli že slečna Kinianová řekla že sem její nejlepčí ýak ve večerní škole pro dospělí protože já se nejvíc sanžím a vopravdu se chci učit. Pak řekli jak sám Archi začal chodit do večerní školy jak si to našel. Já řek že sem se ptal lidí a někdo mě řek kde se můžu učit číst a psát. Voni řekli proč si chtěl. Já sem řek poňvadž celej život sem chtěl bejt chitrej a né hloupej. Ale to je moc těšké bejt chitrej. Voni řekli víš to bude chvíli tvrat já řek ano. Slečna Kinianová to taky řekla. Pak sem udělal čště bláznivější skouški. Ta hodná paní co mi je dala mi řekla méno a já se zeptal jak se to píše abich to moh napsat do svý správy vívojoví. Tematický aperecpční test. Ja neznam ty první 2 slova al evím co znamena test. To je jako skouška. Mustíe to udělate nebo dostanete špatný známki. Tahle skouška vipadala lechká poňvádž sem viděl obrázky. Jenže vona nechtěla abich řek co vidím v ingousta vona řekla to je jedno. Von ařekla vimisli si povídky vo lidích na vobrázkách. Já sem jí řek jak můžu viprávět vo lidích na vobrázkách když je neznám. Já sem řek co bich si vymejšlel lži. Já už nikdy nelžu mně na to dycky přídou. Vona řekla tadle skouška a ta druhá ten grošák to je pro poznání vosobnosti Archi. To sem se nasmál. Povídám jak můžete poznat tu vjec s ingoustovejch skvrn a fotek. Vona se rozlobila dala ty vobrázky prič. Mně to nevadí. Bilo to hlupí. Mislím že sem tu skoušku taki neudělal. Pak nějakí lid v bílejch kabátech mně vazli do jiný části nemocnice a dali mě zahrát hru. To bilo jako závod s miší a kočkou. Voni jí říkali Lenny. Lenny bila v krabici. Bilo tam moc koutů a zatáček a moc takovejch zdi a voni mně dali tušku a papír s namlovanejma čárama a moc krabicema. Na jedný straně bilo napsáno start a na druhým bilo napsáno cíl. Voni řekli že to je bludiště a že Lenny a já máme projít stejným bludišžštěm. Já sem neviděl jak můžete míst stejný bludiště dyž Lenny má krabici a já papír ale neřek sem nic. Taki nebyl čas protože závod začal. Jeden muž mněl hodinky a snažil se to skovat abich to neviděl tak se skoušel se nedívat a to mně snervóznilo. Ale ta skouška bila nejzlejší než všechny vostatní protože sme to dělali 10 x s různými bludištěmi a Lenny dycky vyhrála. Nevěděl sem že kočky dyž chytaj miší sou tak chytrí. Možná proto že je to bílá kočka. Možná všecki bílý kočky sou chitrý než jiný kočki.


Vívojová správa 4 - 8 březen

Voni mně užijou. Já sem tak rosčílenej že můžu taktak psát. Doktor Nemur a doktor Strauss se vo tom prvně hádali. Doktor Nemur bil v kanceláři dyž mně doktor Strauus přived. Doktor Nemur mně nechtěl užít ale doktor Strauss řek že slečna Kinianová mně doporučila jako nejlepčí ze všeckejch co učí. Já mám rád Slečnu Kinianonovou protože vona je moc chitrí učitel. A vona řekla Archi dostaneš možnost. Dyž posloužíš tomudle pokusu možná budeš chitrí. Voni nevědí jestli to bude napořád ale možnost je. Proto sem řek jó i když sem se bál protože to je voperace. Ovna řekla neboje se Archi ty si udělal tak moc s tak málo že si zasloužíš ze všeckejch nejvíc. Tak sem dostal hroznej strach dyž doktor Nemur a doktor Strauss se vo to hádali. Doktor Strauss řek že já mám něco co je moc dobrý. Von řek že mám dobrou motor-vaci. Já sem nikdy nevěděl že to mám. Já sem hrozně pišnej dyž von řek že ne každej s IQ 68 to má. Tu věc. Já nevím co toje nebo kde sem to dostal ale von řek že Lenny to má taki. Motor-vace Lenny je miška co daj do krabice. Ale to nemůže bejte protože já sem tendle tejden žádnou miš nejed. Pak von říkal doktoru Nemurovi něco co sem nerozumněl. Tak co mluvili já sem si napsal některý slova. Von řek doktoru Nemurovi já vim že Archi není to co si měl na misli. Jako první s tvího novího druhu intelekt - nechit sem to slovo človjeka. Ale jvetčina lidí jeho nízkí ment - sou nekooper - avoni sou obvikle apat--. Von má dobrou povahu von se zajímá a je dichtivej pomoct. Doktor Nemur řek pamatuj že von bude první ldiská bitost co bude mít intelig-změněnou pomocí chirurg---. Strauss řek právě. Podivej jak von se dobře naučil číst a psát na jeho nízkej mentelní věk to je právě tak vobrovski víkon jako dyž se naučíme enštejnevu tériji---vity. To ukazuje intenz- - motor - vaci. To je nesrovnatelnej víkon. Já říkam užijeme Archicho. Já sem nechit všekcy slova a voni mluivli moc richle ale se mi zdálo že doktor Strauss je na mí straně a že ten druhej ne. Pak doktor nemur kejvnul a řek no dobře možná máš pravdu. Užijem Archiho. Dyž to von řek já sem měl takovou radost že sem viskočil a potřás mu rukou že je ke mně tak hodnej. Já sem řek děukuju doktore nebudtet litovat že ste mě dal možnost. A já to mislím jak sem to řek. Po tý voperaci budu skoušet chitřet. Já to budu skoušet strašně moc.


Vívojova sprava 5 - 10 březen

Já mám strach. Mo lidí co tu pracuje a sestri a lidi co mně dávali skoušky mně přinelsi bonbóny a přáli my šťestí. Sna mám štstí Já mám svou zajči tlapku a desetnik a podkovu. Jenže sem viděl černou kočku dyž sem šel do nemocnice. Doktor Strauss říká nebuť pověrčivej Archi todlenc je věda. Ale stejně mam sebou zajčí tlapku. Ptal sem se doktora Strausse esli porazim Lenny v závodě po voperaci a von řek možná. Esli voperace pude dobře já ty kočce ukážu že můžu bejt zrovna chytrej jako vona. Možná eště chitřejší. Pak budu moct číst a psát slova dobře a vědě moc věcí a bejt jako jiný lidi. Já chi bjet chitrej jako jiní lidi. Esli to pude dobře tak voni udělaj chitrího každího na celým světě. Dnes ráno mně nedali nic najíst. Já nevím co má jezení společnýho s chitrostí. Já mam velkí hlad ale doktor Nemur mě vzal všecky bombony. Tendle doktor Nemur je ale mlsnej. Doktor Strauss říká že to dostanu spátky po voperaci. Nesmite jíst před voperací...


Vývojová zpráva 6.-15. března

Voperace nebolela. On to udělal zatímco sem spal. Sundalimně dnes vobvazi s vočí a s hlavy tak můžu napsat vývojovou zprávu. Doktor Nemur se podíval na ty co sem psal a řek že píšu vývojová zpráva špatně a řek mně jak to psát dobře. Musim to skusit a pamatovat. Já mam moc špatnou pověst na psaní. Doktor Strauss říká že je to dobře psát šecko co se mně stane ale říká že mam víc psát co citim a mislím. Když em mu řek ja nevim jak mislet von řek skus to. Celej čas co sem něl vobvazi na vočích sem skoušel mislet. Možná že když se ho zeptám von my řekne jak mám mislet teť co se mám stát chitřejší. Vo čem chitri lidi mislej. Hezki věci asi. Já chci abich znal už ňáký hezký věci.


