Petice proti obsazení resortu školství Jihočeského kraje KSČM

ROMAN ´archi´ POTSCH

NĚKDO NADĚLIL MÁLO (original Růže pro Lenny)



Vívojová sprava: 1-5 březen

Doktor Strauss říká abich psal co myslím a každou věc co se stane odteďka. Nevím proč ale říká že je to duležitý tak že budou vidět jestli mně mužou užít. Snad mužou. Slečna Kinianová říká že san mě udělaj chitrý. Menuju se Andre Gordon. Sem 27 let starý a před 2 tejdny sem mněl narozeniny. Nemám co psát tak toho teď nechám.


vívojová sprava 2-6 březen

Dnes sem dělal skoušku. Myslím že sem propad a myslím že mně asi neužijou. Dělo se to že byl v pokoji hezkí mladík a mněl nějakí bílí karty srozmazaným inkoustem nanich. Řeknul Archi co vidíš na týdle kartě. Moc sem se bál i když sem měl zaječí tlapku v kapse poněvadž dyž sem byl malej dycky sem prpad ve všech skouškách ve škole a rozlil ingoust. Řek sem mu že vidím ingoustovou skvrnu. Von řek ano a mně bylo dobře. Myslelsem že to bylo šecko ale dyž sem chtěl jít von mě zastavyl a řek Archi sedni si eště sme neskončily. Pak si to dobře nepmatuju ale von chtěl abich řek že tam sou vobrázky a že vostatní lidi viděli vobrázky. Já sem ale ždáný vobrázky neviděl Vopravdu sem to skusil. Já si držel kartu u vočí a pak vod vočí. Pak sem řek kdybych mněl brejle já bich viděl líp já vobvykle nosím brejle jen do kina nebo u televize al ejá řek že sou na chodbě. Já sem je dostal. Pak sem řek podvám se eště na tu kartu a sadím se že to najdu. Moc sem to skoušel ale pořád sem nemoh najít ty vobrázky viděl sem jenom ingoust. Řek sem mu možná že potřebuju noví brejle. Von napsal něco na papir a já se bál žesem propad. Tak mu povýdám že je to moc heská ingoustová skvrna s malejma tečkama kolem vokraje. Von zase vipadal moc smutnej tak to nebylo vono. Řek sem prosim nechte mi to skusit eště. Já to za pár mynut poznám někdy nejsem tak rychlej. Já taky pomalejc čtu ve třídě slečny Kinianový pro poamlí dospělí ale já e vopravdu snažím. Tak to skusil s jinou kartou na který bili rosmazaný 2 druhy ingoustu čevrenej a modrej. Von byl moc hodnej a mluvil pomalu jako slečna Kinianová a visvjetlit mně že to byl grošák. Řek lidi vidí věci v ingoustu. Já řek ukaž mi kde. Von řek misli. Řek sem mu že mislim na ingoustovou skvrnu al eto taki nebilo dobře. Von povýdá co ti to připomíná. Představuj si něco. Já sem zavřel voči na dlouhou dobu abich si představoval. Řek sem mu že sem si předtavil plnicí péro s ingoustem rozlitým po velkým ubruse. Von se zvedl a odešel. Ne mislim že sem udělal toho grošáka.


Vívojová sprava 3-7 březen

Doktor Strass a doktor Nemur říkají že to nevadí ty ingoustoví skrvny. Já sem jim řek že sem nerozlil ingoust na ty karty a že sem nic neviděl v ingoustu. Voni řekli snad že mně stejně užijou. Já sem řek že slečna Kinianová mně nikdy tak neskouší jen psaní a čtení. Voni řekli že slečna Kinianová řekla že sem její nejlepčí ýak ve večerní škole pro dospělí protože já se nejvíc sanžím a vopravdu se chci učit. Pak řekli jak sám Archi začal chodit do večerní školy jak si to našel. Já řek že sem se ptal lidí a někdo mě řek kde se můžu učit číst a psát. Voni řekli proč si chtěl. Já sem řek poňvadž celej život sem chtěl bejt chitrej a né hloupej. Ale to je moc těšké bejt chitrej. Voni řekli víš to bude chvíli tvrat já řek ano. Slečna Kinianová to taky řekla. Pak sem udělal čště bláznivější skouški. Ta hodná paní co mi je dala mi řekla méno a já se zeptal jak se to píše abich to moh napsat do svý správy vívojoví. Tematický aperecpční test. Ja neznam ty první 2 slova al evím co znamena test. To je jako skouška. Mustíe to udělate nebo dostanete špatný známki. Tahle skouška vipadala lechká poňvádž sem viděl obrázky. Jenže vona nechtěla abich řek co vidím v ingousta vona řekla to je jedno. Von ařekla vimisli si povídky vo lidích na vobrázkách. Já sem jí řek jak můžu viprávět vo lidích na vobrázkách když je neznám. Já sem řek co bich si vymejšlel lži. Já už nikdy nelžu mně na to dycky přídou. Vona řekla tadle skouška a ta druhá ten grošák to je pro poznání vosobnosti Archi. To sem se nasmál. Povídám jak můžete poznat tu vjec s ingoustovejch skvrn a fotek. Vona se rozlobila dala ty vobrázky prič. Mně to nevadí. Bilo to hlupí. Mislím že sem tu skoušku taki neudělal. Pak nějakí lid v bílejch kabátech mně vazli do jiný části nemocnice a dali mě zahrát hru. To bilo jako závod s miší a kočkou. Voni jí říkali Lenny. Lenny bila v krabici. Bilo tam moc koutů a zatáček a moc takovejch zdi a voni mně dali tušku a papír s namlovanejma čárama a moc krabicema. Na jedný straně bilo napsáno start a na druhým bilo napsáno cíl. Voni řekli že to je bludiště a že Lenny a já máme projít stejným bludišžštěm. Já sem neviděl jak můžete míst stejný bludiště dyž Lenny má krabici a já papír ale neřek sem nic. Taki nebyl čas protože závod začal. Jeden muž mněl hodinky a snažil se to skovat abich to neviděl tak se skoušel se nedívat a to mně snervóznilo. Ale ta skouška bila nejzlejší než všechny vostatní protože sme to dělali 10 x s různými bludištěmi a Lenny dycky vyhrála. Nevěděl sem že kočky dyž chytaj miší sou tak chytrí. Možná proto že je to bílá kočka. Možná všecki bílý kočky sou chitrý než jiný kočki.


Vívojová správa 4 - 8 březen

Voni mně užijou. Já sem tak rosčílenej že můžu taktak psát. Doktor Nemur a doktor Strauss se vo tom prvně hádali. Doktor Nemur bil v kanceláři dyž mně doktor Strauus přived. Doktor Nemur mně nechtěl užít ale doktor Strauss řek že slečna Kinianová mně doporučila jako nejlepčí ze všeckejch co učí. Já mám rád Slečnu Kinianonovou protože vona je moc chitrí učitel. A vona řekla Archi dostaneš možnost. Dyž posloužíš tomudle pokusu možná budeš chitrí. Voni nevědí jestli to bude napořád ale možnost je. Proto sem řek jó i když sem se bál protože to je voperace. Ovna řekla neboje se Archi ty si udělal tak moc s tak málo že si zasloužíš ze všeckejch nejvíc. Tak sem dostal hroznej strach dyž doktor Nemur a doktor Strauss se vo to hádali. Doktor Strauss řek že já mám něco co je moc dobrý. Von řek že mám dobrou motor-vaci. Já sem nikdy nevěděl že to mám. Já sem hrozně pišnej dyž von řek že ne každej s IQ 68 to má. Tu věc. Já nevím co toje nebo kde sem to dostal ale von řek že Lenny to má taki. Motor-vace Lenny je miška co daj do krabice. Ale to nemůže bejte protože já sem tendle tejden žádnou miš nejed. Pak von říkal doktoru Nemurovi něco co sem nerozumněl. Tak co mluvili já sem si napsal některý slova. Von řek doktoru Nemurovi já vim že Archi není to co si měl na misli. Jako první s tvího novího druhu intelekt - nechit sem to slovo človjeka. Ale jvetčina lidí jeho nízkí ment - sou nekooper - avoni sou obvikle apat--. Von má dobrou povahu von se zajímá a je dichtivej pomoct. Doktor Nemur řek pamatuj že von bude první ldiská bitost co bude mít intelig-změněnou pomocí chirurg---. Strauss řek právě. Podivej jak von se dobře naučil číst a psát na jeho nízkej mentelní věk to je právě tak vobrovski víkon jako dyž se naučíme enštejnevu tériji---vity. To ukazuje intenz- - motor - vaci. To je nesrovnatelnej víkon. Já říkam užijeme Archicho. Já sem nechit všekcy slova a voni mluivli moc richle ale se mi zdálo že doktor Strauss je na mí straně a že ten druhej ne. Pak doktor nemur kejvnul a řek no dobře možná máš pravdu. Užijem Archiho. Dyž to von řek já sem měl takovou radost že sem viskočil a potřás mu rukou že je ke mně tak hodnej. Já sem řek děukuju doktore nebudtet litovat že ste mě dal možnost. A já to mislím jak sem to řek. Po tý voperaci budu skoušet chitřet. Já to budu skoušet strašně moc.


Vívojova sprava 5 - 10 březen

Já mám strach. Mo lidí co tu pracuje a sestri a lidi co mně dávali skoušky mně přinelsi bonbóny a přáli my šťestí. Sna mám štstí Já mám svou zajči tlapku a desetnik a podkovu. Jenže sem viděl černou kočku dyž sem šel do nemocnice. Doktor Strauss říká nebuť pověrčivej Archi todlenc je věda. Ale stejně mam sebou zajčí tlapku. Ptal sem se doktora Strausse esli porazim Lenny v závodě po voperaci a von řek možná. Esli voperace pude dobře já ty kočce ukážu že můžu bejt zrovna chytrej jako vona. Možná eště chitřejší. Pak budu moct číst a psát slova dobře a vědě moc věcí a bejt jako jiný lidi. Já chi bjet chitrej jako jiní lidi. Esli to pude dobře tak voni udělaj chitrího každího na celým světě. Dnes ráno mně nedali nic najíst. Já nevím co má jezení společnýho s chitrostí. Já mam velkí hlad ale doktor Nemur mě vzal všecky bombony. Tendle doktor Nemur je ale mlsnej. Doktor Strauss říká že to dostanu spátky po voperaci. Nesmite jíst před voperací...


Vývojová zpráva 6.-15. března

Voperace nebolela. On to udělal zatímco sem spal. Sundalimně dnes vobvazi s vočí a s hlavy tak můžu napsat vývojovou zprávu. Doktor Nemur se podíval na ty co sem psal a řek že píšu vývojová zpráva špatně a řek mně jak to psát dobře. Musim to skusit a pamatovat. Já mam moc špatnou pověst na psaní. Doktor Strauss říká že je to dobře psát šecko co se mně stane ale říká že mam víc psát co citim a mislím. Když em mu řek ja nevim jak mislet von řek skus to. Celej čas co sem něl vobvazi na vočích sem skoušel mislet. Možná že když se ho zeptám von my řekne jak mám mislet teť co se mám stát chitřejší. Vo čem chitri lidi mislej. Hezki věci asi. Já chci abich znal už ňáký hezký věci.


Vývojová zpráva 7.-19.3

Nic se neděje. Dělal sem moc skoušek a různejch druhu závodů s Lenny. Já tu kočku nenávidím. Vona mně dycky porazí. Doktor Strauss říká že s tou kočkou musím vihrát a někdy iká že to musím znova skoušet. Ty inkoustoví skvrny sou hloupí. A ty vobrázky sou taki hloupí. Já rád maluju obrázky lidí ale nebudu si vymejšlet lži. Boli mně hlava jak skouším mislet tak moc. Já mislel že doktor Strauss je můj přítel ale on mně nepomáhá. On mně neřekne vo čem mislet nebo kdy budu chitrý. Slečna Kinianová mně nepřišla navštívit. Myslim že psaní vývojových zpráv je taky hloupí.


Vývojová zpráva 8.-23.3

Jdu zpátky do továrny. Oni říkají že je to lepčí abych šel pracovat ale nemůžu říct nikomu co to bilo za voperaci a musím chodit do nemocnice každej večer na hodinu. Oni mně budou platit peníze každej měsíc za to že se učím bejt chitrý. Sem rád že du zpátky pracovat protože se ně stejská po mi práci a přátelech a po legraci co tam máme. Doktor Strauss říká že mám pořád psát dál ale nemusim každej den jen když na něco mislím nebo když se stane něco zvláštního. On říká nestrácej odvahu protože to trvdá dlouho a de to pomalu. On říká že to trvalo dlouho i s Lenny, než se stala 3x chytřejší. Proto mně Lenny dycky porazí protože vona měla taky voperaci. To mně potěšilo. Asi bych to bludižště dělal rychlejší než vobyčejná kočka. Možná jednou porazím Lenny. Čoveče to by bilo něco. A Lenny zatím vypadá že zůstane chitrá pořád.


25. březen

Nemusím už psát vždycky Vývojová zpráva nahoru jen jednou tejdně když to dávám doktorovi Nemurovi. Musím psát jen datum (to šetří čas) Dneska jsme měli moc legrace v továrně Joe Karp řek hej co si to měl za voperaci Archine co ti udělali. Archi dali ti novej mozek. Chtěl jsem mu to říct ale vzpomněl jsem si doktor Strauss řek ne. Pak Frank Reilly řek cos dělal Archi zapomeň na to a vodevři dveře. Oni jsou mí vopravodoví přátelé a mají mě rádi. Vobčas někdo řekne hej podivejte se na Franka nebo na Joea von si si vopravdu vystřelil s Archiho. Já nevím proč to říkaj ale vždycky se smějou. Dnes ráno Amos Borg je předák u Doneganů užil mi méno když křičel na poslíčka Ernieho. Ernie stratil balík. On řek sakra Ernie chceš bejt jako Archi Gordon. Nerozuměl sem proč to řek. Já sem nikdy žádnej balík nestratil.


28. březen

Doktor Strauus přišel dnes večír za mnou do pokoje a ptal se proč sem nepřišel jak sem měl. Řek sem mu že už nechci závodit s Lenny. On řek že teda na nějakej čas nemusim ale že jsem měl přijít. Měl pro mě dárek jenže to nebyl dárek ale jen něco na pučení. Mislel jsem že je to nějaká malá televize ale nebyla. On řek že to mám zapnout když du spát. Řek sem děláte si legraci co bych to zapínal když du spát. Esli někdo slyšel vo takoví věci. Ale on řek esli chci být chitrý tak musim dělat co řek. Řek sem mu že si nemislim že se stávam chytřejčí ale o mě dal ruku na rameno a řek Archi ty vo tom nevíš ale ty se lepčíš každým dnem. Nějakej čas si toho nevšimneš. Milsim že chtěl bejt jen na mě hodnej protože já nevypdám vo nic chytřejc. Skoro bych zapomněl. Ptal sem se ho kdyb budu moci jít zptáky do třídy slečny Kinianový. On řek že už tam nepudu. On řek že brzo slečna Kinianová přijde do nemocnice a bude mě učit zvlášť. Mrzelo mě že se na mě nepřišla podívat do nemocnice když jsem měl tu voperaci ale mám ji rád tak možná budeme zase dobrejma přátelama.


29. března

Ta cvoklá televize mě nenechala celou noc spát. Jak můžu spát když mě něco celou noc piští do uch. A ty praštěný obrázky. Já nevím co to říká když jsem vzhůru tak jak to můžu vědět když spím. Doktor Strauss říká že je to dobrý. On říká že můj mozek se učí když spím a že mě to pomůže až mě zase slečna Kinianová začne učit v nemocnici. Jen jsem se dozvěděl že to není nemocnice ale laboratoř. Myslím že je to celí bláznivý. Jestli můžete schytračit když spíte tak proč lidi choděj do školy. Nemyslim že se to podaří. Dřív jsem se porád díval na večerní a noční programi v televizi a nikdy mě to neudělalo chytřejčí. Možná že musíte spát když se na to díváte.


Vývojová zpráva 9. - 3. dubna

Dr. Strauss mně ukázal jak pouštět televizi tiše takže teď můžu spát. Vůbec nic neslyším. A pořád nerozumím tomu co říká. Zkoušel jsem si to pustit ráno abych viděl co sem se v noci naučil ale nerozumněl jsem. Slečna Kinianová říká možná že je to cizí řeč nebo co. Ono to mluví tak rychle rychlejc než slečna Goldová co je učitelka 6 třídy a pamatuju se že ona mluví tak rychle že jsem jí nerozumněl. Řek jsem doktoru Straussovi to je nanic být chytrý když spím. Chci být chytrý když jsem vzhůru. On řek že to je stejný a že mám dva druhi vnímání. Podvědomý a vědomý. A jeden neřekne druhými co dělá. Ani si spolu nepovídaj. To proto mám sny. A čoveče já mívám blázniví sny. Uf. Vod tý první noci s televizí. Vod těch nočních představeních. Zapomněl jsem se zeptat jestli má každej dvě vnímání nebo jen já. (Teď jsem se podíval na to slovo do slovníku. To slovo je podvědomí. subst.) Ono je tam toho víc ale já stejně nevím co to znamená. To není moc dobrej slovnik pro hloupí lidi jako jsem já. Bolí mě hlava z mejdanu. Mí přátelé z továrny Joe Karp a Frank Reilly mě pozvali abych se snimi šel napít do Mugsbyho hospody. Já nepiju rád ale oni řekli že tam bude fůra legrace. Bylo to dobrý. Joe Karp řek že bych měl holkám ukázat jak uklízim záchody v továrně a přines mně hadr. Tak jsem ukázal a všickni se smáli když jsem řek že pan Donegan řek že jsem nejlepčí uklizeč co kdy měl protože to dělám dobře a vždycky přídu a nikdy nezaspim. Řek jsem slečna Kinianová vždycky říká Archi buď hrdej na svou práci protože to děláš dobře. Všickni se smáli a měli sme se dobře a oni mně kupovali fůru pití a Joe řek Archi je dělo když se napálí. Nevím co to znamená ale všcikni mě maj rádi a máme legraci. Nemůžu se dočkat abych byl chytrý jako mí nejlepčí přátele Joe Karp a Frank Reilly. Nepmatuju se jak ten mejdan skončil ale myslim že jsem šel koupit noviny a kafe pro Joea a Franka a když jsem se vrátil už tam nebyli. Hledal jsem je dlouho. Pak už se nepamatuju ale myslim že mě bylo špatně. Hodnej polda mě přived domu. Aspoń to říká moje domácí paní Flynnová. Ale bolí mě hlava a mám na ni velkou bouli a ta je celá černá a modrá. Mislim že jsem asi spad ale Joe Kapr řek že to byl ten polda oni prej mlátěj vožralí. Já si to nemyslim. Slečna Kinianová říká že polodové jsou aby pomáhali lidem. Ale mě moc bolí hlava a je mi úplně špatně. Myslim že už vůbec nebudu pít.


6. dubna

Porazil jsem Lenny! Vůbe jsem to nevěděl až mně to řek asistent Burt. Po druhý jsem zasejc prohrál protože jsem byl tak rozrušenej že jsem spad ze židle. Ale pak jsem jí porazil. Asi se stávám chytřejší když porazim tak chytrou kočku jako Lenny. Ale vůbec se chytřejčí necitím. Chtěl jsem závodit s Lenny ale Burt řek že to stačí. Nechali mně ji chvilku podržet. Není tak zlá. Je celá měkká a jak kulička peří. Mrká a když otevře oči jsou černý a růžový. Řek jsem můžu jí nakrmit protože mně bylo líto že jsem jí porazil a chci být na ní hodnej a skamarádit se s ní. Burt řek že Lennz je moc zvláštní kočička s voperací jako mám já a je první zvíře co zůstalo tak dlouho na živu. Řek že Lennz je tak chytrá protože každej den musí udělat zkoušku když jde jíst. To je jak zámek na dveře co se mění vždyckcy když Lennz jde jíst tak se musí naučit něco novýho aby dostala jídlo. Byl jsem celej smutnej protože kdyby se to nemohla naučit měla by hlad. Mylsím že to není správný muset napřed udělat zkoušku aby dostala jíst. Jak by se líbilo doktoru Nemurovi kdyby vždycky když má hlad musel udělat zkoušku. Myslim že se s Lenny spřátelíme.


9. dubna

Dnes večer po práci byla slečna Kinianová v laboratoři. Vypadala že je ráda že mě vidí ale že má starost. Řek jsem jí nebojte se slečno Kinianová eště nejsem chytrý a ona se smála. Řekla věřila jsem ti Archi protože si se tak moc snažil číst a psát líp než ostatní. Čteme moc těžkou knihu. Nikdy jsem tak těžkou knihu nečet. Menuje se Robinson Crusoe. Je o člověku který se dostane na vopuštěnej vostrov. Je chytrý a umí dělat moc věcí a tak má dům jídlo a dobře plave. Ale myslim že tam na vostrově musí být eště někdo protože je tam jeho obrázek s legračním deštníkem jak se dívá na stopi. Doufám že bude mít přátele a nebude sám.


10. dubna

Slečna Kininanová mě učí psát líp. Říká podívej se na to slovo a zavři oči a říkej to pořád a pořád až si to zapamatuješ. Mám moc starostí s psaním i a y protože říkám vipadat a píšu vypadat a říkám chitrí ale píšu chytrý. Tak jsem to psal špatně než jsem začal být chytřejčí. Jsem z toho popletenej ale slečna Kinianová říká to se podá.


14. dubna

Dočet jsem Robinsona Crusoe. Chci se dovědět víc co se s nim stalo ale slečna Kinianová říká že je to všecko. Proč


15. dubna

Slečna Kinianová říká že se učím rychle. Čtla některé vývojové zprávy a divně se na mě podívala. Říká že jsem dobrej člověk a že jim všem ukážu. Ptal jsem se proč. Řekla to nic ale nevadilo by mně kdybych vinašel že každej není tak hodnej jak si myslím. Řekla na to jak ti bůch dal málo pro tebe udělal víc než pro moc jinejch chytrých lidí. Řek jsem že všichni moji přátelé jsou chytrý ale taky dobrý lidi. Maj mě rádi a nikdy neudělali nic špatnýho. Pak se jí dostalo něco do oka a musela běžet do umívárny.


16. dubna

Dnes, jsem se učil, čárku, tohle je čárka (,) tečka s vocasem, slečna Kinianová, říká že je to důležitý, protože je ntuný, pro psaní, dobře, řekla že někdo, by mohl přijít, o moc peněz, když čárka, není, na správným místě, já žádný peníze, nemám a nevím, jak čárka, zabrání, abyste, o ně nepřišli. Ale ona říká, všichni, píšou čárky, tak já, budu taky,


17. dubna

Užíval jsem čárku špatně. Říká se interpunkce. Slečna Kinianová mně řekla abych si hledal složitý slova ve slovníku a učil se je psát. Řek jsem to je jedno hlavně když umím číst. Ona řekla to je část vzdělání tak teď si vždycky najdu složitý slova. Psaní tvrá takhle dlouho ale myslím, že si to budu pamatovat. Stačí se podivat jednou. Tak jsem si také našel slovo interpunkce. (takhle je to ve slovníku). Slečna Kinianová říká, že tečka je taky interpunkce a ještě jiný znamení. Řek jsem jí, že jsem myslel, že všechny tečky maj vocas ale řekla že ne. Musíš je střídat, ukázala mně? jak" je mám střídat a (tak teď; můžu střídat všechny" druhy interpunkce, v pravopise? Má, to moc! pravidel? a musím? se je všechny naučit. Jedna věc? se mně líbí na, Milá slečno Kinianová : (takhle se začíná! dopis jestli budu, nějákej psát?), že mně vždycky všechno visvětlí" když - se na něco ptám. Ona je génijus. Chtěl bych! být tak chytrý jako je ona; (interpunkce, je: prima!)


18. dubna

Jsem to ale popleta! Vůbec jsem to nepochopil. Včera večer jsem četl gramatiku a celý jsem to pochopil. Pak jsem taky uviděl co se mně slečna Kinianová snažila vysvětlit. V noci jsem se probudil a celá věc mi byla jasná. Slečna Kininanová mi řekla, že ta televize mi pomohla. Řekla, že jsem dosáhl úroveň. To je jako vrchol kopce. Když jsem pochopil interpunkci, přečetl jsem si všechny starý vývojový zprávy od začátku. Člověče, já měl bláznivej pravopis a interpunkci! Řekl sjem slečně Kinianové, že bych měl všechny ty chyby opravit, ale ona řekla: "Ne, Archi, doktor Nemur je chce právě takový. Proto ti je nechal ofotografovat, abys viděl ten pokrok. Učíš se rychle, Archi." Bylo mě moc dobře. Po hodině jsem si hrál s Lenny. Už spolu nezávodíme.


20. dubna

Není mi moc dobře Nejsem nemocný, ale uvnitř se cítím prázdný jako provrtaný a spálený zároveň. Nechtěl jsem o tom psát ale myslím, že musím, protože je to důležité. Dnes jsem poprvé nešel do práce. Včera večer mě pozvali Joe Karp a Frank Reilly na večírek. Bylo tam moc děvčat a několik mužů z továrny. Vzpomněl jsem si jak mi bylo minule špatně a tak jsem řekl Jeomu, že nechci nic pít. Přnesl mi coca-colu. Chutnalo to divně, ale myslel jsem, že to byla pachuť v mé puse. Ze začátku tam byla legrace. Pak Joe řekl, že bych měl tancovat s Ellen, že mě bude učit stepovat. Několikrát jsem upadl, ale nemohl jsem pochopit proč, když mimo mě a Ellen nikdo netancoval. A pořád jsem klopýtal o něčí nohu. Pak, když jsem vstal, uviděl jsem, jak se Joe dívá, a měl jsem divný poict v žaludku. "S ním je legrace," řeklo jedno z děvčat. Všichni se smáli. Frank řekl:"Tak jsem se nenasmál od té doby, co jsme ho tenkrát u Mugsbyho poslali pro noviny a zdhrli." "Podívejte se, jak je celej rudej." "On se červená. Archi se červená." "Hej, Elleno, co jsi udělala Archimu? Nikdy jsem ho takhle neviděl." Nevěděl jsem, co dělat a kam se dívat. Všcihni se na mě koukali a smáli se a já se cítil jako nahý. Chtěl jsem se někam schovat. Utekl jsem ven. Pak jsem šel domů. To je zvláštní, že mě nikdy před tím nenapadlo, že si mě Joe a Fank a ti ostatní brali s sebou jenom proto, aby si ze mě dělali legraci. Teď už vím, co to znamená, když někdo řekne "vystřelil si z Archi Gordona". Stydím se.


Vývojová zpráva 11. - 12. dubna

Ještě jsem nešel do práce. Řekl jsem paní Flynnové, aby zavolal panu Doneganovi, že jsem nemocný. Paní Flynnová se na mě divně dívá, jako by se mne bála. Myslím, že je dobře vědět, jak se mi všichni smějou. Moc jsem o tom přemýšlel To je proto, že jsem tak hloupý a ani o tom nevím, když něco hloupého udělám. Lidé si myslí, že je to legrační, když hloupý člověk neumí věci jako oni. Teď už vím, že se každý den stávám chytřejším. Znám interpunkci a píšu téměř bez chyb. Rád si hledám těžká slova ve slovníku a zkouším si je zapamatovat. Taky hodně čtu a slečna Kinanianová říká, že čtu rychle. Někdy se dokonce tomu co čtu, rozumím a pamatuji si to. Někdy zavřu oči a myslím na nějakou stránku a vidím ji před sebou jako ve skutečnosti. Slečna Kinianová řekla, že bych se měl vedle dějepisu, zeměpisu a aritmetiky začít učit nějaké cizí řeči. Doktor Strauss mi dal další pásky na přehrávání, když spím. Pořád nerozumím jak to vědomí a podvědomí pracuje, ale doktor Strauss říká, abych se s tím ještě netrápil. Musel jsem mu slíbit, že až se příští týden začnu učit univerzitní předměty, nebudu číst žádné knihy o psychologii, dokud mi to on sám osobně nepovolí. Dnes je mi trochu líp, ale pořád se ještě zlobím, že celou dobu se mi lidé posmívali, protože jsem nebyl tak chytrý jako oni. Až tenhle pokus skončí a já budu mít 3 x větší IQ, než jsem měl na začátku, pak snad budu jako ostatní lidé a oni mě budou mít rádi. Nevím jistě, co to IQ je. Doktor Nemur řekl, že j to něco, podle čeho se určuje, jak jste inteligentní. Jako váhy v krámě. Doktor Strauss se s ním však hrozně pohádal a říkal že IQ vůbec inteligenci neměří. Řekl, že IQ pouze ukazuje, jak velkou inteligenci byste mohl mít. Zrovna tak jako čísla na mírce. A tu mírku je podle doktora Strausse třeba naplnit. Pak jsem se na to zeptal Burta, který mi dává testy a pracuje s Lenny. Burt řekl, že se oba doktoři mýlí (ale musel jsem slíbit, že to nikomu neřeknu.) Burt trvdí, že IQ se měří podle mnoha různých věcí, včetně toho, čemu jste již naučili a že to stejně není k ničemu. Tak pořád ještě nevím co to je IQ, kromě toho, že to moje bude brzy přes 200. Nic jsem neřekl, ale nechápu, že když oni nevědí, co to je, nebo kde to je, jak je možné, že mohou vědět, kolik toho máte. Doktor Nemur řekl, že zítra budu dělat Rorschachův test. Co to může být?


22. dubna

Už vím, co to je Rorschach. Dělal jsem ho už před operací - je to ten test s inkoustovými skvrnami na kartách. Člověk, který mi ho tenkrát dával, byl dnes ten samý. Těch inkoustových skvrn jsem se bál. Věděl jsem, že na mě bude chtít, abych našel obrázky, a já to nesvedu. Přemýšlel jsem, jak bych se jenom mohl dovědět, které obrázky tam byly schované. Ale možná, že tam vůbec žádné obrázky nebyly. Možná že to byla jenom léčka, kterou ten člověk použil, aby poznal, jestli jsem natolik hloupý, že budu někde hledat to, co tam není. Už jenom to přemýšlení o tom mě popudilo proti němu. "No tak, Archi," řekl. " Tyhle karty jsi už viděl. Vzpomínáš si?" "Samožrejmě že ano." Jak jsem to řekl, hned poznal, že se zlobím, a vypadal překvapeně. "Ano, samožřejmě, tak se teď podívej na tuhle. Co by to mohlo být? Co na té kartě vidíš? Lidé v těchto skvrnách vidí nejrozličnější věci. Řekni co ti to připomíná." Byl jsem šokován. Něco takového jsem vůbec nečekal. "Říkáte, že v těch kartách nejsou schované žádné obrázky? Zamračil se a sundal si brýle. "Cože?" "Obrázky. Schované ve skvrnách minule jste mi řekl, že je vidí každý, a chtěl jste, abych je našel taky." Vysvětlil, že tenkrát užil téměř přesně takových slov jako dnes. Nevěřil jsem mu, a pořád mám podezření, že mne tenkrát úmyslně popletl. Jinak si to neumím vysvětlit, ledaže bych byl tak slobomyslný. Probrali jsem ty karty pomalu. Jedna vypadala jako pár netopýrů, kteří něco táhnou. Druhá vypadala jako dva muži šermující meči. Přestavoval jsem si všechno možné. Asi jsem se nechal unést. Ale jemu jsem už nevěřil a pro jistotu jsem se podíval na zadní stranu každé karty, jestli tam náhodou není přece jen něco schovaného. Když si do bloku dělal poznámky, náhledl jsem mu přes ramenoa snažil jsem se je přečíst. Bylo to celé v kódu, který vypadal asi takhle: WF + AddF - Ad orig. WF - A SF + obj. Ten test mi pořád nedával smysl. Mám dojem, že každý by si mohl vymýšlet věci, které nevidí. Jak mohl vědět, že si z něj nedělám legraci? Mohl jsem přece vyprávět o věcech, které si skutečně nepředstavuji. Možná tomu budu rozumět, až mě doktor Strauss nechá studovat psychologii.


25. dubna

Vypočítal jsem nový způsob seřazení pracovních linek v továrně. Pan Donegan říká, že mu to při zvýšené produkci uspoří nejméně deset tisíc dolarů. Dostal jsem od něj dvacet pět dolarů jako prémii. Chtěl jsem pozvat Joeho Karpa a Franka Reillyho na oslavu na oběd, ale Joe se vymluvil, že musí nakoupit něco pro svou ženu, a Frank řekl, že se musí sejít s bratrancem. Hádám, že jim to chvíli potrvá, než si zvyknou na změnu, která se se mnou stala. Zdá se, že se mě všichni trochu obávají. Když jsem šel kolem Amose Borga a poklepal mu na rameno, lekl se, až vyskočil. Lidé si se mnou moc nepovídají a také nežertují jako dříve. Cítím se teď v práci trochu osamělý.


27. dubna

Dnes jsem sebral veškerou svou odvahu a zeptal se slečny Kinianové, jestli by tu prémii se mnou neoslavila tím, že bychom šli spolu na večeři. Nejdříve si nebyla jistá, jestli je to správné, ale zeptal jsem se doktora Strausse a ten řekl, že je to v pořádku. Zdá se, že doktor Strauss a doktor Nemur spolu v poslední době příliš dobře nevycházejí. Pořád se hádají. Dnes večer, když jsem se přišel doktora Strausse zeptat na tu večeři se slečnou Kinianovou, slyšel jsem, jak křičel. Doktor Nemur tvrdil, že to byl jeho pokus provedený na základě jeho výzkumu, a doktor Strauss na něj řval, že přispěl stejnou měrou, protože mě přes slečnu Kinianovou objevil a provedl operaci. Doktor Strauss řekl, že možná jednou tisíce neurochirurgů na celém světě budou používat jeho techniky. Doktor Nemur chtěl výsledky pokusu zveřejnit ještě tento měsíc. Doktor Strauss žádal, aby se s tím ještě nějaký čas počkalo. Doktor Strauss pak prohlásil, že doktor Nemur se víc zajímá o křeslo psychologie v Princetonu než o celý pokus. Doktor Nemur řekl, že doktor Strauss není nic jiného, než mizerný opurtunista, který se snaží o slávu založenou na výsledcích jeho (Nemurovy) práce. Když jsem potom odešel, všiml jsem si , že se třesu. Nevím určitě proč, ale bylo mi , jako bych je oba dva poprvé jasně uviděl. Vzpomínám si, jak Burt říkal, že Nemur má za ženu megeru, která ho pořád nutí, aby publikoval věci a tak se stal slavným. Burt řekl, že její životní cíl je mít za muže velké zvíře. Opravdu se doktor Strauss snaží těžit z výsledků doktora Nemura?


28. dubna

Nevím, proč jsem si nikdy nevšiml, jak je slečna Kinianová krásná. Má hnědé oči a kaštanově hnědé vlasy, které ji spadají až na ramena. Je jí jenom třicet čtyři let! Zvláštní - kdysi jsem si myslel, že je nedosažitelný génius a velmi, velmi stará. Teď, pokaždé, když ji vidím, zdá se mi mladší a hezčí. Povečeřeli jsme a dlouho jsme si povídali. Když řekla, že pokračuji tak rychle, že ji brzo nechám pozadu, zasmál jsem se. "Je to pravda, Archi, už teď jsi lepší čtenář. Přečteš celou stránku jediným pohledem, zatímco já jen několik řádek. A pamatuješ si všechno, co čteš. Já jsem šťastná, když si vzpomenu na podstatné myšlenky a hlavní smysl." "Necítím se inteligentní. Je tolik věcí, kterým nerozumím." Vzala si cigaretu a já ji připálil. "Musíš být trochu trpělivý. Ve dnech a týdnech dokážeš to, co jiným lidem trvá půl života. To je na tom tak úžasné. Jsi jako obrovská houba, která do sebe vstřebává věci. Fakta, čísla, všeobecné znalosti. A brzy je také začneš dávat do souvislostí. Poznáš, jak jsou jednotlivé předměty studia navzájem propojené. Je mnoho stupňů, Archi. Jsou jako příčky na obrovském žebříku a vedou tě stále výš a výš, abys poznal víc a víc ze světa kolem sebe. Já z toho všeho poznám jen malý kousek a o moc výš než jsem teď, už asi nevystoupím, ale ty, Archi, šplhej a každá příčka ti otevře svět, o jehož existenci jsi neměl ani tušení." Slečna Kinianová se zachmuřila. "Jen doufám, při Bohu všemohoucím doufám, že..." "Co?" "To nic, Archi. Jen doufám, že jsem neudělala chybu, když jsem ti radila abys to zkusil." Zasmál jsem se. "Jak byste mohla? Podařilo se to, ne? A Lenny je ještě pořád chytrá." Pak jsem seděli chvíli tiše. Hrál jsem si s řetízkem do zaječí tlapky, co mám na přívěsku od klíčů, a věděl jsem, na co myslí. Nechtěl jsem o té možnosti uvažovat, stejně jako starší lidé nechtějí myslet na smrt. Věděl jsem, že tohle je jen začátek. Věděl jsem, co myslela těmi stupni, protože jsem už některé zahlédl. Bylo mi smutno, že ji nechám za sebou.