Vývojová zpráva 7.-19.3

Nic se neděje. Dělal sem moc skoušek a různejch druhu závodů s Lenny. Já tu kočku nenávidím. Vona mně dycky porazí. Doktor Strauss říká že s tou kočkou musím vihrát a někdy iká že to musím znova skoušet. Ty inkoustoví skvrny sou hloupí. A ty vobrázky sou taki hloupí. Já rád maluju obrázky lidí ale nebudu si vymejšlet lži. Boli mně hlava jak skouším mislet tak moc. Já mislel že doktor Strauss je můj přítel ale on mně nepomáhá. On mně neřekne vo čem mislet nebo kdy budu chitrý. Slečna Kinianová mně nepřišla navštívit. Myslim že psaní vývojových zpráv je taky hloupí.


Vývojová zpráva 8.-23.3

Jdu zpátky do továrny. Oni říkají že je to lepčí abych šel pracovat ale nemůžu říct nikomu co to bilo za voperaci a musím chodit do nemocnice každej večer na hodinu. Oni mně budou platit peníze každej měsíc za to že se učím bejt chitrý. Sem rád že du zpátky pracovat protože se ně stejská po mi práci a přátelech a po legraci co tam máme. Doktor Strauss říká že mám pořád psát dál ale nemusim každej den jen když na něco mislím nebo když se stane něco zvláštního. On říká nestrácej odvahu protože to trvdá dlouho a de to pomalu. On říká že to trvalo dlouho i s Lenny, než se stala 3x chytřejší. Proto mně Lenny dycky porazí protože vona měla taky voperaci. To mně potěšilo. Asi bych to bludižště dělal rychlejší než vobyčejná kočka. Možná jednou porazím Lenny. Čoveče to by bilo něco. A Lenny zatím vypadá že zůstane chitrá pořád.


25. březen

Nemusím už psát vždycky Vývojová zpráva nahoru jen jednou tejdně když to dávám doktorovi Nemurovi. Musím psát jen datum (to šetří čas) Dneska jsme měli moc legrace v továrně Joe Karp řek hej co si to měl za voperaci Archine co ti udělali. Archi dali ti novej mozek. Chtěl jsem mu to říct ale vzpomněl jsem si doktor Strauss řek ne. Pak Frank Reilly řek cos dělal Archi zapomeň na to a vodevři dveře. Oni jsou mí vopravodoví přátelé a mají mě rádi. Vobčas někdo řekne hej podivejte se na Franka nebo na Joea von si si vopravdu vystřelil s Archiho. Já nevím proč to říkaj ale vždycky se smějou. Dnes ráno Amos Borg je předák u Doneganů užil mi méno když křičel na poslíčka Ernieho. Ernie stratil balík. On řek sakra Ernie chceš bejt jako Archi Gordon. Nerozuměl sem proč to řek. Já sem nikdy žádnej balík nestratil.


28. březen

Doktor Strauus přišel dnes večír za mnou do pokoje a ptal se proč sem nepřišel jak sem měl. Řek sem mu že už nechci závodit s Lenny. On řek že teda na nějakej čas nemusim ale že jsem měl přijít. Měl pro mě dárek jenže to nebyl dárek ale jen něco na pučení. Mislel jsem že je to nějaká malá televize ale nebyla. On řek že to mám zapnout když du spát. Řek sem děláte si legraci co bych to zapínal když du spát. Esli někdo slyšel vo takoví věci. Ale on řek esli chci být chitrý tak musim dělat co řek. Řek sem mu že si nemislim že se stávam chytřejčí ale o mě dal ruku na rameno a řek Archi ty vo tom nevíš ale ty se lepčíš každým dnem. Nějakej čas si toho nevšimneš. Milsim že chtěl bejt jen na mě hodnej protože já nevypdám vo nic chytřejc. Skoro bych zapomněl. Ptal sem se ho kdyb budu moci jít zptáky do třídy slečny Kinianový. On řek že už tam nepudu. On řek že brzo slečna Kinianová přijde do nemocnice a bude mě učit zvlášť. Mrzelo mě že se na mě nepřišla podívat do nemocnice když jsem měl tu voperaci ale mám ji rád tak možná budeme zase dobrejma přátelama.


29. března

Ta cvoklá televize mě nenechala celou noc spát. Jak můžu spát když mě něco celou noc piští do uch. A ty praštěný obrázky. Já nevím co to říká když jsem vzhůru tak jak to můžu vědět když spím. Doktor Strauss říká že je to dobrý. On říká že můj mozek se učí když spím a že mě to pomůže až mě zase slečna Kinianová začne učit v nemocnici. Jen jsem se dozvěděl že to není nemocnice ale laboratoř. Myslím že je to celí bláznivý. Jestli můžete schytračit když spíte tak proč lidi choděj do školy. Nemyslim že se to podaří. Dřív jsem se porád díval na večerní a noční programi v televizi a nikdy mě to neudělalo chytřejčí. Možná že musíte spát když se na to díváte.


Vývojová zpráva 9. - 3. dubna

Dr. Strauss mně ukázal jak pouštět televizi tiše takže teď můžu spát. Vůbec nic neslyším. A pořád nerozumím tomu co říká. Zkoušel jsem si to pustit ráno abych viděl co sem se v noci naučil ale nerozumněl jsem. Slečna Kinianová říká možná že je to cizí řeč nebo co. Ono to mluví tak rychle rychlejc než slečna Goldová co je učitelka 6 třídy a pamatuju se že ona mluví tak rychle že jsem jí nerozumněl. Řek jsem doktoru Straussovi to je nanic být chytrý když spím. Chci být chytrý když jsem vzhůru. On řek že to je stejný a že mám dva druhi vnímání. Podvědomý a vědomý. A jeden neřekne druhými co dělá. Ani si spolu nepovídaj. To proto mám sny. A čoveče já mívám blázniví sny. Uf. Vod tý první noci s televizí. Vod těch nočních představeních. Zapomněl jsem se zeptat jestli má každej dvě vnímání nebo jen já. (Teď jsem se podíval na to slovo do slovníku. To slovo je podvědomí. subst.) Ono je tam toho víc ale já stejně nevím co to znamená. To není moc dobrej slovnik pro hloupí lidi jako jsem já. Bolí mě hlava z mejdanu. Mí přátelé z továrny Joe Karp a Frank Reilly mě pozvali abych se snimi šel napít do Mugsbyho hospody. Já nepiju rád ale oni řekli že tam bude fůra legrace. Bylo to dobrý. Joe Karp řek že bych měl holkám ukázat jak uklízim záchody v továrně a přines mně hadr. Tak jsem ukázal a všickni se smáli když jsem řek že pan Donegan řek že jsem nejlepčí uklizeč co kdy měl protože to dělám dobře a vždycky přídu a nikdy nezaspim. Řek jsem slečna Kinianová vždycky říká Archi buď hrdej na svou práci protože to děláš dobře. Všickni se smáli a měli sme se dobře a oni mně kupovali fůru pití a Joe řek Archi je dělo když se napálí. Nevím co to znamená ale všcikni mě maj rádi a máme legraci. Nemůžu se dočkat abych byl chytrý jako mí nejlepčí přátele Joe Karp a Frank Reilly. Nepmatuju se jak ten mejdan skončil ale myslim že jsem šel koupit noviny a kafe pro Joea a Franka a když jsem se vrátil už tam nebyli. Hledal jsem je dlouho. Pak už se nepamatuju ale myslim že mě bylo špatně. Hodnej polda mě přived domu. Aspoń to říká moje domácí paní Flynnová. Ale bolí mě hlava a mám na ni velkou bouli a ta je celá černá a modrá. Mislim že jsem asi spad ale Joe Kapr řek že to byl ten polda oni prej mlátěj vožralí. Já si to nemyslim. Slečna Kinianová říká že polodové jsou aby pomáhali lidem. Ale mě moc bolí hlava a je mi úplně špatně. Myslim že už vůbec nebudu pít.


6. dubna

Porazil jsem Lenny! Vůbe jsem to nevěděl až mně to řek asistent Burt. Po druhý jsem zasejc prohrál protože jsem byl tak rozrušenej že jsem spad ze židle. Ale pak jsem jí porazil. Asi se stávám chytřejší když porazim tak chytrou kočku jako Lenny. Ale vůbec se chytřejčí necitím. Chtěl jsem závodit s Lenny ale Burt řek že to stačí. Nechali mně ji chvilku podržet. Není tak zlá. Je celá měkká a jak kulička peří. Mrká a když otevře oči jsou černý a růžový. Řek jsem můžu jí nakrmit protože mně bylo líto že jsem jí porazil a chci být na ní hodnej a skamarádit se s ní. Burt řek že Lennz je moc zvláštní kočička s voperací jako mám já a je první zvíře co zůstalo tak dlouho na živu. Řek že Lennz je tak chytrá protože každej den musí udělat zkoušku když jde jíst. To je jak zámek na dveře co se mění vždyckcy když Lennz jde jíst tak se musí naučit něco novýho aby dostala jídlo. Byl jsem celej smutnej protože kdyby se to nemohla naučit měla by hlad. Mylsím že to není správný muset napřed udělat zkoušku aby dostala jíst. Jak by se líbilo doktoru Nemurovi kdyby vždycky když má hlad musel udělat zkoušku. Myslim že se s Lenny spřátelíme.


9. dubna

Dnes večer po práci byla slečna Kinianová v laboratoři. Vypadala že je ráda že mě vidí ale že má starost. Řek jsem jí nebojte se slečno Kinianová eště nejsem chytrý a ona se smála. Řekla věřila jsem ti Archi protože si se tak moc snažil číst a psát líp než ostatní. Čteme moc těžkou knihu. Nikdy jsem tak těžkou knihu nečet. Menuje se Robinson Crusoe. Je o člověku který se dostane na vopuštěnej vostrov. Je chytrý a umí dělat moc věcí a tak má dům jídlo a dobře plave. Ale myslim že tam na vostrově musí být eště někdo protože je tam jeho obrázek s legračním deštníkem jak se dívá na stopi. Doufám že bude mít přátele a nebude sám.


10. dubna

Slečna Kininanová mě učí psát líp. Říká podívej se na to slovo a zavři oči a říkej to pořád a pořád až si to zapamatuješ. Mám moc starostí s psaním i a y protože říkám vipadat a píšu vypadat a říkám chitrí ale píšu chytrý. Tak jsem to psal špatně než jsem začal být chytřejčí. Jsem z toho popletenej ale slečna Kinianová říká to se podá.


14. dubna

Dočet jsem Robinsona Crusoe. Chci se dovědět víc co se s nim stalo ale slečna Kinianová říká že je to všecko. Proč


15. dubna

Slečna Kinianová říká že se učím rychle. Čtla některé vývojové zprávy a divně se na mě podívala. Říká že jsem dobrej člověk a že jim všem ukážu. Ptal jsem se proč. Řekla to nic ale nevadilo by mně kdybych vinašel že každej není tak hodnej jak si myslím. Řekla na to jak ti bůch dal málo pro tebe udělal víc než pro moc jinejch chytrých lidí. Řek jsem že všichni moji přátelé jsou chytrý ale taky dobrý lidi. Maj mě rádi a nikdy neudělali nic špatnýho. Pak se jí dostalo něco do oka a musela běžet do umívárny.


16. dubna

Dnes, jsem se učil, čárku, tohle je čárka (,) tečka s vocasem, slečna Kinianová, říká že je to důležitý, protože je ntuný, pro psaní, dobře, řekla že někdo, by mohl přijít, o moc peněz, když čárka, není, na správným místě, já žádný peníze, nemám a nevím, jak čárka, zabrání, abyste, o ně nepřišli. Ale ona říká, všichni, píšou čárky, tak já, budu taky,


17. dubna

Užíval jsem čárku špatně. Říká se interpunkce. Slečna Kinianová mně řekla abych si hledal složitý slova ve slovníku a učil se je psát. Řek jsem to je jedno hlavně když umím číst. Ona řekla to je část vzdělání tak teď si vždycky najdu složitý slova. Psaní tvrá takhle dlouho ale myslím, že si to budu pamatovat. Stačí se podivat jednou. Tak jsem si také našel slovo interpunkce. (takhle je to ve slovníku). Slečna Kinianová říká, že tečka je taky interpunkce a ještě jiný znamení. Řek jsem jí, že jsem myslel, že všechny tečky maj vocas ale řekla že ne. Musíš je střídat, ukázala mně? jak" je mám střídat a (tak teď; můžu střídat všechny" druhy interpunkce, v pravopise? Má, to moc! pravidel? a musím? se je všechny naučit. Jedna věc? se mně líbí na, Milá slečno Kinianová : (takhle se začíná! dopis jestli budu, nějákej psát?), že mně vždycky všechno visvětlí" když - se na něco ptám. Ona je génijus. Chtěl bych! být tak chytrý jako je ona; (interpunkce, je: prima!)


18. dubna

Jsem to ale popleta! Vůbec jsem to nepochopil. Včera večer jsem četl gramatiku a celý jsem to pochopil. Pak jsem taky uviděl co se mně slečna Kinianová snažila vysvětlit. V noci jsem se probudil a celá věc mi byla jasná. Slečna Kininanová mi řekla, že ta televize mi pomohla. Řekla, že jsem dosáhl úroveň. To je jako vrchol kopce. Když jsem pochopil interpunkci, přečetl jsem si všechny starý vývojový zprávy od začátku. Člověče, já měl bláznivej pravopis a interpunkci! Řekl sjem slečně Kinianové, že bych měl všechny ty chyby opravit, ale ona řekla: "Ne, Archi, doktor Nemur je chce právě takový. Proto ti je nechal ofotografovat, abys viděl ten pokrok. Učíš se rychle, Archi." Bylo mě moc dobře. Po hodině jsem si hrál s Lenny. Už spolu nezávodíme.


20. dubna

Není mi moc dobře Nejsem nemocný, ale uvnitř se cítím prázdný jako provrtaný a spálený zároveň. Nechtěl jsem o tom psát ale myslím, že musím, protože je to důležité. Dnes jsem poprvé nešel do práce. Včera večer mě pozvali Joe Karp a Frank Reilly na večírek. Bylo tam moc děvčat a několik mužů z továrny. Vzpomněl jsem si jak mi bylo minule špatně a tak jsem řekl Jeomu, že nechci nic pít. Přnesl mi coca-colu. Chutnalo to divně, ale myslel jsem, že to byla pachuť v mé puse. Ze začátku tam byla legrace. Pak Joe řekl, že bych měl tancovat s Ellen, že mě bude učit stepovat. Několikrát jsem upadl, ale nemohl jsem pochopit proč, když mimo mě a Ellen nikdo netancoval. A pořád jsem klopýtal o něčí nohu. Pak, když jsem vstal, uviděl jsem, jak se Joe dívá, a měl jsem divný poict v žaludku. "S ním je legrace," řeklo jedno z děvčat. Všichni se smáli. Frank řekl:"Tak jsem se nenasmál od té doby, co jsme ho tenkrát u Mugsbyho poslali pro noviny a zdhrli." "Podívejte se, jak je celej rudej." "On se červená. Archi se červená." "Hej, Elleno, co jsi udělala Archimu? Nikdy jsem ho takhle neviděl." Nevěděl jsem, co dělat a kam se dívat. Všcihni se na mě koukali a smáli se a já se cítil jako nahý. Chtěl jsem se někam schovat. Utekl jsem ven. Pak jsem šel domů. To je zvláštní, že mě nikdy před tím nenapadlo, že si mě Joe a Fank a ti ostatní brali s sebou jenom proto, aby si ze mě dělali legraci. Teď už vím, co to znamená, když někdo řekne "vystřelil si z Archi Gordona". Stydím se.