Vývojová zpráva 12. - 30. dubna

Dal jsem výpověď u Doneganovy Plastic Box Company. Pan Donegan tvrdil, že pro všechny bude lepší, když odejdu. Co jsem udělal že mě tak nenávidí? Poprvé jsem se o tom dověděl, když mi pan Donegan ukázal petici. Osm set čtyřicet podpisů lidí pracujících v továrně. Byli tam všichni, kromě Fanny Girdenové. Rychle sem ten seznam přelétl očima a hned jsem viděl, že její jméno je jediné, které schází. Všichni ostatní žádali, abych byl propuštěn. Joe Karp a Frank Reilly o tom se mnou nemluvili. Ani nikdo jiný, jenom Fanny. Ta patří k těm několika málo lidem, které znám a kteří, když si něco jednou pořádně rozmyslí a rozhodnou se, tak tomu věří, i kdyby celý zbytek světa dokázal, řekl a udělal opak. A Fanny nevěřila, že bych měl být propuštěn. V zásadě byla proti petici a vzdor nátlaku a výhrůžkám vytrvala. "To ale neznamená," poznamenala, "že si nemyslím, že se s tebou neděje nic divného, Archi. Ty změny. Nevím. Býval jsi dobrý, spolehlivý, obyčejný člověk. Možná ne moc bystrý, ale poctivý. Kdo ví co jsi udělal, abys najednou tak zchytřel. Všichni tady říkají, že to není správné." "Ale jak můžeš takhle mluvit Fanny? Co je špatného na člověku, který se stane inteligentním a chce získat tolik znalostí a vědomostí, aby porozuměl světu kolem sebe?" Strnule se dívala na svou práci a vypadala, jako by chtěla odejít. Aniž se na mne podívala řekla: "Kdyby Eva poslouchala hada a nejedla ovoce ze stromu poznání, nikdo z nás by nebyl starý, nemocný a nikdo by nezemřel." Opět mám ten pocit, jako by mé nitro bylo spalováno studem. Tahle inteligence postavila zeď mezi mne a lidi, které jsem znal a miloval. Předtím se mi smáli a pohrdali mnou pro mou ignoraci a tupost, teď mě nenávidí pro mé znalosti a vědomosti. Co, proboha ode mne chtějí? Vyštvali mě z továrny. Ještě nikdy jsem se necítil tak osamělý...


15. května

Doktor Strauss se na mě zlobí, že jsem za poslední dva týdny nenapsal žádnou vývojovou zprávu. Má na to právo, neboť teď dostávám od laboratoře pravidelný plat. Odpověděl jsem mu, že jsem příliš zaměstnán čtením a přemýšlením. Když jsem podotkl, že psaní je příliš pomalý proces, navrhl, abych se naučil psát na stroji. Nyní je to mnohem jednodušší, protože už dokážu napsat téměř sedmdesát slvo za minutu. Doktor Strauss mi neustále připomínal, že je nutno mluvit a psát jednoduše, aby mi lidé mohli rozumět. Pokusím se zrekapitulovat všechno, co se mi v posledních dvou týdnech přihodilo. Minulé úterý jsme já a Lenny byli představeni Americké asociaci psychologů. Stalo se to během konference Světové psychologické asociace. Vyvolali jsme senzaci. Doktor Nemur, kterému je šedesát, je totiž o deset let starší než doktor Strauss, nezbytně potřebuje ukázat hmatatelné výsledky své práce. Bezpochyby výsledek naléhání paní Nemurové. Oproti svému dřívějšímu dojmu jsem si nyní vědom, že doktor Nemur není žádný génius. Má velmi dobrý mozek, ale ten v jednom kuse zápasí s vlastními pochybnostmi. Chce, aby ho lidé považovali za génia. Proto je pro něj tak důležité vědět, že jeho práce je akceptována světem. Jsem přesvědčen, že doktor Nemur se dalšího odkladu obával hlavně ze strachu, že někdo jiný by v tomto oboru mohl udělat podobný objev, a on by tak přišel o všechny své zásluhy. O doktoru Straussovi by se na druhé straně dalo říci, že je génius, ačkoliv tím, že oblasti jeho vědění jsou limitovány. Byl vzdělán v tradici úzké specializace. Širší aspekt souvislostí s jinými obory byly opomenuty poněkud víc, než bylo nezbytné - i pro neurochirurga. Byl jsem šokován poznáním, že jediné starověké jazyky, které ovládá, jsou latina, řečtina a hebrejština a že nezná téměř nic z matematiky. Když to připustil, byl jsem téměř pobouřen. Je to, jako by tuto část vlastního já ukryl, aby mě oklamal, předstíraje, tak jako mnoho jiných lidí, které jsem poznal, že je to, co není. Nikdo, koho jsem kdy znal, není tím, čím se na povrchu zdá být. Zdá se, že doktor Nemur se v mé přítomnosti necítí pohodlně. Někdy, když se s ním pokouším mluvit, se na mne tak divně podívá a odvrátí se. Když mi doktor Strauss řekl, že způsobuji doktoru Nemurovi komplex méněcennosti, nejdříve jsem se rozhněval. Myslel jsem, že se mi posmívá, a já jsem na zesměšňování přecitlivělý. Jak jsem mohl vědět, že tak vysoce hdonocený psychoexperimentátor jako doktor Nemur nemá ani ponětí o hindustánštině jako a čínštině. Je to absurdní, když uvážíte, jaké obrovské dílo bylo vytvořeno v Číně a v Indii právě v oblasti jeho specializace. Zeptal jsem se doktora Strausse, jak mohl Nemur vyvrátit Rahajamatovou polemiku s jeho metodami a výsledky, když si ji ani nemohl přečíst v originále. Divný výraz na tváři doktora Strausse může znamenat jen jedno ze dvou věcí. Buď nechce Nemurovi sdělit, na čem se v Indii pracuje, anebo - a to mi dělá starost - doktor Strauss to sám neví. Musím mluvit opatrně a psát jednoduše, aby se mi lidé zase nesmáli.


18. května

Jsem velmi znepokojen. Včera večer jsem poprvé po týdnu viděl slečnu Kininanovou. Chtěl jsem se vyvarovat veškerých diskusí na intelektuálních dimenzí a držet konverzaci na běžné, každodenní úrovni. Ale ona na mne jen nechápavě zírala a pak se zeptala, co jsem vlastně mínil tou matematickou ekvivalentní variací v Dobermanově Pátém koncertu. Když jsem se to snažil vysvětlit, přerušila mě a smála se. Myslí si, že se na ni trochu zlobím, ale tuším, že se k ní obracím na nesprávné úrovni. Ať s ní zkouším hovořit o čemkoliv, jsem neschopný navázat s ní komunikaci. Musím se znovu podívat na Vorstadtovu práci Roviny sémantického postupu. Shledávám že nejsem schopný komunikovat s lidmi. Díky bohu za knížky, hudbu a věci, o kterých můžu přemýšlet. Většinu času trávím ve svém bytě u paní Flynnové a zřídkakdy s někým mluvím.


20. května

Kdyby se nestal ten incident s nádobím, asi bych si nepovšiml nového pomocníka v bistru na rohu, kam večer občas zajdu na večeři. Nádobí se rozbilo o podlahu a kousky bílého porcelánu se rozlétly na všechny strany. Chlapec tam stál, omámený a polekaný, a držel v ruce prázdný tác. Pískot a pokřik zákazníků (výkřiky jako: "hele, na co půjde zisk" a "dlouho tady nepracoval a ani pracovat nebude") a vůbec všechno, co se odehrává v restauraci, když někdo rozbíjí nádobí, se ho jakoby netýkalo. Když se majitel přišel podívat, co způsobilo celý ten řev, chlapec se přikrčil, jako by čekal ránu, a zvedl se, jako by se chtěl bránit před úderem. "No tak, hlupáku," křičel majitel, "nestůj tady jako solný sloup! Vezmi koště a zameť ten svinčík! Koště... koště, ty idiote! Je v kuchyni. Zamet všechny střepy!" Chlapec vycítil, že nebude trestán. Výraz strachu z jeho tváře zmizel, a když se vrátil s koštětem, tiše si pobrukoval a usmíval se. Hlučnější zákazníci se bavili na jeho účet uštěpačnými poznámkami. "Tady máš střep, zrovna za sebou." "No tak, udělej to ještě jednou." "Není tak hloupý. Je snazší nádobí rozbít než umýt." Když se jeho nepřítomné oči rozhlédly po podniku, zrcadlil se v nich smích pobavených diváků a on se nakonec nejistě šklebil vtipku, kterému zřejmě naprosto nerozuměl. Když jsem viděl jeho hloupý, do prázdna upřený úsměv, bylo mi špatně. Velké, jasné oči dítěte, jež se snaží vyhovět. Smáli se mu, protože byl mentálně opožděn. Ale já se mu smál také. Najednou jsem se rozezlil na sebe a na všechny ostatní. Vyskočil jsem a zakřičel: "Držte huby a nechte ho na pokoji! Není to jeho chyba, nechápe! Co může dělat! Ale, proboha... to také člověk!" Místnost ztichla. Proklínal jsem, že jsem ztratil kontrolu a vyvolal scénu. Nedíval jsem se na chlapce, když jsem platil účet. Vyšel jsem ven, aniž bych se dotkl jídla. Styděl jsem se za nás oba. Jak je to divné, že normální, citově vyrovnaní lidé, kteří by ani pohledem neublížili člověku, jenž se narodil bez nohou či rukou, najednou bez nejmenších pochybností snesou týrání člověka narozeného s nízkou inteligencí. Rozzuřilo mě pomyšlení, že před nedlouhou dobou i já, tak jako tento chlapec, jsem ze sebe dělal šaška. A pak jsem na to téměř zapomněl. Skryl jsem před sebou obraz starého Archi Gordona, protože nyní, když jsem inteligentní, to je něco, co musí být vytlačeno z mé mysli. Ale dnes, když jsem pozoroval toho chlapce, viděl jsem poprvé, čím jsem vlastně byl. Byl jsem stejný jako on! Teprve před časem jsem poznal, že se mi lidé smějí. A já se k nim nevědomky připojil a smál se sám sobě. To mě zraňuje ze všeho nejvíce. Často jsem pročítal své vývojové zprávy a četl jsem v nich o negramotnosti, dětské naivitě, o stavu nízké inteligence pokukující z temného pokoje klíčovou dírkou na oslňující světlo venku. Poznal jsem, že i ve své tuposti jsem věděl, že jsem méněcenný a že ostatní lidé mají něco, co mi bylo odepřeno. Ve své mentální slepotě jsem myslel, že to souviselo se schopností číst a psát. Byl jsem přesvědčen, že kdybych se to dokázal naučit, automaticky bych tím získal inteligenci. I slabomyslný člověk chce být jako ostatní lidé. Dítě nemusí vědět, jak se nakrmit nebo co jíst, a přece velmi dobře ví, co je to hlad. Takový jsem byl i já. Nikdy jsem nevěděl. Ani se svým darem intelektuálního vědomí jsem nikdy nevěděl. Tento den pro mě hodně znamenal. Viděl jsem minulost zřetelněji a rozhodl jsem se použít svých vědomostí i dovednosti k práci v oboru zvyšování lidské inteligence. Kdo je lépe kvalifikovaný pro tuto práci? Kdo jiný žil v obou světech? Toto jsou moji lidé. Nechte mě využít mého nadání k tomu, abych pro ně mohl něco udělat. Zítra se s doktorem Straussem poradím o způsobu, jakým bych v této oblasti mohl pracovat. Mohu mu být nápomocen ve vypracování postupu, kterým by stejná technika, jíž bylo použito na mně, mohla široce uplatnit. Mám několik dobrých nápadů. Co by se jen s touto technikou dalo udělat! Jestli ze mě udělala génia, co ty ostatní tisíce lidí? Jaké fantastické úrovně vzdělanosti by mohlo být dosaženo užitím této techniky na normálních lidech? A na géniích? Tolik dveří čekajících na otevření. Chci začít co nejdříve.


Vývojová zpráva 13. - 23. května

Stalo se to dnes. Lenny mě kousla. Přišel jsem za ní do laboratoře, a když jsem jí vzal z klece, chňapla po mé ruce. Dal jsem ji zpátky a chvíli jí pozoroval. Byla nezvykle zneklidněna a vzdorovitá.


24. května

Burt, který má na starosti experimentální zvířata, mi sdělil, že se s Lenny něco děje. Je méně kooperativní, odmítá běhat v bludišti a všeobecná motivace klesla. A také nežere. Každý se rozčileně ptá, co to může znamenat.


25. května

Nakrmil jsem Lenny, která nyní odmítá řešit zámkový problém. Každý mě s Lenny ztotožňuje. Svým způsobem jsme oba první svého druhu. Všichni předstírají, že chování Lenny není nezbytně signifikantní pro mě. Je však těžké zamlčet fakt, že i některá jiná zvířátka, která byla použita v tomto pokusu, se začínají chovat podivně. Doktor Strauss a doktor Nemur mě požádali, abych už nechodil do laboratoře. Vím, co si myslí, ale nemohu to akceptovat. Půjdu vpřed se svými plány a popostrčím jejich výzkum o stupínek dále. Při vší patřičné úctě k těmto dvěma vědcům jsem si vědom jejich limitace. Jestliže existuje odpověď, naleznu ji sám pro sebe. Najednou se pro mě čas stal strašně důležitý.


29. května

Dostal jsem svou vlastní laboratoř a povolení pokračovat s výzkumem. Na něco jsem narazil. Pracuji ve dne v noci. Dal jsem si do laboratoře přinést skládací lehátko. Většinu mého času vyhrazeného na psaní zabírají poznámky, které třídím do několika šuplíků, ale čas od času pocítím ze zvyku potřebu zaspat své myšlenky a dojmy. Shledávám, že počet inteligence je fascinující studium. Mohu zde aplikovat všechny vědomosti, které jsem si osvojil. V jistém smyslu je to problém, o který jsem se zajímal celý život.


31. května

Doktor Strauss si myslí, že pracuji příliš moho. Doktor Nemur říká, že se snažím vecpat celoživotní výzkum do několika týdnů. Vím, že bych si měl odpočinout, ale jakási vnitřní síla mě pohání a nedovolí mi se zastavit. Musím najít důvod pro náhlou agresi u Lenny, Musím se to dovědět, jestli se to stane i v mém případě a kdy.


4. června

Dopis doktoru Straussovi (kopie) Vážený doktore Straussi,
v příloze Vám zasílám kopii své zprávy pod názvem VÝSLEDEK LENNY - ARCHIHO POKUSU. STUDIE STRUKTURY A FUNKCE ZVÝŠENÉ INTELIGENCE. Byl bych moc rád, kdybyste si ji přečetl a nechal ji publikovat. Jak vidíte, moje pokusy jsou u konce. Ke zprávě jsem přiložil všechny vzorce a pravidla, do apendixu jsou pak zařazeny matematické analýzy. Ty by měly být samožrejmě ověřeny. Vědom si důležitosti, jakou tato práce má pro Vás a doktora Nemura (a nemusím zdůrazňovat také sebe), přezkoumal jsem snad tucetkrát všechny výsledky v naději, že snad někde najdu chybu. Je mi líto, ale výsledky jsou správné. Pro svatou věc vědy jsem však přesto vděčný, že jsem mohl malým dílem přispět ke zkoumání funkcí lidského mozku a zákonů, které určují a řídí umělý růst lidské inteligence. Vzpomínám si, jak jste mi jednou říkal, že neúspěch experimentu či vyvrácení teorie je pro další vývoj výzkumu stejně důležitý jako úspěch. Dnes vím, že je to pravda. Přesto lituji, že můj vlastní příspěvek k tomuto oboru musí vyvracet zrovna práci dvou mužů, kterých si tak hluboce vážím. V úctě Archi Gordon


5. června

Nesmím se stát přecitlivělým. Fakta a výsledky mých pokusů jsou jasné, a sebesenzačnější aspekty mého prudkého vzestupu nemohou zakrýt skutečnost, že změna inteligence pomocí chirurgické techniky vyvinuté doktory Straussem a Nemurem nemá žádny praktický, tj. déle trvající význam. Když jsem znovu prohlížel záznamy a údaje o Lenny, zjišťuji, že je u ní patrná mentální regrese. Motorická aktivita je snížená, je patrná všeobecná redukce činnosti žláz a zrychlená ztráta koordinace. Také se objevují další náznaky progresivní amnézie. Jak je žrejmé z mé zprávy, toto i další fyziologické a mentální zhoršení syndromů může být poměrně spolehlivě předpovězeno aplikováním mé definice. Výsledkem operace, kterou jsem oba podstoupili, bylo zintenzívnění a urychlení všech mentálních procesů. Nepředvídaný vývoj, který jsem si dovolil nazvat Lenny-Archiho pokus, je tudíž logický. Hypotéza, která je tímto dokázana, může být vyjádřena následující definicí: uměle zvýšená inteligence deterioruje v časové jednotce, která je přímo úměrná zvýšení. Tuším, že tohle je sám o sobě významný objev. Pokud budu schopný psát, budu i nadále zaznamenávat své myšlenky v těchto vývojových zprávách. Je to jedna z mých mála radostí. Má vlastní mentální deteriorace bude velmi rychlá. Již jsem si sám na sobě začal všímat příznaků emocionální nestability a zapomnětlivost, prvních symptomů...


10. června

Deteriorace pokračuje. Stávám se roztržitým. Lenny zemřela před dvěma dny. Pitva prokázala, že má předpověď byl správná. Její mozek ztratil na váze a bylo na něm možno pozorovat všeobecné vyhlazení mozkových dutin. Předpokládám, že totéž se brzo začne dít se mnou. Teď když už je to jisté, nechci, aby se to stalo. Dal jsem tělo Lenny zabalit do malé dřevěné rakve a pochoval jsem ji na dvorku. Plakal jsem.


15. června

Doktor Strauss mě opět přišel navštívit. Neotevřel jsem a řekl jsem mu, aby odešel. Chci, aby mě nechali na pokoji. Jsem teď opět nedůtklivý a vznětlivý. Cítím, jak mě počíná obklopovat tma. Je těžké nepřemýšlet o sebevraždě. Pořád si říkám, jak jednou tenhle deník bude důležitý. Je to divný pocit, vzít si do ruky knihu, kterou jste si ještě před několika měsíci s potěšením přečetli, a objevit, že si to nepamatujete. Vzpomínám si, jak úžasný se mi zdál John Milton, ale když jsem teď listoval ve Ztraceném ráji, vůbec jsem tomu nerozuměl. Tak jsem se rozčilil, že jsem knihou mrštil o podlahu. Musím se pokusit zachovat si alespoň něco z toho co jsem se naučil. Pane Bože, prosím Tě, neber mi to všechno!


19. června

Někdy večer se jdu projít. Včera v noci jsem si nemohl vzpomenout kde bydlím. Domů mě vedl strážník. Měl jsem zvláštní pocit, že tohle se mi už jednou přihodilo. Kdysi dávno. Stále si říkám, že jsem jediný člověk na celém světě, který může popsat to, co se mnou děje.


21. června

Proč si nemohu vzpomenout? Musím bojovat. Ležím celé dny v posteli a nevím, kdo nebo kde jsem. Pak se mi to najednou v okamžiku vrátí. Příznaky amenézie. Symptomy senility - druhé dětství. Sleduji, jak přicházejí. Naučil jsem se tak mnoho a tak rychle. Nyní se má paměť rapidně zhoršuje. Nepřipustím, aby se to stalo. Budu s tím bojovat. Nemohu zapomenout na toho chlapce v bistru: prázdný výraz, hloupý úsměv a smějící se lidé. Ne, prosím, tohle ne...


22. června

Zapomínám věci, které jsem se naučil nedávno. Zdá se, že to postupuje podle klasického vzorku: poslední naučené poznatky jsou zapomenuty nejdříve. Nebo je ten vzorek jinak? Raději bych se na to měl jít znovu podívat... Pročetl jsem si znovu svoji práci LENNY - ARCHIHO POKUS a měl jsem podivný pocit, že to psal někdo jiný. Některým částem vůbec nerozumím. Motorická aktivita se také zhoršuje. Nedokážu se soustředit a psaní na stroji je čím dál tím těžší.


23. června

Úplně jsem přestal používat psací stroj. Má koordinace je špatná. Cítím, že se pohybuji čím dál tím pomaleji. Prožil jsem dnes hrozný otřes. Prohlížel jsem si článek, kterého jsem použil při svém výzkumu. Kruegerův-Uber psychische Ganzheit. Nejdříve jsem myslel, že mám něco s očima. Pak jsem teprve pochopil, že už neumím německy. Zkoušel jsem se z ostatních jazyků. Všechno je pryč.


30. června

Uplynul celý týden, než jsem se opět pokusil psát. Proklouzává mi to jako písek mezi prsty. Většina knih, které vlastním, jsou pro mě příliš obtížné. Jsem na ně naštvaný, protože vím, že ještě před několika týdny jsem je četl a rozuměl jim. Stále si vštěpuji do hlavy, že musím psát tyto zprávy, aby někdo věděl, co se mnou děje. Ale najít správné výrazy je stále obtížnější a totéž se dá říct i o pravopisu. I jednoduché věci musím vyhledávat ve slovníku a jsem netrpělivý sám se sebou. Doktor Strauss sem dochází téměř denně, ale řekl jsem mu, že s nikým nechci mluvit a nikoho nechci vidět. Cítí se provinile. Všichni se tak cítí. Ale já přece nikoho neobviňuji. Dobře jsem věděl, co se může stát. Ale jak to zraňuje!


7. července

Nevím, kam se ten týden poděl. Dnes je neděle, to vím, protože za oknem vidím lidi, jak jdou do kostela. Myslím, že jsem zůstal celý týden v posteli a pamatuju se, že mně paní Flynnová několikrát přinesla jídlo. Pořád a pořád si umiňuji, že musím něco udělat, ale potom na to zapomenu, nebo možná je snazší neudělat to co říkám že udělám. V těchto dnech hodně myslím na matku a otce. Našel jsem fotografii, která mě ukazuje s nimi na pláži. Otec má pod paží velký míč a matka mě drží za ruku. Nepamatuju se na ně jaký jsou na tom obrázku. Pamatuju si že otec byl většinou opilý a hádal se s matkou o peníze. Nikdy se moc neholil a když mě objímal, vždycky mě poškrábal obličej. Matka řekla že zemřel ale bratranec říkal že slyšel svou matku a otce mluvit o tom, že můj otec utekl s jinou ženou Když jsem e zeptal matky dala mi pohlavek a řekl že otec je mrtvý. Nepamatuju se, že bych někdy zjistil co je pravda, ale moc se o to nestarám. (Táta říkal že mě jednou vezme na farmu podívat se na krávy ale nikdy to neudělal. On nikdy neplnil, své sliby...)


10. července

Moje domácí paní Flynnová má o mě starost. Říká, že to jak ležím celej den v posteli a nic nedělám, jí připomíná jejího syna těsně před tím než ho vyrazila z domu. Říká že nemá ráda povaleče. Jestliže přej jsem nemocnej to je jedna věc, ale jestli jsem povaleč to je druhá a to ona nestrpí. Řekl jsem jí že si myslím že jsem nemocný. Zkouším trochu číst. Většinou jsou to povídky ale někdy musím tutéž věc číst několikrát za sebou protože tomu na poprvé nerozumím. A tak se mi těžce píše. Vím že bych si měl vyhledat všechny slova co neznám ve slovníku ale je to složité a já jsem většinou unaven. Tak jsem taky dostal nápad že budu užívat jen krátkých lehkých slov místo těch dlouhých a těžkých. Šetří to čas. Asi tak jednou týdně dávám květiny na hrob Lenny. Paní Flynnová si myslí že jsem se zbláznil když dávám květiny na hrob kočce ale já jsem jí řek že Lenny byla něco zvláštního.


14. července

Je zas neděle. Nemám co dělat abych se zaměstnal protože můj televizor se polámal a já nemám peníze na jeho opravení. (Myslím že jsem ztratil šek z laboratoře za tenhle měsíc. Nevzpomínám si.) Mám strašné bolení hlavy a aspirin mi vůbec nepomáhá. Paní Flynnová ví že jsem opravdu nemocný a velice mě lituje. Paní Flynnová je vynikající žena kdykoliv je někdo nemocný.


22. července

Paní Flynnová pozvala do domu nějakého doktora. Bála se že umřu. Řekl jsem doktorovi, že nejsem nemocný že jenom někdy zapomínám. On se mě zeptal jestli mám nějaké příbuzné nebo přátele a já řekl ne já žádný nemám. Řekl jsem mu že jsem měl jednou přítelkyni která se jemnovala Lenny a že to byla kočka a že jsme spolu závodili. Doktor se na mě tak divně podíval jakoby si myslel že jsem blázen. Když jsem mu řekl že jsem kdysi byl génius tak se usmál. Mluvil se mnou jako bych byl nemluvně a přitom mrkal na paní Flynnovou.


24. července

Nemám žádný peníze a paní Flynnová říká že si musím najít práci abych mohl zaplatit za činži kterou jsem už dva měsíce neplatil. Neznám jinou práci než tu kterou jsem měl u Doneganovy Plastic box Company. Nechci tam jít zpátky protože mě tam všichni znali když jsem byl chytrý a možná že by se mi vysmívali. Ale nevím co jiného bych měl dělat abych sehnal nějaký peníze.


25. července

Díval jsem se na nějaké staré vývojové zprávy a je to velmi zajímavé ale nemohl jsem přečíst co jsem tenkrát psal. Vyluštím některý slova ale nedávají my smysl. Slečna Kinianová mě přišla navštívit ale řekl jsem jí běžte pryč nechci vás vidět. Plakala a taky křičela ale nepustil jsem ji dovnitř protože jsem nechtěl aby se mi vysmívala. Řekl jsem jí že už jí nemám rád. To není pravda. Pořád chci být chytrý ale musel jsem jí to říct aby šla pryč. Taky dala paní Flynnové peníze na zaplacení činže. Musím si sehnat práci. Prosím... ať nezapomenu číst a psát.


27. července

Pan Donegan byl velice hodný když jsem přišel a požádal jsem ho o svoje staré místo uklizeče. Napřed se tvářil strašně podežřívavě ale když jsem mu řekl co se stalo dal mi ruku na rameno a řekl Archi Gordone ty máš odvahu. Každý se na mě díval když jsem přišel dolů a začal vytírat záchod tak jak jsem to vždycky dělal. Řek jsem si Archi až se ti budou smát nenaštvi se protože víš že nejsou tak chytrý jak sis myslel. A taky byli jednou tvoji přátelé a když se smáli tak to neznamenalo že tě nemají rádi. Jeden z nových lidí co tam začali pracovat když jsem odešel přišel a udělal vošklivou poznámku. Řekl hele Archi ty jsi prej byl chytrý opravdový génius. Řekni něco inteligentního. Bylo mi špatně ale Joe Karp přišel a popadl ho za košili a řekl nech ho na pokoji blbče nebo ti zakroutím krkem. Nemyslel jsem že se Joe postaví na mojí stranu a tak si myslím že opravdu můj přítel. Pozdějš za mnou přišel Frank Reilly a řekl Archi kdyby tě někdo obtěžoval nebo si z tebe utahoval zavolej mě nebo Joea a my mu dáme pořádně zabrat. Řekl jsem děkuju Franku a tak jsem se zakuckal že jsem se musel otočit a odejít do skladu aby mě neviděl brečet. Je to prima mít přítele.


28. července

Dneska sem udjelala hloupou vjec a zapoměl sem ze uz nejsem v slečně Kinianové třídě jak jsem bil. Přyšel sem tam a sed sem si na moje starí místo vzadu a ona vipadala divně a řekl Archine. Nezapamatuju si že by mně říkala takle vždicki. před tím jenom Archi a tak sem řek nazdar slečno Kinianová. Příšel jsem na její hodinu jenom sem ale stratil ten slabikář co sme zněj četli. Ona se rozplakala a vybjehla ze třídy a každej se na mě díval a já viděl že to nejsou ty samí žáci co byli v moji třídě. Pak jsem si najednou vzpomněl na voperaci a řek sem to sem tenkrát byl jinej Archi Gordon a odešel sem nežpřišla zptáky. Proto asi už bzro ojdejdu na furt prič z tohohle prapodivního místa. Nechci nic takovího udělat znovu. Nechci aby mně slečna Kinianová litovala. Všickni ve fabryce mně litujou a to já nechci a tak du někam kde nevěděj že Archi Gordon byl jednou génijus teď nemůže ani číst knihu a neumí pořádně psát. Beru si sebou nějaký knihy i když je neumím číst budu hodně cvičit a je možný že budu chitřejší než jsem byl před voperací. Tak mám zajčí tlapku a Štastnej destník možná že mně pomůžou. Esli to někdy budete číst slečno Kinianová nelitujte mně sem rád že sem dostal být příležitost bej chitrý poňvádž sem se naučil móc novejch věcí vo kterejch sem nevěděl že byly na tomdlesvjetě a sem rád že sem je trošku poznal. Nevím co sem dělal nebo proč sem zase hloupí možná poňvádž sem se dost nesnažil. Ale je možný že když se budu snažit budu trošku chitřejší a zas najdu ty slova. Trošku si pamatuju jka mě bylo príma dyž sem čet tu knihu co má natrženou vobálku. Proto se budu hodně snažit abich mněl ten pocit znovu. Je to dobrej pocit vědět věci a bejt chitrý. Dybych teď byl hned bych si sednul a znovu to přečet. Stejně si mislim že sem první hloupí člověk na tomdlectnom svjetě, něco takovýho udělal ale nepamatuju si co že. Tak mislim že sem to udělal pro všechny hloupí lidi jako já. Zbohem slečno Kininanová a Doktore Straussi a všichni. A P.S. prosim řekněte doktorovi Straussi ať se tak neštve dyž si lidi z něho dělaj legraci nebo nebude mít žádný přatele. Je to lehký mít přátele dyž jim dovolíte aby si z vás dělaly legraci. Tam co du budu mít přátelů. Ps. esli budete mít příležitost dejte nějaký kytky tam co má Lenny hrob na dvorku...

Regio

Lubbeekse schepen wordt veertien dagen geschorst

dinsdag 11 december 2012, 16u10
Bron: Belga
Auteur: lnz

Aanraden 3
Delen
Bewaar
Corrigeer
E-mail
Print

LEUVEN - De Raad voor Verkiezingsbetwistingen Vlaams-Brabant heeft Gilberte Muls, bij de jongste gemeenteraadsverkiezingen lijsttrekker van Lubbeek Leeft, geschorst voor 14 dagen in de uitoefening van haar mandaat als gemeenteraadslid wegens inbreuk op het kiesdecreet die het verspreiden van geschenken en gadgets 3 maanden voor de verkiezingen verbieden. Muls wordt in de nieuwe coalitie schepen, maar zal dit ambt pas midden januari kunnen opnemen.

Raadsleden van Open Vld, sp.a en Vlaams Belang hadden bij de Raad klacht ingediend tegen de zoektocht door de gemeente die Lubbeek Leeft in juli 2012 had opgestart en die tot begin september liep met een elektrische fiets als prijs die op 16 september zou worden uitgereikt. Ook tijdens de sperperiode werd hierover regelmatig gecommuniceerd via de website en Facebook.

Volgens de Raad moet het uitreiken van een fiets als prijs van een zoektocht wel degelijk worden beschouwd als het geven van een geschenk zoals bepaald in het Lokaal en Provinciaal Kiesdecreet. Dat de eigenlijke uitreiking uiteindelijk werd uitgesteld tot na de verkiezingen verandert volgens de Raad niets aan het gegeven ‘dat tijdens de sperperiode een verkiezingscampagneactiviteit werd uitgevoerd met een geschenk of gadget als inzet'.

Gilberte Muls is momenteel in Lubbeek schepen en blijft dat ook in de volgende coalitie. Lubbeek Leeft, een scheurlijst van Open Vld, vormde immers een coalitie met CD&Ven N-VA. Deze zal worden geleid N-VA-volksvertegenwoordiger Theo Francken die burgemeester wordt. Bij de verkiezingen haalde de N-VA in Lubbeek 7 zetels, CD&V 6 en Lubbeek Leeft 2. Samen bezitten ze een comfortabele meerderheid van 15 zetels op een totaal van 23.

Aanraden 3
Bewaar
Corrigeer
Print
E-mail
Share




Nieuwsoverzicht
Binnenland

di 20:46 Homans: 'Nederlands is sleutel tot integratie'
di 20:41 De Wever: 'N-VA is een échte sociale partij'
di 19:49 Concurrenten Electrabel laten zich niet opjagen
di 19:39 Voorschrijfgedrag dokters strenger bekeken
di 19:28 Opvoeder ontvoert en mishandelt ‘verkeerde minderjarige' in Peruwelz
di 19:19 Prijzenoorlog op energiemarkt in januari
di 18:29 N-VA stelt Antwerpse schepenen voor
di 18:25 'Koppel met twee kinderen krijgt 1.000 euro leefloon te weinig'
di 17:32 Gemeenten profiteren mee van fiscale regularisatie
di 17:02 N-VA krijgt 4,5 schepenen
di 16:16 170 kilometer snelwegrenovatie in 2013
di 16:10 Lubbeekse schepen wordt veertien dagen geschorst
di 15:58 Pieter Lesaffer nieuwe hoofdredacteur van Klasse
di 15:36 ‘The Broken Circle Breakdown' in top tien meest bekeken Vlaamse films
di 14:38 Patrick Dewael onthult zijn portret in Kamer
di 14:27 Milquet steunt ‘vredesvrouwen' met nationaal actieplan
di 13:56 ‘Impact van Twitter nog altijd onderschat'
di 13:50 Electrabel verlaagt prijzen van gas en electriciteit
di 13:50 Task force voor toekomst Limburg aan de slag
di 13:49 Patrick Dewael krijgt portret in de Kamer
di 13:49 Wensballonnen in heel wat steden verboden
di 13:39 Gentse agenten pakken straatcriminaliteit aan na de diensturen
di 13:39 Eerste ademanalysetoestel op restaurant
di 13:29 Twitteractie Lidl loopt uit de hand
di 13:29 Afrikaans meisje mogelijk misbruikt door voogd

Buitenland

di 20:08 VS lanceren geheime mini-spaceshuttle
di 19:21 De acht 'Black Swans' die onze toekomst door elkaar kunnen schudden
di 19:09 Milow klaar voor Nobelprijsconcert
di 17:49 Egypte vraagt IMF lening uit te stellen
di 17:09 Bestuurders bevriezen urenlang in Duitse files
di 16:08 FOTOSPECIAL. Kerstmannengekte slaat toe
di 15:43 Franse premier: 'Belastingontvluchters niet solidair met Fransen'
di 15:29 Doomsday dorp is 'einde van de wereld' beu
di 14:58 2Day FM start fonds voor familie verpleegster Kate
di 14:20 Congolese leger ‘arresteerde Rwandese soldaten voor M23-inname Goma'
di 13:39 DSK ontloopt proces
di 13:29 Berlusconi haalt uit naar financiële markten
di 13:15 Nooit eerder zaten zoveel journalisten vast
di 12:53 Europees Parlement keurt akkoord eengemaakt patent goed
di 12:19 Australische radiozender richt steunfonds op voor overleden verpleegster
di 12:19 Syrische rebellen knutselen zelf tank in elkaar
di 11:46 Weer arrestaties in zaak gedode grensrechter
di 11:29 Sea Shepherd zet nieuw schip in tegen walvisvangst
di 11:25 Meer dan 500.000 Syriërs op de vlucht
di 11:12 Peña Nieto wil strijd tegen drugs voortzetten
di 11:09 Op drift geraakt vrachtschip naar veilige haven
di 11:09 Premier Mali treedt af na arrestatie
di 10:59 2.000 fakkels voor Nobelprijs EU
di 10:55 DSK treft regeling met kamermeisje
di 10:36 Mandela heeft longinfectie

Biz

di 19:03 Beurs boekt winst
di 18:58 Vrouwen op arbeidsmarkt erger getroffen door crisis
di 18:56 Gimv verkoopt belang in Salsa Food Group
di 18:44 ‘Arbeiders Duracell beslissen over invoering nieuw ploegensysteem'
di 18:33 Zwitsers excuseren zich voor negatieve promotiebrief België
di 18:19 Kredietverlening aan ondernemingen daalt voor het derde trimester op rij
di 18:01 Test-Aankoop: ‘Prijsdaling Electrabel is goed nieuws, kortingen schommelen rond 200 euro'
di 17:58 Vande Lanotte is ‘voorzichtig positief' over prijsverlaging Electrabel
di 17:52 Nieuwe YouTube-layout wekt wrevel op
di 17:40 Wat zijn uw ervaringen met online shoppen?
di 17:12 Ryanair verhuist niet van Charleroi naar Zaventem
di 17:08 SERV en Minaraad kritisch voor ‘bankingregeling' Vlaamse regering
di 16:24 Vakbondsleden stemmen in met Lufthansa-deal
di 16:23 Delta neemt belang van 49 procent in Virgin Atlantic
di 16:19 Europa mist deadline voor begrotingscontrole
di 16:16 170 kilometer snelwegrenovatie in 2013
di 15:48 Vakbonden schrappen kerststaking Iberia
di 15:37 ‘Geen enkel Belgisch bedrijf informeert over belastingen die het betaalt'
di 15:31 Schatkist zal in 2013 ruim 40 miljard euro ophalen
di 15:18 Electrabel: ‘Evident dat we in 2015 minder talrijk zullen zijn'
di 13:56 ‘Impact van Twitter nog altijd onderschat'
di 13:11 Impasse aan onderhandelingstafel Ford Genk
di 13:05 Electrabel verlaagt prijzen
di 12:53 Europees Parlement keurt akkoord eengemaakt patent goed
di 10:35 HSBC bevestigt schikking met Amerikaanse justitie

Cultuur

di 16:09 Sopraan Galina Visjnevskaja overleden
di 15:36 ‘The Broken Circle Breakdown' in top tien meest bekeken Vlaamse films
di 14:39 A.F.Th. van der Heijden krijgt P.C. Hooft-prijs
di 11:58 Spice Girls musical in première
di 10:49 Dave Grohl niet mee op QotSA-tournee

Media

di 16:44 VIDEO. Vaneigens wil comeback maken
di 15:58 Pieter Lesaffer nieuwe hoofdredacteur van Klasse
di 14:58 2Day FM start fonds voor familie verpleegster Kate