Vývojová zpráva 11. - 12. dubna

Ještě jsem nešel do práce. Řekl jsem paní Flynnové, aby zavolal panu Doneganovi, že jsem nemocný. Paní Flynnová se na mě divně dívá, jako by se mne bála. Myslím, že je dobře vědět, jak se mi všichni smějou. Moc jsem o tom přemýšlel To je proto, že jsem tak hloupý a ani o tom nevím, když něco hloupého udělám. Lidé si myslí, že je to legrační, když hloupý člověk neumí věci jako oni. Teď už vím, že se každý den stávám chytřejším. Znám interpunkci a píšu téměř bez chyb. Rád si hledám těžká slova ve slovníku a zkouším si je zapamatovat. Taky hodně čtu a slečna Kinanianová říká, že čtu rychle. Někdy se dokonce tomu co čtu, rozumím a pamatuji si to. Někdy zavřu oči a myslím na nějakou stránku a vidím ji před sebou jako ve skutečnosti. Slečna Kinianová řekla, že bych se měl vedle dějepisu, zeměpisu a aritmetiky začít učit nějaké cizí řeči. Doktor Strauss mi dal další pásky na přehrávání, když spím. Pořád nerozumím jak to vědomí a podvědomí pracuje, ale doktor Strauss říká, abych se s tím ještě netrápil. Musel jsem mu slíbit, že až se příští týden začnu učit univerzitní předměty, nebudu číst žádné knihy o psychologii, dokud mi to on sám osobně nepovolí. Dnes je mi trochu líp, ale pořád se ještě zlobím, že celou dobu se mi lidé posmívali, protože jsem nebyl tak chytrý jako oni. Až tenhle pokus skončí a já budu mít 3 x větší IQ, než jsem měl na začátku, pak snad budu jako ostatní lidé a oni mě budou mít rádi. Nevím jistě, co to IQ je. Doktor Nemur řekl, že j to něco, podle čeho se určuje, jak jste inteligentní. Jako váhy v krámě. Doktor Strauss se s ním však hrozně pohádal a říkal že IQ vůbec inteligenci neměří. Řekl, že IQ pouze ukazuje, jak velkou inteligenci byste mohl mít. Zrovna tak jako čísla na mírce. A tu mírku je podle doktora Strausse třeba naplnit. Pak jsem se na to zeptal Burta, který mi dává testy a pracuje s Lenny. Burt řekl, že se oba doktoři mýlí (ale musel jsem slíbit, že to nikomu neřeknu.) Burt trvdí, že IQ se měří podle mnoha různých věcí, včetně toho, čemu jste již naučili a že to stejně není k ničemu. Tak pořád ještě nevím co to je IQ, kromě toho, že to moje bude brzy přes 200. Nic jsem neřekl, ale nechápu, že když oni nevědí, co to je, nebo kde to je, jak je možné, že mohou vědět, kolik toho máte. Doktor Nemur řekl, že zítra budu dělat Rorschachův test. Co to může být?


22. dubna

Už vím, co to je Rorschach. Dělal jsem ho už před operací - je to ten test s inkoustovými skvrnami na kartách. Člověk, který mi ho tenkrát dával, byl dnes ten samý. Těch inkoustových skvrn jsem se bál. Věděl jsem, že na mě bude chtít, abych našel obrázky, a já to nesvedu. Přemýšlel jsem, jak bych se jenom mohl dovědět, které obrázky tam byly schované. Ale možná, že tam vůbec žádné obrázky nebyly. Možná že to byla jenom léčka, kterou ten člověk použil, aby poznal, jestli jsem natolik hloupý, že budu někde hledat to, co tam není. Už jenom to přemýšlení o tom mě popudilo proti němu. "No tak, Archi," řekl. " Tyhle karty jsi už viděl. Vzpomínáš si?" "Samožrejmě že ano." Jak jsem to řekl, hned poznal, že se zlobím, a vypadal překvapeně. "Ano, samožřejmě, tak se teď podívej na tuhle. Co by to mohlo být? Co na té kartě vidíš? Lidé v těchto skvrnách vidí nejrozličnější věci. Řekni co ti to připomíná." Byl jsem šokován. Něco takového jsem vůbec nečekal. "Říkáte, že v těch kartách nejsou schované žádné obrázky? Zamračil se a sundal si brýle. "Cože?" "Obrázky. Schované ve skvrnách minule jste mi řekl, že je vidí každý, a chtěl jste, abych je našel taky." Vysvětlil, že tenkrát užil téměř přesně takových slov jako dnes. Nevěřil jsem mu, a pořád mám podezření, že mne tenkrát úmyslně popletl. Jinak si to neumím vysvětlit, ledaže bych byl tak slobomyslný. Probrali jsem ty karty pomalu. Jedna vypadala jako pár netopýrů, kteří něco táhnou. Druhá vypadala jako dva muži šermující meči. Přestavoval jsem si všechno možné. Asi jsem se nechal unést. Ale jemu jsem už nevěřil a pro jistotu jsem se podíval na zadní stranu každé karty, jestli tam náhodou není přece jen něco schovaného. Když si do bloku dělal poznámky, náhledl jsem mu přes ramenoa snažil jsem se je přečíst. Bylo to celé v kódu, který vypadal asi takhle: WF + AddF - Ad orig. WF - A SF + obj. Ten test mi pořád nedával smysl. Mám dojem, že každý by si mohl vymýšlet věci, které nevidí. Jak mohl vědět, že si z něj nedělám legraci? Mohl jsem přece vyprávět o věcech, které si skutečně nepředstavuji. Možná tomu budu rozumět, až mě doktor Strauss nechá studovat psychologii.


25. dubna

Vypočítal jsem nový způsob seřazení pracovních linek v továrně. Pan Donegan říká, že mu to při zvýšené produkci uspoří nejméně deset tisíc dolarů. Dostal jsem od něj dvacet pět dolarů jako prémii. Chtěl jsem pozvat Joeho Karpa a Franka Reillyho na oslavu na oběd, ale Joe se vymluvil, že musí nakoupit něco pro svou ženu, a Frank řekl, že se musí sejít s bratrancem. Hádám, že jim to chvíli potrvá, než si zvyknou na změnu, která se se mnou stala. Zdá se, že se mě všichni trochu obávají. Když jsem šel kolem Amose Borga a poklepal mu na rameno, lekl se, až vyskočil. Lidé si se mnou moc nepovídají a také nežertují jako dříve. Cítím se teď v práci trochu osamělý.


27. dubna

Dnes jsem sebral veškerou svou odvahu a zeptal se slečny Kinianové, jestli by tu prémii se mnou neoslavila tím, že bychom šli spolu na večeři. Nejdříve si nebyla jistá, jestli je to správné, ale zeptal jsem se doktora Strausse a ten řekl, že je to v pořádku. Zdá se, že doktor Strauss a doktor Nemur spolu v poslední době příliš dobře nevycházejí. Pořád se hádají. Dnes večer, když jsem se přišel doktora Strausse zeptat na tu večeři se slečnou Kinianovou, slyšel jsem, jak křičel. Doktor Nemur tvrdil, že to byl jeho pokus provedený na základě jeho výzkumu, a doktor Strauss na něj řval, že přispěl stejnou měrou, protože mě přes slečnu Kinianovou objevil a provedl operaci. Doktor Strauss řekl, že možná jednou tisíce neurochirurgů na celém světě budou používat jeho techniky. Doktor Nemur chtěl výsledky pokusu zveřejnit ještě tento měsíc. Doktor Strauss žádal, aby se s tím ještě nějaký čas počkalo. Doktor Strauss pak prohlásil, že doktor Nemur se víc zajímá o křeslo psychologie v Princetonu než o celý pokus. Doktor Nemur řekl, že doktor Strauss není nic jiného, než mizerný opurtunista, který se snaží o slávu založenou na výsledcích jeho (Nemurovy) práce. Když jsem potom odešel, všiml jsem si , že se třesu. Nevím určitě proč, ale bylo mi , jako bych je oba dva poprvé jasně uviděl. Vzpomínám si, jak Burt říkal, že Nemur má za ženu megeru, která ho pořád nutí, aby publikoval věci a tak se stal slavným. Burt řekl, že její životní cíl je mít za muže velké zvíře. Opravdu se doktor Strauss snaží těžit z výsledků doktora Nemura?


28. dubna

Nevím, proč jsem si nikdy nevšiml, jak je slečna Kinianová krásná. Má hnědé oči a kaštanově hnědé vlasy, které ji spadají až na ramena. Je jí jenom třicet čtyři let! Zvláštní - kdysi jsem si myslel, že je nedosažitelný génius a velmi, velmi stará. Teď, pokaždé, když ji vidím, zdá se mi mladší a hezčí. Povečeřeli jsme a dlouho jsme si povídali. Když řekla, že pokračuji tak rychle, že ji brzo nechám pozadu, zasmál jsem se. "Je to pravda, Archi, už teď jsi lepší čtenář. Přečteš celou stránku jediným pohledem, zatímco já jen několik řádek. A pamatuješ si všechno, co čteš. Já jsem šťastná, když si vzpomenu na podstatné myšlenky a hlavní smysl." "Necítím se inteligentní. Je tolik věcí, kterým nerozumím." Vzala si cigaretu a já ji připálil. "Musíš být trochu trpělivý. Ve dnech a týdnech dokážeš to, co jiným lidem trvá půl života. To je na tom tak úžasné. Jsi jako obrovská houba, která do sebe vstřebává věci. Fakta, čísla, všeobecné znalosti. A brzy je také začneš dávat do souvislostí. Poznáš, jak jsou jednotlivé předměty studia navzájem propojené. Je mnoho stupňů, Archi. Jsou jako příčky na obrovském žebříku a vedou tě stále výš a výš, abys poznal víc a víc ze světa kolem sebe. Já z toho všeho poznám jen malý kousek a o moc výš než jsem teď, už asi nevystoupím, ale ty, Archi, šplhej a každá příčka ti otevře svět, o jehož existenci jsi neměl ani tušení." Slečna Kinianová se zachmuřila. "Jen doufám, při Bohu všemohoucím doufám, že..." "Co?" "To nic, Archi. Jen doufám, že jsem neudělala chybu, když jsem ti radila abys to zkusil." Zasmál jsem se. "Jak byste mohla? Podařilo se to, ne? A Lenny je ještě pořád chytrá." Pak jsem seděli chvíli tiše. Hrál jsem si s řetízkem do zaječí tlapky, co mám na přívěsku od klíčů, a věděl jsem, na co myslí. Nechtěl jsem o té možnosti uvažovat, stejně jako starší lidé nechtějí myslet na smrt. Věděl jsem, že tohle je jen začátek. Věděl jsem, co myslela těmi stupni, protože jsem už některé zahlédl. Bylo mi smutno, že ji nechám za sebou.


Vývojová zpráva 12. - 30. dubna

Dal jsem výpověď u Doneganovy Plastic Box Company. Pan Donegan tvrdil, že pro všechny bude lepší, když odejdu. Co jsem udělal že mě tak nenávidí? Poprvé jsem se o tom dověděl, když mi pan Donegan ukázal petici. Osm set čtyřicet podpisů lidí pracujících v továrně. Byli tam všichni, kromě Fanny Girdenové. Rychle sem ten seznam přelétl očima a hned jsem viděl, že její jméno je jediné, které schází. Všichni ostatní žádali, abych byl propuštěn. Joe Karp a Frank Reilly o tom se mnou nemluvili. Ani nikdo jiný, jenom Fanny. Ta patří k těm několika málo lidem, které znám a kteří, když si něco jednou pořádně rozmyslí a rozhodnou se, tak tomu věří, i kdyby celý zbytek světa dokázal, řekl a udělal opak. A Fanny nevěřila, že bych měl být propuštěn. V zásadě byla proti petici a vzdor nátlaku a výhrůžkám vytrvala. "To ale neznamená," poznamenala, "že si nemyslím, že se s tebou neděje nic divného, Archi. Ty změny. Nevím. Býval jsi dobrý, spolehlivý, obyčejný člověk. Možná ne moc bystrý, ale poctivý. Kdo ví co jsi udělal, abys najednou tak zchytřel. Všichni tady říkají, že to není správné." "Ale jak můžeš takhle mluvit Fanny? Co je špatného na člověku, který se stane inteligentním a chce získat tolik znalostí a vědomostí, aby porozuměl světu kolem sebe?" Strnule se dívala na svou práci a vypadala, jako by chtěla odejít. Aniž se na mne podívala řekla: "Kdyby Eva poslouchala hada a nejedla ovoce ze stromu poznání, nikdo z nás by nebyl starý, nemocný a nikdo by nezemřel." Opět mám ten pocit, jako by mé nitro bylo spalováno studem. Tahle inteligence postavila zeď mezi mne a lidi, které jsem znal a miloval. Předtím se mi smáli a pohrdali mnou pro mou ignoraci a tupost, teď mě nenávidí pro mé znalosti a vědomosti. Co, proboha ode mne chtějí? Vyštvali mě z továrny. Ještě nikdy jsem se necítil tak osamělý...


15. května

Doktor Strauss se na mě zlobí, že jsem za poslední dva týdny nenapsal žádnou vývojovou zprávu. Má na to právo, neboť teď dostávám od laboratoře pravidelný plat. Odpověděl jsem mu, že jsem příliš zaměstnán čtením a přemýšlením. Když jsem podotkl, že psaní je příliš pomalý proces, navrhl, abych se naučil psát na stroji. Nyní je to mnohem jednodušší, protože už dokážu napsat téměř sedmdesát slvo za minutu. Doktor Strauss mi neustále připomínal, že je nutno mluvit a psát jednoduše, aby mi lidé mohli rozumět. Pokusím se zrekapitulovat všechno, co se mi v posledních dvou týdnech přihodilo. Minulé úterý jsme já a Lenny byli představeni Americké asociaci psychologů. Stalo se to během konference Světové psychologické asociace. Vyvolali jsme senzaci. Doktor Nemur, kterému je šedesát, je totiž o deset let starší než doktor Strauss, nezbytně potřebuje ukázat hmatatelné výsledky své práce. Bezpochyby výsledek naléhání paní Nemurové. Oproti svému dřívějšímu dojmu jsem si nyní vědom, že doktor Nemur není žádný génius. Má velmi dobrý mozek, ale ten v jednom kuse zápasí s vlastními pochybnostmi. Chce, aby ho lidé považovali za génia. Proto je pro něj tak důležité vědět, že jeho práce je akceptována světem. Jsem přesvědčen, že doktor Nemur se dalšího odkladu obával hlavně ze strachu, že někdo jiný by v tomto oboru mohl udělat podobný objev, a on by tak přišel o všechny své zásluhy. O doktoru Straussovi by se na druhé straně dalo říci, že je génius, ačkoliv tím, že oblasti jeho vědění jsou limitovány. Byl vzdělán v tradici úzké specializace. Širší aspekt souvislostí s jinými obory byly opomenuty poněkud víc, než bylo nezbytné - i pro neurochirurga. Byl jsem šokován poznáním, že jediné starověké jazyky, které ovládá, jsou latina, řečtina a hebrejština a že nezná téměř nic z matematiky. Když to připustil, byl jsem téměř pobouřen. Je to, jako by tuto část vlastního já ukryl, aby mě oklamal, předstíraje, tak jako mnoho jiných lidí, které jsem poznal, že je to, co není. Nikdo, koho jsem kdy znal, není tím, čím se na povrchu zdá být. Zdá se, že doktor Nemur se v mé přítomnosti necítí pohodlně. Někdy, když se s ním pokouším mluvit, se na mne tak divně podívá a odvrátí se. Když mi doktor Strauss řekl, že způsobuji doktoru Nemurovi komplex méněcennosti, nejdříve jsem se rozhněval. Myslel jsem, že se mi posmívá, a já jsem na zesměšňování přecitlivělý. Jak jsem mohl vědět, že tak vysoce hdonocený psychoexperimentátor jako doktor Nemur nemá ani ponětí o hindustánštině jako a čínštině. Je to absurdní, když uvážíte, jaké obrovské dílo bylo vytvořeno v Číně a v Indii právě v oblasti jeho specializace. Zeptal jsem se doktora Strausse, jak mohl Nemur vyvrátit Rahajamatovou polemiku s jeho metodami a výsledky, když si ji ani nemohl přečíst v originále. Divný výraz na tváři doktora Strausse může znamenat jen jedno ze dvou věcí. Buď nechce Nemurovi sdělit, na čem se v Indii pracuje, anebo - a to mi dělá starost - doktor Strauss to sám neví. Musím mluvit opatrně a psát jednoduše, aby se mi lidé zase nesmáli.