Sport

di 20:44 Uit WorldTour geweerd Katusha wil naar rechtbank trekken
di 20:05 De Witte en Mboyo vragen begrip van supporters voor bekertreffen
di 19:15 'Doelpuntenrecord is niet van Messi maar van Zambiaan'
di 16:33 Een speeldag schorsing voor Gillet
di 15:45 Novak Djokovic en Serena Williams ITF-wereldkampioenen van het jaar
di 15:31 België wint rugbymatch tegen Zimbabwe
di 15:29 Fransman wint spectaculaire dance-off
di 15:21 FC Barcelona in Spaanse voetbalbeker zonder Iniesta, met Messi
di 15:16 Red Lions zakken plaatsje op wereldranglijst hockey
di 15:04 TAS eist 'slechts' 37.500 euro van Contador
di 14:36 Joaquim Rodriguez (Katusha): 'Hopelijk raakt dit opgelost'
di 13:49 Opluchting bij Lotto-Belisol door WorldTour-licentie
di 13:40 Rode Duivel Fellaini is speler van de maand in Engelse Premier League
di 13:23 Stef Wils (Cercle) alsnog vervolgd voor fout tijdens Bekerderby
di 12:15 ‘Hervé Kage wil Charleroi verlaten'
di 11:12 Platini blijft gekant tegen doellijntechnologie
di 10:44 Falcao scoort vijfmaal tegen Deportivo
di 10:04 Joodse fans Chelsea keren zich tegen Hazard
di 09:19 Chelsea moet geblesseerde Oriol Romeu zes maanden missen
di 09:12 Tony Parker loodst San Antonio na een verlenging voorbij Houston
di 00:01 Topgoal van Wolfswinkel helpt Sporting niet aan overwinning stadsderby
ma 22:14 Boyata met onvoldoende weer naar Manchester City

Regio

di 21:08 Dertiger omgekomen na aanrijding in Wilrijk
di 19:26 Fransman met 30.000 euro cash in wagen in Riemst onderschept
di 19:02 Lijk aangetroffen in Brugse ringvaart
di 18:56 Beide slachtoffers familiedrama Blankenberge kregen bijna 20 messteken
di 17:24 Wiettelers met 80.000 euro cash in auto aangehouden
di 17:02 N-VA krijgt 4,5 schepenen
di 11:08 Task Force trapt reconversieplan na Ford Genk op gang

Wetenschap

di 10:19 Wetenschappers reconstrueren prehistorisch DNA
di 06:38 Hagedis genoemd naar president Obama

Life & Style

di 15:07 Wout Bru lanceert webshop
di 14:52 De beautygeheimen van Hollywoodster Kate Hudson
di 14:21 De spectaculairste locaties voor een bungeesprong
di 14:21 MTWalls, platform voor betaalbare kunstfotografie
di 12:17 Pierre Hardy lanceert webshop
di 11:56 Dita Von Teese lanceert eigen kledinglabel
di 11:45 Ook luxemerk Gucci blundert met Photoshop
di 11:37 Katie Holmes gespot met Delvaux 'Madame'
di 10:16 Zo maak je een mooie actrice lelijk
di 09:00 KERSTSHOPPING. Interieurdecoratie
di 08:16 Prada in conflict met belastingsdienst

Beroemd en Bizar

di 13:05 Waarom de wereld NIET vergaat op 21 december
di 12:09 Sean Penn in tranen om Chavez
di 11:58 Spice Girls musical in première
di 11:03 Rolling Stones en Lady Gaga samen op het podium
di 11:00 Mel B doet boekje open over de Spice Girls
ma 23:12 Paul de Leeuw grijpt de borsten van ex-K3 Kathleen

Mobilia

di 14:00 Maak je eigen Harry Potter-achtige foto's
ma 22:33 Gmail kampt met storingen in verschillende landen

Alles over uw gemeente

Kies uw gemeente

Nieuws uit WielsbekeWijzig gemeente

Inbrekers slaan toe bij vier bedrijven in één nacht 07 december 2012
Politie rolt bende jonge dieven op 06 december 2012
18 maand cel voor inbreker Unilin 05 december 2012
Inbrekers slaan toe in deurenfabriek 01 december 2012
Dief met hout aan de haal 01 december 2012

Meer regionieuws uit Wielsbeke op Nieuwsblad.be
Buurgemeenten

Wielsbeke
Oostrozebeke
Deerlijk
Waregem
Dentergem
Zulte
Harelbeke
Meulebeke


Immo
Overlijdens
Jobs
Weer

Niet te missen
WETENSCHAP
Moet Rusland historische ruimtebasis ontruimen?
De vergane glorie van Bajkonoer

Kazachstan dreigt de Russische lanceerbasis van Bajkonoer – op Kazachs grondgebied – in bezit te nemen. Of is het er alleen maar om te doen een hogere huurprijs los te krijgen?

lees meer

CULTUUR
Nederlands kunstenaarsduo zet actie op voor vergeten Niemeyer-gebouw
Help de spooktoren redden

Eén project kwam nergens voor in de necrologie van de Braziliaanse architect Oscar Niemeyer: zijn woontoren in Barra da Tijuca. Daar wou hij liever niet mee geassocieerd worden.

lees meer

ONDERWIJS
Minister Smet laat onderzoeken wie de thuisblijvers zijn
3.000 kleuters niet naar school

Er is nog altijd een kleine, hardnekkige groep kleuters die niet naar school gaat. Overheidsmaatregelen konden daar niets aan veranderen.

lees meer

BINNENLAND
‘Antwerpen draaischijf van illegaal hout'
‘Antwerpen draaischijf van illegaal hout'

Tropisch hout wordt vaak illegaal gekapt. ‘In de Antwerpse haven weet iedereen dat er illegaal hout binnenkomt. En niemand kijkt ernaar om', zegt een Gentse criminologe.

lees meer

Binnenland
'Ondertussen wordt het zelfbeeld van je kind helemaal kapotgeslagen'
'Ondertussen wordt het zelfbeeld van je kind helemaal kapotgeslagen'

Vaststellen dat je kind gepest wordt, is verschrikkelijk. Vaststellen dat de school daar weinig of niets tegen onderneemt, nog zoveel erger. Een moeder vertelt.

lees meer

Het nieuws op maat
Nieuwsbrieven
Smartphones & tablets
RSS
Audiokrant
De Standaard Online als startpagina

Inspired by Corelio
Mediargus
Reprocopy
Metriweb

Nieuws

Binnenland
Buitenland
Cultuur
Economie
Media
Sport
Beroemd en bizar
Het weer
Verkeersinformatie

Over De Standaard

Advertenties
Contact
De Standaard Online
Geschiedenis
Ombudsman
Redactie
Solliciteren
DS op Facebook
DS op Twitter

Tot uw dienst

Veelgestelde vragen
Klantendienst
Beheer uw abonnement
Beheer uw registratie
Copyright en privacy

Vind

Een artikel
Een auto
Een job
Een reis
Een relatie
Een woning
Overlijdensberichten

De Standaard is aangesloten bij de Raad voor de Journalistiek en werkt samen met Nieuwsblad.be en L'Avenir.net.

Niet gevonden wat u zocht? Probeer A-Z of ons archief.

NG prices $800m RMBS
PUBLISHED: 29 Mar 2012 12:13:57 | UPDATED: 29 Mar 2012 12:26:34

Jonathan Shapiro
Share Links:

ING Direct has priced the year’s first residential mortgage backed securitisation (RMBS) of the year - a $800 million raising with the AAA rated Class A1 notes pricing at a margin of 145 basis points over the bank bill rate. The deal was increased from an initial launch size of $500 million.

The transaction was arranged by Macquarie Bank. ANZ Banking Group, National Australia Bank and Macquarie acted as joint lead managers.

The Australian Office of Financial Management invested $200 million in the Class A1 notes as part of its $20 billion investment in RMBS

ING last tapped the RMBS market in November it paid 135 basis points for AAA rated Class A notes and before that it paid 110 basis points in June 2011. Today’s transaction is ING’s fourth RMBS issue.

Hastings closes Epic debt deal
PUBLISHED: 27 Mar 2012 03:28:00 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:59:37

Angela Macdonald-Smith
Share Links:

Hastings Funds Management has confirmed the completion of a $1.375 billion debt refinancing for Epic Energy, easing the way to a takeover by APA Group if competition hurdles can be resolved and a revised price agreed.

The deal on Epic’s debt, foreshadowed last month, clears one of the conditions in the pipeline operator’s cash and scrip bid for the almost 80 per cent of Hastings Diversified Utilities Fund that it does not already own.

The bid, which values HDUF, including debt, at about $1.8 billion, has been rebuffed by Hastings board as “opportunistic and entirely inadequate”.

In a letter to shareholders last week, Hastings Funds chairman Alan Cameron noted that APA’s offer is “still highly uncertain” and subject to 15 conditions, including approval by the Australian Competition and Consumer Commission.

He said that as of March 19, APA had obtained acceptances for only 0.4 per cent of HDUF’s securities since the offer was announced. The offer is due to close on April 30, after having recently been extended by a month.

APA has also waived several takeover conditions including that it was not subject to a change of control and the completion of certain contracting milestones, which have since been met.

APA has offered 0.326 of its shares plus 50¢ for each HDUF security, valuing the target’s equity originally at $2 per share, or about $841 million.

The value of the offer has since risen to $2.11 as of Monday’s close, still below HDUF’s close of $2.16.

But managing director Mick McCormack hasn’t ruled out an increase in the offer, depending on the ACCC findings, due to be released on Thursday.

Some expect the regulator to insist APA sell its stake in the SEAgas pipeline between Victoria and South Australia as a condition of the takeover.

The new debt simplifies HDUF’s balance sheet, but break fee terms on the lending still breach the APA conditions.

The debt consists of three tranches, including an 18-month facility of $250 million, a $720 million three-year term facility and a $355 million four-year facility, as well as a $50 million three-year capital expenditure facility.

ANZ, Commonwealth Bank, JPMorgan, National Australia Bank, Royal Bank of Canada and Westpac were originally the only lenders in the group but they have since been joined by Sumitomo Mitsui Banking Corporation and Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ. That allowed the 18-month debt facility to be reduced to $250 million from $425 million.

Hastings said on Monday that the completion of the refinancing has immediate benefits, including reduced interest costs, giving a boost to cash flows.
Macquarie hybrid raising falls short
PUBLISHED: 22 Mar 2012 10:30:58 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:59:29

Jonathan Shapiro
Share Links:

Related Quotes

MQG

MACQ GROUP FPO (MQG)

$33.680
$0.00
(0.00%)

Volume 0 Value 0.0

5 Year
1 Day

as at 16:10 Australia/Sydney 11 DEC 2012

View Full Quote »
Company Profile
Non-operating holding company for consolidated entity - financial services provider of banking, financial, advisory, investment and funds management services.
www.macquarie.com.au
Capital Markets (402030)
ASIC 122169279
ASX Announcements
11/12/12 Appendix 3B
07/12/12 Macquarie CPS Distribution Rate
03/12/12 Macquarie Group Employee Share Plan Proposed Purchase
26/11/12 Appendix 3B
23/11/12 MACQUARIE NOTES DUET GROUP'S ANNOUNCEMENT

View All Announcements »
See Also

People
Analysis
Financials

Macquarie Bank announced on Thursday that it raised $US250 million of hybrid capital via an issue of securities, less than half the $US500 million amount it said it planned to raise in a statement earlier this month.

The issue executed out of Macquarie Bank’s London branch formed part of its Tier I capital under new Basel III regulation and will be quoted on Singapore’s stock exchange. It is understood the issue was marketed to sophisticated investors and private bank clients in Europe and Asia.

The raising was beset by two negative rating actions taken against parent Macquarie Group’s senior debt ratings, by Fitch Ratings and Moody’s Investors Service.

Sources said the pricing was set at a guidance of 1 to 2 per cent above the trading value of its previously issued “PMI” US-dollar hybrids, which paid a rate of about 8.5 per cent. The final price was set at 10.25 per cent. The rate has a reset date of June 2017, and every five years thereafter. Macquarie Group and Macquarie Bank cannot pay dividends on their common equity if they fail to make distributions in the hybrid.

Macquarie, HSBC Holdings, Credit Suisse and JPMorgan had roles on the deal.
Wesfarmers launches Aussie bond issue
PUBLISHED: 21 Mar 2012 09:09:52 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:59:20

Jonathan Shapiro
Share Links:

Related Quotes

WES
WOW

WESFARMER FPO (WES)

$36.280
$0.00
(0.00%)

Volume 0 Value 0.0

5 Year
1 Day

as at 16:10 Australia/Sydney 11 DEC 2012

View Full Quote »
Company Profile
http://www.wesfarmers.com.au/
Food & Staples Retailing (301010)
ASIC 008984049
ASX Announcements
04/12/12 Kmart Investor Site Tour
30/11/12 Appendix 3B - Reclassification of Partially Protected Shares
28/11/12 Appendix 3B - Employee Share Plan
23/11/12 Extension of WES Partially Protected Shares Lapse Date
16/11/12 Advance Notice - Management Briefing on Kmart Division

View All Announcements »
See Also

People
Analysis
Financials

Perth based conglomerate Wesfarmers launched a seven-year $400 million bond raising in the domestic wholesale market on Wednesday.

The A-rated owner of the Coles supermarket chain is marketing the fixed-rate 6.25 per cent bond issue at a margin of 165 basis points over the bank bill rate. Australia and New Zealand Banking Group, Commonwealth Bank of Australia, National Australia Bank and Westpac Banking Corp are managing the sale.

The transaction follows a $500 million issue by rival retailer Woolworths , which priced its seven-year deal at a margin of 155 basis points over the bank bill rate.

Wesfarmers conducted an investor roadshow to European bond investors earlier in the year but had not proceeded with a transaction, until now. While there is still strong demand for Australian corporate bonds in offshore markets, cross-currency derivative costs are rising as the providers of hedging contracts are forced to hold more capital against contracts. This is forcing up the cost of offshore raisings, which in turn increases the competitiveness of the domestic bond market.

Wesfarmers is the third non-financial company to issue bonds so far this month following Woolworths’s transaction, and a $250 million three-year bond issue from Holcim (Australia). The raising will take total issuance in the domestic market to around $6.6 billion for March, the busiest period of issuance in 12 months.
IAG hits hybrid market with $350m offer
PUBLISHED: 19 Mar 2012 12:28:18 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:59:08

Jonathan Shapiro
Share Links:

Related Quotes

IAG

INSUR.AUST FPO (IAG)

$4.800
$0.00
(0.00%)

Volume 0 Value 0.0

5 Year
1 Day

as at 16:10 Australia/Sydney 11 DEC 2012

View Full Quote »
Company Profile
Provider of general insurance, including full range of personal and commercial insurance products.
www.iag.com.au
Insurance (403010)
ASIC 090739923
ASX Announcements
29/11/12 IAG announces Board appointment
08/11/12 Change of Director's Interest Notice
01/11/12 Convertible Preference Share Dividend Rate
26/10/12 IAG announces subordinated debt initiatives
23/10/12 2012 AGM Poll Results

View All Announcements »
See Also

People
Analysis
Financials

Insurance Australia Group has launched a $350 million hybrid securities today. The transaction flagged in AFR’s Street Talk column is part of a refinancing of the group’s existing $350 million reset preference share issue due to be reset in June this year. The proceeds will be used to fund the buy back of these securities.

UBS and Macquarie Group are structuring advisors while Goldman Sachs, Macquarie Group, National Australia Bank and Westpac were appointed joint lead managers on the offer.

The raising comes after a recent flood of hybrid issuances totalling more than $3.7 billion, some of which will settle and begin trading on the ASX this week.

IAG’s convertible preference share offer is similar to recent major bank convertible preference share offers which convert to common equity in certain circumstances in order to qualify as Tier I capital under new regulation.

IAG, the A+ rated insurer, has included a trigger that converts the securities into preference shares if the Australian Prudential Regulation Authority deems the company to be non-viable without the conversion.

IAG’s offer will convert to common stock after seven years but the company can redeem the securities after five years. They will pay a rate of 400 basis points over the bank bill rate and distributions will be eligible for franking credits.

“In our view, the proposed margin of 400 basis points looks reasonably attractive relative to other recent security issues. We believe the premium being offered to the existing IANG security – trading margin of 373bps [basis points] – which has a similar maturity date of 15 Dec 2019, is fair given the differing security characteristics, and the fact that the new security could potentially be called at the five-year mark,” said RBS Morgans analyst James Lawrence.

IAG’s raising is the sixth hybrid securities raising so far this year following transactions from Australia and New Zealand Banking Group, Tabcorp Holdings, Westpac Banking Corp, Colonial First State Investments and AGL Energy, bringing the total raised to around $5 billion.

The rush of deals has pressured margins of existing listing hybrid securities creating what Bell Potter Securities analyst Damien Williamson believed to be compelling buying opportunities in securities such as Commonwealth Bank of Australia’s PERLS III issue which has an effective yield to maturity of 500 basis points over the bank bill rate, and a yield to maturity of close to 24 per cent for Goodman Group’s hybrids which have a redemption date of March 2013.
Woolies launches $500m local bond
PUBLISHED: 14 Mar 2012 10:59:51 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:59:01

Jonathan Shapiro
Share Links:

Woolworths has today launched a $500 million seven-year bond into the local market. The offer by the A-rated retailer is being marketed at a rate of 160 basis points over the bank bill rate.

The bond issue is Woolworth’s first in the domestic bond market since it issued $500 million of five-year bonds in March 2011 when it paid a margin of 105 basis points over the bank bill rate.

Woolworths has also raised $800 million through a syndicated bank loan in November 2011, and $700 million through an ASX-listed hybrid security in October. Woolworths also raised $US1.25 billion in September 2010 through a US bond issue.
Westpac sells $2 billion in local bonds
PUBLISHED: 07 Mar 2012 11:17:20 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:58:46

Paulina Duran
Share Links:

Westpac Banking Corporation tapped the local wholesale bond market for $2 billion on Tuesday, paying 164 basis points for five-year debt, almost the same price that Commonwealth Bank of Australia paid on the same day to issue covered bonds in the US.

Westpac sold $1.2 billion of floating rate notes and $750 million in fixed-rate bonds that pay a 6 per cent coupon. The bonds priced to yield 240.5 basis points over government benchmark rates.

Less than 24 hours earlier, CBA sold a massive $US4 billion in bonds, including $US2 billion in five-year covered bonds that priced to yield about 165 basis points when converted to Australian swap rates.

While swapping the debt into Australian-dollar denominated cash flows is raising the cost of offshore raisings for the banks, the yields paid are significantly lower than earlier in the year.

As markets regain confidence in the wake of the recent deal over Greek debt, prices have improved and spreads have narrowed significantly over the past six weeks.

National Australia Bank issued $1.5 billion in five-year bonds in early February, and paid a local market record spread of 185 basis points for benchmark rates.

pduran@afr.com.au
Amcor sells $155m bonds to the Swiss
PUBLISHED: 08 Mar 2012 12:55:03 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:58:49

Paulina Duran
Share Links:

Related Quotes

AMC

AMCOR FPO (AMC)

$8.030
$0.00
(0.00%)

Volume 0 Value 0.0

5 Year
1 Day

as at 16:10 Australia/Sydney 11 DEC 2012

View Full Quote »
Company Profile
Amcor is a global leader in responsible global packaging solutions, supplying a broad range of plastic (rigid & flexible), fibre, metal and glass packaging products and packaging related services. We have annual sales of approximately A$12.2 billion, generated from more than 300 sites across 43 countries.
http://www.amcor.com/
Containers & Packaging (151030)
ASIC 000017372
ASX Announcements
11/12/12 Appendix 3B
05/12/12 Amcor Strategy Day Presentation Ken MacKenzie Summary
05/12/12 Amcor Strategy Day Presentation Ralf Wunderlich
05/12/12 Amcor Strategy Day Presentation Mike Schmitt
05/12/12 Amcor Strategy Day Presentation Steve Keogh

View All Announcements »
See Also

People
Analysis
Financials

Fresh from acquiring flexible packaging business Aperio Group from private equity firm Catalyst Investment Managers, Amcor has issued 150 million Swiss francs ($155 million) in six-year bonds from Swiss investors.

Amcor acquired flexible packaging business Aperio Group for $238 million from Catalyst. The company said its deal, which is subject to Australian Competition and Consumer Commission approval, will be funded from existing debt facilities.

Amcor’s newly issued six-year bonds pay coupons of 2.125 per cent and mature on April 4, 2018. They priced to yield 163 basis points over mid swap rates.

The deal was managed by BNP Paribas and UBS.

pduran@afr.com.au
Transurban launches $233m seven-year bond
PUBLISHED: 29 Feb 2012 11:37:02 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:58:12

Paulina Duran
Share Links:

Toll-road operator Transurban Group is raising $C250 million ($233 million) in senior secured notes due in 2019 to repay the company’s working capital facilities.

The notes have been rated A-minus by global credit agency Standard & Poor’s Financial Services and will pay a 180 basis points margin over Canadian government bond rates. The spread is equivalent to 170 basis points over swap.

The notes can be called at par from December 2018.

Bank of Nova Scotia and RBS Capital Markets are joint lead manager and book runners of the deal. CIBC World Markets is co-managing the deal.

pduran@afr.com.au

NAB turns to US for $2.3bn bond sale
PUBLISHED: 02 Mar 2012 10:16:47 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:58:23

Paulina Duran
Share Links:

National Australia Bank is set to sell $US2.5 billion ($2.3 billion) in bonds in the 144A market in the US – the deepest source of debt funding.

The two-tranched deal includes bonds maturing in three and five years.

Pricing guidance for the bonds are margins of 160 basis points and 190 basis points over benchmark rates.

Bank of America Merrill Lynch, Deutsche Bank, JP Morgan and National Australia Bank are managing the deal.

ETSA Utilities issued $200 million in five-and-a-half year bonds in the domestic market on Thursday. The issue, managed by the big four Australian banks, was heavily oversubscribed and upsized from $150 million.

The bonds pay margins of 165 basis points over swap.

pduran@afr.com.au
AGL launches $650m note issue
PUBLISHED: 28 Feb 2012 12:26:00 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:58:07

Paulina Duran
Share Links:

Related Quotes

AGL

Company Profile
The sale of gas and electricity; the operation of natural gas and electricity distributuion systems and natural gas transmission pipelines; the extraction and sale of LPG; investments in gas industries (including overseas); and the realisation of property
null
ASIC null
See Also

People
Analysis
Financials

AGL Energy has launched its highly expected $650 million subordinated note issue, offering between 340 basis points and 360 basis points over benchmark rates.

The subordinated, cumulative, unsecured notes will have a 27-year maturity (June 8, 2039) but are callable in seven years. If the BBB-rated company does not redeem the notes by June 8, 2019, the margin will increase by 25 basis points.

The instruments will be listed on the Australian Securities Exchange.

The proceeds will be used to fund the acquisition of the Loy Yang A power station, and adjacent coalmine, and for general corporate purposes. The company had announced plans for a $1.5 billion capital raising last week.

Deutsche Bank is the arranger of the issue, while ANZ Securities, Commonwealth Bank, Deutsche Bank and National Australia Bank are joint lead managers. Morgan Stanley, Ord Minnett and Westpac Institutional Bank are co-managers of the deal.

Mallesons Stephen Jaques acted for Deutche Bank, NAB, ANZ and CBA, while Greenwoods & Freehills acted for AGL.

The shareholder and customer offers are scheduled to close on March 30, while broker offers close on April 3.

pduran@afr.com.au
Singapore Telecom raises $US700m
PUBLISHED: 02 Mar 2012 13:11:03 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:58:33

Paulina Duran
Share Links:

Related Quotes

SGT

SINGTEL CDI 1:1 (SGT)

$2.650
$0.00
(0.00%)

Volume 0 Value 0.0

5 Year
1 Day

as at 16:10 Australia/Sydney 11 DEC 2012

View Full Quote »
Company Profile
The leading provider in Singapore of international and local telephone services, mobile communication services, data communications services and postal services. Also a leading integrated communications service provider in the Asia Pacific region with of
http://www.singtel.com/
Diversified Telecommunication Services (501010)
ASIC 096701567
ASX Announcements
04/12/12 Increase in issued and paid-up share capital of Sudong Sdn.
03/12/12 Top 20 securityholders
03/12/12 Appendix 3B
03/12/12 Initial Public Offer of Bharti Infratel Limited
29/11/12 SingTel Optus - Update to Analysts

View All Announcements »
See Also

People
Analysis
Financials

Singapore Telecommunications, the owner of Australia’s second-largest telecommunications company SingTel Optus, sold $US700 million ($648 million) in five-and-a-half year bonds in the US, paying a 2.375 per cent coupon. The rate is equivalent to a of 150 basis point margin spread over treasuries.

SingTel sill use the proceeds to fund it’s ordinary course of business, the company said in an announcement by the company to the Australian Securities Exchange.

The deal, managed by Bank of America, Citigroup, Deutsche Bank and Morgan Stanley was more than four times oversubscribed by investors, according to the statement.

The senior bonds, carry the same credit rating as the company’s Aa2 Moody’s rating and A-plus by Standard & Poor’s Financial Services. They are guaranteed by the company and mature on March 1, 2012.

SingTel chief financial officer Jeann Low said: “This bond offering forms a critical part of our strategy to optimise our debt structure and broadens our sources of funding.”

pduran@afr.com.au
BlackRock sees new sovereign risk era
PUBLISHED: 06 Feb 2012 13:48:26 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:56:20

Paulina Duran
Share Links:

The head of fixed income at BlackRock Australia has called for a fundamental change in the way fund managers evaluate sovereign risk, as the triple-A-rated government bond market shrinks after credit downgrades in the US and in European countries.

“Fixed income allocations must respond to contemporary risks and economic realities and move on from the mindset of an older era, especially those associated with conventional sovereign bond benchmarks.” said Steve Miller, the head of fixed income at BlackRock Australia.

Australia is rated AAA by the three global credit agencies Standard and Poor’s, Moody’s Investors Service and Fitch Ratings. It is one of only 12 countries that enjoy the top credit rating from all three credit agencies.

The country’s sovereign credit risk, as measured by the BlackRock Sovereign Risk Index (BSRI), ranks eight of 44 countries that issue government bonds.

According to BlackRock’s latest numbers, bonds issued by Chile, South Korea, and Australia are a safer bet than those of Germany.

While Russia, Malasia, and the Philippines also have a better sovereign credit risk than France.

“The latest BSRI results continue to challenge long-held assumptions that Western government bonds are risk-free,” Mr Miller said. “They’re also puncturing the notion that automatically equates emerging countries with high risk.”

“The findings that South Korea and Chile rank ahead of Germany and the United States, and that France’s financial metrics are slipping, emphasise the scale of structural change across the global economy.”

To track sovereign credit risk, BlackRock’s BSRI index uses over 30 variables to measure a governments’ willingness to pay, it’s country’s fiscal position, external finance position, and financial sector health.

pduran@afr.com.au

Westpac sells €1.75 billion bonds in Europe
PUBLISHED: 10 Feb 2012 09:31:01 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:56:53

Paulina Duran
Share Links:

Westpac Banking Corp sold €1.75 billion ($2.15 billion) in four-year covered bonds overnight in Europe. The bank paid spreads of 72 basis points over swaps, lower than the price guidance set last night of 75 to 80 basis points.

The final price is equivalent to a spread of 149.3 basis points over German government bonds, and about 175 basis points over Australian swaps.

The deal, which was co-managed by Westpac, Deutsche Bank, Barclays and Citigroup, was heavily oversubscribed and quickly upsized, according to the managers.

Against a relatively positive market environment in Europe recently, the well timed deal also highlights Australian banks are extremely regarded in that market.

It was the largest offshore covered bond sale done by any Australasian bank overseas to date.

pduran@afr.com.au
BHP raises $4.9bn in US bond market
PUBLISHED: 22 Feb 2012 09:37:00 | UPDATED: 29 Mar 2012 01:56:57

Jonathan Shapiro, Paulina Duran and Jamie Freed
Share Links:

BHP Billiton has sold the third-largest bond in the United States this year, raising $US5.25 billion ($4.9 billion) in a multi-tranche bond for debt refinancing, including the retirement of commercial paper, and general corporate purposes.

The raising by the A+ rated mining giant, announced in a statement to the Australian Securities Exchange yesterday, was split into five parts – two-year, three-year, five-year, 10-year and 30-year notes.

BHP paid a margin of less than 1 percentage point above the US Treasury rate for its 10-year fund, or a coupon of 2.875 per cent as global bond investors continue to favour highly rated corporate debt.

The three-month funds carried interest at three-month US dollar London Interbank Offered Rate plus 27 basis points, or a coupon under 1 per cent.

The order book on the bond issue exceeded $10 billion according to market sources, as BHP Billiton paid a mere 3 basis points “new issue premium” over its existing secondary market bonds to entice buyers.

A shelf prospectus lodged with the US Securities and Exchange Commission said the proceeds would be used to pay BHP’s upcoming debt maturities, including commercial paper, $US625 million of bonds that pay a 5.125 coupon and are due in March, and €1.25 billion ($1.55 billion) of notes due in April.

Its debt levels will remain similar following the bond issue.

The bond deal was managed by Barclays and JPMorgan. The issue is the third-largest this year.

Only SABMiller and Petrobras have raised larger amounts of debt.

The bond issue follows a $US3 billion bond raising by BHP in November, which was used to refinance loans used to acquire shale gas firm Petrohawk.

BHP had taken out a $US7.5 billion facility for Petrohawk, including a $US5 billion term loan and a $US2.5 billion revolving credit facility.

The full amount of the term loan together with $US1 billion of the revolving credit facility has been cancelled. The $US1.5 billion of the revolving credit facility that remains will expire in August 2012.

As of December 31, BHP had $US2.8 billion outstanding in the US commercial paper market and the group’s cash on hand was $US3.6 billion.
Next »
Archives

May 2012 (1)
April 2012 (1)
March 2012 (11)
February 2012 (8)
January 2012 (7)
December 2011 (8)
November 2011 (11)
October 2011 (25)
September 2011 (10)
August 2011 (11)
July 2011 (18)
June 2011 (29)
May 2011 (66)
April 2011 (32)
March 2011 (37)
February 2011 (41)
January 2011 (43)
December 2010 (60)
November 2010 (78)
October 2010 (67)
September 2010 (40)
August 2010 (93)
July 2010 (70)
June 2010 (50)
May 2010 (58)
April 2010 (57)
March 2010 (99)
February 2010 (54)

advertising
advertising
afr.com
News

National
World
Business
Technology
Markets
Personal Finance
Opinion
Lifestyle

AFR MarketWrap5pm
Capital

Chanticleer
Street Talk
The Prince
Rear Window

Special Reports


Events

Events
Register for Updates

Tools & Research

ASX Quotes
ASIC Search

Markets Data
Australian Equities
World Equities
Commodities
Currencies
Derivatives
Interest Rates

Share Tables
Economic Indicators
Investment Banking League Tables

Managed Funds
Top Performing
Search Managed Funds

Advanced Search
Articles & Videos
ASX Announcements
ASX Quotes
Executive Profiles

Other Tools & Resources
Investment Guides

Financial Review Group

AFR BOSS
AFR Magazine
AFR TV
BRW
AFR Smart Investor
MIS Australia
AFR CFO
AFR Asset
Financial Review Conferences
Fairfax Business Research


Help & Information

Help
Contact Us
Letters to the Editor
What's in afr.com?
What's in The Australian Financial Review?


About

Services
About Us
Advertise
Online Subscription Terms
Newspaper Subscription Terms
Conditions of Use

en cz
O struktuře čínského románu a povídky

J. Průšek

[Články]

(pdf)

-

1. Článek tento nemůže obsahovati více než několik poznámek o tématu velmi rozsáhlém a velmi málo známém. Čína se počala zajímat o dějiny lidového románu a povídky, o které nám tu jde, teprve po světové válce. Byl to také jeden z mnohých vlivů evropské literatury na čínskou soudobou kulturu. Teprve tehdy román a povídka byly uznány za součást národní literatury a byly lépe oceněny i po stránce umělecké. Zatím však studium jejich dějin je teprve v počátcích a je zaměřeno hlavně na sbírání a pořádání materiálu, který je roztroušen po knihovnách téměř celého světa. Nejbohatší sbírky má Japonsko.

Datování materiálu je obtížné a velmi nejisté. Většina starých povídek zachovala se jen v pozdních sbírkách, v nichž mosaikově jsou vedle sebe kusy nejstarší i nejmladší. Podobně staré romány došly nás většinou jen v pozdních vydáních, kdy byly již mnohokrát přepracovány a změněny. Datování se proto často rozchází o 200 až 300 let. Zatím je těžko mluvit o jasné genetické linii.

Jde také o materiál příliš rozsáhlý. Je nutno roztřídit a určit sta a sta povídek a desítky románů, často nekonečně dlouhých. Většina děl nebyla dosud nově vydána a některá existují jen v jediném exempláři v nějaké japonské nebo čínské knihovně. Můžeme jen tušit obrysy, kde neznáme podrobnosti.

Na Západě se dosud nikdo nezabýval tímto předmětem. Několik čínských a japonských učenců, kteří psali o tomto tématu, omezilo se jen na otázky chronologie a tekstové závislosti. V takovém stavu bádání jde spíše o formulaci problémů než o jejich řešení.

Do češtiny byla zatím přeložena jediná ukázka této literatury, román Šui-hu-čuan „Příběhy jezerního břehu“,[1] který vznikl ve 14. stol. Ale pověsti o ‚hrdinech jezerního břehu‘, z nichž vyrostl tento román, jsou daleko starší. Jdou do 12. nebo 13. stol. Tento román byl několikrát přepracován a anglický překlad P. Buckové, podle něhož byl pořízen i český překlad, má za základ zkrácené, nejposlednější zpracování ze 17. stol. Také domnělá předmluva autora Šï Nai-an ze 14. stol., která je k překladu připojena, je padělek ze 17. století. Zmiňuji se tu o tomto románě, protože se ho dále několikráte dovolávám. Podrobný výčet literatury jsem podal v Researches into the Beginnings of the Chinese Popular Novel (Archiv Orientální XI, str. 91 а n.).



[196]2. Hlavní typy lidového románu a povídky byly vytvořeny v 11. až 14. stol. Nejintensivnější činnost spadá do poměrně krátké doby 1127 až 1279, kdy hlavním městem Číny bylo město Hang-čou na dolním toku řeky Jang-tsï-čiang, nedaleko dnešní Šanghaje; v tomto městě a v jeho okolí, tedy v přímořských oblastech střední Číny soustřeďovala se povídkářská činnost až do počátku 17. stol. Doby pozdější jen málo změnily tento genre. Povídka v pozdějších dobách stala se totiž nástrojem moralisujících literátů, kteří její pomocí chtěli vychovávat lid; ti měli málo smyslu pro její umělecké vytváření. Dříve — asi do 15. stol. — povídky byly skládány povídkáři z povolání, kteří pracovali přímo pro potřeby širokých mas; ti dovedli toto umění na nejvyšší stupeň profesionální dokonalosti. Proto přihlédneme v následujícím hlavně k dílům, která vznikla ve 12. až 14. stol.

Je to doba těsně před tím, než Marko Polo přišel do Číny. Kdyby byl rozuměl čínsky, mohl většinu povídek, o nichž se zmíním, vyslechnouti v bazárech a na ulicích města Hang-čou, o němž mluví s takovým obdivem jako o největším a nejlépe uspořádaném městě tehdejšího světa. Bylo to skutečné velkoměsto s milionovým obyvatelstvem, velmi složitou správou, na př. policejní; tento fakt musíme mít neustále na mysli, neboť bylo to prostředí, v němž tyto povídky vznikaly, a jen na pozadí velkoměsta jim můžeme porozumět a vysvětlit jejich vznik. Jsou produktem velkoměsta a jeho nižších a středních tříd.



3. Lidové romány a povídky jsou psány jazykem hovorovým, tedy zhruba řečeno jazykem, jakým se v dané době obecně mluvilo. Mnohdy proniká do nich i slang různých povolání, zlodějů, artistů a pod., a místní dialekty. Tím se odlišují, podobně jako i jiné literární druhy, na př. divadelní hry (v to můžeme zahrnouti i teksty loutkového divadla a stínových her), dále dlouhé výpravné básně, lidové zpěvy, pohádky, bajky a říkanky, od literatury psané starým jazykem spisovným, který se stal během doby řečí jenom psanou, srozumitelnou jen oku.

Obě tyto literatury existují v Číně vedle sebe, někde dokonce paralelně vytvářejí i podobné genry. I ve spisovném jazyce byly napsány povídky a vznikl zárodek románu. Ale přes tyto paralely — bylo by zajímavým úkolem sledovati jednou souvislosti a rozdíly na př. mezi povídkou v jazyce spisovném a v řeči hovorové — jde každá z těchto dvou literatur vlastní cestou, řídíc se svými specifickými zákony a potřebami. Jsou si namnoze cizejší než literatury dvou různých národů. Rozdíly nejsou jen v jazyku, nýbrž i v tématech, formě, osobách autorů a konečně i ve čtenáři. Literatura v starém spisovném jazyce je výhradně určena pro vzdělanou třídu literátů, úřednickou vrstvu; literatura v jazyce hovorovém byla určena lidu.

První popudy k vytvoření literatury v řeči hovorové byly náboženské. Byla to potřeba rozšířiti i mezi masami lidu znalost učení Budhova. Kazatelé vykládali ve svých kázáních budhistické bajky — vedle jiných věcí, které nás nezajímají — aby jimi ilustrovali pravdy své doktriny. Pro obyvatelstvo, z valné části negramotné, byly takové výklady nejen pramenem náboženského poučení, ale i zábavy. Slyšíme o zástupech, které se v 8. a 9. stol. hrnou poslouchat ‚výklady sûter‘ u oblíbených kazatelů. Záhy takové ‚výklady‘ byly i sepisovány, nejprve snad pro vlastní potřebu kazatelů, později i pro čtenáře, kteří z nějakých důvodů nemohli vyslechnout živé slovo kazatele. Spisovatelé přihlížejí již k potřebě zajímavosti a zábavy, proto volí [197]a upravují svá témata tak, aby pobavili čtenáře. Skládají vypravování o budhistických světcích, o tom, jak byli pokoušeni nečistými silami a jak vítězně obstáli v rozličných zápasech s démony a strašnými příšerami. Jsou to již mnohdy dokonalé povídky plné vzruchu a napětí.

Tito skladatelé užili k vypsání svých příběhů formy, kterou nalezli ve svých předlohách, v překladech budhistických suter do čínštiny. I tyto překlady — ovšem do spisovného jazyka — podobně jako indické originály, byly psány částečně prózou a částečně veršem. A tato forma stala se později kanonem celé lidové literatury. Někde převládá próza nad veršem, jako v povídkách a románu, jinde je mezi nimi rovnováha — v divadelních hrách, jinde převládá verš, na př. v dlouhých výpravných básních jednak náboženských a jednak světských.

V původních překladech suter do spisovného jazyka bylo užíváno klasického verše pětislabičného nebo sedmislabičného. Spisovatelé lidových vypravování však vnesli do svých děl nepravidelný verš lidových zpěvů, patrně proto, že části psané veršem byly zpívány, a tu se spisovatelům dobře hodily běžné nápěvy, na něž komponovali nová slova. Tak nalézáme v těchto náboženských vypravováních a ještě více v pozdějších povídkách nejrozmanitější formy veršů a básní, čímž veršované části nabyly bohaté tvárnosti a staly se důležitým prostředkem sujetové výstavby.

Vypravování o budhistických svatých byla záhy asi napodobena i laickými spisovateli, kteří v takových dílech viděli vhodný prostředek pro morální povznesení lidu. Začali podobnou formou, to jest smíšeným stylem, prózou a veršem, v řeči hovorové vypisovat příběhy domácích světců a hrdinů, zvláště těch, kteří se proslavili nejryzejší čínskou ctností, oddaností k rodičům. Tak se vytvořila i světská próza v řeči hovorové, která se rychle rozšířila mezi lidem, jemuž díla psaná starým složitým jazykem spisovným byla nesrozumitelná.

Mnoho takových náboženských i světských vypravování bylo nalezeno v jeskyních Tun-huang v západní Číně, které byly objeveny r. 1907 sirem A. Steinem. Teprve tímto objevem, jehož význam pro dějiny čínské literatury byl ovšem doceněn teprve daleko později, byly objasněny počátky lidové literatury a vysvětlena její zvláštní zpola poetická a zpola prozaická forma, která nemá obdoby ve staré literatuře. Jeskyně tun-huanské byly zapečetěny nedlouho před r. 960 po Kr. a tím máme určeno přibližné datování této literatury.

Všechna taková díla až do oné doby nejsou však ničím jiným než zpracováním v jazyce hovorovém tekstů, které byly původně sepsány v jazyce spisovném. Nejsou to žádné samostatné výtvory neodvislé tvůrčí činnosti. Skutečná povídka v řeči lidové byla vytvořena teprve o něco později vypravěči z povolání.



4. Nevíme, kdy se počíná v Číně vyskytovat vypravěč z povolání, zda takový pohádkář nebo povídkář existoval v Číně již od dob pradávných nebo zda se toto umění vytvořilo teprve pod vlivem a jako soupeř budhistických kázání. Domnívám se, že poslední názor je správnější. Aspoň první jasná zmínka o vypravěči z povolání je teprve z třicátých let devátého století. Zdá se, že důležitou příčinou rozkvětu tohoto řemesla v době dynastie Sungů, kteří vládli od roku 960, byl zákaz kázání budhistických kněží, který byl vydán na počátku této dynastie. V budhismu se počaly totiž tvořit různé sekty s podvratným učením, které vyvolaly několik vzpour [198]proti vládě, a tak ta se rozhodla zamezit šíření takových nebezpečných nauk. Obyvatelstvo uvyklé poslouchat budhistická vypravování, hledalo asi náhradu u vypravěčů z povolání. Ještě důležitější příčinou byl asi obecný vzestup vzdělání širokých mas a touha po umění a zábavě. Současně s rozvojem vypravování, vyvíjí se i divadlo, různá komická představení, loutkové a stínové hry, veliké oblibě se těší pantomima, tance, výstupy komediantů a žonglérů a různé druhy zábav, pro které těžko nalézáme vysvětlení. Pro tyto ‚umělce tržišť‘ byly vystavěny v hlavních městech i zvláštní budovy wa-tsï ‚cihlárny‘, původně zřízené pro obveselení vojáků; ty se staly střediskem zábavy nižších vrstev, ale i členové vysoké a nejvyšší společnosti je často a s oblibou navštěvovali. Průbojnost těchto umělců z nejnižších vrstev společnosti — zachovaly se nám seznamy jmen a přezdívek povídkářů, které svědčí o silném vulgárním přízvuku: jeden z nich se jmenuje ‚Starý šat‘, jiný ‚Víno‘, ‚Datle‘, ‚Kaše‘ atd. — můžeme změřiti na tom, že se jim záhy podařilo proniknouti až do císařského paláce. Mnozí z nich jsou v seznamech označeni slovy ‚před císařem‘; byli tedy zváni, aby přednášeli císaři a jeho dvoru. Zvláště byli oblíbeni v ženských harémech, kde rozptylovali nudu žen odloučených od světa.

Tyto seznamy vrhají i zajímavé světlo na jejich organisaci. Je patrno, že měli své cechy zvané ‚Společnost silných ve vyprávění‘ a že vládla mezi nimi i přísná specialisace. Prameny mluví o čtyřech skupinách nebo školách, ale zdá se, že dělení bylo ještě podrobnější. Každý měl svůj zvláštní obor, někteří vyprávěli milostné povídky, jiní o strašidlech, kriminální historie, loupežnické a dobrodružné povídky, náboženské legendy a konečně zvláštní skupina vyprávěla dějiny a historické povídky.

Podobnou cechovnickou specialisaci pozorujeme ve všech čínských uměních. Na př. na divadle určitý herec hraje jen jeden určitý typ, starce, intrikána, milovníka, bojovníka a pod. Je to obecná tendence cechovní společnosti. Ale u vypravěčů k tomu přistupují ještě příčiny zvláštní. Bylo nutno přednášet zpaměti a tu je přirozeno, že zásoba vyprávění jednotlivce — i když připustíme neobyčejnou paměť Číňanů — nemohla být příliš veliká. Tak na př. jediný tekst vypravování ‚Dějin pěti říší‘ z oné doby má na 400 stránek (v evropském jazyku by to bylo asi o polovinu více). Je proto pochopitelno, že v pramenech slyšíme o specialistech jen na tyto dějiny. Je také pravděpodobno, že mnozí z vypravěčů neuměli asi ani číst a svým úlohám se učili jen poslechem a to je také nutilo k omezení. Vypravování také, jak se dále zmíním, bylo v podstatě dramatickým uměním, přednesem, a tu nemohl každý stejně dobře napodobovat hned krásnou dívku a zase divokého loupežníka. Mimo to každý druh vypravování se vyvinul v určitý, vysoce specialisovaný typ — to ovšem je současně následek i příčina — s určitými pravidly, triky a zvláštnostmi a bylo těžké přecházet od jednoho typu ke druhému. Tento fakt si nejlépe ozřejmíme na dnešních specialistech na detektivky, cowboyky a pod., kteří také nemohou dobře pracovat ve dvou různých oborech. Specialisaci napomáhala asi i dědičnost řemesla, otec vyučoval syna v tématech i ve způsobu přednesu. Pro zajímavost mohu se tu zmínit, že mezi vypravěči byly i ženy, jako vůbec podíl žen na všech lidových uměních byl tehdy daleko vyšší než v pozdějších dobách, kdy zostřením konfuciánské morálky v 16. a 17. stol, ženy byly téměř úplně vyloučeny ze života a uzavřeny v harémech.

Následkem této specialisace je vytvoření silně vyhraněných typů, které mívají téměř stejně neměnitelnou konstrukci jako naše detektivky nebo cowboyky. Byly [199]to typy podrobně propracované a ty zůstaly modelem, pevnou formou, kanonem pro celé tvoření až do dnešní doby. Tak na př. pohnuté osudy zakladatele čínské republiky Sun Yat-sena byly již zpracovány v lidový román, který ve své formě se téměř nijak neliší od románu třeba o ‚Dějinách Tří říší‘, složeného někdy ve 12. nebo 13. stol. Vytvoření tohoto kanonu je nejdůležitějším faktem v historii těchto vypravěčů. Později uvidíme, jak v čínském románu a povídce přežily mnohé věci, jež neměly v knižní formě již žádné funkce a jež možno vysvětlit jen lpěním na této tradici.



5. První sepsání povídek a románů byla asi jen příručkami pro vypravěče, jak tomu nasvědčují různé obraty v dosud zachovaných tekstech. Na př. v jedné povídce před každou básní jsou slova: ‚Prosím kamaráda hudebníka, aby znovu zahrál předešlý nápěv.‘ Tato slova nemají místa v povídce psané pro čtenáře a nevyskytují se také v pozdějších povídkách skládaných již pro tisk. Takových obratů nalezneme v nejstarších tekstech velmi mnoho, ale právě podobné výrazy vedou mne k domnění, že autor a vypravěč nebyli aspoň ve většině případů jedna a táž osoba. Kdyby si byl vypravěč skládal a zapisoval nějakou povídku jen pro sebe, nepotřeboval si poznamenávat takové, pro odborníka samozřejmé, obraty. Jsou však nezbytné v tekstu psaném pro někoho jiného, který se z něho učí své úloze. Z jistých náznaků se domnívám, že podobně jako existoval cech skladatelů divadelních her, spojený neobyčejnou láskou a oddaností, existoval také asi cech spisovatelů povídek. Snad jsou to ti „učitelé vypravěčské společnosti“, o nichž jsou zmínky v některých popisech měst a povídkách. Ti asi nejprve skládali své povídky jen pro potřeby svých zákazníků-vypravěčů, ale později je počali volně tisknout a prodávat a tak počíná psaná lidová povídka.

Protože jde o teksty, které byly určeny k přednášení, můžeme je hodnotit a rozumět jim jen v tomto světle. Jsou to vlastně teksty svým určením nemnoho odlišné od divadelních her; jen souvislost dějová je udržována vyprávěním. Recitující nemůže se zdržovat podrobným popisem přírody nebo lidí, zato tím důležitější jsou dialogy a vůbec přímá řeč. Skladatelé těchto tekstů obratně využili vlastnosti čínštiny, že nemá řeči nepřímé. Všechny rozmluvy, monology, myšlenky a soudy spisovatele jsou podány řečí přímou, jsou to vlastně divadelní úlohy. Vypravěč měněním hlasu předváděl a charakterisoval své hrdiny a hrdinky, naznačoval jejich náladu a emoční zabarvení situací, gestikulací znázorňoval pohyby osob a snad také podobně jako dnešní vypravěči užíval i rozličných nástrojů, aby oživil děj. Mluvilo-li se o šermu, vytáhl meč a znázorňoval boj; vázal si kolem hlavy červený šátek, když předváděl loupežníka, a pod. Tato dramatická tendence byla asi posílena i tím, že stejné sujety jako v povídkách a románech byly předváděny i na divadle a že tytéž teksty, kterých užíval vypravěč, užíval i loutkář a předváděč stínových her. Je jen přirozené, že vypravěč pak ve svém přednesu i mimovolně napodoboval přednes a mluvu divadelních postav.

Dědictvím po této „divadelnosti“ původních tekstů pro vypravěče je neobyčejně jemně vypracovaný jazyk postav čínského románu. Spisovatel snaží se vystihnouti individuální zvláštnosti mluvy jednotlivých osob, dialektické odchylky, slang různých společenských vrstev, ráz výrazu v rozličných situacích a rozpoloženích mysli, zkrátka mluva osoby musí projevovati její povahu, původ i náladu. Popisy jsou naproti tomu zanedbány. Popisy přírody — v zemi, která projevila takový cit pro [200]přírodu, pozorujme na př. čínské krajinářství, které je na vrcholu právě v době, o níž mluvím, počínají se objevovati v čínském románě teprve v 16. stol, kdy román a povídka se staly již výhradně knižní literaturou a to ještě jen v největších dílech. Technika čínské povídky a románu byla dlouho dramatická a ne popisná.



6. Zvláštní technika vypravěčského řemesla vtiskla čínské povídce a románu dva charakteristické rysy: prolog a zvláštní dělení na episody čili, jak Číňané říkají, na hui „obraty“.

Všimneme si nejprve prologu. Prolog se nevyskytuje v literatuře psané starým spisovným jazykem, ani ve starších vypravováních náboženských, ani ve stejné formě u divadelních her. Je to specifický znak lidových povídek a románů. Snadno pochopíme jeho úlohu. Vypravěč nemohl začít s vypravováním, dokud se mu nesešlo posluchačstvo. Bylo však nutno upoutat nějak jeho pozornost, vzbudit jeho zájem, přivolat ho. Tak vznikl prolog. Vypravěč měl dvě možnosti: buď zpívat nebo vypravovat. Odtud dva druhy prologu, části v podstatě nesouvisející s následujícím vypravováním. Bylo však také nutno nějak zapojit tuto cizí část do následujícího vypravování, sloučiti ji s ním v umělý a přirozený celek, a vypravěči různě řešili tuto úlohu. Někdy začínali recitací nebo zpíváním veršů. Na př. v povídce „Soška Kuan-jin řezaná ze žadeitu“ začíná se básní na jaro. K ní se řadí druhá, která prý je lepší. Souvislosti je dosaženo srovnáním:

„Tato báseň líčí náladu za rozpuku jara. Nevyrovná se však básni ‚O plném jaře‘.“

Tímto způsobem je tu spojeno 11 básní vesměs krátkých. Potom, když se již asi posluchači sešli, přechází vypravěč k vlastnímu tématu:

„Vypravěči, proč jsi uvedl tyto básně o jaru? V době Šao Hsing žil člověk… (následuje výčet jmen a titulů). Ten se bál, že jaro již odejde, a proto shromáždil svou četnou rodinu a šel se s ní toulat jarem…“

Spojení prologu s vlastním tématem je tu dosaženo časovou shodou. Povídka začíná na jaře. Prolog však také obratně připravuje náladu pro vlastní povídku, je to lyrické preludium k milostnému příběhu. V básních se ozývá smutek z odchodu jara, smutek, který charakterisuje tragickou zápletku a konec povídky. Prolog má nejen funkci ryze technickou, ale vypravěč ho dovedl užíti i k zesílení uměleckého účinku, přesazuje jím posluchače do žádané nálady.

Jinde za úvod je užito povídky, která je kontrastem k povídce hlavní. První povídka vypravuje na př. o boháči, kterého přivedla do neštěstí okázalost, druhá povídka pak o lakomci, který se zničil svou lakotou. Obě jsou spojeny srovnáním, morálním zhodnocením:

„Právě jsme vyložili, jak Šï Č’ung upadl do neštěstí svým bohatstvím a to proto, že se chvástal skvělostí svého majetku, a tak narazil na císařova strýce Wang K’ai. Jako protějšek k tomu budeme vypravovat o jednom bohatci, který pořád se měl na pozoru a vůbec neprovokoval, ale proto, že nemohl překonati svou lakotu, zapletl se do hrozného neštěstí. Zpracovali jsme to v povídku plnou smíchu. Kdo byl ten bohatec? Jak se jmenoval? Počkejte, já vám to řeknu…“

Jinde se vypravuje příběh podobný hlavnímu tématu. Spojení je dáno přirovnáním obou příběhů, zjištěním shody a podobnosti. Někdy jsou v úvodu seřazeny odstrašující příklady z dějin, líčící na př. následky slepé lásky k ženám. Hlavní povídka pak vypravuje o mladém muži, který málem přišel o život, protože sedl na lep chytré kurtisáně.

To jsou asi hlavní typy prologu — obměn je velmi mnoho — užívané v nejstarších po[201]vídkách. Máme také celou řadu povídek bez prologu, snad si jej podle okolností improvisoval vypravěč teprve při samém vypravování, snad jej také vynechali vydavatelé.

Zajímavý je osud prologu v dalším vývoji románu. Autoři ho pociťovali jako nutnou, tradicí kanonisovanou součást díla. Ale na druhé straně nemohli ho užít v knižní literatuře v jeho původní funkci. Usilují tedy najít pro něj nové uplatnění, dát mu jiný význam a určení. Nejčastěji, zvláště pozdější moralisující spisovatelé, vykládají v něm své morální názory, vysvětlují hlavní příběh a dávají mu určité poslání. Jindy je v něm vyložena motivace celého sujetu, na př. u historických románů. Osoby, které v románu stojí proti sobě, ublížily si v předešlých životech a proto byly znovu poslány na svět, aby si splatily staré dluhy. Podobným výkladem v prologu může se také realistický příběh vyzvednouti ze skutečného života a vydávati za bajku, sen, motivovaný nadpřirozeně. V čínské literatuře byla tendence právě opačná než v evropské. V Evropě autor často vydává svůj román za pouhé vypsání skutečnosti, v Číně se autor naopak snaží i skutečnost, na př. autobiografický román, podati jako mythologickou bajku. (Viz na př. slavný román „Sen rudé věže“, přeložený zkráceně také do němčiny.)

Posledním a nejzajímavějším příkladem užití prologu je autobiografický román „Putování Lao Ts’an“ od Liu O, který vyšel kolem roku 1910. V prologu autor symbolicky vykládá smysl svého díla a své životní osudy. Chtěl pomoci zchátralé lodi — Číně, ale byl zrádcován a vržen do moře.



7. A nyní o dělení románů a povídek na ony „obraty“. Zarazí nás nepřirozenost tohoto dělení. V okamžiku, kdy se již meč vznáší nad hlavou hrdiny nebo hrdinky, když uprchlý řezbář je prozrazen, vypravování končí poukazem, že, jak to dopadlo, dovíme se v kapitole následující. Metoda nijak neobvyklá v našich napínavých románech uveřejňovaných v časopisech na pokračování. Čínští badatelé také analogicky vykládali toto dělení snahou, aby si vypravěč zajistil posluchačstvo na příští den. Ve skutečnosti příčina byla docela jiná. Vypravěč přerušoval vyprávění v napjaté situaci, aby vybíral peníze, neboť jen tehdy, uprostřed vyprávění, mohl očekávat, že donutí své posluchače, aby mu něco dali. Na počátku nemohl vybírat, nikdo nevěděl, zda povídka za něco stojí, a na konci by se mu bylo obecenstvo rozuteklo.

Toto dělení mělo tedy svou velmi důležitou funkci ve vyprávěních povídkářů, ale bylo nepřirozené v knihách určených pro čtenáře, které v Číně nebyly nikdy vydávány na pokračování. Přes to i v nich se autor, často velmi násilně, snaží zachovat takové dělení. Dobrý příklad máme v kap. 30. románu Šui-hu-čuan. Wu Sung prchá vyvraždiv rodinu úředníka, který mu ublížil. Najednou se setkává v lese s taoistickým knězem a v souboji ho zabije. Jedinou funkcí této episody, která nijak nesouvisí s následujícím dějem, je vytvořit napínavý přechod k následující kapitole. Podobných příkladů bychom nalezli celou řadu.



8. Řekl jsem výše, že zvláštním znakem veškeré literatury lidové je její styl, v němž se mísí verš a próza. Poukázal jsem nato, že tato forma pochází z budhistických překladů a jejich vulgárních zpracování. (Nechci se tu zabývati otázkou, pokud tato forma je obecným znakem románů a lidových vypravování vůbec, neboť její analogie bychom nalezli i v románě řeckém a jinde, ale musíme se tu omeziti jen na [202]materiál čínský a na jeho specifické vlastnosti. Jistě by bylo možno zjistiti obecné příčiny a funkce tohoto jevu.)

V nejstarších povídkách se užívá verše stejnoměrně. Některé povídky mají málo veršů, v jiných tvoří hlavní část tekstu. Můžeme tu pozorovat zvláštní vývojové tendence: v nejstarších povídkách je jich málo, později obliba veršů roste, potom zase mizejí a udržují se jen v prologu, doslovu, názvech a uvedení jednotlivých kapitol. Je také značný rozdíl mezi různými druhy povídky a románu v užívání veršů. Poměrně málo je jich ve vypravování dějin, kde jsou většinou vkládány jen jako citáty, zpěvy pouliční, hlásající na př. konec dynastie, proroctví, a v nich konečně vyslovuje autor své morální soudy. V nejstarším náboženském vypravování o cestě mnicha Hsüan Tsanga do Indie pro posvátná písma jsou verše jen na konci jednotlivých episod jako básně některé ze zúčastněných osob, která v nich shrnuje situaci. Téměř chybí v dobrodružných, kriminálních a strašidelných povídkách. Nejhojnější jsou v povídkách milostných, což potvrzuje to, o čemž jsem se zmínil již při prologu, že totiž jejich funkcí bylo vytvořiti určité lyrické ovzduší, náladu, která by byla vhodným psychologickým podkladem pro milostné vypravování.

Při skutečném vyprávění měly verše, které byly asi pravidelně zpívány, také důležitou úlohu rytmisující.[2] Zabraňovaly jednotvárnosti přednesu a poskytovaly možnost oddechu pro přednášejícího. Jejich užitím na vhodných místech byla udržována rytmická balance a periodisace celého vyprávění. I pro diváka byly oddychem, vyrušením z napjaté pozornosti. Nemusím ani připomínati, že měly i funkci retardační.

Podívejme se, jaká byla jejich funkce ve stavbě sujetu. Rozebereme tu milostnou povídku, o níž jsem se zmínil již výše, „Soška Kuan-jin řezaná ze žadeitu“, jejíž celý prolog se skládá z básní. Uvidíme, že hlavní funkcí básně je zastupovati popis.

Hned na počátku vypravování princ vidí vyšívačku, kterou chce koupit pro svůj dům:

„Z krámu vyšel stařec, který vedl za ruku mladou dívku. Kdo byla ta dívka?

Vlasy jako mrak jemně objímaly křídlo cikády,
Obočí jako larva bource se chvělo nad jarními vrchy,
Rumělkové rty svíraly plod třešně,
Bělostné zuby zářily jako dvě řady perel,
Lotosové nohy se ohýbaly v pár luků
A hlas jako píseň ptáka mango
Něžnými kapkami kane.

Taková byla ta, jež vyšla, aby uzřela princova nosítka.“

Téměř ve všech povídkách a pozdějších románech, když autor má popsati mladou, krásnou dívku, uchyluje se k takovým stereotypním básním. Jejich variací jsou někdy parodické básně na „krásu“ služek. U mužů se autor pokouší aspoň o popis šatu a vytýká některé charakteristické znaky. Na př. v naší povídce:

„Na cestě domů náhle spatřil muže, jenž měl na hlavě klobouk upletený z bambusových vláken a byl oblečen v dlouhou suknici z bílého hedvábí a černobílé, dole zavázané, cestovní kalhoty. Na nohou měl konopné střevíce s mnoha přívěsky a na ramenou nesl vysoké břemeno.“

Je to celkem dosti podrobný popis vnějšího vzezření. Jinde je popsána i stavba těla, barva obličeje, oči, nos atd. Mnoho takových příkladů nalezneme ve zmíněném [203]románě Šui-hu-čuan, ovšem nesmíme zapomenout, že popisy tohoto románu byly vesměs přepracovány a zdokonaleny v 16. století.

Až do druhé poloviny 16. stol., kdy rozličné typy mužských charakterů byly již podrobně vypsány a určeny, takže se staly běžnou rekvisitou romanopisce, zůstává jeho charakteristika žen mlhavou a operuje jen s několika neurčitými postavami: krásná dívka, krásná nevěstka, věrná nebo nevěrná manželka — opět dvou typů — a stará baba, většinou dohazovačka, jedovatého jazyka, plná chytráctví a úkladů. Někdy je to také stará matka, předmět úcty. (Podotýkám, že jsou to tytéž charaktery, které vystupují i na divadle.) Je jisto, že charakteristika ženy byla daleko složitějším problémem než charakteristika muže. Srovnejme ostatně i malířství. I tam žena je ještě dlouho nevýraznou loutkou v bohatém rouchu, kdy typy mužské jsou již dokonale individuelně odlišeny. Nemohu tu mluviti o sociologických příčinách tohoto jevu, které jsou ostatně evidentní. Povolání charakterisuje osobu. Proto také byl nejprve vypracován komický charakter dohazovačky. Snad individualisace žen byla až dílem divadla, odkud si autor přinesl vyhraněnější představy.

Teprve geniální — bohužel neznámý — autor románu o Kin, P’ing а Mei, ženách zpustlíka Hsi-men Č’ing, v šestnáctém století, dovedl ve svém románě podat několik ostrých ženských podobizen. Přitom, jak jsem se již zmínil výše, mezi vypravěči bylo i několik žen, ovšem sotva mezi autory povídek. V tomto ohledu Japonci daleko předstihli Číňany. V Japonsku paní Murasaki napsala již kolem roku 1000 dokonalý psychologický román, kde složité portrety žen jsou podány velmi uměle.

Ale vraťme se k funkci básní v naší povídce! Hned následující báseň opět zastupuje popis. Tentokrát umění dívčina:

„Řemeslník začal popisovat obratnost své dcery a tu máme báseň, která nám ji vylíčí:

Hluboko v komůrce na malém dvorečku
Předlouze míjejí počáteční dny,
Něžná dívka nad šatem z mušelínu
Pestrých barev.
Není to zázrak východního boha,
To zlatá jehla vyšívá houštiny květů,
Na skloněných větvích útlé květy
Objímají pukající okvětí,
Jen mít omamnou vůni
A do hlubin zahradních houštin
Vlákají houfy motýlů a poblázněné včely.

Dívka překrásně vyšívala.“

Vypravěč se vyhýbal dlouhým prozaickým popisům — připustíme-li ovšem, že jazykově by byl na ně stačil, protože posluchače nudily. Zpívaná báseň naopak oživila celé vyprávění. I v této věci připomínají tyto povídky divadelní hry.

Podobná je i funkce jiných básní uprostřed tekstu, které nebudu dále uvádět. Básněmi končí prvá kapitola, začíná druhá a básnickým epilogem končí celá povídka:

Princ Hsien-an nemohl potlačit svou krutost,
Rotmistr Kuo nedovedl nechat zbytečného broušení zubů,
Dívka Čü Hsiu se nemohla odloučit od svého druha,
mistr Tsui nedovedl uniknout pomstychtivému duchovi.

[204]Stejný resumující epilog, v němž se vykládají příčiny celé události, je i v divadelních hrách. I v tom pozorujeme těsnou souvislost obou genrů.

Většina básní v těchto povídkách není dílem jejich autorů. Brali je z děl rozmanitých básníků a také asi čerpali ze zásoby obecně známých veršů a písní kolujících mezi lidem. Montovali je jen vhodně do svých prací.



9. Dříve než se obrátíme k typům sujetové výstavby, povšimneme si ještě stručně dějového pásma. Čínská povídka a román nezná současný, paralelní pohyb děje na dvou nebo i více dějových pásmech. Postupuje-li děj v jednom pásmu, neděje se nic na ostatních, nebo změny jsou vyloženy retrospektivně teprve při setkání obou dějů. Podívejme se opět na naši povídku!

Nejprve je historie dívky: byla spatřena princem a přijata do paláce. Následuje pásmo druhého hrdiny: řezbář žadeitu Tsui zhotoví krásnou sošku bohyně Kuan-jin, získá princovu přízeň a je mu slíbena vyšívačka za ženu. Při požáru v paláci se setkají a prchnou spolu. Tsui potká náhodou princova rotmistra, jsou vyzrazeni a potrestáni. Ona v paláci, on na prefektuře.

Sledováním toliko jednoho pásma a pomlčením o druhém, může autor vytvořiti i tajemství. Nevíme, co se tam stalo, a jsme jen konfrontováni s výsledky. Řezbář je vypověděn. Na cestě ho dohoní dívka a říká, že byla potrestána bitím a vyhnána. Teprve na konci při rozuzlení se dovíme, že dívka byla tehdy sťata a že tohle byl jen její duch.

Čínským romanopiscům se nikdy nepodařilo vytvořiti větší, homogenní stavbu románovou, právě pro nemožnost výstavby sujetu podle několika dějových pásem. Většina románů, kromě těch, které vypravují o dobrodružstvích toliko jedné osoby nebo jediné skupiny — na př. páru — zůstává jen řadou volně spojených, samostatných novel. Jistě důležitou úlohu tu hrála i zásada vyvrcholení děje na konci kapitoly, o níž jsem se zmínil výše. Autor musil řešiti každou kapitolu jako autonomní celek, stejný v platnosti a stavbě, jako každá kapitola jiná. Neexistovala hierarchie závislosti.

Dobrým příkladem takové stavby románové je román Šui-hu-čuan. Rámec celého vypravování a motivace je dána shromážděním 108 hrdinů-loupežníků na jezerním ostrově Liang-šan-po. Jednotlivé episody vypravují, proč a jak dotyčný hrdina byl donucen se dát k loupežníkům. Navazování těchto episod je v celé řadě případů dosaženo setkáním. Vypravuje se o A. Ten se setká s B, načež se vypravuje o B, potom o C atd. Někdy místo jedné osoby je celá skupina-dějová jednotka. Bylo by možno celé vypravování bez újmy srozumitelnosti rozdělit na několik samostatných povídek. To se také stalo na př. v německém překladu několika prvních kapitol.

Shromážděním všech sto osmi hrdinů je motivace vyplněna a vyčerpána. Není dalšího důvodu pro pokračování. Autor musí však dát vypravování nějaký závěr. Loupežníci jsou přijati na milost, odměněni a posláni proti nepřátelům říše. Kdežto při dřívějších výpravách nikdo nezahynul, nyní jsou pobíjeni a mrou jeden za druhým. Poslední jsou úkladně zavražděni. V pozdějších zpracováních cítilo se toto zakončení jako příliš náhlé a nepřirozené. Proto mezi naplnění počtu a záhubu byla vložena vypravování o třech jiných výpravách, které loupežníci podniknou v císařských službách. (V anglickém a tedy i českém překladu je zakončení jiné podle zkráceného zpracování, kde celá motivace je zastřena.)

Podobně volné je spojení jednotlivých příběhů v románě Kin, P’ing а Mеi, [205]kde pojítkem je osoba zpustlíka Hsi-men Č’ing. Episody jsou vypravovány jako jeho erotická dobrodružství. I tu genese děje je posloupná, nikoli současná.

Ještě volnější je stavba nejslavnějšího satirického románu „Les literátů“, který byl sepsán v 18. stol. Tu není ani rámcové motivace, jediným pojítkem mezi pestrými episodami je autorova tendence. Dokumentuje svými příběhy omezenost, faleš a pokrytectví konfuciánských literátů. Episody jsou opět navazovány setkáním jako v románě Šui-hu-čuan.

Značně složitou výstavbu má román „Sen rudé věže“ z 18. stol., který je výjimkou. Tu však episody jsou spojeny nešťastnou láskou hrdiny a hrdinky, takže je to v podstatě román s jedinou ústřední dějovou jednotkou.

Dosti často osnova románu je dána cestou. Tak jest na př. motivován jeden z nejstarších románů vůbec, totiž zmíněné vypravování o cestě mnicha Hsüan Tsanga do Indie. Vypisují se tu jeho dobrodružství na cestě pro posvátná písma. V nejstarším zpracování prožije sedmnáct příhod, v pozdějších zpracováních byl počet ten rozšířen na sto. V prvním tekstu má také jen jednoho průvodce-pomahače, zázračného krále opic, v pozdějším zpracování objevuje se ještě vepř a Písečný mnich. Kouzelnou silou těchto pomocníků — vepř je však spíše komickou figurou — přemáhá mnich různé démony a jiná nebezpečí cesty. Mnich sám je pasivní bytost. Podobné rozdělení úloh nalezneme i v románech historických, dobrodružných atd. Vždy pomocníci jsou silnější, statečnější, obratnější než hlavní hrdina.

Zajímavé je, že všechny episody v tomto „cestopisném“ románě jsou povahy mythologické, jejich strůjci jsou vesměs nadpřirozené bytosti. Číňany zřejmě nezajímala pravděpodobnější dobrodružství, která čekala na cestovatele u barbarských kmenů. Je to tím divnější, protože Hsüan Tsang sám vypsal svá dobrodružství, takže autor se mohl opříti o jeho vlastní vyprávění. Podobně i román líčící výpravy eunucha Čêng Ho na poč. 15. stol. do jižních moří a na Ceylon — výpravy zcela historické — má opět episody vesměs mythologické. Mythologické elementy zaplavují téměř všechny druhy čínského románu a povídky.

(Řešení tohoto problému — jednoho z nejzajímavějších v čínské literatuře — by předpokládalo rozpravu o celém čínském mentálním komplexu, o magickém myšlení, čímž bychom se dostali mimo rámec této studie. Mohu tu jen nadhoditi otázku zatím ještě ani neformulovanou, jaký je totiž poměr všech těchto děl k pohádce. Snad někdy jindy bude možno se pokusiti o její zodpovědění.)

Čína dlouho neznala rámcový sborník novel podobný na př. Dekameronu nebo arabským pohádkám „Tisíce a jedné noci“. Jisté náběhy jsou k němu jen ve sbírkách pověstí a novel oplétajících určitá místa, na př. krásné Západní jezero u Hang-čou a pod. Ale přes to, že všechny povídky v takové sbírce mluví o jediném místě, není tu učiněn žádný pokus spojit je nějakým rámcem. Zůstávají samostatnými povídkami.

Tento fakt je dosti podivný, uvážíme-li, v jak živém styku byla Čína s Indií a do jaké míry byla čínská literatura ovlivněna indickou. Ovšem taková složitá výstavba novelového skupenství byla ryze povahy knižní, nehodila se pro vypravování živou řečí. Proto jich nemohl vypravěč využíti ve svém řemesle, i kdyby je byl znal. Jediné rámcové sborníky jsou cykly pověstí a novel, soustředěné kolem určité osoby, jako na př. soudce Pao, slavní loupežníci a pod.

Teprve z počátku 17. stol., kdy povídka se stala již ryze knižním produktem, máme sbírku dvanácti povídek, které jsou spojeny v celek jako „vypravování ve stanu“. [206]Ale již toto označení ukazuje, že jde asi o imitaci nějakého cizího vzoru. Také, ačkoli mnohé povídky jsou uvedeny jako vypravování, které autor slyšel, obyčejně „od starého muže“, nikde, pokud vím, nebyl učiněn pokus vložiti povídku do povídky nebo románu jako vypravování.



10. Řekl jsem již, že vypravěči vytvořili určité typy novel, které zůstaly standardními typy povídky a románu až do doby nejnovější. Nejpestřejší jsou povídky milostné. Bývají to vypravování o věrných láskách a protivenstvích, povídky o mladých literátech a kurtisánách, v nichž vtipné básnické souboje zabírají hlavní místo, o nevěrách, zvláště manželských, které vždycky končí vraždou nevěrné dvojice — jistou obměnou je tu zavraždění manželovo a potrestání zločinecké dvojice —, a pod. Velmi hojné jsou povídky o sňatcích a láskách s nadpřirozenými bytostmi. Všechny takové povídky (kromě manželské nevěry) mají své obdoby v povídkách sepsaných ve spisovném jazyku a mnohé z nich jsou jen jejich rozvedením a imitací.

Velmi oblíbené bylo téma o duchu ženy, která se nemůže odloučiti od svého manžela nebo milence a vrací se na svět. Někdy s ním šťastně žije nějakou dobu, jindy trestá jeho nevěru, hubí ho a pod.

Z takových povídek vznikla strašidelná povídka. Příšery, obyčejně tři, na př. had, slepice, zajíc a pod., berou na sebe podobu krásné ženy, její služky a sluhy. Žena svede mladíka a pak ho chtějí rozpárat a pozřít jeho srdce. Nakonec je však zachráněn taoistickým mnichem — zřídka budhistickým—, jenž příšery buď zahubí nebo je uzavře do láhve, nad kterou se zbuduje pagoda. I tyto povídky mohly být rozvedeny v dlouhá vypravování, jako na př. příběh Bílého hada, který byl několikrát zpracován v povídky (i ve spisovném jazyce), v román, divadelní a stínové hry. Žena-Bílý had se zamiluje do mladého muže. Ten náhodou pozná, že jeho žena a služka-Černý had, jsou hadi a hledí se jich zbavit. Nyní může podle různých zpracování následovat celá řada episod, až nakonec ženy-hadi jsou chyceny a pohřbeny pod pagodou. Někdy je ještě dodatek, že syn ženy ji vysvobodí. Tu již pozorujeme jisté zlidštění tohoto motivu, magické zvíře nechce škodit, jen miluje, přes to však je nebezpečné. Zvířata — zakletí princi a princezny — v Číně neexistují.

Vypravěči byli mistry v kupení hrůzy na hrůzu a líčení hrůzných výjevů, zvláště populárními byly boje s démony a strašidly a na toto téma byla složena spousta povídek s libovolně rozmnožovanými episodami. Hrdiny takových vypravování jsou budhističtí nebo taoističtí kněží a některé povídky zesilují účinek vyprávěním o měření sil, závodech v zázracích a bojích mezi zástupci tohoto dvojího náboženství.



11. Nejzajímavějším výtvorem vypravěčů jsou kriminální povídky. V nejprostších a snad také nejstarších, jde o při nebo zločin, který vtipně rozhodne geniální soudce. Některé postavy, na př. soudce Pao, byla to skutečná osobnost, byly pak po staletí v Číně populární a máme celé sbírky jejich moudrých rozsudků, vedle sbírek skutečných právních případů. Tak vznikly cykly pověstí s jedinou ústřední postavou.