18. května

Jsem velmi znepokojen. Včera večer jsem poprvé po týdnu viděl slečnu Kininanovou. Chtěl jsem se vyvarovat veškerých diskusí na intelektuálních dimenzí a držet konverzaci na běžné, každodenní úrovni. Ale ona na mne jen nechápavě zírala a pak se zeptala, co jsem vlastně mínil tou matematickou ekvivalentní variací v Dobermanově Pátém koncertu. Když jsem se to snažil vysvětlit, přerušila mě a smála se. Myslí si, že se na ni trochu zlobím, ale tuším, že se k ní obracím na nesprávné úrovni. Ať s ní zkouším hovořit o čemkoliv, jsem neschopný navázat s ní komunikaci. Musím se znovu podívat na Vorstadtovu práci Roviny sémantického postupu. Shledávám že nejsem schopný komunikovat s lidmi. Díky bohu za knížky, hudbu a věci, o kterých můžu přemýšlet. Většinu času trávím ve svém bytě u paní Flynnové a zřídkakdy s někým mluvím.


20. května

Kdyby se nestal ten incident s nádobím, asi bych si nepovšiml nového pomocníka v bistru na rohu, kam večer občas zajdu na večeři. Nádobí se rozbilo o podlahu a kousky bílého porcelánu se rozlétly na všechny strany. Chlapec tam stál, omámený a polekaný, a držel v ruce prázdný tác. Pískot a pokřik zákazníků (výkřiky jako: "hele, na co půjde zisk" a "dlouho tady nepracoval a ani pracovat nebude") a vůbec všechno, co se odehrává v restauraci, když někdo rozbíjí nádobí, se ho jakoby netýkalo. Když se majitel přišel podívat, co způsobilo celý ten řev, chlapec se přikrčil, jako by čekal ránu, a zvedl se, jako by se chtěl bránit před úderem. "No tak, hlupáku," křičel majitel, "nestůj tady jako solný sloup! Vezmi koště a zameť ten svinčík! Koště... koště, ty idiote! Je v kuchyni. Zamet všechny střepy!" Chlapec vycítil, že nebude trestán. Výraz strachu z jeho tváře zmizel, a když se vrátil s koštětem, tiše si pobrukoval a usmíval se. Hlučnější zákazníci se bavili na jeho účet uštěpačnými poznámkami. "Tady máš střep, zrovna za sebou." "No tak, udělej to ještě jednou." "Není tak hloupý. Je snazší nádobí rozbít než umýt." Když se jeho nepřítomné oči rozhlédly po podniku, zrcadlil se v nich smích pobavených diváků a on se nakonec nejistě šklebil vtipku, kterému zřejmě naprosto nerozuměl. Když jsem viděl jeho hloupý, do prázdna upřený úsměv, bylo mi špatně. Velké, jasné oči dítěte, jež se snaží vyhovět. Smáli se mu, protože byl mentálně opožděn. Ale já se mu smál také. Najednou jsem se rozezlil na sebe a na všechny ostatní. Vyskočil jsem a zakřičel: "Držte huby a nechte ho na pokoji! Není to jeho chyba, nechápe! Co může dělat! Ale, proboha... to také člověk!" Místnost ztichla. Proklínal jsem, že jsem ztratil kontrolu a vyvolal scénu. Nedíval jsem se na chlapce, když jsem platil účet. Vyšel jsem ven, aniž bych se dotkl jídla. Styděl jsem se za nás oba. Jak je to divné, že normální, citově vyrovnaní lidé, kteří by ani pohledem neublížili člověku, jenž se narodil bez nohou či rukou, najednou bez nejmenších pochybností snesou týrání člověka narozeného s nízkou inteligencí. Rozzuřilo mě pomyšlení, že před nedlouhou dobou i já, tak jako tento chlapec, jsem ze sebe dělal šaška. A pak jsem na to téměř zapomněl. Skryl jsem před sebou obraz starého Archi Gordona, protože nyní, když jsem inteligentní, to je něco, co musí být vytlačeno z mé mysli. Ale dnes, když jsem pozoroval toho chlapce, viděl jsem poprvé, čím jsem vlastně byl. Byl jsem stejný jako on! Teprve před časem jsem poznal, že se mi lidé smějí. A já se k nim nevědomky připojil a smál se sám sobě. To mě zraňuje ze všeho nejvíce. Často jsem pročítal své vývojové zprávy a četl jsem v nich o negramotnosti, dětské naivitě, o stavu nízké inteligence pokukující z temného pokoje klíčovou dírkou na oslňující světlo venku. Poznal jsem, že i ve své tuposti jsem věděl, že jsem méněcenný a že ostatní lidé mají něco, co mi bylo odepřeno. Ve své mentální slepotě jsem myslel, že to souviselo se schopností číst a psát. Byl jsem přesvědčen, že kdybych se to dokázal naučit, automaticky bych tím získal inteligenci. I slabomyslný člověk chce být jako ostatní lidé. Dítě nemusí vědět, jak se nakrmit nebo co jíst, a přece velmi dobře ví, co je to hlad. Takový jsem byl i já. Nikdy jsem nevěděl. Ani se svým darem intelektuálního vědomí jsem nikdy nevěděl. Tento den pro mě hodně znamenal. Viděl jsem minulost zřetelněji a rozhodl jsem se použít svých vědomostí i dovednosti k práci v oboru zvyšování lidské inteligence. Kdo je lépe kvalifikovaný pro tuto práci? Kdo jiný žil v obou světech? Toto jsou moji lidé. Nechte mě využít mého nadání k tomu, abych pro ně mohl něco udělat. Zítra se s doktorem Straussem poradím o způsobu, jakým bych v této oblasti mohl pracovat. Mohu mu být nápomocen ve vypracování postupu, kterým by stejná technika, jíž bylo použito na mně, mohla široce uplatnit. Mám několik dobrých nápadů. Co by se jen s touto technikou dalo udělat! Jestli ze mě udělala génia, co ty ostatní tisíce lidí? Jaké fantastické úrovně vzdělanosti by mohlo být dosaženo užitím této techniky na normálních lidech? A na géniích? Tolik dveří čekajících na otevření. Chci začít co nejdříve.


Vývojová zpráva 13. - 23. května

Stalo se to dnes. Lenny mě kousla. Přišel jsem za ní do laboratoře, a když jsem jí vzal z klece, chňapla po mé ruce. Dal jsem ji zpátky a chvíli jí pozoroval. Byla nezvykle zneklidněna a vzdorovitá.


24. května

Burt, který má na starosti experimentální zvířata, mi sdělil, že se s Lenny něco děje. Je méně kooperativní, odmítá běhat v bludišti a všeobecná motivace klesla. A také nežere. Každý se rozčileně ptá, co to může znamenat.


25. května

Nakrmil jsem Lenny, která nyní odmítá řešit zámkový problém. Každý mě s Lenny ztotožňuje. Svým způsobem jsme oba první svého druhu. Všichni předstírají, že chování Lenny není nezbytně signifikantní pro mě. Je však těžké zamlčet fakt, že i některá jiná zvířátka, která byla použita v tomto pokusu, se začínají chovat podivně. Doktor Strauss a doktor Nemur mě požádali, abych už nechodil do laboratoře. Vím, co si myslí, ale nemohu to akceptovat. Půjdu vpřed se svými plány a popostrčím jejich výzkum o stupínek dále. Při vší patřičné úctě k těmto dvěma vědcům jsem si vědom jejich limitace. Jestliže existuje odpověď, naleznu ji sám pro sebe. Najednou se pro mě čas stal strašně důležitý.


29. května

Dostal jsem svou vlastní laboratoř a povolení pokračovat s výzkumem. Na něco jsem narazil. Pracuji ve dne v noci. Dal jsem si do laboratoře přinést skládací lehátko. Většinu mého času vyhrazeného na psaní zabírají poznámky, které třídím do několika šuplíků, ale čas od času pocítím ze zvyku potřebu zaspat své myšlenky a dojmy. Shledávám, že počet inteligence je fascinující studium. Mohu zde aplikovat všechny vědomosti, které jsem si osvojil. V jistém smyslu je to problém, o který jsem se zajímal celý život.


31. května

Doktor Strauss si myslí, že pracuji příliš moho. Doktor Nemur říká, že se snažím vecpat celoživotní výzkum do několika týdnů. Vím, že bych si měl odpočinout, ale jakási vnitřní síla mě pohání a nedovolí mi se zastavit. Musím najít důvod pro náhlou agresi u Lenny, Musím se to dovědět, jestli se to stane i v mém případě a kdy.