Jedním z typů kriminálních povídek je narůstání zločinů z nepatrné příčiny, ze žertu, záliby v nějakém zvířeti a pod. Je spáchán náhodný zločin, ten plodí další a další, až konečně je celá věc vyzrazena a vinníci potrestáni. Na př. v povídce „Příběh drozda ptáčníka Šen“:

[207]Mladý Šen miluje ptáky, zvláště krásného drozda. Jde s ním na procházku. Udělá se mu nevolno, omdlí. Kolemjdoucí bednář chce drozda ukrást. Šen se probudí a tu bednář ze strachu mu utne hlavu a vhodí ji do vykotlané vrby. Drozda prodá cizímu kupci. Je vypsána odměna na dopadení pachatele a nalezení hlavy. Před městem žije chudák stařec se dvěma syny. Poradí jim, aby ho zabili a hlavu zahrabali do bahna. Až zetlí, mohou ji odevzdat rodičům Šena a dostanou odměnu. Bratři poslechli a skutečně odměnu dostali. Po nějaké době otec Šena odjede do hlavního města, aby tam odevzdal práci. Zajde do císařské zahrady a tam spatří ukradeného drozda. Spustí nářek a vyšetřováním se zjistí, že drozda dodal onen obchodník. Je zatčen a na mučidlech se přizná k vraždě. Ale jeho druzi, kteří viděli, jak ptáka koupil od nějakého bednáře, ho zachrání. Vypátrají bednáře a ten je popraven. Prozradí se i zavraždění starého chudáka a jeho synové jsou také popraveni. Bednářova manželka, která byla těhotná, umře, když vidí popravu svého manžela. Tak sedm životů zahubil malý pták.

Autoři vynakládali svůj důvtip na to, aby ukázali strašnější a strašnější důsledky nepatrné příčiny. V jedné pozdější povídce nechává autor zhynout třináct lidí pro hádku o měďák. Podobné motivace užil ještě jeden z autorů Číny těsně před revolucí r. 1911; líčí, jak pro pověru zhynulo devět životů.

Z takových kriminálních příběhů podařilo se vypravěčům vypracovati dokonalou detektivní historii, s tajemným zločinem, detektivy a detektivními metodami. Znamenitým příkladem takové detektivní historie je povídka „Kožený střevíc usvědčil boha Örh-lang“, kterou tu reprodukuji poněkud obšírněji, neboť celá její struktura je přesnou obdobou struktury detektivních povídek.

Paní Han je jednou z málo oblíbených žen rozmařilého císaře Hui-Tsunga. Roznemůže se z touhy po lásce. Císař ji pošle na léčení do domu vysokého úředníka, který ji doporučil do harému. Paní žije v odlehlém křídle domu. Modlí se o uzdravení k bohu Örh-lang, jehož chrám je v sousedství. Když se trochu pozdraví, jde bohu poděkovat. Spatří jeho mužnou sochu a tu si přeje, aby měla takového manžela a mohla s ním žít sto let. Večer se prochází po zahradě a z houštiny vystoupí bůh, zcela takový, jak ho viděla ve chrámu. Paní mu prozradí své přání, bůh jí řekne, že ona je vlastně také nadpřirozenou bytostí poslanou na svět a navštěvuje ji potom každou noc. Ale veselost paní a světlo v její budově vzbudí u úředníka podezření a tak pošle své sluhy na výzvědy. Když vidí, co se stalo, zavolá policii. Vpadnou dovnitř. Ale bůh kuší střelí policistu do čela a zmizí oknem.

Až dotud je to zdánlivě obvyklá povídka o milostných záletech s bohy, jakých byly napsány celé řady.

Úředník také myslí, že jde o boha a proto povolá taoistického kněze. Kněz vyšetřil paní Han i dům a prohlásil, že to je jistě podvodník. Poručí služce, aby uklidila kuši, a potom napadne boha svou kouzelnou holí. Bůh zase vyskočil oknem, ale taoista mu srazil střevíc.
Odevzdali střevíc magistrátu. Úřad přikázal policistovi Wangovi, aby do tří dnů našel pachatele, jinak že bude potrestán. Wang byl bezradný, ale na strážnici se setká s chytrým policistou Žanem. Ten začne zkoumat střevíc. Najde v něm jméno výrobce a datum. Vyhledali ševče a podle zápisů v jeho obchodní knize zjistili, že střevíc byl objednán správcem domu vysokého hodnostáře Ts’ai. Protože šlo o vysoce postavenou osobnost, odebral se tam sám gubernátor. Ts’ai prý nechal zhotovit střevíce pro svého přítele, chudého učence, za jehož poctivost se zaručil. Učenec pak prohlásil, že střevíce obětoval bohu Örh-lang jako dík za uzdravení z oční nemoci.
Stopa se ukázala falešnou a policista Wang byl znovu vyzván, aby dále pátral. Byl bezradný, ale Žan si řekl, že pachatel musí být v nějakém spojení s chrámem. Tam v okolí je nutno hledat. Přestrojí se za kupce starých věcí a pátrá v sousedství chrámu. Štěstí mu přálo. Z jedněch dveří ho zavolala mladá žena a nabídla mu ke koupi druhý střevíc.
Žan sebral střevíc a vrátil se na strážnici. Druhý den šel znovu na výzvědy. Dům, kde bydlila žena, byl zavřen, ale od nějakého starce se dověděl, že je to nevlastní dcera správce chrámu, který je velmi zlý a nebezpečný člověk.
[208]Na strážnici potom vypracovali válečný plán. Wang půjde do chrámu a bude dělat, že obětuje. Upustí přitom na zem pohár, načež skrytí policisté se vrhnou na správce. Plán se jim podařil, správce byl chycen a odsouzen na smrt. Byl to bývalý loupežník a proto byl tak obratný. Paní Han byla potom provdána za kupce z cizích krajů, který ji navštívil sotva dvakrát, a už bylo pryč sto let.

Myslím, že není třeba, abych rozbíral tuto povídku, která je stavěna podle všech pravidel evropské detektivní povídky. Máme tu dva detektivy, chytrého a hloupého, komplikované hledání zločince oklikami — retardující momenty — jehož obdoby bychom našli v nejrůznějších našich detektivkách. Zajímavé však je, že v žádné z takových detektivek není motivace dána vraždou, ačkoli jinak čínský autor rád ve svých vypravováních proléval potoky krve. Příčinou zločinu je vždy láska k cizí ženě.

Detektivkám je blízký román dobrodružný. Je tu jen převrácené hledisko. Důraz je kladen na chytré provedení zločinu a lupič je již spíše považován za hrdinu, „ochránce chudých a utlačených“, který trestá bohaté a pomáhá chudým, než za zločince. Autor má celý arsenál prostředků, aby vyšperkoval podivuhodné zločiny svého hrdiny, jako jedy, omamná koření, a zhusta mu propůjčuje i jisté nadpřirozené vlastnosti. Často jsou taková vypravování řaděna v cykly podle schematu „setkáním“, o němž jsem se zmínil výše. Všechna taková vypravování mají tendenci pokračovat do nekonečna. Zakončení — poněvadž tu chybí nějaký ústřední motiv — bývá dáno epilogem. Na př. v jedné, již velmi dlouhé povídce o kouscích takové zlodějské tlupy, je na konci prostě poznámka, že teprve soudce Pao učinil konec jejich řádění a vyhnal je z hlavního města.

Často celé vypravování je motivováno společenským vzestupem, „cestou ke štěstí“. Po řadě dobrodružství, zvláště zápasů mečem a holí, je hrdina vzat na milost a stane se slavným, velkým mužem. Příklady takových historií jsou v románě Šui-hu-čuan.



12. Zbývá nám poslední skupina, t. j. vyprávění historií — historických románů a povídek. Krátké historické povídky se neliší mnoho od dobrodružných a někdy také milostných povídek, ale v některých nebývá hrdinou jen obyčejný člověk, nýbrž „posvátná osoba“, člověk předurčený, aby se stal císařem nebo aspoň princem. Obyčejně je vtělením nějaké hvězdy nebo nějakého boha. Při jeho narození objevují se zvláštní znamení. Matka sní, že do ní vstoupil válečník ve zlaté zbroji. Na střeše domu hoří rudá nebo fialová záře. Z nozder spícího dítěte vylézají bílí hádkové atd. Poděšený otec chce se dítěte zbavit, ale marně. „Posvátná osoba“ je předurčena k velikým věcem a ať dělá co dělá, stane se velikým člověkem. A tu autoři využívají tohoto předurčení k vytvoření efektních, komických situací. „Posvátná osoba“ žije často špatným životem povaleče. Krade. Živí se masem a prodejem nakradených psů. Žení se s nevěstkou, ale přece osud ji postaví na určenou dráhu. Náhle se probudí. Je hrdinou a dělá dobré skutky. A po mnohých dobrodružstvích dosáhne místa, pro které byla předurčena. (Efekt vyprávění je v paradoxu, srov. naše pohádky o Hloupém Honzovi.)

Mnohem složitější a nesnadnější bylo vyprávění dějin určité doby, nějaké dynastie nebo aspoň jednoho panovníka. Vlastně nikdy se nepodařilo čínskému romanopisci rozřešiti uspokojivě tuto úlohu. Stále kolísal mezi vyprávěním kroniky [209]a mezi románem vzdáleným historické pravdě. Jednou převládala ta tendence, jindy druhá. Hlavním problémem bylo, jak navléknouti nesouvislé události kroniky na jedinou niť, jak je spojiti a motivovati. Někdy — jako v proslulém románě „Historie tří říší“— staví autor proti sobě dva rivaly: dobrého Liu Pei a zlého Ts’ao Ts’ao, provázené družinou pomocníků, hrdinů, mudrců a čarodějů. Je to souboj dvou principů a tak je pojímána celá historie této epochy. Dlouholetý zápas končí záhubou syna a nástupce dobrého Liu Pei, když jeho pomocníci padli a zemřeli.

Jiný a starší román o vládě zhýralého císaře Hui-tsunga je jen řadou samostatných příběhů, spojených časově — všechny se udály za vlády tohoto panovníka. Jsou tu tři veliké episody, vlastně samostatné novely: milostná zápletka císaře s kurtisánou Li Šı-šı, vypravování o loupežnících — zárodek románu Šui-hu-čuan a potom vypravování o osudech císaře a jeho syna v zajetí severních barbarů, kde zahynou. Mezi tyto souvislé episody jsou jako v kronice zařazeny některé události vybrané z dějin, zřejmě jen proto, aby se vyplnily časové mezery.

V některých, zvláště starších románech motivace děje je dána karmou. Lidé v tomto zrození jsou odměňováni nebo trestáni za své činy v životech předešlých. Tak hned na počátku je určen poměr jednajících osob, jsou postaveny do světa jako figurky na šachovnici, hrávají úlohu předem určenou a pak mizejí.

Přes tyto nedostatky bylo vypravování historií velmi oblíbeno a již z počátku 14. stol. zachovala se nám celá sbírka takových historií, kde v jednotlivých knihách jsou romanticky zpracovány dějiny všech čínských dynastií. (Některé části se ztratily.)

V pozdějších dobách, zvláště od 16. stol. převládá tendence, aby taková vypravování byla spíše populárními kronikami než romány. Nemůžeme popříti výchovnou hodnotu takového úsilí, vždyť široké masy jen z těchto populárních historií se mohly poučit o historii své vlasti. Skutečné dějiny byly pro ně nesrozumitelné a příliš nezáživné. Ale trpěla tím umělecká hodnota takových děl. Vedle prozaických historií existují i romantické kroniky veršované, často nesmírně dlouhé, v nichž veršem byly vypsány celé čínské dějiny.



Historie čínského románu byla náhle přerušena vpádem evropské kultury do Číny. Byl to především evropský román, který nalezl největší oblibu a je horlivě napodobován. Čínští autoři přejímají formy, metody, motivy a celou psychologii evropské literatury. Ale právě na zápase o zvládnutí těchto nových elementů pociťujeme všechnu sílu staré tradice. Bylo by zajímavé pozorovat, které prvky přejímají ze Západu a jak si je přizpůsobují. Takovou analysí by nejlépe vynikly rozdíly mezi literaturou evropskou a čínskou a pochopili bychom základní rysy obou literatur. Byla by to zajímavá konfrontace, která by nám — kdyby byla podrobně provedena — mohla říci mnoho nejenom o čínské literatuře, ale i o naší. Jenom na cizím podkladě, shodami a rozdíly, vyniknou určité rysy, které se nám zdají samozřejmé. To ovšem by nás vedlo příliš daleko od daného tématu.

[1] Všichni lidé jsou bratři. Symposion, sv. 93-94, Praha. — Moje citáty jsou podle čínského tekstu z počátku 16. stol.

[2] Postřeh kol. Projsy.

Slovo a slovesnost, ročník 5 (1939), číslo 4, str. 195-209

en cz
O struktuře čínského románu a povídky

J. Průšek

[Články]

(pdf)

-

1. Článek tento nemůže obsahovati více než několik poznámek o tématu velmi rozsáhlém a velmi málo známém. Čína se počala zajímat o dějiny lidového románu a povídky, o které nám tu jde, teprve po světové válce. Byl to také jeden z mnohých vlivů evropské literatury na čínskou soudobou kulturu. Teprve tehdy román a povídka byly uznány za součást národní literatury a byly lépe oceněny i po stránce umělecké. Zatím však studium jejich dějin je teprve v počátcích a je zaměřeno hlavně na sbírání a pořádání materiálu, který je roztroušen po knihovnách téměř celého světa. Nejbohatší sbírky má Japonsko.

Datování materiálu je obtížné a velmi nejisté. Většina starých povídek zachovala se jen v pozdních sbírkách, v nichž mosaikově jsou vedle sebe kusy nejstarší i nejmladší. Podobně staré romány došly nás většinou jen v pozdních vydáních, kdy byly již mnohokrát přepracovány a změněny. Datování se proto často rozchází o 200 až 300 let. Zatím je těžko mluvit o jasné genetické linii.

Jde také o materiál příliš rozsáhlý. Je nutno roztřídit a určit sta a sta povídek a desítky románů, často nekonečně dlouhých. Většina děl nebyla dosud nově vydána a některá existují jen v jediném exempláři v nějaké japonské nebo čínské knihovně. Můžeme jen tušit obrysy, kde neznáme podrobnosti.

Na Západě se dosud nikdo nezabýval tímto předmětem. Několik čínských a japonských učenců, kteří psali o tomto tématu, omezilo se jen na otázky chronologie a tekstové závislosti. V takovém stavu bádání jde spíše o formulaci problémů než o jejich řešení.

Do češtiny byla zatím přeložena jediná ukázka této literatury, román Šui-hu-čuan „Příběhy jezerního břehu“,[1] který vznikl ve 14. stol. Ale pověsti o ‚hrdinech jezerního břehu‘, z nichž vyrostl tento román, jsou daleko starší. Jdou do 12. nebo 13. stol. Tento román byl několikrát přepracován a anglický překlad P. Buckové, podle něhož byl pořízen i český překlad, má za základ zkrácené, nejposlednější zpracování ze 17. stol. Také domnělá předmluva autora Šï Nai-an ze 14. stol., která je k překladu připojena, je padělek ze 17. století. Zmiňuji se tu o tomto románě, protože se ho dále několikráte dovolávám. Podrobný výčet literatury jsem podal v Researches into the Beginnings of the Chinese Popular Novel (Archiv Orientální XI, str. 91 а n.).



[196]2. Hlavní typy lidového románu a povídky byly vytvořeny v 11. až 14. stol. Nejintensivnější činnost spadá do poměrně krátké doby 1127 až 1279, kdy hlavním městem Číny bylo město Hang-čou na dolním toku řeky Jang-tsï-čiang, nedaleko dnešní Šanghaje; v tomto městě a v jeho okolí, tedy v přímořských oblastech střední Číny soustřeďovala se povídkářská činnost až do počátku 17. stol. Doby pozdější jen málo změnily tento genre. Povídka v pozdějších dobách stala se totiž nástrojem moralisujících literátů, kteří její pomocí chtěli vychovávat lid; ti měli málo smyslu pro její umělecké vytváření. Dříve — asi do 15. stol. — povídky byly skládány povídkáři z povolání, kteří pracovali přímo pro potřeby širokých mas; ti dovedli toto umění na nejvyšší stupeň profesionální dokonalosti. Proto přihlédneme v následujícím hlavně k dílům, která vznikla ve 12. až 14. stol.

Je to doba těsně před tím, než Marko Polo přišel do Číny. Kdyby byl rozuměl čínsky, mohl většinu povídek, o nichž se zmíním, vyslechnouti v bazárech a na ulicích města Hang-čou, o němž mluví s takovým obdivem jako o největším a nejlépe uspořádaném městě tehdejšího světa. Bylo to skutečné velkoměsto s milionovým obyvatelstvem, velmi složitou správou, na př. policejní; tento fakt musíme mít neustále na mysli, neboť bylo to prostředí, v němž tyto povídky vznikaly, a jen na pozadí velkoměsta jim můžeme porozumět a vysvětlit jejich vznik. Jsou produktem velkoměsta a jeho nižších a středních tříd.



3. Lidové romány a povídky jsou psány jazykem hovorovým, tedy zhruba řečeno jazykem, jakým se v dané době obecně mluvilo. Mnohdy proniká do nich i slang různých povolání, zlodějů, artistů a pod., a místní dialekty. Tím se odlišují, podobně jako i jiné literární druhy, na př. divadelní hry (v to můžeme zahrnouti i teksty loutkového divadla a stínových her), dále dlouhé výpravné básně, lidové zpěvy, pohádky, bajky a říkanky, od literatury psané starým jazykem spisovným, který se stal během doby řečí jenom psanou, srozumitelnou jen oku.

Obě tyto literatury existují v Číně vedle sebe, někde dokonce paralelně vytvářejí i podobné genry. I ve spisovném jazyce byly napsány povídky a vznikl zárodek románu. Ale přes tyto paralely — bylo by zajímavým úkolem sledovati jednou souvislosti a rozdíly na př. mezi povídkou v jazyce spisovném a v řeči hovorové — jde každá z těchto dvou literatur vlastní cestou, řídíc se svými specifickými zákony a potřebami. Jsou si namnoze cizejší než literatury dvou různých národů. Rozdíly nejsou jen v jazyku, nýbrž i v tématech, formě, osobách autorů a konečně i ve čtenáři. Literatura v starém spisovném jazyce je výhradně určena pro vzdělanou třídu literátů, úřednickou vrstvu; literatura v jazyce hovorovém byla určena lidu.

První popudy k vytvoření literatury v řeči hovorové byly náboženské. Byla to potřeba rozšířiti i mezi masami lidu znalost učení Budhova. Kazatelé vykládali ve svých kázáních budhistické bajky — vedle jiných věcí, které nás nezajímají — aby jimi ilustrovali pravdy své doktriny. Pro obyvatelstvo, z valné části negramotné, byly takové výklady nejen pramenem náboženského poučení, ale i zábavy. Slyšíme o zástupech, které se v 8. a 9. stol. hrnou poslouchat ‚výklady sûter‘ u oblíbených kazatelů. Záhy takové ‚výklady‘ byly i sepisovány, nejprve snad pro vlastní potřebu kazatelů, později i pro čtenáře, kteří z nějakých důvodů nemohli vyslechnout živé slovo kazatele. Spisovatelé přihlížejí již k potřebě zajímavosti a zábavy, proto volí [197]a upravují svá témata tak, aby pobavili čtenáře. Skládají vypravování o budhistických světcích, o tom, jak byli pokoušeni nečistými silami a jak vítězně obstáli v rozličných zápasech s démony a strašnými příšerami. Jsou to již mnohdy dokonalé povídky plné vzruchu a napětí.

Tito skladatelé užili k vypsání svých příběhů formy, kterou nalezli ve svých předlohách, v překladech budhistických suter do čínštiny. I tyto překlady — ovšem do spisovného jazyka — podobně jako indické originály, byly psány částečně prózou a částečně veršem. A tato forma stala se později kanonem celé lidové literatury. Někde převládá próza nad veršem, jako v povídkách a románu, jinde je mezi nimi rovnováha — v divadelních hrách, jinde převládá verš, na př. v dlouhých výpravných básních jednak náboženských a jednak světských.

V původních překladech suter do spisovného jazyka bylo užíváno klasického verše pětislabičného nebo sedmislabičného. Spisovatelé lidových vypravování však vnesli do svých děl nepravidelný verš lidových zpěvů, patrně proto, že části psané veršem byly zpívány, a tu se spisovatelům dobře hodily běžné nápěvy, na něž komponovali nová slova. Tak nalézáme v těchto náboženských vypravováních a ještě více v pozdějších povídkách nejrozmanitější formy veršů a básní, čímž veršované části nabyly bohaté tvárnosti a staly se důležitým prostředkem sujetové výstavby.

Vypravování o budhistických svatých byla záhy asi napodobena i laickými spisovateli, kteří v takových dílech viděli vhodný prostředek pro morální povznesení lidu. Začali podobnou formou, to jest smíšeným stylem, prózou a veršem, v řeči hovorové vypisovat příběhy domácích světců a hrdinů, zvláště těch, kteří se proslavili nejryzejší čínskou ctností, oddaností k rodičům. Tak se vytvořila i světská próza v řeči hovorové, která se rychle rozšířila mezi lidem, jemuž díla psaná starým složitým jazykem spisovným byla nesrozumitelná.

Mnoho takových náboženských i světských vypravování bylo nalezeno v jeskyních Tun-huang v západní Číně, které byly objeveny r. 1907 sirem A. Steinem. Teprve tímto objevem, jehož význam pro dějiny čínské literatury byl ovšem doceněn teprve daleko později, byly objasněny počátky lidové literatury a vysvětlena její zvláštní zpola poetická a zpola prozaická forma, která nemá obdoby ve staré literatuře. Jeskyně tun-huanské byly zapečetěny nedlouho před r. 960 po Kr. a tím máme určeno přibližné datování této literatury.

Všechna taková díla až do oné doby nejsou však ničím jiným než zpracováním v jazyce hovorovém tekstů, které byly původně sepsány v jazyce spisovném. Nejsou to žádné samostatné výtvory neodvislé tvůrčí činnosti. Skutečná povídka v řeči lidové byla vytvořena teprve o něco později vypravěči z povolání.



4. Nevíme, kdy se počíná v Číně vyskytovat vypravěč z povolání, zda takový pohádkář nebo povídkář existoval v Číně již od dob pradávných nebo zda se toto umění vytvořilo teprve pod vlivem a jako soupeř budhistických kázání. Domnívám se, že poslední názor je správnější. Aspoň první jasná zmínka o vypravěči z povolání je teprve z třicátých let devátého století. Zdá se, že důležitou příčinou rozkvětu tohoto řemesla v době dynastie Sungů, kteří vládli od roku 960, byl zákaz kázání budhistických kněží, který byl vydán na počátku této dynastie. V budhismu se počaly totiž tvořit různé sekty s podvratným učením, které vyvolaly několik vzpour [198]proti vládě, a tak ta se rozhodla zamezit šíření takových nebezpečných nauk. Obyvatelstvo uvyklé poslouchat budhistická vypravování, hledalo asi náhradu u vypravěčů z povolání. Ještě důležitější příčinou byl asi obecný vzestup vzdělání širokých mas a touha po umění a zábavě. Současně s rozvojem vypravování, vyvíjí se i divadlo, různá komická představení, loutkové a stínové hry, veliké oblibě se těší pantomima, tance, výstupy komediantů a žonglérů a různé druhy zábav, pro které těžko nalézáme vysvětlení. Pro tyto ‚umělce tržišť‘ byly vystavěny v hlavních městech i zvláštní budovy wa-tsï ‚cihlárny‘, původně zřízené pro obveselení vojáků; ty se staly střediskem zábavy nižších vrstev, ale i členové vysoké a nejvyšší společnosti je často a s oblibou navštěvovali. Průbojnost těchto umělců z nejnižších vrstev společnosti — zachovaly se nám seznamy jmen a přezdívek povídkářů, které svědčí o silném vulgárním přízvuku: jeden z nich se jmenuje ‚Starý šat‘, jiný ‚Víno‘, ‚Datle‘, ‚Kaše‘ atd. — můžeme změřiti na tom, že se jim záhy podařilo proniknouti až do císařského paláce. Mnozí z nich jsou v seznamech označeni slovy ‚před císařem‘; byli tedy zváni, aby přednášeli císaři a jeho dvoru. Zvláště byli oblíbeni v ženských harémech, kde rozptylovali nudu žen odloučených od světa.

Tyto seznamy vrhají i zajímavé světlo na jejich organisaci. Je patrno, že měli své cechy zvané ‚Společnost silných ve vyprávění‘ a že vládla mezi nimi i přísná specialisace. Prameny mluví o čtyřech skupinách nebo školách, ale zdá se, že dělení bylo ještě podrobnější. Každý měl svůj zvláštní obor, někteří vyprávěli milostné povídky, jiní o strašidlech, kriminální historie, loupežnické a dobrodružné povídky, náboženské legendy a konečně zvláštní skupina vyprávěla dějiny a historické povídky.

Podobnou cechovnickou specialisaci pozorujeme ve všech čínských uměních. Na př. na divadle určitý herec hraje jen jeden určitý typ, starce, intrikána, milovníka, bojovníka a pod. Je to obecná tendence cechovní společnosti. Ale u vypravěčů k tomu přistupují ještě příčiny zvláštní. Bylo nutno přednášet zpaměti a tu je přirozeno, že zásoba vyprávění jednotlivce — i když připustíme neobyčejnou paměť Číňanů — nemohla být příliš veliká. Tak na př. jediný tekst vypravování ‚Dějin pěti říší‘ z oné doby má na 400 stránek (v evropském jazyku by to bylo asi o polovinu více). Je proto pochopitelno, že v pramenech slyšíme o specialistech jen na tyto dějiny. Je také pravděpodobno, že mnozí z vypravěčů neuměli asi ani číst a svým úlohám se učili jen poslechem a to je také nutilo k omezení. Vypravování také, jak se dále zmíním, bylo v podstatě dramatickým uměním, přednesem, a tu nemohl každý stejně dobře napodobovat hned krásnou dívku a zase divokého loupežníka. Mimo to každý druh vypravování se vyvinul v určitý, vysoce specialisovaný typ — to ovšem je současně následek i příčina — s určitými pravidly, triky a zvláštnostmi a bylo těžké přecházet od jednoho typu ke druhému. Tento fakt si nejlépe ozřejmíme na dnešních specialistech na detektivky, cowboyky a pod., kteří také nemohou dobře pracovat ve dvou různých oborech. Specialisaci napomáhala asi i dědičnost řemesla, otec vyučoval syna v tématech i ve způsobu přednesu. Pro zajímavost mohu se tu zmínit, že mezi vypravěči byly i ženy, jako vůbec podíl žen na všech lidových uměních byl tehdy daleko vyšší než v pozdějších dobách, kdy zostřením konfuciánské morálky v 16. a 17. stol, ženy byly téměř úplně vyloučeny ze života a uzavřeny v harémech.

Následkem této specialisace je vytvoření silně vyhraněných typů, které mívají téměř stejně neměnitelnou konstrukci jako naše detektivky nebo cowboyky. Byly [199]to typy podrobně propracované a ty zůstaly modelem, pevnou formou, kanonem pro celé tvoření až do dnešní doby. Tak na př. pohnuté osudy zakladatele čínské republiky Sun Yat-sena byly již zpracovány v lidový román, který ve své formě se téměř nijak neliší od románu třeba o ‚Dějinách Tří říší‘, složeného někdy ve 12. nebo 13. stol. Vytvoření tohoto kanonu je nejdůležitějším faktem v historii těchto vypravěčů. Později uvidíme, jak v čínském románu a povídce přežily mnohé věci, jež neměly v knižní formě již žádné funkce a jež možno vysvětlit jen lpěním na této tradici.



5. První sepsání povídek a románů byla asi jen příručkami pro vypravěče, jak tomu nasvědčují různé obraty v dosud zachovaných tekstech. Na př. v jedné povídce před každou básní jsou slova: ‚Prosím kamaráda hudebníka, aby znovu zahrál předešlý nápěv.‘ Tato slova nemají místa v povídce psané pro čtenáře a nevyskytují se také v pozdějších povídkách skládaných již pro tisk. Takových obratů nalezneme v nejstarších tekstech velmi mnoho, ale právě podobné výrazy vedou mne k domnění, že autor a vypravěč nebyli aspoň ve většině případů jedna a táž osoba. Kdyby si byl vypravěč skládal a zapisoval nějakou povídku jen pro sebe, nepotřeboval si poznamenávat takové, pro odborníka samozřejmé, obraty. Jsou však nezbytné v tekstu psaném pro někoho jiného, který se z něho učí své úloze. Z jistých náznaků se domnívám, že podobně jako existoval cech skladatelů divadelních her, spojený neobyčejnou láskou a oddaností, existoval také asi cech spisovatelů povídek. Snad jsou to ti „učitelé vypravěčské společnosti“, o nichž jsou zmínky v některých popisech měst a povídkách. Ti asi nejprve skládali své povídky jen pro potřeby svých zákazníků-vypravěčů, ale později je počali volně tisknout a prodávat a tak počíná psaná lidová povídka.

Protože jde o teksty, které byly určeny k přednášení, můžeme je hodnotit a rozumět jim jen v tomto světle. Jsou to vlastně teksty svým určením nemnoho odlišné od divadelních her; jen souvislost dějová je udržována vyprávěním. Recitující nemůže se zdržovat podrobným popisem přírody nebo lidí, zato tím důležitější jsou dialogy a vůbec přímá řeč. Skladatelé těchto tekstů obratně využili vlastnosti čínštiny, že nemá řeči nepřímé. Všechny rozmluvy, monology, myšlenky a soudy spisovatele jsou podány řečí přímou, jsou to vlastně divadelní úlohy. Vypravěč měněním hlasu předváděl a charakterisoval své hrdiny a hrdinky, naznačoval jejich náladu a emoční zabarvení situací, gestikulací znázorňoval pohyby osob a snad také podobně jako dnešní vypravěči užíval i rozličných nástrojů, aby oživil děj. Mluvilo-li se o šermu, vytáhl meč a znázorňoval boj; vázal si kolem hlavy červený šátek, když předváděl loupežníka, a pod. Tato dramatická tendence byla asi posílena i tím, že stejné sujety jako v povídkách a románech byly předváděny i na divadle a že tytéž teksty, kterých užíval vypravěč, užíval i loutkář a předváděč stínových her. Je jen přirozené, že vypravěč pak ve svém přednesu i mimovolně napodoboval přednes a mluvu divadelních postav.

Dědictvím po této „divadelnosti“ původních tekstů pro vypravěče je neobyčejně jemně vypracovaný jazyk postav čínského románu. Spisovatel snaží se vystihnouti individuální zvláštnosti mluvy jednotlivých osob, dialektické odchylky, slang různých společenských vrstev, ráz výrazu v rozličných situacích a rozpoloženích mysli, zkrátka mluva osoby musí projevovati její povahu, původ i náladu. Popisy jsou naproti tomu zanedbány. Popisy přírody — v zemi, která projevila takový cit pro [200]přírodu, pozorujme na př. čínské krajinářství, které je na vrcholu právě v době, o níž mluvím, počínají se objevovati v čínském románě teprve v 16. stol, kdy román a povídka se staly již výhradně knižní literaturou a to ještě jen v největších dílech. Technika čínské povídky a románu byla dlouho dramatická a ne popisná.



6. Zvláštní technika vypravěčského řemesla vtiskla čínské povídce a románu dva charakteristické rysy: prolog a zvláštní dělení na episody čili, jak Číňané říkají, na hui „obraty“.

Všimneme si nejprve prologu. Prolog se nevyskytuje v literatuře psané starým spisovným jazykem, ani ve starších vypravováních náboženských, ani ve stejné formě u divadelních her. Je to specifický znak lidových povídek a románů. Snadno pochopíme jeho úlohu. Vypravěč nemohl začít s vypravováním, dokud se mu nesešlo posluchačstvo. Bylo však nutno upoutat nějak jeho pozornost, vzbudit jeho zájem, přivolat ho. Tak vznikl prolog. Vypravěč měl dvě možnosti: buď zpívat nebo vypravovat. Odtud dva druhy prologu, části v podstatě nesouvisející s následujícím vypravováním. Bylo však také nutno nějak zapojit tuto cizí část do následujícího vypravování, sloučiti ji s ním v umělý a přirozený celek, a vypravěči různě řešili tuto úlohu. Někdy začínali recitací nebo zpíváním veršů. Na př. v povídce „Soška Kuan-jin řezaná ze žadeitu“ začíná se básní na jaro. K ní se řadí druhá, která prý je lepší. Souvislosti je dosaženo srovnáním:

„Tato báseň líčí náladu za rozpuku jara. Nevyrovná se však básni ‚O plném jaře‘.“

Tímto způsobem je tu spojeno 11 básní vesměs krátkých. Potom, když se již asi posluchači sešli, přechází vypravěč k vlastnímu tématu:

„Vypravěči, proč jsi uvedl tyto básně o jaru? V době Šao Hsing žil člověk… (následuje výčet jmen a titulů). Ten se bál, že jaro již odejde, a proto shromáždil svou četnou rodinu a šel se s ní toulat jarem…“

Spojení prologu s vlastním tématem je tu dosaženo časovou shodou. Povídka začíná na jaře. Prolog však také obratně připravuje náladu pro vlastní povídku, je to lyrické preludium k milostnému příběhu. V básních se ozývá smutek z odchodu jara, smutek, který charakterisuje tragickou zápletku a konec povídky. Prolog má nejen funkci ryze technickou, ale vypravěč ho dovedl užíti i k zesílení uměleckého účinku, přesazuje jím posluchače do žádané nálady.

Jinde za úvod je užito povídky, která je kontrastem k povídce hlavní. První povídka vypravuje na př. o boháči, kterého přivedla do neštěstí okázalost, druhá povídka pak o lakomci, který se zničil svou lakotou. Obě jsou spojeny srovnáním, morálním zhodnocením:

„Právě jsme vyložili, jak Šï Č’ung upadl do neštěstí svým bohatstvím a to proto, že se chvástal skvělostí svého majetku, a tak narazil na císařova strýce Wang K’ai. Jako protějšek k tomu budeme vypravovat o jednom bohatci, který pořád se měl na pozoru a vůbec neprovokoval, ale proto, že nemohl překonati svou lakotu, zapletl se do hrozného neštěstí. Zpracovali jsme to v povídku plnou smíchu. Kdo byl ten bohatec? Jak se jmenoval? Počkejte, já vám to řeknu…“

Jinde se vypravuje příběh podobný hlavnímu tématu. Spojení je dáno přirovnáním obou příběhů, zjištěním shody a podobnosti. Někdy jsou v úvodu seřazeny odstrašující příklady z dějin, líčící na př. následky slepé lásky k ženám. Hlavní povídka pak vypravuje o mladém muži, který málem přišel o život, protože sedl na lep chytré kurtisáně.

To jsou asi hlavní typy prologu — obměn je velmi mnoho — užívané v nejstarších po[201]vídkách. Máme také celou řadu povídek bez prologu, snad si jej podle okolností improvisoval vypravěč teprve při samém vypravování, snad jej také vynechali vydavatelé.

Zajímavý je osud prologu v dalším vývoji románu. Autoři ho pociťovali jako nutnou, tradicí kanonisovanou součást díla. Ale na druhé straně nemohli ho užít v knižní literatuře v jeho původní funkci. Usilují tedy najít pro něj nové uplatnění, dát mu jiný význam a určení. Nejčastěji, zvláště pozdější moralisující spisovatelé, vykládají v něm své morální názory, vysvětlují hlavní příběh a dávají mu určité poslání. Jindy je v něm vyložena motivace celého sujetu, na př. u historických románů. Osoby, které v románu stojí proti sobě, ublížily si v předešlých životech a proto byly znovu poslány na svět, aby si splatily staré dluhy. Podobným výkladem v prologu může se také realistický příběh vyzvednouti ze skutečného života a vydávati za bajku, sen, motivovaný nadpřirozeně. V čínské literatuře byla tendence právě opačná než v evropské. V Evropě autor často vydává svůj román za pouhé vypsání skutečnosti, v Číně se autor naopak snaží i skutečnost, na př. autobiografický román, podati jako mythologickou bajku. (Viz na př. slavný román „Sen rudé věže“, přeložený zkráceně také do němčiny.)

Posledním a nejzajímavějším příkladem užití prologu je autobiografický román „Putování Lao Ts’an“ od Liu O, který vyšel kolem roku 1910. V prologu autor symbolicky vykládá smysl svého díla a své životní osudy. Chtěl pomoci zchátralé lodi — Číně, ale byl zrádcován a vržen do moře.



7. A nyní o dělení románů a povídek na ony „obraty“. Zarazí nás nepřirozenost tohoto dělení. V okamžiku, kdy se již meč vznáší nad hlavou hrdiny nebo hrdinky, když uprchlý řezbář je prozrazen, vypravování končí poukazem, že, jak to dopadlo, dovíme se v kapitole následující. Metoda nijak neobvyklá v našich napínavých románech uveřejňovaných v časopisech na pokračování. Čínští badatelé také analogicky vykládali toto dělení snahou, aby si vypravěč zajistil posluchačstvo na příští den. Ve skutečnosti příčina byla docela jiná. Vypravěč přerušoval vyprávění v napjaté situaci, aby vybíral peníze, neboť jen tehdy, uprostřed vyprávění, mohl očekávat, že donutí své posluchače, aby mu něco dali. Na počátku nemohl vybírat, nikdo nevěděl, zda povídka za něco stojí, a na konci by se mu bylo obecenstvo rozuteklo.

Toto dělení mělo tedy svou velmi důležitou funkci ve vyprávěních povídkářů, ale bylo nepřirozené v knihách určených pro čtenáře, které v Číně nebyly nikdy vydávány na pokračování. Přes to i v nich se autor, často velmi násilně, snaží zachovat takové dělení. Dobrý příklad máme v kap. 30. románu Šui-hu-čuan. Wu Sung prchá vyvraždiv rodinu úředníka, který mu ublížil. Najednou se setkává v lese s taoistickým knězem a v souboji ho zabije. Jedinou funkcí této episody, která nijak nesouvisí s následujícím dějem, je vytvořit napínavý přechod k následující kapitole. Podobných příkladů bychom nalezli celou řadu.



8. Řekl jsem výše, že zvláštním znakem veškeré literatury lidové je její styl, v němž se mísí verš a próza. Poukázal jsem nato, že tato forma pochází z budhistických překladů a jejich vulgárních zpracování. (Nechci se tu zabývati otázkou, pokud tato forma je obecným znakem románů a lidových vypravování vůbec, neboť její analogie bychom nalezli i v románě řeckém a jinde, ale musíme se tu omeziti jen na [202]materiál čínský a na jeho specifické vlastnosti. Jistě by bylo možno zjistiti obecné příčiny a funkce tohoto jevu.)

V nejstarších povídkách se užívá verše stejnoměrně. Některé povídky mají málo veršů, v jiných tvoří hlavní část tekstu. Můžeme tu pozorovat zvláštní vývojové tendence: v nejstarších povídkách je jich málo, později obliba veršů roste, potom zase mizejí a udržují se jen v prologu, doslovu, názvech a uvedení jednotlivých kapitol. Je také značný rozdíl mezi různými druhy povídky a románu v užívání veršů. Poměrně málo je jich ve vypravování dějin, kde jsou většinou vkládány jen jako citáty, zpěvy pouliční, hlásající na př. konec dynastie, proroctví, a v nich konečně vyslovuje autor své morální soudy. V nejstarším náboženském vypravování o cestě mnicha Hsüan Tsanga do Indie pro posvátná písma jsou verše jen na konci jednotlivých episod jako básně některé ze zúčastněných osob, která v nich shrnuje situaci. Téměř chybí v dobrodružných, kriminálních a strašidelných povídkách. Nejhojnější jsou v povídkách milostných, což potvrzuje to, o čemž jsem se zmínil již při prologu, že totiž jejich funkcí bylo vytvořiti určité lyrické ovzduší, náladu, která by byla vhodným psychologickým podkladem pro milostné vypravování.

Při skutečném vyprávění měly verše, které byly asi pravidelně zpívány, také důležitou úlohu rytmisující.[2] Zabraňovaly jednotvárnosti přednesu a poskytovaly možnost oddechu pro přednášejícího. Jejich užitím na vhodných místech byla udržována rytmická balance a periodisace celého vyprávění. I pro diváka byly oddychem, vyrušením z napjaté pozornosti. Nemusím ani připomínati, že měly i funkci retardační.

Podívejme se, jaká byla jejich funkce ve stavbě sujetu. Rozebereme tu milostnou povídku, o níž jsem se zmínil již výše, „Soška Kuan-jin řezaná ze žadeitu“, jejíž celý prolog se skládá z básní. Uvidíme, že hlavní funkcí básně je zastupovati popis.

Hned na počátku vypravování princ vidí vyšívačku, kterou chce koupit pro svůj dům:

„Z krámu vyšel stařec, který vedl za ruku mladou dívku. Kdo byla ta dívka?

Vlasy jako mrak jemně objímaly křídlo cikády,
Obočí jako larva bource se chvělo nad jarními vrchy,
Rumělkové rty svíraly plod třešně,
Bělostné zuby zářily jako dvě řady perel,
Lotosové nohy se ohýbaly v pár luků
A hlas jako píseň ptáka mango
Něžnými kapkami kane.

Taková byla ta, jež vyšla, aby uzřela princova nosítka.“

Téměř ve všech povídkách a pozdějších románech, když autor má popsati mladou, krásnou dívku, uchyluje se k takovým stereotypním básním. Jejich variací jsou někdy parodické básně na „krásu“ služek. U mužů se autor pokouší aspoň o popis šatu a vytýká některé charakteristické znaky. Na př. v naší povídce:

„Na cestě domů náhle spatřil muže, jenž měl na hlavě klobouk upletený z bambusových vláken a byl oblečen v dlouhou suknici z bílého hedvábí a černobílé, dole zavázané, cestovní kalhoty. Na nohou měl konopné střevíce s mnoha přívěsky a na ramenou nesl vysoké břemeno.“

Je to celkem dosti podrobný popis vnějšího vzezření. Jinde je popsána i stavba těla, barva obličeje, oči, nos atd. Mnoho takových příkladů nalezneme ve zmíněném [203]románě Šui-hu-čuan, ovšem nesmíme zapomenout, že popisy tohoto románu byly vesměs přepracovány a zdokonaleny v 16. století.

Až do druhé poloviny 16. stol., kdy rozličné typy mužských charakterů byly již podrobně vypsány a určeny, takže se staly běžnou rekvisitou romanopisce, zůstává jeho charakteristika žen mlhavou a operuje jen s několika neurčitými postavami: krásná dívka, krásná nevěstka, věrná nebo nevěrná manželka — opět dvou typů — a stará baba, většinou dohazovačka, jedovatého jazyka, plná chytráctví a úkladů. Někdy je to také stará matka, předmět úcty. (Podotýkám, že jsou to tytéž charaktery, které vystupují i na divadle.) Je jisto, že charakteristika ženy byla daleko složitějším problémem než charakteristika muže. Srovnejme ostatně i malířství. I tam žena je ještě dlouho nevýraznou loutkou v bohatém rouchu, kdy typy mužské jsou již dokonale individuelně odlišeny. Nemohu tu mluviti o sociologických příčinách tohoto jevu, které jsou ostatně evidentní. Povolání charakterisuje osobu. Proto také byl nejprve vypracován komický charakter dohazovačky. Snad individualisace žen byla až dílem divadla, odkud si autor přinesl vyhraněnější představy.

Teprve geniální — bohužel neznámý — autor románu o Kin, P’ing а Mei, ženách zpustlíka Hsi-men Č’ing, v šestnáctém století, dovedl ve svém románě podat několik ostrých ženských podobizen. Přitom, jak jsem se již zmínil výše, mezi vypravěči bylo i několik žen, ovšem sotva mezi autory povídek. V tomto ohledu Japonci daleko předstihli Číňany. V Japonsku paní Murasaki napsala již kolem roku 1000 dokonalý psychologický román, kde složité portrety žen jsou podány velmi uměle.

Ale vraťme se k funkci básní v naší povídce! Hned následující báseň opět zastupuje popis. Tentokrát umění dívčina:

„Řemeslník začal popisovat obratnost své dcery a tu máme báseň, která nám ji vylíčí:

Hluboko v komůrce na malém dvorečku
Předlouze míjejí počáteční dny,
Něžná dívka nad šatem z mušelínu
Pestrých barev.
Není to zázrak východního boha,
To zlatá jehla vyšívá houštiny květů,
Na skloněných větvích útlé květy
Objímají pukající okvětí,
Jen mít omamnou vůni
A do hlubin zahradních houštin
Vlákají houfy motýlů a poblázněné včely.

Dívka překrásně vyšívala.“

Vypravěč se vyhýbal dlouhým prozaickým popisům — připustíme-li ovšem, že jazykově by byl na ně stačil, protože posluchače nudily. Zpívaná báseň naopak oživila celé vyprávění. I v této věci připomínají tyto povídky divadelní hry.

Podobná je i funkce jiných básní uprostřed tekstu, které nebudu dále uvádět. Básněmi končí prvá kapitola, začíná druhá a básnickým epilogem končí celá povídka:

Princ Hsien-an nemohl potlačit svou krutost,
Rotmistr Kuo nedovedl nechat zbytečného broušení zubů,
Dívka Čü Hsiu se nemohla odloučit od svého druha,
mistr Tsui nedovedl uniknout pomstychtivému duchovi.

[204]Stejný resumující epilog, v němž se vykládají příčiny celé události, je i v divadelních hrách. I v tom pozorujeme těsnou souvislost obou genrů.

Většina básní v těchto povídkách není dílem jejich autorů. Brali je z děl rozmanitých básníků a také asi čerpali ze zásoby obecně známých veršů a písní kolujících mezi lidem. Montovali je jen vhodně do svých prací.



9. Dříve než se obrátíme k typům sujetové výstavby, povšimneme si ještě stručně dějového pásma. Čínská povídka a román nezná současný, paralelní pohyb děje na dvou nebo i více dějových pásmech. Postupuje-li děj v jednom pásmu, neděje se nic na ostatních, nebo změny jsou vyloženy retrospektivně teprve při setkání obou dějů. Podívejme se opět na naši povídku!

Nejprve je historie dívky: byla spatřena princem a přijata do paláce. Následuje pásmo druhého hrdiny: řezbář žadeitu Tsui zhotoví krásnou sošku bohyně Kuan-jin, získá princovu přízeň a je mu slíbena vyšívačka za ženu. Při požáru v paláci se setkají a prchnou spolu. Tsui potká náhodou princova rotmistra, jsou vyzrazeni a potrestáni. Ona v paláci, on na prefektuře.

Sledováním toliko jednoho pásma a pomlčením o druhém, může autor vytvořiti i tajemství. Nevíme, co se tam stalo, a jsme jen konfrontováni s výsledky. Řezbář je vypověděn. Na cestě ho dohoní dívka a říká, že byla potrestána bitím a vyhnána. Teprve na konci při rozuzlení se dovíme, že dívka byla tehdy sťata a že tohle byl jen její duch.

Čínským romanopiscům se nikdy nepodařilo vytvořiti větší, homogenní stavbu románovou, právě pro nemožnost výstavby sujetu podle několika dějových pásem. Většina románů, kromě těch, které vypravují o dobrodružstvích toliko jedné osoby nebo jediné skupiny — na př. páru — zůstává jen řadou volně spojených, samostatných novel. Jistě důležitou úlohu tu hrála i zásada vyvrcholení děje na konci kapitoly, o níž jsem se zmínil výše. Autor musil řešiti každou kapitolu jako autonomní celek, stejný v platnosti a stavbě, jako každá kapitola jiná. Neexistovala hierarchie závislosti.

Dobrým příkladem takové stavby románové je román Šui-hu-čuan. Rámec celého vypravování a motivace je dána shromážděním 108 hrdinů-loupežníků na jezerním ostrově Liang-šan-po. Jednotlivé episody vypravují, proč a jak dotyčný hrdina byl donucen se dát k loupežníkům. Navazování těchto episod je v celé řadě případů dosaženo setkáním. Vypravuje se o A. Ten se setká s B, načež se vypravuje o B, potom o C atd. Někdy místo jedné osoby je celá skupina-dějová jednotka. Bylo by možno celé vypravování bez újmy srozumitelnosti rozdělit na několik samostatných povídek. To se také stalo na př. v německém překladu několika prvních kapitol.

Shromážděním všech sto osmi hrdinů je motivace vyplněna a vyčerpána. Není dalšího důvodu pro pokračování. Autor musí však dát vypravování nějaký závěr. Loupežníci jsou přijati na milost, odměněni a posláni proti nepřátelům říše. Kdežto při dřívějších výpravách nikdo nezahynul, nyní jsou pobíjeni a mrou jeden za druhým. Poslední jsou úkladně zavražděni. V pozdějších zpracováních cítilo se toto zakončení jako příliš náhlé a nepřirozené. Proto mezi naplnění počtu a záhubu byla vložena vypravování o třech jiných výpravách, které loupežníci podniknou v císařských službách. (V anglickém a tedy i českém překladu je zakončení jiné podle zkráceného zpracování, kde celá motivace je zastřena.)

Podobně volné je spojení jednotlivých příběhů v románě Kin, P’ing а Mеi, [205]kde pojítkem je osoba zpustlíka Hsi-men Č’ing. Episody jsou vypravovány jako jeho erotická dobrodružství. I tu genese děje je posloupná, nikoli současná.

Ještě volnější je stavba nejslavnějšího satirického románu „Les literátů“, který byl sepsán v 18. stol. Tu není ani rámcové motivace, jediným pojítkem mezi pestrými episodami je autorova tendence. Dokumentuje svými příběhy omezenost, faleš a pokrytectví konfuciánských literátů. Episody jsou opět navazovány setkáním jako v románě Šui-hu-čuan.

Značně složitou výstavbu má román „Sen rudé věže“ z 18. stol., který je výjimkou. Tu však episody jsou spojeny nešťastnou láskou hrdiny a hrdinky, takže je to v podstatě román s jedinou ústřední dějovou jednotkou.

Dosti často osnova románu je dána cestou. Tak jest na př. motivován jeden z nejstarších románů vůbec, totiž zmíněné vypravování o cestě mnicha Hsüan Tsanga do Indie. Vypisují se tu jeho dobrodružství na cestě pro posvátná písma. V nejstarším zpracování prožije sedmnáct příhod, v pozdějších zpracováních byl počet ten rozšířen na sto. V prvním tekstu má také jen jednoho průvodce-pomahače, zázračného krále opic, v pozdějším zpracování objevuje se ještě vepř a Písečný mnich. Kouzelnou silou těchto pomocníků — vepř je však spíše komickou figurou — přemáhá mnich různé démony a jiná nebezpečí cesty. Mnich sám je pasivní bytost. Podobné rozdělení úloh nalezneme i v románech historických, dobrodružných atd. Vždy pomocníci jsou silnější, statečnější, obratnější než hlavní hrdina.

Zajímavé je, že všechny episody v tomto „cestopisném“ románě jsou povahy mythologické, jejich strůjci jsou vesměs nadpřirozené bytosti. Číňany zřejmě nezajímala pravděpodobnější dobrodružství, která čekala na cestovatele u barbarských kmenů. Je to tím divnější, protože Hsüan Tsang sám vypsal svá dobrodružství, takže autor se mohl opříti o jeho vlastní vyprávění. Podobně i román líčící výpravy eunucha Čêng Ho na poč. 15. stol. do jižních moří a na Ceylon — výpravy zcela historické — má opět episody vesměs mythologické. Mythologické elementy zaplavují téměř všechny druhy čínského románu a povídky.

(Řešení tohoto problému — jednoho z nejzajímavějších v čínské literatuře — by předpokládalo rozpravu o celém čínském mentálním komplexu, o magickém myšlení, čímž bychom se dostali mimo rámec této studie. Mohu tu jen nadhoditi otázku zatím ještě ani neformulovanou, jaký je totiž poměr všech těchto děl k pohádce. Snad někdy jindy bude možno se pokusiti o její zodpovědění.)

Čína dlouho neznala rámcový sborník novel podobný na př. Dekameronu nebo arabským pohádkám „Tisíce a jedné noci“. Jisté náběhy jsou k němu jen ve sbírkách pověstí a novel oplétajících určitá místa, na př. krásné Západní jezero u Hang-čou a pod. Ale přes to, že všechny povídky v takové sbírce mluví o jediném místě, není tu učiněn žádný pokus spojit je nějakým rámcem. Zůstávají samostatnými povídkami.

Tento fakt je dosti podivný, uvážíme-li, v jak živém styku byla Čína s Indií a do jaké míry byla čínská literatura ovlivněna indickou. Ovšem taková složitá výstavba novelového skupenství byla ryze povahy knižní, nehodila se pro vypravování živou řečí. Proto jich nemohl vypravěč využíti ve svém řemesle, i kdyby je byl znal. Jediné rámcové sborníky jsou cykly pověstí a novel, soustředěné kolem určité osoby, jako na př. soudce Pao, slavní loupežníci a pod.

Teprve z počátku 17. stol., kdy povídka se stala již ryze knižním produktem, máme sbírku dvanácti povídek, které jsou spojeny v celek jako „vypravování ve stanu“. [206]Ale již toto označení ukazuje, že jde asi o imitaci nějakého cizího vzoru. Také, ačkoli mnohé povídky jsou uvedeny jako vypravování, které autor slyšel, obyčejně „od starého muže“, nikde, pokud vím, nebyl učiněn pokus vložiti povídku do povídky nebo románu jako vypravování.



10. Řekl jsem již, že vypravěči vytvořili určité typy novel, které zůstaly standardními typy povídky a románu až do doby nejnovější. Nejpestřejší jsou povídky milostné. Bývají to vypravování o věrných láskách a protivenstvích, povídky o mladých literátech a kurtisánách, v nichž vtipné básnické souboje zabírají hlavní místo, o nevěrách, zvláště manželských, které vždycky končí vraždou nevěrné dvojice — jistou obměnou je tu zavraždění manželovo a potrestání zločinecké dvojice —, a pod. Velmi hojné jsou povídky o sňatcích a láskách s nadpřirozenými bytostmi. Všechny takové povídky (kromě manželské nevěry) mají své obdoby v povídkách sepsaných ve spisovném jazyku a mnohé z nich jsou jen jejich rozvedením a imitací.

Velmi oblíbené bylo téma o duchu ženy, která se nemůže odloučiti od svého manžela nebo milence a vrací se na svět. Někdy s ním šťastně žije nějakou dobu, jindy trestá jeho nevěru, hubí ho a pod.

Z takových povídek vznikla strašidelná povídka. Příšery, obyčejně tři, na př. had, slepice, zajíc a pod., berou na sebe podobu krásné ženy, její služky a sluhy. Žena svede mladíka a pak ho chtějí rozpárat a pozřít jeho srdce. Nakonec je však zachráněn taoistickým mnichem — zřídka budhistickým—, jenž příšery buď zahubí nebo je uzavře do láhve, nad kterou se zbuduje pagoda. I tyto povídky mohly být rozvedeny v dlouhá vypravování, jako na př. příběh Bílého hada, který byl několikrát zpracován v povídky (i ve spisovném jazyce), v román, divadelní a stínové hry. Žena-Bílý had se zamiluje do mladého muže. Ten náhodou pozná, že jeho žena a služka-Černý had, jsou hadi a hledí se jich zbavit. Nyní může podle různých zpracování následovat celá řada episod, až nakonec ženy-hadi jsou chyceny a pohřbeny pod pagodou. Někdy je ještě dodatek, že syn ženy ji vysvobodí. Tu již pozorujeme jisté zlidštění tohoto motivu, magické zvíře nechce škodit, jen miluje, přes to však je nebezpečné. Zvířata — zakletí princi a princezny — v Číně neexistují.

Vypravěči byli mistry v kupení hrůzy na hrůzu a líčení hrůzných výjevů, zvláště populárními byly boje s démony a strašidly a na toto téma byla složena spousta povídek s libovolně rozmnožovanými episodami. Hrdiny takových vypravování jsou budhističtí nebo taoističtí kněží a některé povídky zesilují účinek vyprávěním o měření sil, závodech v zázracích a bojích mezi zástupci tohoto dvojího náboženství.



11. Nejzajímavějším výtvorem vypravěčů jsou kriminální povídky. V nejprostších a snad také nejstarších, jde o při nebo zločin, který vtipně rozhodne geniální soudce. Některé postavy, na př. soudce Pao, byla to skutečná osobnost, byly pak po staletí v Číně populární a máme celé sbírky jejich moudrých rozsudků, vedle sbírek skutečných právních případů. Tak vznikly cykly pověstí s jedinou ústřední postavou.

Jedním z typů kriminálních povídek je narůstání zločinů z nepatrné příčiny, ze žertu, záliby v nějakém zvířeti a pod. Je spáchán náhodný zločin, ten plodí další a další, až konečně je celá věc vyzrazena a vinníci potrestáni. Na př. v povídce „Příběh drozda ptáčníka Šen“:

[207]Mladý Šen miluje ptáky, zvláště krásného drozda. Jde s ním na procházku. Udělá se mu nevolno, omdlí. Kolemjdoucí bednář chce drozda ukrást. Šen se probudí a tu bednář ze strachu mu utne hlavu a vhodí ji do vykotlané vrby. Drozda prodá cizímu kupci. Je vypsána odměna na dopadení pachatele a nalezení hlavy. Před městem žije chudák stařec se dvěma syny. Poradí jim, aby ho zabili a hlavu zahrabali do bahna. Až zetlí, mohou ji odevzdat rodičům Šena a dostanou odměnu. Bratři poslechli a skutečně odměnu dostali. Po nějaké době otec Šena odjede do hlavního města, aby tam odevzdal práci. Zajde do císařské zahrady a tam spatří ukradeného drozda. Spustí nářek a vyšetřováním se zjistí, že drozda dodal onen obchodník. Je zatčen a na mučidlech se přizná k vraždě. Ale jeho druzi, kteří viděli, jak ptáka koupil od nějakého bednáře, ho zachrání. Vypátrají bednáře a ten je popraven. Prozradí se i zavraždění starého chudáka a jeho synové jsou také popraveni. Bednářova manželka, která byla těhotná, umře, když vidí popravu svého manžela. Tak sedm životů zahubil malý pták.

Autoři vynakládali svůj důvtip na to, aby ukázali strašnější a strašnější důsledky nepatrné příčiny. V jedné pozdější povídce nechává autor zhynout třináct lidí pro hádku o měďák. Podobné motivace užil ještě jeden z autorů Číny těsně před revolucí r. 1911; líčí, jak pro pověru zhynulo devět životů.

Z takových kriminálních příběhů podařilo se vypravěčům vypracovati dokonalou detektivní historii, s tajemným zločinem, detektivy a detektivními metodami. Znamenitým příkladem takové detektivní historie je povídka „Kožený střevíc usvědčil boha Örh-lang“, kterou tu reprodukuji poněkud obšírněji, neboť celá její struktura je přesnou obdobou struktury detektivních povídek.

Paní Han je jednou z málo oblíbených žen rozmařilého císaře Hui-Tsunga. Roznemůže se z touhy po lásce. Císař ji pošle na léčení do domu vysokého úředníka, který ji doporučil do harému. Paní žije v odlehlém křídle domu. Modlí se o uzdravení k bohu Örh-lang, jehož chrám je v sousedství. Když se trochu pozdraví, jde bohu poděkovat. Spatří jeho mužnou sochu a tu si přeje, aby měla takového manžela a mohla s ním žít sto let. Večer se prochází po zahradě a z houštiny vystoupí bůh, zcela takový, jak ho viděla ve chrámu. Paní mu prozradí své přání, bůh jí řekne, že ona je vlastně také nadpřirozenou bytostí poslanou na svět a navštěvuje ji potom každou noc. Ale veselost paní a světlo v její budově vzbudí u úředníka podezření a tak pošle své sluhy na výzvědy. Když vidí, co se stalo, zavolá policii. Vpadnou dovnitř. Ale bůh kuší střelí policistu do čela a zmizí oknem.

Až dotud je to zdánlivě obvyklá povídka o milostných záletech s bohy, jakých byly napsány celé řady.

Úředník také myslí, že jde o boha a proto povolá taoistického kněze. Kněz vyšetřil paní Han i dům a prohlásil, že to je jistě podvodník. Poručí služce, aby uklidila kuši, a potom napadne boha svou kouzelnou holí. Bůh zase vyskočil oknem, ale taoista mu srazil střevíc.
Odevzdali střevíc magistrátu. Úřad přikázal policistovi Wangovi, aby do tří dnů našel pachatele, jinak že bude potrestán. Wang byl bezradný, ale na strážnici se setká s chytrým policistou Žanem. Ten začne zkoumat střevíc. Najde v něm jméno výrobce a datum. Vyhledali ševče a podle zápisů v jeho obchodní knize zjistili, že střevíc byl objednán správcem domu vysokého hodnostáře Ts’ai. Protože šlo o vysoce postavenou osobnost, odebral se tam sám gubernátor. Ts’ai prý nechal zhotovit střevíce pro svého přítele, chudého učence, za jehož poctivost se zaručil. Učenec pak prohlásil, že střevíce obětoval bohu Örh-lang jako dík za uzdravení z oční nemoci.
Stopa se ukázala falešnou a policista Wang byl znovu vyzván, aby dále pátral. Byl bezradný, ale Žan si řekl, že pachatel musí být v nějakém spojení s chrámem. Tam v okolí je nutno hledat. Přestrojí se za kupce starých věcí a pátrá v sousedství chrámu. Štěstí mu přálo. Z jedněch dveří ho zavolala mladá žena a nabídla mu ke koupi druhý střevíc.
Žan sebral střevíc a vrátil se na strážnici. Druhý den šel znovu na výzvědy. Dům, kde bydlila žena, byl zavřen, ale od nějakého starce se dověděl, že je to nevlastní dcera správce chrámu, který je velmi zlý a nebezpečný člověk.
[208]Na strážnici potom vypracovali válečný plán. Wang půjde do chrámu a bude dělat, že obětuje. Upustí přitom na zem pohár, načež skrytí policisté se vrhnou na správce. Plán se jim podařil, správce byl chycen a odsouzen na smrt. Byl to bývalý loupežník a proto byl tak obratný. Paní Han byla potom provdána za kupce z cizích krajů, který ji navštívil sotva dvakrát, a už bylo pryč sto let.

Myslím, že není třeba, abych rozbíral tuto povídku, která je stavěna podle všech pravidel evropské detektivní povídky. Máme tu dva detektivy, chytrého a hloupého, komplikované hledání zločince oklikami — retardující momenty — jehož obdoby bychom našli v nejrůznějších našich detektivkách. Zajímavé však je, že v žádné z takových detektivek není motivace dána vraždou, ačkoli jinak čínský autor rád ve svých vypravováních proléval potoky krve. Příčinou zločinu je vždy láska k cizí ženě.

Detektivkám je blízký román dobrodružný. Je tu jen převrácené hledisko. Důraz je kladen na chytré provedení zločinu a lupič je již spíše považován za hrdinu, „ochránce chudých a utlačených“, který trestá bohaté a pomáhá chudým, než za zločince. Autor má celý arsenál prostředků, aby vyšperkoval podivuhodné zločiny svého hrdiny, jako jedy, omamná koření, a zhusta mu propůjčuje i jisté nadpřirozené vlastnosti. Často jsou taková vypravování řaděna v cykly podle schematu „setkáním“, o němž jsem se zmínil výše. Všechna taková vypravování mají tendenci pokračovat do nekonečna. Zakončení — poněvadž tu chybí nějaký ústřední motiv — bývá dáno epilogem. Na př. v jedné, již velmi dlouhé povídce o kouscích takové zlodějské tlupy, je na konci prostě poznámka, že teprve soudce Pao učinil konec jejich řádění a vyhnal je z hlavního města.

Často celé vypravování je motivováno společenským vzestupem, „cestou ke štěstí“. Po řadě dobrodružství, zvláště zápasů mečem a holí, je hrdina vzat na milost a stane se slavným, velkým mužem. Příklady takových historií jsou v románě Šui-hu-čuan.



12. Zbývá nám poslední skupina, t. j. vyprávění historií — historických románů a povídek. Krátké historické povídky se neliší mnoho od dobrodružných a někdy také milostných povídek, ale v některých nebývá hrdinou jen obyčejný člověk, nýbrž „posvátná osoba“, člověk předurčený, aby se stal císařem nebo aspoň princem. Obyčejně je vtělením nějaké hvězdy nebo nějakého boha. Při jeho narození objevují se zvláštní znamení. Matka sní, že do ní vstoupil válečník ve zlaté zbroji. Na střeše domu hoří rudá nebo fialová záře. Z nozder spícího dítěte vylézají bílí hádkové atd. Poděšený otec chce se dítěte zbavit, ale marně. „Posvátná osoba“ je předurčena k velikým věcem a ať dělá co dělá, stane se velikým člověkem. A tu autoři využívají tohoto předurčení k vytvoření efektních, komických situací. „Posvátná osoba“ žije často špatným životem povaleče. Krade. Živí se masem a prodejem nakradených psů. Žení se s nevěstkou, ale přece osud ji postaví na určenou dráhu. Náhle se probudí. Je hrdinou a dělá dobré skutky. A po mnohých dobrodružstvích dosáhne místa, pro které byla předurčena. (Efekt vyprávění je v paradoxu, srov. naše pohádky o Hloupém Honzovi.)

Mnohem složitější a nesnadnější bylo vyprávění dějin určité doby, nějaké dynastie nebo aspoň jednoho panovníka. Vlastně nikdy se nepodařilo čínskému romanopisci rozřešiti uspokojivě tuto úlohu. Stále kolísal mezi vyprávěním kroniky [209]a mezi románem vzdáleným historické pravdě. Jednou převládala ta tendence, jindy druhá. Hlavním problémem bylo, jak navléknouti nesouvislé události kroniky na jedinou niť, jak je spojiti a motivovati. Někdy — jako v proslulém románě „Historie tří říší“— staví autor proti sobě dva rivaly: dobrého Liu Pei a zlého Ts’ao Ts’ao, provázené družinou pomocníků, hrdinů, mudrců a čarodějů. Je to souboj dvou principů a tak je pojímána celá historie této epochy. Dlouholetý zápas končí záhubou syna a nástupce dobrého Liu Pei, když jeho pomocníci padli a zemřeli.

Jiný a starší román o vládě zhýralého císaře Hui-tsunga je jen řadou samostatných příběhů, spojených časově — všechny se udály za vlády tohoto panovníka. Jsou tu tři veliké episody, vlastně samostatné novely: milostná zápletka císaře s kurtisánou Li Šı-šı, vypravování o loupežnících — zárodek románu Šui-hu-čuan a potom vypravování o osudech císaře a jeho syna v zajetí severních barbarů, kde zahynou. Mezi tyto souvislé episody jsou jako v kronice zařazeny některé události vybrané z dějin, zřejmě jen proto, aby se vyplnily časové mezery.

V některých, zvláště starších románech motivace děje je dána karmou. Lidé v tomto zrození jsou odměňováni nebo trestáni za své činy v životech předešlých. Tak hned na počátku je určen poměr jednajících osob, jsou postaveny do světa jako figurky na šachovnici, hrávají úlohu předem určenou a pak mizejí.

Přes tyto nedostatky bylo vypravování historií velmi oblíbeno a již z počátku 14. stol. zachovala se nám celá sbírka takových historií, kde v jednotlivých knihách jsou romanticky zpracovány dějiny všech čínských dynastií. (Některé části se ztratily.)

V pozdějších dobách, zvláště od 16. stol. převládá tendence, aby taková vypravování byla spíše populárními kronikami než romány. Nemůžeme popříti výchovnou hodnotu takového úsilí, vždyť široké masy jen z těchto populárních historií se mohly poučit o historii své vlasti. Skutečné dějiny byly pro ně nesrozumitelné a příliš nezáživné. Ale trpěla tím umělecká hodnota takových děl. Vedle prozaických historií existují i romantické kroniky veršované, často nesmírně dlouhé, v nichž veršem byly vypsány celé čínské dějiny.



Historie čínského románu byla náhle přerušena vpádem evropské kultury do Číny. Byl to především evropský román, který nalezl největší oblibu a je horlivě napodobován. Čínští autoři přejímají formy, metody, motivy a celou psychologii evropské literatury. Ale právě na zápase o zvládnutí těchto nových elementů pociťujeme všechnu sílu staré tradice. Bylo by zajímavé pozorovat, které prvky přejímají ze Západu a jak si je přizpůsobují. Takovou analysí by nejlépe vynikly rozdíly mezi literaturou evropskou a čínskou a pochopili bychom základní rysy obou literatur. Byla by to zajímavá konfrontace, která by nám — kdyby byla podrobně provedena — mohla říci mnoho nejenom o čínské literatuře, ale i o naší. Jenom na cizím podkladě, shodami a rozdíly, vyniknou určité rysy, které se nám zdají samozřejmé. To ovšem by nás vedlo příliš daleko od daného tématu.

[1] Všichni lidé jsou bratři. Symposion, sv. 93-94, Praha. — Moje citáty jsou podle čínského tekstu z počátku 16. stol.

[2] Postřeh kol. Projsy.

Slovo a slovesnost, ročník 5 (1939), číslo 4, str. 195-209

Let's start, and end, with the shirts. Dressing is a big deal to me -- ever since I (a) became single, and (b) lost 60 pounds, I've become something of a clotheshorse. I don't know the etymology of that expression, but it's such a neat word I wanted to use it. (Am I like a sawhorse, but for clothing instead of sawing?)

At any rate, I've started shopping at the smallest, snottiest, exclusiviest (I know, not a word) little men's boutiques I can find. At first I was content merely having the guys at Nordstrom all know me by name (and call me when they got a new season's worth of fashions), but that was merely a gateway (like marijuana in the eyes of conservatives) to littler shops, where each individual thread in a garment has a value measured in dollars, not pennies.

Sadly, these kinds of shirts require dry-cleaning, which requires that I make it to the dry-cleaner. This is something of an issue for me, because I'm wont to keep odd hours, and because when I'm awake I'm usually working (cf "being single, the suckiness inherent therein"). So, for the last week, in preparation for WWDC, I've been driving around with a big blue laundry bag full of dirty shirts in the passenger seat of my pimp ride.

I should mention that, when I was a wee lad, I had visions of one day getting a pimp ride, so that when I passed pretty women on the side of the street who were forlornly walking somewhere, I could pull up and say, "Hey, mamasita, you want a ride?" I've since been informed that women find this, in fact, really creepy, so I've never actually done it, but I have to mention that every guy has a fantasy of one day doing this, even while admitting this fantasy is in direct opposition to any possible reality.

[I should also mention that should I wish to Jackson out and hit on 12-year-old boys, instead of women, a pimp ride is the perfect way to go. The number of times I've had 12-year-old boys yell out "pimp-de-pimp-pimp-pimp!" to me when I drive by is surprisingly high, considering I had previously never heard the "pimp-de-pimp-pimp-pimp" call and have no idea what it means. But for 12-year-olds it's some kind of lingua franca.]

At any rate, you can imagine how cool it is to drive by a pretty woman walking in the rain and think, "Hey, I should offer her a ride... wait, then she'd have to have my big bag of stinky shirts in her lap... that'd probably strike her as pretty strange... possibly even frightening."

--

So it is that, when packing for WWDC 2005, I only took one good shirt with me. Mind you, this was a really good shirt. This shirt was made in London by a guy named Ted or James or some such, which to me lends instant credibility to it, because as much as I love (the blue states in) my country, when I think of America I think of rebels, I think of individualists, I think of can-do spirit and an indomitable dedication to individual freedoms and happiness. But I don't think, "nice shirts!"

London, on the other hand, has class and panache, and Ted/James clearly was the latest in a long line of shirt-makers who had, for generations, been making shirts for discerning gentlemen, not carrying guns, and/or shipping off criminals to unsettled countries.

Nor is the cotton in this shirt simply from normal cotton plants, oh no. It's grown someplace exotic, like Morocco, and it seems to carry a slight scent of the spices of distant lands on it. Bury your face in this shirt and you can almost hear Bogey whispering, "Listen, kid, this shirt is bigger than the both of us..."

I've received about five or so unsolicited compliments in this shirt, which is five more than I have in any other shirt. Guys don't get complimented on shirts a lot, unless they say, "Hey, look at this shirt," which I admit I've done a couple times, but I'm saying I've been complimented on this shirt without fishing for it, five times .

--

And so I wore this shirt on Tuesday at WWDC 2005 , because Tuesday was the day of the Apple Design Awards . My previous company had won a number of these when I was running it, and so this award had a personal meaning to me. This was the first time my new company had entered, and I had high hopes. And, should I win, I wanted to be up on that stage smiling at the crowd while looking fine in my shirt that combined the best parts of London and Morocco.

And here's where the story take a tragic turn, because, in their unknowable yet infallible wisdom, Apple suddenly decided the Design Awards would be on Wednesday. I found this out late Tuesday, and spent the day grousing to all and sundry about how this messed up my plans vis-a-vis the shirt . And everyone agreed that it was, in fact, a very nice shirt, but I should note that I didn't count these compliments towards my previously-mentioned total of five, because I was really fishing.

For a moment I thought this mishap might end up for the best, because that night several of us nerds ended up at a bar, and in my mildly drunken state I started talking with a pretty lady about... well, I don't remember. Something, I'm sure. We'll call her Laurie Anderson, because she looks just like a young Laurie Anderson, and it'll be more evocative this way. I didn't exactly hit on Laurie, per se, but I will say I was glad I was wearing a nice shirt. It wasn't until the next night that one of her friends let me know, in a very friendly manner, that if I had intentions towards Ms. Anderson I might reconsider them, because she was, in fact, as interested in women as I was.

Which was a nice thing to do, frankly, because it's good to know the boundaries of your relationship with someone right at the start -- I like it when women I'm talking to let it be known they have a steady boyfriend, for example, not because I can then cut bait and run, but because I can adjust my expectations and demeanor accordingly, and not embarrass myself or her. For example, you don't say, "I want to nibble your neck," to a woman with a boyfriend. Instead, you'd use the more coy, "If you didn't have a boyfriend, I would certainly be interested in your neck, vis-a-vis the nibbling thereof." See, it's all about delivery.

But, upon reflection later that night, I felt I hadn't made very effective use of my shirt, and so it was with a heavy heart that I finally took it off, realizing that it had been sullied for naught. Actually, I was pretty drunk when I got back to the hotel, so all I remember is thinking how much effort it was to take clothes off and put them in a pile.

--

It was the next afternoon (morning having been lost to C2H5OH), while I was putting on one of my t-shirts and again mentioning how unhappy I was to be thus dressed for the Design Awards, that Mike said, with that clarity of vision associated with the genius, "Hey, you could, like, go buy a new shirt."

T2 and I looked at each other, and although it may have been that we were both still under the affects of chemicals, we instantly agreed this was why Mike was The Smart One. My day had a purpose now, and my step had a spring to it.

I asked the concierge where I might find a fancy, fashion-forward shirt in downtown San Francisco. I figured this would be a slam-dunk. Here's a city whose culture ranks up there with New York and Paris. Here's a city where the rich scions of industry have nothing to do with their money but impress each other with their fancy baubles and ornaments.

She pulled out a map and circled a block. "Here's a Nordstrom's!" Wrong, wrong, wrong. First off, Nordstrom's is NOT fashion-forward, even if they do try to sell orange shirts to golfers in the winter. Second, if I wanted to go to freaking Nordstrom's, I'd GO TO THE ORIGINAL ONE, RIGHT NEXT TO WHERE I LIVE. I'm in San Francisco. The city by the bay! Wow me with your culture!

"There's a Saks on 3rd?" NO! No no no no no! You are not getting me. I want a boutique. "Well, Nordstrom's has different departments, they're kind of like boutiques..." No! How'd we get back here? Seriously, no!