4. června

Dopis doktoru Straussovi (kopie) Vážený doktore Straussi,
v příloze Vám zasílám kopii své zprávy pod názvem VÝSLEDEK LENNY - ARCHIHO POKUSU. STUDIE STRUKTURY A FUNKCE ZVÝŠENÉ INTELIGENCE. Byl bych moc rád, kdybyste si ji přečetl a nechal ji publikovat. Jak vidíte, moje pokusy jsou u konce. Ke zprávě jsem přiložil všechny vzorce a pravidla, do apendixu jsou pak zařazeny matematické analýzy. Ty by měly být samožrejmě ověřeny. Vědom si důležitosti, jakou tato práce má pro Vás a doktora Nemura (a nemusím zdůrazňovat také sebe), přezkoumal jsem snad tucetkrát všechny výsledky v naději, že snad někde najdu chybu. Je mi líto, ale výsledky jsou správné. Pro svatou věc vědy jsem však přesto vděčný, že jsem mohl malým dílem přispět ke zkoumání funkcí lidského mozku a zákonů, které určují a řídí umělý růst lidské inteligence. Vzpomínám si, jak jste mi jednou říkal, že neúspěch experimentu či vyvrácení teorie je pro další vývoj výzkumu stejně důležitý jako úspěch. Dnes vím, že je to pravda. Přesto lituji, že můj vlastní příspěvek k tomuto oboru musí vyvracet zrovna práci dvou mužů, kterých si tak hluboce vážím. V úctě Archi Gordon


5. června

Nesmím se stát přecitlivělým. Fakta a výsledky mých pokusů jsou jasné, a sebesenzačnější aspekty mého prudkého vzestupu nemohou zakrýt skutečnost, že změna inteligence pomocí chirurgické techniky vyvinuté doktory Straussem a Nemurem nemá žádny praktický, tj. déle trvající význam. Když jsem znovu prohlížel záznamy a údaje o Lenny, zjišťuji, že je u ní patrná mentální regrese. Motorická aktivita je snížená, je patrná všeobecná redukce činnosti žláz a zrychlená ztráta koordinace. Také se objevují další náznaky progresivní amnézie. Jak je žrejmé z mé zprávy, toto i další fyziologické a mentální zhoršení syndromů může být poměrně spolehlivě předpovězeno aplikováním mé definice. Výsledkem operace, kterou jsem oba podstoupili, bylo zintenzívnění a urychlení všech mentálních procesů. Nepředvídaný vývoj, který jsem si dovolil nazvat Lenny-Archiho pokus, je tudíž logický. Hypotéza, která je tímto dokázana, může být vyjádřena následující definicí: uměle zvýšená inteligence deterioruje v časové jednotce, která je přímo úměrná zvýšení. Tuším, že tohle je sám o sobě významný objev. Pokud budu schopný psát, budu i nadále zaznamenávat své myšlenky v těchto vývojových zprávách. Je to jedna z mých mála radostí. Má vlastní mentální deteriorace bude velmi rychlá. Již jsem si sám na sobě začal všímat příznaků emocionální nestability a zapomnětlivost, prvních symptomů...


10. června

Deteriorace pokračuje. Stávám se roztržitým. Lenny zemřela před dvěma dny. Pitva prokázala, že má předpověď byl správná. Její mozek ztratil na váze a bylo na něm možno pozorovat všeobecné vyhlazení mozkových dutin. Předpokládám, že totéž se brzo začne dít se mnou. Teď když už je to jisté, nechci, aby se to stalo. Dal jsem tělo Lenny zabalit do malé dřevěné rakve a pochoval jsem ji na dvorku. Plakal jsem.


15. června

Doktor Strauss mě opět přišel navštívit. Neotevřel jsem a řekl jsem mu, aby odešel. Chci, aby mě nechali na pokoji. Jsem teď opět nedůtklivý a vznětlivý. Cítím, jak mě počíná obklopovat tma. Je těžké nepřemýšlet o sebevraždě. Pořád si říkám, jak jednou tenhle deník bude důležitý. Je to divný pocit, vzít si do ruky knihu, kterou jste si ještě před několika měsíci s potěšením přečetli, a objevit, že si to nepamatujete. Vzpomínám si, jak úžasný se mi zdál John Milton, ale když jsem teď listoval ve Ztraceném ráji, vůbec jsem tomu nerozuměl. Tak jsem se rozčilil, že jsem knihou mrštil o podlahu. Musím se pokusit zachovat si alespoň něco z toho co jsem se naučil. Pane Bože, prosím Tě, neber mi to všechno!


19. června

Někdy večer se jdu projít. Včera v noci jsem si nemohl vzpomenout kde bydlím. Domů mě vedl strážník. Měl jsem zvláštní pocit, že tohle se mi už jednou přihodilo. Kdysi dávno. Stále si říkám, že jsem jediný člověk na celém světě, který může popsat to, co se mnou děje.


21. června

Proč si nemohu vzpomenout? Musím bojovat. Ležím celé dny v posteli a nevím, kdo nebo kde jsem. Pak se mi to najednou v okamžiku vrátí. Příznaky amenézie. Symptomy senility - druhé dětství. Sleduji, jak přicházejí. Naučil jsem se tak mnoho a tak rychle. Nyní se má paměť rapidně zhoršuje. Nepřipustím, aby se to stalo. Budu s tím bojovat. Nemohu zapomenout na toho chlapce v bistru: prázdný výraz, hloupý úsměv a smějící se lidé. Ne, prosím, tohle ne...


22. června

Zapomínám věci, které jsem se naučil nedávno. Zdá se, že to postupuje podle klasického vzorku: poslední naučené poznatky jsou zapomenuty nejdříve. Nebo je ten vzorek jinak? Raději bych se na to měl jít znovu podívat... Pročetl jsem si znovu svoji práci LENNY - ARCHIHO POKUS a měl jsem podivný pocit, že to psal někdo jiný. Některým částem vůbec nerozumím. Motorická aktivita se také zhoršuje. Nedokážu se soustředit a psaní na stroji je čím dál tím těžší.


23. června

Úplně jsem přestal používat psací stroj. Má koordinace je špatná. Cítím, že se pohybuji čím dál tím pomaleji. Prožil jsem dnes hrozný otřes. Prohlížel jsem si článek, kterého jsem použil při svém výzkumu. Kruegerův-Uber psychische Ganzheit. Nejdříve jsem myslel, že mám něco s očima. Pak jsem teprve pochopil, že už neumím německy. Zkoušel jsem se z ostatních jazyků. Všechno je pryč.


30. června

Uplynul celý týden, než jsem se opět pokusil psát. Proklouzává mi to jako písek mezi prsty. Většina knih, které vlastním, jsou pro mě příliš obtížné. Jsem na ně naštvaný, protože vím, že ještě před několika týdny jsem je četl a rozuměl jim. Stále si vštěpuji do hlavy, že musím psát tyto zprávy, aby někdo věděl, co se mnou děje. Ale najít správné výrazy je stále obtížnější a totéž se dá říct i o pravopisu. I jednoduché věci musím vyhledávat ve slovníku a jsem netrpělivý sám se sebou. Doktor Strauss sem dochází téměř denně, ale řekl jsem mu, že s nikým nechci mluvit a nikoho nechci vidět. Cítí se provinile. Všichni se tak cítí. Ale já přece nikoho neobviňuji. Dobře jsem věděl, co se může stát. Ale jak to zraňuje!


7. července

Nevím, kam se ten týden poděl. Dnes je neděle, to vím, protože za oknem vidím lidi, jak jdou do kostela. Myslím, že jsem zůstal celý týden v posteli a pamatuju se, že mně paní Flynnová několikrát přinesla jídlo. Pořád a pořád si umiňuji, že musím něco udělat, ale potom na to zapomenu, nebo možná je snazší neudělat to co říkám že udělám. V těchto dnech hodně myslím na matku a otce. Našel jsem fotografii, která mě ukazuje s nimi na pláži. Otec má pod paží velký míč a matka mě drží za ruku. Nepamatuju se na ně jaký jsou na tom obrázku. Pamatuju si že otec byl většinou opilý a hádal se s matkou o peníze. Nikdy se moc neholil a když mě objímal, vždycky mě poškrábal obličej. Matka řekla že zemřel ale bratranec říkal že slyšel svou matku a otce mluvit o tom, že můj otec utekl s jinou ženou Když jsem e zeptal matky dala mi pohlavek a řekl že otec je mrtvý. Nepamatuju se, že bych někdy zjistil co je pravda, ale moc se o to nestarám. (Táta říkal že mě jednou vezme na farmu podívat se na krávy ale nikdy to neudělal. On nikdy neplnil, své sliby...)