Then, suddenly, she saw . "Oh, there's a little place called Pink , you might check that out, if you're not freaked out by the name." Lady, I'm a true metrosexual. I'm not worried about my masculinity when I shop. You could tell me the store is called "Sweaty Men in a Bathhouse" and I'd go there if it had Moroccan cotton.

T2 and I jumped into a cab and I immediately bought two "slim-fit" shirts from Thomas Pink, of London . The gentlemen who helped us were classy and helpful without the slightest trace of condescension, which was nice considering I came in wearing a WWDC polo shirt and T2 had what appeared to be an original 1970s "Dark Side of the Moon" T-shirt on.

--

This year was the 10th anniversary of the Apple Design awards, and as such they decided to celebrate by gussing the whole event up, in an homage/parody of the Academy Awards. This struck me as entirely apropos, as I estimate to the 1,000 of us nerds who were there, this was our Academy Awards. This was our Nobel prize. This was our moment.

At the start of the evening one of the high mucky-mucks of Developer Relations, who happens to be a very pretty lady, floated onstage in a drop-dead gorgeous gown. We'll call her Natasha Richardson because she looks like a Natasha's younger sister might. (Yes, I know Natasha already has a younger sister .)

There's another fact you should know at this point, which is that nerds are not, inherently, asexual. We don't have much success with women, but that doesn't mean we are immune to their charms. Quite the opposite. We fall under such a spell that we are unable to function, and this renders us so unattractive that it creates a self-perpetuating cycle of desperate singlehood.

So, in that first moment, 1,000 nerds fell in love with Natasha. Well, 996 nerd guys fell in love with her, and the four women in the crowd thought, "Wow, I wonder where she got that dress?" (Laurie Anderson was out partying elsewhere, but I think it's safe to assume she would have been crushing, too, had she been present.)

As she started to speak a strange calm came over the crowd, as if we were cavemen seeing fire for the first time, or rats hearing a certain piper. There was also some guy in a tux on stage with her, I think. I don't know if anyone remembers. Maybe he was tall?

Immediately my mind was no longer on whether I won the award, but on what I would say to her if I did. When the first award was given, the guy who won it kept whispering things to her as his product was described to the crowd, and I noticed that her lapel mic was sensitive enough that we could all hear what he was saying. This dashed somewhat my plans to hit on her on-stage , because everyone in the crowd would be able to hear me saying, "So, uh, want to ride in my car sometime, uh, assuming I move the laundry? I've been led to understand that it's, uh, pimp-de-pimp-pimp-pimp."

--

When Natasha called out the name of our company for Best User Experience the four of us ran onstage, and I shook her hand as she handed me the cool glowing cube, hand-designed by Jonathan Ives. I think she said, "Congratulations," and if I recall I replied, coyly, "Thanks." Playing it smooth... way to go Wil. Don't tip your hand yet, old boy. Best to slip in under RADAR. Way under RADAR.

Afterwards, the winners all had to come up front to sign a ton of forms in exchange for our phat loot. Natasha was there amongst us, and I recognized that, if ever I would had a chance, this was it. Time to shine!

I strode up to her confidently. Ok, well, I didn't stride, really, because I pinched a nerve in my neck last month, and ever since I've had to walk kind of hunched over, with my head forward, as if I were a cro-magnan man, or possibly just suffered from osteoporosis. Check it out, ladies! I'm unevolved and/or very old!

The problem is, if I stand up straight, the nerve gets pinched and I lose all feeling in my left arm, and the ability to move it. On the other hand, I knew being hunched over was unattractive, so I kept sort of bending my lower torso backwards to compensate for my bent-forward neck, the end effect being that I bobbed along like a pigeon when I walked.

So I coo-cooed up to her and gave her my most winning wince (because I had tweaked the nerve in the bobbing motion). While I admit this isn't a word-for-word transcript, this is, I feel, an accurate depiction of what went down:

Natasha: "Congratulations on your win!"
Me: "Nice dress! So pretty! Where dress come from?"
Natasha: "Oh, an assistant and I just ran out to Saks today to get it." [Note to four women in audience: question answered!] "Anyways, we're all very excited about Delicious Library..."
Me: "Dress soft! Girl pretty!"
Natasha: "Yes... uh, so, it's great to have strategic partners like Delicious Monster on our platform..."
Me: "Dress for dancing. Pretty girl go dancing with me?"
Natasha: "Um, I have to go over... there... now."

A few moments later she had magically changed into an absolutely gorgeous set of matching coordinates to go to dinner. I overheard her say she was going to schmooze some developers. I kind of felt sorry for them, because they really didn't stand much of a chance. "Pretty girl want us port to Macintosh? Us make pretty girl happy!"

--

The next night we celebrated our win in style, inviting everyone we met from the conference to get free drinks on us at Captain Eddie Rickenbacker's bar , within stumbling distance of Moscone center. Laurie and her entourage came with us, as well as various other new best friends I'd met at the conference. One guy we'd met while out carousing looked and acted almost exactly like Brad Pitt (circa Ocean's 11 ), so we actually called him Brad to make our lives easy. In fact, a lot of us got celebrity names; our crazy Australian friend was dubbed "Robert Downey, Jr," and it was a title that fit both his looks and his personality perfectly -- I don't think I ever saw him sober during the conference. (I was later dubbed "George Clooney," but I think at this point they were stretching the conceit.)

Robert Downey and I had seen a couple of very pretty, very young German "au pairs" on our way to the bar, and had convinced them to come along because, well, partying with forty guys and one lesbian is only so much fun. I talked to them for a while at the bar, but it soon became clear they were much too young for me, so I grabbed an extra chair and called Brad Pitt over, and they quickly turned their full attention to him. My work done, I wandered outside with a couple drinks, and sat with Laurie while she smoked her "American Spirit"s.

Laurie thought I might be down after getting passed over by the 20-year-olds. "You know, you're much cuter than Brad Pitt," she said, lying in that sweet motherly way that makes you feel good not because you believe it, but because you appreciate the sentiment behind the lie. "Look at you: you're smart, successful, handsome, and very intriguing." Her friend nodded agreement.

And, seriously, whatever liberties I'm taking with the truth elsewhere in this tale, I'm not making this part up:

"Also, you have totally great taste in shirts."

Labels: mac community , stories

posted by Wil Shipley at 9:22 PM
42 Comments:

Anonymous Denis said...

Woa the adventures of a man trying to get the woman & a shirt ? hmmm
anywhom, try this link for a mens boutique.
http://www.kulhmancompany.com
But in the end Banana Republic seems best.

June 12, 2005 8:58 PM
Anonymous Adam Lindsay said...

Great post. I had been half-wondering why you had that bag from Pink with you before the awards (but figured you had good taste in shirts).

-adam, the 'student' wot landed next to you during lunch sunday, but didn't say much besides thanks for DL1.5

June 12, 2005 11:10 PM
Anonymous Anonymous said...

I do like tiny stores that have awesome shirts. I also like pink with blue stripes.

June 13, 2005 12:13 AM
Anonymous David Emery said...

And people say that blogging won't change the world... ;-)

Hey, if making delicious software falls through, you could always write a book!

PS Congrats on the award!

June 13, 2005 1:40 AM
Anonymous Heiko said...

:-)

try http://www.hackett.com/

June 13, 2005 1:13 PM
Anonymous Ben W. said...

Funny how the story isn't really about shirts, yet all of the comments are.

If you can bear to read it, I've plenty of advice on how to meet women. I really enjoyed the talk on Sunday, so if this is of any worth, you can consider it returning a favor. I'd love to hear from you if it is any use. It's much of the knowledge I have about girls, distilled into a single comment. Do with it what you will...

Oh by the way, are you still going to put up the slides from Sunday?

The First and Only Rule of Women:
Women dislike any man who they can have under their thumb. That is, women don't want a man they can "have" or control. They want a man they can respect. Women get funny warm feelings around men they respect, men with confidence and power. If you "need" them, then you're showing weakness, which doesn't give them those funny feelings. So you just have to show them, subtly, that confidence they so enjoy.

This means keeping your cool, even if this girl is the one and only . If you keep a mindset ranging from cool non-chalance to a warm inattention, or even something slightly more jerkish, women see this as confidence, which they like. I used to hate this, I even call it "the jackass effect," but it's the way nearly every girl thinks and feels, so you either play the game or get left out.

This isn't as callous as it may at first sound. They just want you to be your own man, with or without them.

Everything has a reason:
Another important point, though much less important than the first, is that you can't just date girls willy -nilly and expect to find someone you really enjoy being with. Well, you can, at first, but after a while you'll progress beyond just wanting to be able to meet them, and you'll want to find someone you can spend time with and do things together with. There're lots of girls, but only a few that are interesting to you, a few that are attractive, and fewer that are both. Friends of your friends are likely to be good people as well.

In order to find those you are most likely to be interested in, it is helpful to go do things in places where you might meet girls with shared interests. For music lovers, there's a "scene," for instance, frat-types congregate with sorority girls, and so on. It's up to you to find out where those girls are for you.

The Road Ahead:
Which leads me to my next point, the best way to meet girls is to not try to meet them. Rather, relax and go try out some hobbies on the side. It's much much easier to meet women in places where they don't naturally have their defenses up. At bars, or at a conference where they are working and the ration is like 19 to 1, women aren't likely to be receptive to anybody, short of Mr. Pitt himself. If you were to go out and take some class or activity or something on the side, you'll not only get a break from the things you work on intently most of the time, you'll put yourself in situations where you can casually meet women. Here too, the rule of the day is to regard them with disinterest.

You may soon know some girls you'd like to date. I'd suggest you casually invite them to some neutral event for a date. Something you would both enjoy which would take the pressure off both of you. Here, the shared interest thing helps, but it may be better to ask her to something she might enjoy, but not yet know about. Then you can alway go for dinner later or something.

The great thing about not being stupid:
To get to where you want to be, you should basically just find and meet as many interesting women as possible. With each meeting, try to get to know them. Each time, you will screw up somehow, but with each meeting you'll also most definately learn something. This is the greatest thing about not being stupid. Any mistakes you make are temporary. Either you succeed in getting a date, or you learn about how to do better next time.

Along with this comes the fact that things aren't always going to work out with every girl, even if you're confident, interesting, and generally do the right thing. In these cases all you can really do is move on and look forward to the day you meet another interesting girl. Which, if you're putting yourself out there, shouldn't be so long.

For more, I highly recommend this site , which I think provides a pretty apt view of what's really going on in most relationships.

June 13, 2005 5:56 PM
Blogger Bill said...

Dude--

I'll totally crack out a nice shirt next year if I can get a cool movie star name.

b.bum
(nice story. nice product. i'll be watching what comes next carefully.)

June 13, 2005 8:00 PM
Anonymous Daniel J. Wilson said...

You might want to check out Alan Flusser's " Style and the Man: How and Where To Buy The Best Mens' Clothes ".

June 13, 2005 10:19 PM
Anonymous Darrell Moore said...

gee Wil, you're an ass... nice software, though.

June 13, 2005 10:19 PM
Blogger Wil Shipley said...

Thanks for the advice on shirts and love, all.

I should admit I'm not quite as vain or hopeless with women as I project in that story. It's a humor piece.

--

Darrell: I'm sorry you find me an ass. I don't try to be. Possibly something I said has a different meaning to you than I tried to give it.

I am glad you like my software, and that you distinguish between it and me.

June 14, 2005 1:33 AM
Anonymous Anonymous said...

Is that really your pimpmobile in the picture Wil? I recognise that badge. So will women -- no wonder you're single.
L oads O f T rouble, U sually S erious.

Thomas Pink? Yeah. In London, when the mergers and acquisitions people are working an all-nighter, they allegedly send out a motorcycle messenger to fetch a green curry, and a fresh shirt from Thomas Pink.

"London, on the other hand, has class and panache"? Hmmm. You could be right, but I never scraped off enough grime or soot to encounter either of those things.

June 15, 2005 2:01 AM
Anonymous Anonymous said...

Wil,

The lady on stage at the Apple Design Awards is (I believe), married, with kids. Just though you might want to know, in case you meet her again next year..

Oh, and in case this software thing doesn't work out, you might want to consider doing PJ O'Rourke's job. You have a talent for this.

-jcr

June 22, 2005 9:17 AM
Anonymous Reggin said...

Good Story. :thumsup:

June 25, 2005 8:06 AM
Anonymous reggin said...

And by :thumsup: I mean :thumbsup:

June 25, 2005 8:06 AM
Blogger accomplice said...

Admittedly I came to your blog only out of a desire to condemn you for your encouragement to other nerds who believe that their plight with women is inherently different than other men.
But instead, I find myself wanting to congratulate you on your award and for being among a handfull of americans who know the joys of Thomas Pink.
When I worked in London, Pink was my staple for gifting the men in my life.
Best of wishes.

June 26, 2005 12:58 PM
Anonymous Owlgarden said...

If you ever visit Massachusetts (like for MacWorld??) (as if) go to Nantucket and check out Pollacks. Bobby, like me, knows his cotton.
He always has great stuff from around the world
which you (and not me) can afford. London
might have nice shirts, but iTaly (sorry, I'm an Apple guy) truly blows away any other country
for shirts. Again, bring money. Here are some shirt rules:
1) A nice shirt has tight threads and strong buttons. Don't buy a shirt if the buttons only have a couple a stiches holding them in.
Look for extras on the tails. (a good thing!)

2) Generic fits do not mean BULGY. Even if you're steroidal a shirt should be slightly loose not skintight. Only get a shirt fitted if you've
known your tailor for a couple years. Off the rack is ok, but don't skimp on neck size.
Learn your size. Avoid polyester.

3) White to the face. If you need to make an impression, always wear a white shirt. I don't care what you think or what else you're wearing.
if you don't know what's appropriate then White to the face. (This advice came from an old NYorker article... it is correct)

4) Soft cotton-no button down collar, Stiffer cotton- buttons.This is the difference between a "Brooks Brothers" and a "Gap" Oxford. The Gap cotton is too loose for button downs, I have Brooks Brothers shirts I've owned for 20 years.
Of course, i don't wear ties except for a
formal occasion. Always wear button downs
with a tie.

5) If you're a poor student reading this- check out your local Vintage (not thrift) store for
vintage shirts in good condition. By good condition I mean not Faded! By Vintage I mean 50 years old- there is no shirt from the 70's that looks right today.
Learn to wash clothes correctly- your shirts will last WAY longer.

Thanks Wil for writing this article and the
the cool software -owlg

June 26, 2005 9:26 PM
Anonymous Anonymous said...

Will, if you ever come over to the UK visit Saville Row and pick up a very 'nice' shirt - Ted Baker's a bit chav in the UK these days.

All the best.

June 30, 2005 3:36 AM
Anonymous Bald guy from Laurie's entourage said...

Funny I do remember the shirts. They are nice shirts but Yea I'm more impresses with the car.

Laurie says hi.

July 04, 2005 10:11 AM
Anonymous Anonymous said...

In the USA you might be able to get away with button down collars with a tie, it won't fly in Europe (where all the cool kids are).

If you're ever in LA, look up RAMS in the valley. He'll custom fit you a shirt and ship it from Hong-Kong. You don't need a fancy name like Thomas Pink to look good in a pink shirt.

Andrew
UK

July 08, 2005 6:12 AM
Anonymous manuel said...

altho i only understand 50% of yer stuff,
it is such a delight to strole thru your writings...

am happy i found this blog :)
and weee! i also use a mac.
whatever, i dont even know what soft you do,
your blog is gift enough :)

August 17, 2005 7:37 AM
Blogger MinCat said...

thank you for that spectacularly brilliant piece. you dont know HOW close i was to grabbing my blue editor's pencil and stabbing myself through the eye~

September 03, 2005 12:37 AM
Anonymous Ramblero said...

Hmmmmmmm....... I kinda just fell into site this after having done a search for Pollacks (of the Nantucket Pollacks). (see earlier post by Owlsomething.

The Deb owes me a jacket, I having promised to buy her either a sax (she was an award winning saxophonist in her ute) or a keyboard for Valentine's Day whilst in Jackson Hole last year. (There's an excellent leather-goods place in Jackson Hole (underneath The Snake River Grill) but while they were very close...they weren't quite right.)

I've gotten terribly picky about clothes in my advanced years. In fact, I've gotten just terribly picky about everything...food...cars...movies...music...wine...you name it.

I've been looking for The Coat for...oh....maybe 15 years now.

In any event, I wandered by Pollacks (of the Nantucket Pollacks) a week ago Sat (in the midst of a deluge. We, with straight face, told the local people throughout NE we had come back to see The Rains (screw The Fall Colors), the underlying theme of what turned out to be the Trip from Hell (thank you JetBlu & Hertz) just as they were closing...and they wouldn't be open until Monday...and of course I went into a frenzy; we were leaving Monday on the 1:30 ferry for Hyannisport...but I digress.

So, at my urging, The Deb and I wander into Pollacks Monday morning after a late breakfast, and I must say, they do have very nice clothes...including The Coat...which The Deb, after fondling it for 30 seconds said "you must have this coat!" The Deb does not mince words when it comes to clothing, especially since she knows how picky I've become....and in spite of it's upsettingly high 4 figure price.

Of course, I reluctantly agreed and now they already have my upsettingly high 4 figure stack of lucre...and I don't have The Coat. It, purportedly, was shipped, insured, but who really knows? I'm convinced it was flown out by the same JetBlu that secreted away my luggage on the in-bound flight and, with great glee, flew it all up and down the East Coast for days while my blood pressure spiked...that or Gabriella has pocketed the money and is on her way back to Eastern Europe to set up shop on my dime. OK....more than a dime.

Anyway....Owl was right. Pollacks is a must....but leave with the goods in hand.

Oh...and congrats on whatever it was for doing whatever you do on Macs....or whatever. (I worked for Apple for eons...right arm...)

Ask me later about The Keyboard.

October 25, 2005 3:14 PM
Anonymous Nathan Henderson said...

A clotheshorse is a drying rack for clothes, but also refers to someone somewhat obsessed with clothing.

http://www.bartleby.com/61/90/C0419000.html

November 19, 2005 8:43 PM
Anonymous Jamie Thingbox said...

Have you seen http://www.englishcut.com/ ?

The blog of a Saville Row tailor that's getting mentioned a lot of late.

January 17, 2006 6:26 AM
Anonymous Anonymous said...

You really need to check out a store called Sean. They have locations in New York, San Fran, Santa Monica and Boston. No website yet, but well worth looking into. They carry very sharp french shirts from one designer. I buy all my casual clothes there and get a lot of compliments.

January 19, 2006 2:54 PM
Anonymous bjh said...

You mean the fact that she looked like Laurie Anderson didn't give you a clue? Maybe if she reminded you of Ellen DeGeneris?

April 25, 2006 11:39 AM
Blogger Wil Shipley said...

Laurie Anderson is gay?

April 25, 2006 1:56 PM
Anonymous Sharon said...

Wil Shipley: "Thanks for the advice on shirts and love, all.

I should admit I'm not quite as vain or hopeless with women as I project in that story. It's a humor piece."

I bet you're not... I have had more than one fantasy about you.

June 26, 2006 9:01 AM
Blogger Wil Shipley said...

Sharon: RU F3male?

July 19, 2006 3:16 PM
Anonymous Sharon said...

Yes! I am a female, are you surprised?

July 29, 2006 10:07 AM
Blogger Wil Shipley said...

Sharon: Well, I must admit some of my other would-be paramours are not, in the strictest sense.

July 29, 2006 10:24 AM
Anonymous Anonymous said...

Damn that was funny, Wil.

August 29, 2006 1:46 PM
Anonymous Anonymous said...

Where do you shop in Seattle?

December 06, 2006 9:03 PM
Anonymous Lakh said...

Next time you come over to London - take yourself shirt shopping. City boys love Paul Smith.
http://www.paulsmith.com

You can also see his fine work in LA, NY and everywhere in Japan.

For the finer cut - Dunhill is a sure bet too.

July 03, 2007 4:47 PM
Anonymous Brian said...

Random tidbit: In the 19th century and early 20th, pink was considered a boy's color, blue a girl's. The rationale being pink was lighter shade of red, and 'aggressive,' and blue was a more 'passive' color.

July 03, 2007 8:27 PM
Anonymous Graham said...

I bet you shop at Blackbird! Maybe that's too hipster-ish, but I've gotten some great clothes there on sale. I got an APC overcoat for $170 marked down from $400. Barneys isn't bad either... I don't really like Ian or Zebra Club. Where do you get fancy dress shirts around here though besides Nordstrom?

July 03, 2007 10:39 PM
Anonymous Anonymous said...

Thanks for the lovely story. If you're ever in Rome check out my favourite shirt maker.

http://www.danroma.com/

Nathanael

July 04, 2007 5:50 AM
Blogger kate said...

hey buddy, i have spent two hours reading your stories and looking through your site andyou are brilliant, ever thought about writing novels?? i strongly urge you to try. thanks for the giggles: )

July 12, 2007 3:52 PM
Blogger Lorenzo said...

Hey, look for Barba shirts from Naples. they're the best!

Trust me, I'm Italian.

Lorenzo
www.fnv.co.it

September 20, 2007 2:47 PM
Blogger Brett said...

George Clooney (aka Wil Shipley the Fashionista),

Although I check your blog from time to time (especially the Cocoa programming posts) I hadn't noticed, or paid much attention to this entry until a few moments ago. There's a good chance that I had glanced at it in the past but moved on after realizing that it was a "Really Long, Pointless Story about a Shirt". I apologize if it was the title that stopped me, but it hadn't occurred to me exactly what famous, voguish shirt this tale was about.

Today I scrolled down far enough through the entry to get a glimpse of the topic and recognized it at once. It is the rare attendee who will wear a striped pink designer button up at an event where the oldest, oversized, cola stained, WWDC/Apple/NeXT t-shirt is considered a status symbol. I was with you at Captain Eddie Rickenbacker's and remember you generously offering me a vodka tonic and that chair alongside the young German nannies. And I also remember wondering if you would get breakfast grease all over that shirt as I sat across from you at Denny's, at the early hours of the following morning, with notables such as Dean Cain, Fred Savage, and Robert Downey Jr.

Fond memories. A whale is not a fish.

Brad Pitt

October 31, 2007 11:36 AM
Anonymous John said...

They should make a film of this. Now, if only someone had some ideas about who to cast in each of the roles...

December 21, 2007 8:41 AM


Post a Comment

Let's start, and end, with the shirts. Dressing is a big deal to me -- ever since I (a) became single, and (b) lost 60 pounds, I've become something of a clotheshorse. I don't know the etymology of that expression, but it's such a neat word I wanted to use it. (Am I like a sawhorse, but for clothing instead of sawing?)

At any rate, I've started shopping at the smallest, snottiest, exclusiviest (I know, not a word) little men's boutiques I can find. At first I was content merely having the guys at Nordstrom all know me by name (and call me when they got a new season's worth of fashions), but that was merely a gateway (like marijuana in the eyes of conservatives) to littler shops, where each individual thread in a garment has a value measured in dollars, not pennies.

Sadly, these kinds of shirts require dry-cleaning, which requires that I make it to the dry-cleaner. This is something of an issue for me, because I'm wont to keep odd hours, and because when I'm awake I'm usually working (cf "being single, the suckiness inherent therein"). So, for the last week, in preparation for WWDC, I've been driving around with a big blue laundry bag full of dirty shirts in the passenger seat of my pimp ride.

I should mention that, when I was a wee lad, I had visions of one day getting a pimp ride, so that when I passed pretty women on the side of the street who were forlornly walking somewhere, I could pull up and say, "Hey, mamasita, you want a ride?" I've since been informed that women find this, in fact, really creepy, so I've never actually done it, but I have to mention that every guy has a fantasy of one day doing this, even while admitting this fantasy is in direct opposition to any possible reality.

[I should also mention that should I wish to Jackson out and hit on 12-year-old boys, instead of women, a pimp ride is the perfect way to go. The number of times I've had 12-year-old boys yell out "pimp-de-pimp-pimp-pimp!" to me when I drive by is surprisingly high, considering I had previously never heard the "pimp-de-pimp-pimp-pimp" call and have no idea what it means. But for 12-year-olds it's some kind of lingua franca.]

At any rate, you can imagine how cool it is to drive by a pretty woman walking in the rain and think, "Hey, I should offer her a ride... wait, then she'd have to have my big bag of stinky shirts in her lap... that'd probably strike her as pretty strange... possibly even frightening."

--

So it is that, when packing for WWDC 2005, I only took one good shirt with me. Mind you, this was a really good shirt. This shirt was made in London by a guy named Ted or James or some such, which to me lends instant credibility to it, because as much as I love (the blue states in) my country, when I think of America I think of rebels, I think of individualists, I think of can-do spirit and an indomitable dedication to individual freedoms and happiness. But I don't think, "nice shirts!"

London, on the other hand, has class and panache, and Ted/James clearly was the latest in a long line of shirt-makers who had, for generations, been making shirts for discerning gentlemen, not carrying guns, and/or shipping off criminals to unsettled countries.

Nor is the cotton in this shirt simply from normal cotton plants, oh no. It's grown someplace exotic, like Morocco, and it seems to carry a slight scent of the spices of distant lands on it. Bury your face in this shirt and you can almost hear Bogey whispering, "Listen, kid, this shirt is bigger than the both of us..."

I've received about five or so unsolicited compliments in this shirt, which is five more than I have in any other shirt. Guys don't get complimented on shirts a lot, unless they say, "Hey, look at this shirt," which I admit I've done a couple times, but I'm saying I've been complimented on this shirt without fishing for it, five times .

--

And so I wore this shirt on Tuesday at WWDC 2005 , because Tuesday was the day of the Apple Design Awards . My previous company had won a number of these when I was running it, and so this award had a personal meaning to me. This was the first time my new company had entered, and I had high hopes. And, should I win, I wanted to be up on that stage smiling at the crowd while looking fine in my shirt that combined the best parts of London and Morocco.

And here's where the story take a tragic turn, because, in their unknowable yet infallible wisdom, Apple suddenly decided the Design Awards would be on Wednesday. I found this out late Tuesday, and spent the day grousing to all and sundry about how this messed up my plans vis-a-vis the shirt . And everyone agreed that it was, in fact, a very nice shirt, but I should note that I didn't count these compliments towards my previously-mentioned total of five, because I was really fishing.

For a moment I thought this mishap might end up for the best, because that night several of us nerds ended up at a bar, and in my mildly drunken state I started talking with a pretty lady about... well, I don't remember. Something, I'm sure. We'll call her Laurie Anderson, because she looks just like a young Laurie Anderson, and it'll be more evocative this way. I didn't exactly hit on Laurie, per se, but I will say I was glad I was wearing a nice shirt. It wasn't until the next night that one of her friends let me know, in a very friendly manner, that if I had intentions towards Ms. Anderson I might reconsider them, because she was, in fact, as interested in women as I was.

Which was a nice thing to do, frankly, because it's good to know the boundaries of your relationship with someone right at the start -- I like it when women I'm talking to let it be known they have a steady boyfriend, for example, not because I can then cut bait and run, but because I can adjust my expectations and demeanor accordingly, and not embarrass myself or her. For example, you don't say, "I want to nibble your neck," to a woman with a boyfriend. Instead, you'd use the more coy, "If you didn't have a boyfriend, I would certainly be interested in your neck, vis-a-vis the nibbling thereof." See, it's all about delivery.

But, upon reflection later that night, I felt I hadn't made very effective use of my shirt, and so it was with a heavy heart that I finally took it off, realizing that it had been sullied for naught. Actually, I was pretty drunk when I got back to the hotel, so all I remember is thinking how much effort it was to take clothes off and put them in a pile.

--

It was the next afternoon (morning having been lost to C2H5OH), while I was putting on one of my t-shirts and again mentioning how unhappy I was to be thus dressed for the Design Awards, that Mike said, with that clarity of vision associated with the genius, "Hey, you could, like, go buy a new shirt."

T2 and I looked at each other, and although it may have been that we were both still under the affects of chemicals, we instantly agreed this was why Mike was The Smart One. My day had a purpose now, and my step had a spring to it.

I asked the concierge where I might find a fancy, fashion-forward shirt in downtown San Francisco. I figured this would be a slam-dunk. Here's a city whose culture ranks up there with New York and Paris. Here's a city where the rich scions of industry have nothing to do with their money but impress each other with their fancy baubles and ornaments.

She pulled out a map and circled a block. "Here's a Nordstrom's!" Wrong, wrong, wrong. First off, Nordstrom's is NOT fashion-forward, even if they do try to sell orange shirts to golfers in the winter. Second, if I wanted to go to freaking Nordstrom's, I'd GO TO THE ORIGINAL ONE, RIGHT NEXT TO WHERE I LIVE. I'm in San Francisco. The city by the bay! Wow me with your culture!

"There's a Saks on 3rd?" NO! No no no no no! You are not getting me. I want a boutique. "Well, Nordstrom's has different departments, they're kind of like boutiques..." No! How'd we get back here? Seriously, no!

Then, suddenly, she saw . "Oh, there's a little place called Pink , you might check that out, if you're not freaked out by the name." Lady, I'm a true metrosexual. I'm not worried about my masculinity when I shop. You could tell me the store is called "Sweaty Men in a Bathhouse" and I'd go there if it had Moroccan cotton.

T2 and I jumped into a cab and I immediately bought two "slim-fit" shirts from Thomas Pink, of London . The gentlemen who helped us were classy and helpful without the slightest trace of condescension, which was nice considering I came in wearing a WWDC polo shirt and T2 had what appeared to be an original 1970s "Dark Side of the Moon" T-shirt on.

--

This year was the 10th anniversary of the Apple Design awards, and as such they decided to celebrate by gussing the whole event up, in an homage/parody of the Academy Awards. This struck me as entirely apropos, as I estimate to the 1,000 of us nerds who were there, this was our Academy Awards. This was our Nobel prize. This was our moment.

At the start of the evening one of the high mucky-mucks of Developer Relations, who happens to be a very pretty lady, floated onstage in a drop-dead gorgeous gown. We'll call her Natasha Richardson because she looks like a Natasha's younger sister might. (Yes, I know Natasha already has a younger sister .)

There's another fact you should know at this point, which is that nerds are not, inherently, asexual. We don't have much success with women, but that doesn't mean we are immune to their charms. Quite the opposite. We fall under such a spell that we are unable to function, and this renders us so unattractive that it creates a self-perpetuating cycle of desperate singlehood.

So, in that first moment, 1,000 nerds fell in love with Natasha. Well, 996 nerd guys fell in love with her, and the four women in the crowd thought, "Wow, I wonder where she got that dress?" (Laurie Anderson was out partying elsewhere, but I think it's safe to assume she would have been crushing, too, had she been present.)

As she started to speak a strange calm came over the crowd, as if we were cavemen seeing fire for the first time, or rats hearing a certain piper. There was also some guy in a tux on stage with her, I think. I don't know if anyone remembers. Maybe he was tall?

Immediately my mind was no longer on whether I won the award, but on what I would say to her if I did. When the first award was given, the guy who won it kept whispering things to her as his product was described to the crowd, and I noticed that her lapel mic was sensitive enough that we could all hear what he was saying. This dashed somewhat my plans to hit on her on-stage , because everyone in the crowd would be able to hear me saying, "So, uh, want to ride in my car sometime, uh, assuming I move the laundry? I've been led to understand that it's, uh, pimp-de-pimp-pimp-pimp."

--

When Natasha called out the name of our company for Best User Experience the four of us ran onstage, and I shook her hand as she handed me the cool glowing cube, hand-designed by Jonathan Ives. I think she said, "Congratulations," and if I recall I replied, coyly, "Thanks." Playing it smooth... way to go Wil. Don't tip your hand yet, old boy. Best to slip in under RADAR. Way under RADAR.

Afterwards, the winners all had to come up front to sign a ton of forms in exchange for our phat loot. Natasha was there amongst us, and I recognized that, if ever I would had a chance, this was it. Time to shine!

I strode up to her confidently. Ok, well, I didn't stride, really, because I pinched a nerve in my neck last month, and ever since I've had to walk kind of hunched over, with my head forward, as if I were a cro-magnan man, or possibly just suffered from osteoporosis. Check it out, ladies! I'm unevolved and/or very old!

The problem is, if I stand up straight, the nerve gets pinched and I lose all feeling in my left arm, and the ability to move it. On the other hand, I knew being hunched over was unattractive, so I kept sort of bending my lower torso backwards to compensate for my bent-forward neck, the end effect being that I bobbed along like a pigeon when I walked.

So I coo-cooed up to her and gave her my most winning wince (because I had tweaked the nerve in the bobbing motion). While I admit this isn't a word-for-word transcript, this is, I feel, an accurate depiction of what went down:

Natasha: "Congratulations on your win!"
Me: "Nice dress! So pretty! Where dress come from?"
Natasha: "Oh, an assistant and I just ran out to Saks today to get it." [Note to four women in audience: question answered!] "Anyways, we're all very excited about Delicious Library..."
Me: "Dress soft! Girl pretty!"
Natasha: "Yes... uh, so, it's great to have strategic partners like Delicious Monster on our platform..."
Me: "Dress for dancing. Pretty girl go dancing with me?"
Natasha: "Um, I have to go over... there... now."

A few moments later she had magically changed into an absolutely gorgeous set of matching coordinates to go to dinner. I overheard her say she was going to schmooze some developers. I kind of felt sorry for them, because they really didn't stand much of a chance. "Pretty girl want us port to Macintosh? Us make pretty girl happy!"

--

The next night we celebrated our win in style, inviting everyone we met from the conference to get free drinks on us at Captain Eddie Rickenbacker's bar , within stumbling distance of Moscone center. Laurie and her entourage came with us, as well as various other new best friends I'd met at the conference. One guy we'd met while out carousing looked and acted almost exactly like Brad Pitt (circa Ocean's 11 ), so we actually called him Brad to make our lives easy. In fact, a lot of us got celebrity names; our crazy Australian friend was dubbed "Robert Downey, Jr," and it was a title that fit both his looks and his personality perfectly -- I don't think I ever saw him sober during the conference. (I was later dubbed "George Clooney," but I think at this point they were stretching the conceit.)

Robert Downey and I had seen a couple of very pretty, very young German "au pairs" on our way to the bar, and had convinced them to come along because, well, partying with forty guys and one lesbian is only so much fun. I talked to them for a while at the bar, but it soon became clear they were much too young for me, so I grabbed an extra chair and called Brad Pitt over, and they quickly turned their full attention to him. My work done, I wandered outside with a couple drinks, and sat with Laurie while she smoked her "American Spirit"s.

Laurie thought I might be down after getting passed over by the 20-year-olds. "You know, you're much cuter than Brad Pitt," she said, lying in that sweet motherly way that makes you feel good not because you believe it, but because you appreciate the sentiment behind the lie. "Look at you: you're smart, successful, handsome, and very intriguing." Her friend nodded agreement.

And, seriously, whatever liberties I'm taking with the truth elsewhere in this tale, I'm not making this part up:

"Also, you have totally great taste in shirts."

Labels: mac community , stories

posted by Wil Shipley at 9:22 PM
42 Comments:

Anonymous Denis said...

Woa the adventures of a man trying to get the woman & a shirt ? hmmm
anywhom, try this link for a mens boutique.
http://www.kulhmancompany.com
But in the end Banana Republic seems best.

June 12, 2005 8:58 PM
Anonymous Adam Lindsay said...

Great post. I had been half-wondering why you had that bag from Pink with you before the awards (but figured you had good taste in shirts).

-adam, the 'student' wot landed next to you during lunch sunday, but didn't say much besides thanks for DL1.5

June 12, 2005 11:10 PM
Anonymous Anonymous said...

I do like tiny stores that have awesome shirts. I also like pink with blue stripes.

June 13, 2005 12:13 AM
Anonymous David Emery said...

And people say that blogging won't change the world... ;-)

Hey, if making delicious software falls through, you could always write a book!

PS Congrats on the award!

June 13, 2005 1:40 AM
Anonymous Heiko said...

:-)

try http://www.hackett.com/

June 13, 2005 1:13 PM
Anonymous Ben W. said...

Funny how the story isn't really about shirts, yet all of the comments are.

If you can bear to read it, I've plenty of advice on how to meet women. I really enjoyed the talk on Sunday, so if this is of any worth, you can consider it returning a favor. I'd love to hear from you if it is any use. It's much of the knowledge I have about girls, distilled into a single comment. Do with it what you will...

Oh by the way, are you still going to put up the slides from Sunday?

The First and Only Rule of Women:
Women dislike any man who they can have under their thumb. That is, women don't want a man they can "have" or control. They want a man they can respect. Women get funny warm feelings around men they respect, men with confidence and power. If you "need" them, then you're showing weakness, which doesn't give them those funny feelings. So you just have to show them, subtly, that confidence they so enjoy.

This means keeping your cool, even if this girl is the one and only . If you keep a mindset ranging from cool non-chalance to a warm inattention, or even something slightly more jerkish, women see this as confidence, which they like. I used to hate this, I even call it "the jackass effect," but it's the way nearly every girl thinks and feels, so you either play the game or get left out.

This isn't as callous as it may at first sound. They just want you to be your own man, with or without them.

Everything has a reason:
Another important point, though much less important than the first, is that you can't just date girls willy -nilly and expect to find someone you really enjoy being with. Well, you can, at first, but after a while you'll progress beyond just wanting to be able to meet them, and you'll want to find someone you can spend time with and do things together with. There're lots of girls, but only a few that are interesting to you, a few that are attractive, and fewer that are both. Friends of your friends are likely to be good people as well.

In order to find those you are most likely to be interested in, it is helpful to go do things in places where you might meet girls with shared interests. For music lovers, there's a "scene," for instance, frat-types congregate with sorority girls, and so on. It's up to you to find out where those girls are for you.

The Road Ahead:
Which leads me to my next point, the best way to meet girls is to not try to meet them. Rather, relax and go try out some hobbies on the side. It's much much easier to meet women in places where they don't naturally have their defenses up. At bars, or at a conference where they are working and the ration is like 19 to 1, women aren't likely to be receptive to anybody, short of Mr. Pitt himself. If you were to go out and take some class or activity or something on the side, you'll not only get a break from the things you work on intently most of the time, you'll put yourself in situations where you can casually meet women. Here too, the rule of the day is to regard them with disinterest.