10. července

Moje domácí paní Flynnová má o mě starost. Říká, že to jak ležím celej den v posteli a nic nedělám, jí připomíná jejího syna těsně před tím než ho vyrazila z domu. Říká že nemá ráda povaleče. Jestliže přej jsem nemocnej to je jedna věc, ale jestli jsem povaleč to je druhá a to ona nestrpí. Řekl jsem jí že si myslím že jsem nemocný. Zkouším trochu číst. Většinou jsou to povídky ale někdy musím tutéž věc číst několikrát za sebou protože tomu na poprvé nerozumím. A tak se mi těžce píše. Vím že bych si měl vyhledat všechny slova co neznám ve slovníku ale je to složité a já jsem většinou unaven. Tak jsem taky dostal nápad že budu užívat jen krátkých lehkých slov místo těch dlouhých a těžkých. Šetří to čas. Asi tak jednou týdně dávám květiny na hrob Lenny. Paní Flynnová si myslí že jsem se zbláznil když dávám květiny na hrob kočce ale já jsem jí řek že Lenny byla něco zvláštního.


14. července

Je zas neděle. Nemám co dělat abych se zaměstnal protože můj televizor se polámal a já nemám peníze na jeho opravení. (Myslím že jsem ztratil šek z laboratoře za tenhle měsíc. Nevzpomínám si.) Mám strašné bolení hlavy a aspirin mi vůbec nepomáhá. Paní Flynnová ví že jsem opravdu nemocný a velice mě lituje. Paní Flynnová je vynikající žena kdykoliv je někdo nemocný.


22. července

Paní Flynnová pozvala do domu nějakého doktora. Bála se že umřu. Řekl jsem doktorovi, že nejsem nemocný že jenom někdy zapomínám. On se mě zeptal jestli mám nějaké příbuzné nebo přátele a já řekl ne já žádný nemám. Řekl jsem mu že jsem měl jednou přítelkyni která se jemnovala Lenny a že to byla kočka a že jsme spolu závodili. Doktor se na mě tak divně podíval jakoby si myslel že jsem blázen. Když jsem mu řekl že jsem kdysi byl génius tak se usmál. Mluvil se mnou jako bych byl nemluvně a přitom mrkal na paní Flynnovou.


24. července

Nemám žádný peníze a paní Flynnová říká že si musím najít práci abych mohl zaplatit za činži kterou jsem už dva měsíce neplatil. Neznám jinou práci než tu kterou jsem měl u Doneganovy Plastic box Company. Nechci tam jít zpátky protože mě tam všichni znali když jsem byl chytrý a možná že by se mi vysmívali. Ale nevím co jiného bych měl dělat abych sehnal nějaký peníze.


25. července

Díval jsem se na nějaké staré vývojové zprávy a je to velmi zajímavé ale nemohl jsem přečíst co jsem tenkrát psal. Vyluštím některý slova ale nedávají my smysl. Slečna Kinianová mě přišla navštívit ale řekl jsem jí běžte pryč nechci vás vidět. Plakala a taky křičela ale nepustil jsem ji dovnitř protože jsem nechtěl aby se mi vysmívala. Řekl jsem jí že už jí nemám rád. To není pravda. Pořád chci být chytrý ale musel jsem jí to říct aby šla pryč. Taky dala paní Flynnové peníze na zaplacení činže. Musím si sehnat práci. Prosím... ať nezapomenu číst a psát.


27. července

Pan Donegan byl velice hodný když jsem přišel a požádal jsem ho o svoje staré místo uklizeče. Napřed se tvářil strašně podežřívavě ale když jsem mu řekl co se stalo dal mi ruku na rameno a řekl Archi Gordone ty máš odvahu. Každý se na mě díval když jsem přišel dolů a začal vytírat záchod tak jak jsem to vždycky dělal. Řek jsem si Archi až se ti budou smát nenaštvi se protože víš že nejsou tak chytrý jak sis myslel. A taky byli jednou tvoji přátelé a když se smáli tak to neznamenalo že tě nemají rádi. Jeden z nových lidí co tam začali pracovat když jsem odešel přišel a udělal vošklivou poznámku. Řekl hele Archi ty jsi prej byl chytrý opravdový génius. Řekni něco inteligentního. Bylo mi špatně ale Joe Karp přišel a popadl ho za košili a řekl nech ho na pokoji blbče nebo ti zakroutím krkem. Nemyslel jsem že se Joe postaví na mojí stranu a tak si myslím že opravdu můj přítel. Pozdějš za mnou přišel Frank Reilly a řekl Archi kdyby tě někdo obtěžoval nebo si z tebe utahoval zavolej mě nebo Joea a my mu dáme pořádně zabrat. Řekl jsem děkuju Franku a tak jsem se zakuckal že jsem se musel otočit a odejít do skladu aby mě neviděl brečet. Je to prima mít přítele.


28. července

Dneska sem udjelala hloupou vjec a zapoměl sem ze uz nejsem v slečně Kinianové třídě jak jsem bil. Přyšel sem tam a sed sem si na moje starí místo vzadu a ona vipadala divně a řekl Archine. Nezapamatuju si že by mně říkala takle vždicki. před tím jenom Archi a tak sem řek nazdar slečno Kinianová. Příšel jsem na její hodinu jenom sem ale stratil ten slabikář co sme zněj četli. Ona se rozplakala a vybjehla ze třídy a každej se na mě díval a já viděl že to nejsou ty samí žáci co byli v moji třídě. Pak jsem si najednou vzpomněl na voperaci a řek sem to sem tenkrát byl jinej Archi Gordon a odešel sem nežpřišla zptáky. Proto asi už bzro ojdejdu na furt prič z tohohle prapodivního místa. Nechci nic takovího udělat znovu. Nechci aby mně slečna Kinianová litovala. Všickni ve fabryce mně litujou a to já nechci a tak du někam kde nevěděj že Archi Gordon byl jednou génijus teď nemůže ani číst knihu a neumí pořádně psát. Beru si sebou nějaký knihy i když je neumím číst budu hodně cvičit a je možný že budu chitřejší než jsem byl před voperací. Tak mám zajčí tlapku a Štastnej destník možná že mně pomůžou. Esli to někdy budete číst slečno Kinianová nelitujte mně sem rád že sem dostal být příležitost bej chitrý poňvádž sem se naučil móc novejch věcí vo kterejch sem nevěděl že byly na tomdlesvjetě a sem rád že sem je trošku poznal. Nevím co sem dělal nebo proč sem zase hloupí možná poňvádž sem se dost nesnažil. Ale je možný že když se budu snažit budu trošku chitřejší a zas najdu ty slova. Trošku si pamatuju jka mě bylo príma dyž sem čet tu knihu co má natrženou vobálku. Proto se budu hodně snažit abich mněl ten pocit znovu. Je to dobrej pocit vědět věci a bejt chitrý. Dybych teď byl hned bych si sednul a znovu to přečet. Stejně si mislim že sem první hloupí člověk na tomdlectnom svjetě, něco takovýho udělal ale nepamatuju si co že. Tak mislim že sem to udělal pro všechny hloupí lidi jako já. Zbohem slečno Kininanová a Doktore Straussi a všichni. A P.S. prosim řekněte doktorovi Straussi ať se tak neštve dyž si lidi z něho dělaj legraci nebo nebude mít žádný přatele. Je to lehký mít přátele dyž jim dovolíte aby si z vás dělaly legraci. Tam co du budu mít přátelů. Ps. esli budete mít příležitost dejte nějaký kytky tam co má Lenny hrob na dvorku...