You may soon know some girls you'd like to date. I'd suggest you casually invite them to some neutral event for a date. Something you would both enjoy which would take the pressure off both of you. Here, the shared interest thing helps, but it may be better to ask her to something she might enjoy, but not yet know about. Then you can alway go for dinner later or something.

The great thing about not being stupid:
To get to where you want to be, you should basically just find and meet as many interesting women as possible. With each meeting, try to get to know them. Each time, you will screw up somehow, but with each meeting you'll also most definately learn something. This is the greatest thing about not being stupid. Any mistakes you make are temporary. Either you succeed in getting a date, or you learn about how to do better next time.

Along with this comes the fact that things aren't always going to work out with every girl, even if you're confident, interesting, and generally do the right thing. In these cases all you can really do is move on and look forward to the day you meet another interesting girl. Which, if you're putting yourself out there, shouldn't be so long.

For more, I highly recommend this site , which I think provides a pretty apt view of what's really going on in most relationships.

June 13, 2005 5:56 PM
Blogger Bill said...

Dude--

I'll totally crack out a nice shirt next year if I can get a cool movie star name.

b.bum
(nice story. nice product. i'll be watching what comes next carefully.)

June 13, 2005 8:00 PM
Anonymous Daniel J. Wilson said...

You might want to check out Alan Flusser's " Style and the Man: How and Where To Buy The Best Mens' Clothes ".

June 13, 2005 10:19 PM
Anonymous Darrell Moore said...

gee Wil, you're an ass... nice software, though.

June 13, 2005 10:19 PM
Blogger Wil Shipley said...

Thanks for the advice on shirts and love, all.

I should admit I'm not quite as vain or hopeless with women as I project in that story. It's a humor piece.

--

Darrell: I'm sorry you find me an ass. I don't try to be. Possibly something I said has a different meaning to you than I tried to give it.

I am glad you like my software, and that you distinguish between it and me.

June 14, 2005 1:33 AM
Anonymous Anonymous said...

Is that really your pimpmobile in the picture Wil? I recognise that badge. So will women -- no wonder you're single.
L oads O f T rouble, U sually S erious.

Thomas Pink? Yeah. In London, when the mergers and acquisitions people are working an all-nighter, they allegedly send out a motorcycle messenger to fetch a green curry, and a fresh shirt from Thomas Pink.

"London, on the other hand, has class and panache"? Hmmm. You could be right, but I never scraped off enough grime or soot to encounter either of those things.

June 15, 2005 2:01 AM
Anonymous Anonymous said...

Wil,

The lady on stage at the Apple Design Awards is (I believe), married, with kids. Just though you might want to know, in case you meet her again next year..

Oh, and in case this software thing doesn't work out, you might want to consider doing PJ O'Rourke's job. You have a talent for this.

-jcr

June 22, 2005 9:17 AM
Anonymous Reggin said...

Good Story. :thumsup:

June 25, 2005 8:06 AM
Anonymous reggin said...

And by :thumsup: I mean :thumbsup:

June 25, 2005 8:06 AM
Blogger accomplice said...

Admittedly I came to your blog only out of a desire to condemn you for your encouragement to other nerds who believe that their plight with women is inherently different than other men.
But instead, I find myself wanting to congratulate you on your award and for being among a handfull of americans who know the joys of Thomas Pink.
When I worked in London, Pink was my staple for gifting the men in my life.
Best of wishes.

June 26, 2005 12:58 PM
Anonymous Owlgarden said...

If you ever visit Massachusetts (like for MacWorld??) (as if) go to Nantucket and check out Pollacks. Bobby, like me, knows his cotton.
He always has great stuff from around the world
which you (and not me) can afford. London
might have nice shirts, but iTaly (sorry, I'm an Apple guy) truly blows away any other country
for shirts. Again, bring money. Here are some shirt rules:
1) A nice shirt has tight threads and strong buttons. Don't buy a shirt if the buttons only have a couple a stiches holding them in.
Look for extras on the tails. (a good thing!)

2) Generic fits do not mean BULGY. Even if you're steroidal a shirt should be slightly loose not skintight. Only get a shirt fitted if you've
known your tailor for a couple years. Off the rack is ok, but don't skimp on neck size.
Learn your size. Avoid polyester.

3) White to the face. If you need to make an impression, always wear a white shirt. I don't care what you think or what else you're wearing.
if you don't know what's appropriate then White to the face. (This advice came from an old NYorker article... it is correct)

4) Soft cotton-no button down collar, Stiffer cotton- buttons.This is the difference between a "Brooks Brothers" and a "Gap" Oxford. The Gap cotton is too loose for button downs, I have Brooks Brothers shirts I've owned for 20 years.
Of course, i don't wear ties except for a
formal occasion. Always wear button downs
with a tie.

5) If you're a poor student reading this- check out your local Vintage (not thrift) store for
vintage shirts in good condition. By good condition I mean not Faded! By Vintage I mean 50 years old- there is no shirt from the 70's that looks right today.
Learn to wash clothes correctly- your shirts will last WAY longer.

Thanks Wil for writing this article and the
the cool software -owlg

June 26, 2005 9:26 PM
Anonymous Anonymous said...

Will, if you ever come over to the UK visit Saville Row and pick up a very 'nice' shirt - Ted Baker's a bit chav in the UK these days.

All the best.

June 30, 2005 3:36 AM
Anonymous Bald guy from Laurie's entourage said...

Funny I do remember the shirts. They are nice shirts but Yea I'm more impresses with the car.

Laurie says hi.

July 04, 2005 10:11 AM
Anonymous Anonymous said...

In the USA you might be able to get away with button down collars with a tie, it won't fly in Europe (where all the cool kids are).

If you're ever in LA, look up RAMS in the valley. He'll custom fit you a shirt and ship it from Hong-Kong. You don't need a fancy name like Thomas Pink to look good in a pink shirt.

Andrew
UK

July 08, 2005 6:12 AM
Anonymous manuel said...

altho i only understand 50% of yer stuff,
it is such a delight to strole thru your writings...

am happy i found this blog :)
and weee! i also use a mac.
whatever, i dont even know what soft you do,
your blog is gift enough :)

August 17, 2005 7:37 AM
Blogger MinCat said...

thank you for that spectacularly brilliant piece. you dont know HOW close i was to grabbing my blue editor's pencil and stabbing myself through the eye~

September 03, 2005 12:37 AM
Anonymous Ramblero said...

Hmmmmmmm....... I kinda just fell into site this after having done a search for Pollacks (of the Nantucket Pollacks). (see earlier post by Owlsomething.

The Deb owes me a jacket, I having promised to buy her either a sax (she was an award winning saxophonist in her ute) or a keyboard for Valentine's Day whilst in Jackson Hole last year. (There's an excellent leather-goods place in Jackson Hole (underneath The Snake River Grill) but while they were very close...they weren't quite right.)

I've gotten terribly picky about clothes in my advanced years. In fact, I've gotten just terribly picky about everything...food...cars...movies...music...wine...you name it.

I've been looking for The Coat for...oh....maybe 15 years now.

In any event, I wandered by Pollacks (of the Nantucket Pollacks) a week ago Sat (in the midst of a deluge. We, with straight face, told the local people throughout NE we had come back to see The Rains (screw The Fall Colors), the underlying theme of what turned out to be the Trip from Hell (thank you JetBlu & Hertz) just as they were closing...and they wouldn't be open until Monday...and of course I went into a frenzy; we were leaving Monday on the 1:30 ferry for Hyannisport...but I digress.

So, at my urging, The Deb and I wander into Pollacks Monday morning after a late breakfast, and I must say, they do have very nice clothes...including The Coat...which The Deb, after fondling it for 30 seconds said "you must have this coat!" The Deb does not mince words when it comes to clothing, especially since she knows how picky I've become....and in spite of it's upsettingly high 4 figure price.

Of course, I reluctantly agreed and now they already have my upsettingly high 4 figure stack of lucre...and I don't have The Coat. It, purportedly, was shipped, insured, but who really knows? I'm convinced it was flown out by the same JetBlu that secreted away my luggage on the in-bound flight and, with great glee, flew it all up and down the East Coast for days while my blood pressure spiked...that or Gabriella has pocketed the money and is on her way back to Eastern Europe to set up shop on my dime. OK....more than a dime.

Anyway....Owl was right. Pollacks is a must....but leave with the goods in hand.

Oh...and congrats on whatever it was for doing whatever you do on Macs....or whatever. (I worked for Apple for eons...right arm...)

Ask me later about The Keyboard.

October 25, 2005 3:14 PM
Anonymous Nathan Henderson said...

A clotheshorse is a drying rack for clothes, but also refers to someone somewhat obsessed with clothing.

http://www.bartleby.com/61/90/C0419000.html

November 19, 2005 8:43 PM
Anonymous Jamie Thingbox said...

Have you seen http://www.englishcut.com/ ?

The blog of a Saville Row tailor that's getting mentioned a lot of late.

January 17, 2006 6:26 AM
Anonymous Anonymous said...

You really need to check out a store called Sean. They have locations in New York, San Fran, Santa Monica and Boston. No website yet, but well worth looking into. They carry very sharp french shirts from one designer. I buy all my casual clothes there and get a lot of compliments.

January 19, 2006 2:54 PM
Anonymous bjh said...

You mean the fact that she looked like Laurie Anderson didn't give you a clue? Maybe if she reminded you of Ellen DeGeneris?

April 25, 2006 11:39 AM
Blogger Wil Shipley said...

Laurie Anderson is gay?

April 25, 2006 1:56 PM
Anonymous Sharon said...

Wil Shipley: "Thanks for the advice on shirts and love, all.

I should admit I'm not quite as vain or hopeless with women as I project in that story. It's a humor piece."

I bet you're not... I have had more than one fantasy about you.

June 26, 2006 9:01 AM
Blogger Wil Shipley said...

Sharon: RU F3male?

July 19, 2006 3:16 PM
Anonymous Sharon said...

Yes! I am a female, are you surprised?

July 29, 2006 10:07 AM
Blogger Wil Shipley said...

Sharon: Well, I must admit some of my other would-be paramours are not, in the strictest sense.

July 29, 2006 10:24 AM
Anonymous Anonymous said...

Damn that was funny, Wil.

August 29, 2006 1:46 PM
Anonymous Anonymous said...

Where do you shop in Seattle?

December 06, 2006 9:03 PM
Anonymous Lakh said...

Next time you come over to London - take yourself shirt shopping. City boys love Paul Smith.
http://www.paulsmith.com

You can also see his fine work in LA, NY and everywhere in Japan.

For the finer cut - Dunhill is a sure bet too.

July 03, 2007 4:47 PM
Anonymous Brian said...

Random tidbit: In the 19th century and early 20th, pink was considered a boy's color, blue a girl's. The rationale being pink was lighter shade of red, and 'aggressive,' and blue was a more 'passive' color.

July 03, 2007 8:27 PM
Anonymous Graham said...

I bet you shop at Blackbird! Maybe that's too hipster-ish, but I've gotten some great clothes there on sale. I got an APC overcoat for $170 marked down from $400. Barneys isn't bad either... I don't really like Ian or Zebra Club. Where do you get fancy dress shirts around here though besides Nordstrom?

July 03, 2007 10:39 PM
Anonymous Anonymous said...

Thanks for the lovely story. If you're ever in Rome check out my favourite shirt maker.

http://www.danroma.com/

Nathanael

July 04, 2007 5:50 AM
Blogger kate said...

hey buddy, i have spent two hours reading your stories and looking through your site andyou are brilliant, ever thought about writing novels?? i strongly urge you to try. thanks for the giggles: )

July 12, 2007 3:52 PM
Blogger Lorenzo said...

Hey, look for Barba shirts from Naples. they're the best!

Trust me, I'm Italian.

Lorenzo
www.fnv.co.it

September 20, 2007 2:47 PM
Blogger Brett said...

George Clooney (aka Wil Shipley the Fashionista),

Although I check your blog from time to time (especially the Cocoa programming posts) I hadn't noticed, or paid much attention to this entry until a few moments ago. There's a good chance that I had glanced at it in the past but moved on after realizing that it was a "Really Long, Pointless Story about a Shirt". I apologize if it was the title that stopped me, but it hadn't occurred to me exactly what famous, voguish shirt this tale was about.

Today I scrolled down far enough through the entry to get a glimpse of the topic and recognized it at once. It is the rare attendee who will wear a striped pink designer button up at an event where the oldest, oversized, cola stained, WWDC/Apple/NeXT t-shirt is considered a status symbol. I was with you at Captain Eddie Rickenbacker's and remember you generously offering me a vodka tonic and that chair alongside the young German nannies. And I also remember wondering if you would get breakfast grease all over that shirt as I sat across from you at Denny's, at the early hours of the following morning, with notables such as Dean Cain, Fred Savage, and Robert Downey Jr.

Fond memories. A whale is not a fish.

Brad Pitt

October 31, 2007 11:36 AM
Anonymous John said...

They should make a film of this. Now, if only someone had some ideas about who to cast in each of the roles...

December 21, 2007 8:41 AM
Anonymous Anonymous said...

You should try an Anna Matuozzo shirt (advice from a Steve Winwood fan!)

July 25, 2008 3:07 AM

Post a Comment

stě už se Vám stalo, že jste přišli někde na chat, nebo dostali SMS a tam se objevili zdánlivě nesmyslné zkratky podobné těm, které můžete nalézt níže. Doufám, že Vám tento přehled usnadní život. I když netvrdím, že tyto akronymy, jak se jim říká, musíte znát všechny, ale alespoň zkratky typu 2U, BTW, TNX, IMHO byste znát měli.


zkratka

anglicky

česky

2U to you tobě
4U for you pro tebe
AAA against all risks navzdory všem rizikům
AFAIK as far as I know pokud vím
AFK away from keyboard mimo klávesnici (mimo kompl)
AKA also known as alias
ASAP as soon as posible jak jen to bude možné; co nejdříve
AWOL absence without leave odchod bez povolení
B4 before předtím; dříve
BAMF bad-ass mother fucker zasraný hajzl
BAS be a sportsman buď sportovec (chovej se čestně)
BFN bye for now zatím ahoj
BFU bloody fucking user běžný Franta uživatel
BQ beyond question nesporný
BRB be right back hned jsem zpátky
BTW by the way mimochodem
CITA caught in the act dopaden při činu
CFD call for discussion výzva k diskuzi
CFV call fot vote výzva k hlasování
CoB chairman of board předseda výboru
CoC chairman of council předseda rady
CUA commonly used acronym běžně užívaný akronym
CUL8R see you later uvidíme se později
DAYP do as you please dělej, co chceš
DLTM don't lie to me nelži mi
DNW don't worry žádné starosti
e. g. exempli grata např.
FAQ frequently asked question často kladené otázky
FCFS first come, first served kdo dřív příjde, ten dřív mele
FMPOV from my point of view z mého pohledu
FOAF friend of a friend přítel přítele
FUD fear, uncertainty and doubt strach, nejistota a pochyby
FWIW for what it's worth jakou to má cenu?
FYA for your amusement pro tvé pobavení
FYI for your information pro tvou informaci
GD&R grinning, ducking & running usmívat se, přikrčit se a zdrhnout
GOMY get out of my way jdi mi z cesty
GOWI go on with it pokračuj v tom dále
HHOK ha, ha, only kidding ha, ha, jenom kecám
HTH hope this helps doufám, že to pomůže; hodně štěstí
HWMBO he, who must be obeyed ten, kterého je nutno poslechnout
H!WYM hey! watch your mouth bacha, co říkáš!
IAE in any event v každém případě
i. e. id est tj.
IMCO in my considered opinion podle mého uváženého názoru
IMHO in my humble opinion podle mého skromného názoru
IMNSHO in my not so humble opinion podle mého ne zas tak skromného názoru
IMO in my opinion podle mého názoru
IOW in other words jinak řečeno
JAM just a minute moment
KMP keep me posted průběžně mě informuj
KPS keep smiling vždy s úsměvem
KTP keep this private nech si to pro sebe
LOL lots of laughing loud mnoho smějících se hlasů
L8R later později
MHOTY my hat's off to you klobouk dolů; smekám před tebou
MMNT moment moment
MOF matter of factly ve skutečnosti; vlastně
MTW mum's the word ani muk
NFW no fucking way žádná možná cesta
NM never mind nic se nestalo; to je v pořádku
NRN no reply necessary odpovědi není třeba
OBTW oh, by the way ach, mimochodem
OIC oh, I see aha
OOTB out of the box zbrusu nový
OTOH on the other hand na druhou stranu
OTR off the record mimo záznam (=neoficiálně)
OTTH on the third hand na třetí stranu
O-O over and out přepínám a končím
PASII put a sock in it drž hubu; sklapni
PLS (please) prosím
PMFJI pardon me for jumping in promiňte, že vám skáču do řeči
QD quiet down ztichni; zmlkni
RFD request for discussion žádost o diskuzi
ROTFL roll on the floor laughing smíchy se válím po zemi
RSN real soon now doopravdy brzo (ironicky)
RTFM read the fucked manual přečti si ten ... manuál
RUOK? Are you OK? Jsi v pořádku?
SITD still in the dark stále ve tmě
SO so other... a dál... ?
SOY shame on you styď se
SWAK sealed with a kiss spečetěno polibkem
TANSTAAFL there ain't no such thing as a free lunch neexistuje taková věc jako oběd zdarma
TC take care opatruj se
TIA thanks in advance děkuji předem
TIC tongue in cheek z očí do očí nebo řečeno drze
TNX (THX) thanks díky
TTFN ta, ta for now zatím pá, pá
TTYL talk to you later promluvíme si později
TYVM thank you very much velice vám děkuji
U2 you too ty také
WRT with respect to s ohledem na
XMAS Christmas Vánoce


Odpovědět Upravit Odstranit Sdílet na Facebooku Nahlásit nevhodný obsah
Frozen

#1955 z webu"http://frozen-planet.mysteria.cz/pages/texty/lenny.php
2012-12-11 22:18

ROMAN ´archi´ POTSCH

NĚKDO NADĚLIL MÁLO (original Růže pro Lenny)



Vívojová sprava: 1-5 březen

Doktor Strauss říká abich psal co myslím a každou věc co se stane odteďka. Nevím proč ale říká že je to duležitý tak že budou vidět jestli mně mužou užít. Snad mužou. Slečna Kinianová říká že san mě udělaj chitrý. Menuju se Andre Gordon. Sem 27 let starý a před 2 tejdny sem mněl narozeniny. Nemám co psát tak toho teď nechám.


vívojová sprava 2-6 březen

Dnes sem dělal skoušku. Myslím že sem propad a myslím že mně asi neužijou. Dělo se to že byl v pokoji hezkí mladík a mněl nějakí bílí karty srozmazaným inkoustem nanich. Řeknul Archi co vidíš na týdle kartě. Moc sem se bál i když sem měl zaječí tlapku v kapse poněvadž dyž sem byl malej dycky sem prpad ve všech skouškách ve škole a rozlil ingoust. Řek sem mu že vidím ingoustovou skvrnu. Von řek ano a mně bylo dobře. Myslelsem že to bylo šecko ale dyž sem chtěl jít von mě zastavyl a řek Archi sedni si eště sme neskončily. Pak si to dobře nepmatuju ale von chtěl abich řek že tam sou vobrázky a že vostatní lidi viděli vobrázky. Já sem ale ždáný vobrázky neviděl Vopravdu sem to skusil. Já si držel kartu u vočí a pak vod vočí. Pak sem řek kdybych mněl brejle já bich viděl líp já vobvykle nosím brejle jen do kina nebo u televize al ejá řek že sou na chodbě. Já sem je dostal. Pak sem řek podvám se eště na tu kartu a sadím se že to najdu. Moc sem to skoušel ale pořád sem nemoh najít ty vobrázky viděl sem jenom ingoust. Řek sem mu možná že potřebuju noví brejle. Von napsal něco na papir a já se bál žesem propad. Tak mu povýdám že je to moc heská ingoustová skvrna s malejma tečkama kolem vokraje. Von zase vipadal moc smutnej tak to nebylo vono. Řek sem prosim nechte mi to skusit eště. Já to za pár mynut poznám někdy nejsem tak rychlej. Já taky pomalejc čtu ve třídě slečny Kinianový pro poamlí dospělí ale já e vopravdu snažím. Tak to skusil s jinou kartou na který bili rosmazaný 2 druhy ingoustu čevrenej a modrej. Von byl moc hodnej a mluvil pomalu jako slečna Kinianová a visvjetlit mně že to byl grošák. Řek lidi vidí věci v ingoustu. Já řek ukaž mi kde. Von řek misli. Řek sem mu že mislim na ingoustovou skvrnu al eto taki nebilo dobře. Von povýdá co ti to připomíná. Představuj si něco. Já sem zavřel voči na dlouhou dobu abich si představoval. Řek sem mu že sem si předtavil plnicí péro s ingoustem rozlitým po velkým ubruse. Von se zvedl a odešel. Ne mislim že sem udělal toho grošáka.


Vívojová sprava 3-7 březen

Doktor Strass a doktor Nemur říkají že to nevadí ty ingoustoví skrvny. Já sem jim řek že sem nerozlil ingoust na ty karty a že sem nic neviděl v ingoustu. Voni řekli snad že mně stejně užijou. Já sem řek že slečna Kinianová mně nikdy tak neskouší jen psaní a čtení. Voni řekli že slečna Kinianová řekla že sem její nejlepčí ýak ve večerní škole pro dospělí protože já se nejvíc sanžím a vopravdu se chci učit. Pak řekli jak sám Archi začal chodit do večerní školy jak si to našel. Já řek že sem se ptal lidí a někdo mě řek kde se můžu učit číst a psát. Voni řekli proč si chtěl. Já sem řek poňvadž celej život sem chtěl bejt chitrej a né hloupej. Ale to je moc těšké bejt chitrej. Voni řekli víš to bude chvíli tvrat já řek ano. Slečna Kinianová to taky řekla. Pak sem udělal čště bláznivější skouški. Ta hodná paní co mi je dala mi řekla méno a já se zeptal jak se to píše abich to moh napsat do svý správy vívojoví. Tematický aperecpční test. Ja neznam ty první 2 slova al evím co znamena test. To je jako skouška. Mustíe to udělate nebo dostanete špatný známki. Tahle skouška vipadala lechká poňvádž sem viděl obrázky. Jenže vona nechtěla abich řek co vidím v ingousta vona řekla to je jedno. Von ařekla vimisli si povídky vo lidích na vobrázkách. Já sem jí řek jak můžu viprávět vo lidích na vobrázkách když je neznám. Já sem řek co bich si vymejšlel lži. Já už nikdy nelžu mně na to dycky přídou. Vona řekla tadle skouška a ta druhá ten grošák to je pro poznání vosobnosti Archi. To sem se nasmál. Povídám jak můžete poznat tu vjec s ingoustovejch skvrn a fotek. Vona se rozlobila dala ty vobrázky prič. Mně to nevadí. Bilo to hlupí. Mislím že sem tu skoušku taki neudělal. Pak nějakí lid v bílejch kabátech mně vazli do jiný části nemocnice a dali mě zahrát hru. To bilo jako závod s miší a kočkou. Voni jí říkali Lenny. Lenny bila v krabici. Bilo tam moc koutů a zatáček a moc takovejch zdi a voni mně dali tušku a papír s namlovanejma čárama a moc krabicema. Na jedný straně bilo napsáno start a na druhým bilo napsáno cíl. Voni řekli že to je bludiště a že Lenny a já máme projít stejným bludišžštěm. Já sem neviděl jak můžete míst stejný bludiště dyž Lenny má krabici a já papír ale neřek sem nic. Taki nebyl čas protože závod začal. Jeden muž mněl hodinky a snažil se to skovat abich to neviděl tak se skoušel se nedívat a to mně snervóznilo. Ale ta skouška bila nejzlejší než všechny vostatní protože sme to dělali 10 x s různými bludištěmi a Lenny dycky vyhrála. Nevěděl sem že kočky dyž chytaj miší sou tak chytrí. Možná proto že je to bílá kočka. Možná všecki bílý kočky sou chitrý než jiný kočki.


Vívojová správa 4 - 8 březen

Voni mně užijou. Já sem tak rosčílenej že můžu taktak psát. Doktor Nemur a doktor Strauss se vo tom prvně hádali. Doktor Nemur bil v kanceláři dyž mně doktor Strauus přived. Doktor Nemur mně nechtěl užít ale doktor Strauss řek že slečna Kinianová mně doporučila jako nejlepčí ze všeckejch co učí. Já mám rád Slečnu Kinianonovou protože vona je moc chitrí učitel. A vona řekla Archi dostaneš možnost. Dyž posloužíš tomudle pokusu možná budeš chitrí. Voni nevědí jestli to bude napořád ale možnost je. Proto sem řek jó i když sem se bál protože to je voperace. Ovna řekla neboje se Archi ty si udělal tak moc s tak málo že si zasloužíš ze všeckejch nejvíc. Tak sem dostal hroznej strach dyž doktor Nemur a doktor Strauss se vo to hádali. Doktor Strauss řek že já mám něco co je moc dobrý. Von řek že mám dobrou motor-vaci. Já sem nikdy nevěděl že to mám. Já sem hrozně pišnej dyž von řek že ne každej s IQ 68 to má. Tu věc. Já nevím co toje nebo kde sem to dostal ale von řek že Lenny to má taki. Motor-vace Lenny je miška co daj do krabice. Ale to nemůže bejte protože já sem tendle tejden žádnou miš nejed. Pak von říkal doktoru Nemurovi něco co sem nerozumněl. Tak co mluvili já sem si napsal některý slova. Von řek doktoru Nemurovi já vim že Archi není to co si měl na misli. Jako první s tvího novího druhu intelekt - nechit sem to slovo človjeka. Ale jvetčina lidí jeho nízkí ment - sou nekooper - avoni sou obvikle apat--. Von má dobrou povahu von se zajímá a je dichtivej pomoct. Doktor Nemur řek pamatuj že von bude první ldiská bitost co bude mít intelig-změněnou pomocí chirurg---. Strauss řek právě. Podivej jak von se dobře naučil číst a psát na jeho nízkej mentelní věk to je právě tak vobrovski víkon jako dyž se naučíme enštejnevu tériji---vity. To ukazuje intenz- - motor - vaci. To je nesrovnatelnej víkon. Já říkam užijeme Archicho. Já sem nechit všekcy slova a voni mluivli moc richle ale se mi zdálo že doktor Strauss je na mí straně a že ten druhej ne. Pak doktor nemur kejvnul a řek no dobře možná máš pravdu. Užijem Archiho. Dyž to von řek já sem měl takovou radost že sem viskočil a potřás mu rukou že je ke mně tak hodnej. Já sem řek děukuju doktore nebudtet litovat že ste mě dal možnost. A já to mislím jak sem to řek. Po tý voperaci budu skoušet chitřet. Já to budu skoušet strašně moc.


Vívojova sprava 5 - 10 březen

Já mám strach. Mo lidí co tu pracuje a sestri a lidi co mně dávali skoušky mně přinelsi bonbóny a přáli my šťestí. Sna mám štstí Já mám svou zajči tlapku a desetnik a podkovu. Jenže sem viděl černou kočku dyž sem šel do nemocnice. Doktor Strauss říká nebuť pověrčivej Archi todlenc je věda. Ale stejně mam sebou zajčí tlapku. Ptal sem se doktora Strausse esli porazim Lenny v závodě po voperaci a von řek možná. Esli voperace pude dobře já ty kočce ukážu že můžu bejt zrovna chytrej jako vona. Možná eště chitřejší. Pak budu moct číst a psát slova dobře a vědě moc věcí a bejt jako jiný lidi. Já chi bjet chitrej jako jiní lidi. Esli to pude dobře tak voni udělaj chitrího každího na celým světě. Dnes ráno mně nedali nic najíst. Já nevím co má jezení společnýho s chitrostí. Já mam velkí hlad ale doktor Nemur mě vzal všecky bombony. Tendle doktor Nemur je ale mlsnej. Doktor Strauss říká že to dostanu spátky po voperaci. Nesmite jíst před voperací...


Vývojová zpráva 6.-15. března

Voperace nebolela. On to udělal zatímco sem spal. Sundalimně dnes vobvazi s vočí a s hlavy tak můžu napsat vývojovou zprávu. Doktor Nemur se podíval na ty co sem psal a řek že píšu vývojová zpráva špatně a řek mně jak to psát dobře. Musim to skusit a pamatovat. Já mam moc špatnou pověst na psaní. Doktor Strauss říká že je to dobře psát šecko co se mně stane ale říká že mam víc psát co citim a mislím. Když em mu řek ja nevim jak mislet von řek skus to. Celej čas co sem něl vobvazi na vočích sem skoušel mislet. Možná že když se ho zeptám von my řekne jak mám mislet teť co se mám stát chitřejší. Vo čem chitri lidi mislej. Hezki věci asi. Já chci abich znal už ňáký hezký věci.


Vývojová zpráva 7.-19.3

Nic se neděje. Dělal sem moc skoušek a různejch druhu závodů s Lenny. Já tu kočku nenávidím. Vona mně dycky porazí. Doktor Strauss říká že s tou kočkou musím vihrát a někdy iká že to musím znova skoušet. Ty inkoustoví skvrny sou hloupí. A ty vobrázky sou taki hloupí. Já rád maluju obrázky lidí ale nebudu si vymejšlet lži. Boli mně hlava jak skouším mislet tak moc. Já mislel že doktor Strauss je můj přítel ale on mně nepomáhá. On mně neřekne vo čem mislet nebo kdy budu chitrý. Slečna Kinianová mně nepřišla navštívit. Myslim že psaní vývojových zpráv je taky hloupí.


Vývojová zpráva 8.-23.3

Jdu zpátky do továrny. Oni říkají že je to lepčí abych šel pracovat ale nemůžu říct nikomu co to bilo za voperaci a musím chodit do nemocnice každej večer na hodinu. Oni mně budou platit peníze každej měsíc za to že se učím bejt chitrý. Sem rád že du zpátky pracovat protože se ně stejská po mi práci a přátelech a po legraci co tam máme. Doktor Strauss říká že mám pořád psát dál ale nemusim každej den jen když na něco mislím nebo když se stane něco zvláštního. On říká nestrácej odvahu protože to trvdá dlouho a de to pomalu. On říká že to trvalo dlouho i s Lenny, než se stala 3x chytřejší. Proto mně Lenny dycky porazí protože vona měla taky voperaci. To mně potěšilo. Asi bych to bludižště dělal rychlejší než vobyčejná kočka. Možná jednou porazím Lenny. Čoveče to by bilo něco. A Lenny zatím vypadá že zůstane chitrá pořád.


25. březen

Nemusím už psát vždycky Vývojová zpráva nahoru jen jednou tejdně když to dávám doktorovi Nemurovi. Musím psát jen datum (to šetří čas) Dneska jsme měli moc legrace v továrně Joe Karp řek hej co si to měl za voperaci Archine co ti udělali. Archi dali ti novej mozek. Chtěl jsem mu to říct ale vzpomněl jsem si doktor Strauss řek ne. Pak Frank Reilly řek cos dělal Archi zapomeň na to a vodevři dveře. Oni jsou mí vopravodoví přátelé a mají mě rádi. Vobčas někdo řekne hej podivejte se na Franka nebo na Joea von si si vopravdu vystřelil s Archiho. Já nevím proč to říkaj ale vždycky se smějou. Dnes ráno Amos Borg je předák u Doneganů užil mi méno když křičel na poslíčka Ernieho. Ernie stratil balík. On řek sakra Ernie chceš bejt jako Archi Gordon. Nerozuměl sem proč to řek. Já sem nikdy žádnej balík nestratil.


28. březen

Doktor Strauus přišel dnes večír za mnou do pokoje a ptal se proč sem nepřišel jak sem měl. Řek sem mu že už nechci závodit s Lenny. On řek že teda na nějakej čas nemusim ale že jsem měl přijít. Měl pro mě dárek jenže to nebyl dárek ale jen něco na pučení. Mislel jsem že je to nějaká malá televize ale nebyla. On řek že to mám zapnout když du spát. Řek sem děláte si legraci co bych to zapínal když du spát. Esli někdo slyšel vo takoví věci. Ale on řek esli chci být chitrý tak musim dělat co řek. Řek sem mu že si nemislim že se stávam chytřejčí ale o mě dal ruku na rameno a řek Archi ty vo tom nevíš ale ty se lepčíš každým dnem. Nějakej čas si toho nevšimneš. Milsim že chtěl bejt jen na mě hodnej protože já nevypdám vo nic chytřejc. Skoro bych zapomněl. Ptal sem se ho kdyb budu moci jít zptáky do třídy slečny Kinianový. On řek že už tam nepudu. On řek že brzo slečna Kinianová přijde do nemocnice a bude mě učit zvlášť. Mrzelo mě že se na mě nepřišla podívat do nemocnice když jsem měl tu voperaci ale mám ji rád tak možná budeme zase dobrejma přátelama.


29. března

Ta cvoklá televize mě nenechala celou noc spát. Jak můžu spát když mě něco celou noc piští do uch. A ty praštěný obrázky. Já nevím co to říká když jsem vzhůru tak jak to můžu vědět když spím. Doktor Strauss říká že je to dobrý. On říká že můj mozek se učí když spím a že mě to pomůže až mě zase slečna Kinianová začne učit v nemocnici. Jen jsem se dozvěděl že to není nemocnice ale laboratoř. Myslím že je to celí bláznivý. Jestli můžete schytračit když spíte tak proč lidi choděj do školy. Nemyslim že se to podaří. Dřív jsem se porád díval na večerní a noční programi v televizi a nikdy mě to neudělalo chytřejčí. Možná že musíte spát když se na to díváte.


Vývojová zpráva 9. - 3. dubna

Dr. Strauss mně ukázal jak pouštět televizi tiše takže teď můžu spát. Vůbec nic neslyším. A pořád nerozumím tomu co říká. Zkoušel jsem si to pustit ráno abych viděl co sem se v noci naučil ale nerozumněl jsem. Slečna Kinianová říká možná že je to cizí řeč nebo co. Ono to mluví tak rychle rychlejc než slečna Goldová co je učitelka 6 třídy a pamatuju se že ona mluví tak rychle že jsem jí nerozumněl. Řek jsem doktoru Straussovi to je nanic být chytrý když spím. Chci být chytrý když jsem vzhůru. On řek že to je stejný a že mám dva druhi vnímání. Podvědomý a vědomý. A jeden neřekne druhými co dělá. Ani si spolu nepovídaj. To proto mám sny. A čoveče já mívám blázniví sny. Uf. Vod tý první noci s televizí. Vod těch nočních představeních. Zapomněl jsem se zeptat jestli má každej dvě vnímání nebo jen já. (Teď jsem se podíval na to slovo do slovníku. To slovo je podvědomí. subst.) Ono je tam toho víc ale já stejně nevím co to znamená. To není moc dobrej slovnik pro hloupí lidi jako jsem já. Bolí mě hlava z mejdanu. Mí přátelé z továrny Joe Karp a Frank Reilly mě pozvali abych se snimi šel napít do Mugsbyho hospody. Já nepiju rád ale oni řekli že tam bude fůra legrace. Bylo to dobrý. Joe Karp řek že bych měl holkám ukázat jak uklízim záchody v továrně a přines mně hadr. Tak jsem ukázal a všickni se smáli když jsem řek že pan Donegan řek že jsem nejlepčí uklizeč co kdy měl protože to dělám dobře a vždycky přídu a nikdy nezaspim. Řek jsem slečna Kinianová vždycky říká Archi buď hrdej na svou práci protože to děláš dobře. Všickni se smáli a měli sme se dobře a oni mně kupovali fůru pití a Joe řek Archi je dělo když se napálí. Nevím co to znamená ale všcikni mě maj rádi a máme legraci. Nemůžu se dočkat abych byl chytrý jako mí nejlepčí přátele Joe Karp a Frank Reilly. Nepmatuju se jak ten mejdan skončil ale myslim že jsem šel koupit noviny a kafe pro Joea a Franka a když jsem se vrátil už tam nebyli. Hledal jsem je dlouho. Pak už se nepamatuju ale myslim že mě bylo špatně. Hodnej polda mě přived domu. Aspoń to říká moje domácí paní Flynnová. Ale bolí mě hlava a mám na ni velkou bouli a ta je celá černá a modrá. Mislim že jsem asi spad ale Joe Kapr řek že to byl ten polda oni prej mlátěj vožralí. Já si to nemyslim. Slečna Kinianová říká že polodové jsou aby pomáhali lidem. Ale mě moc bolí hlava a je mi úplně špatně. Myslim že už vůbec nebudu pít.


6. dubna

Porazil jsem Lenny! Vůbe jsem to nevěděl až mně to řek asistent Burt. Po druhý jsem zasejc prohrál protože jsem byl tak rozrušenej že jsem spad ze židle. Ale pak jsem jí porazil. Asi se stávám chytřejší když porazim tak chytrou kočku jako Lenny. Ale vůbec se chytřejčí necitím. Chtěl jsem závodit s Lenny ale Burt řek že to stačí. Nechali mně ji chvilku podržet. Není tak zlá. Je celá měkká a jak kulička peří. Mrká a když otevře oči jsou černý a růžový. Řek jsem můžu jí nakrmit protože mně bylo líto že jsem jí porazil a chci být na ní hodnej a skamarádit se s ní. Burt řek že Lennz je moc zvláštní kočička s voperací jako mám já a je první zvíře co zůstalo tak dlouho na živu. Řek že Lennz je tak chytrá protože každej den musí udělat zkoušku když jde jíst. To je jak zámek na dveře co se mění vždyckcy když Lennz jde jíst tak se musí naučit něco novýho aby dostala jídlo. Byl jsem celej smutnej protože kdyby se to nemohla naučit měla by hlad. Mylsím že to není správný muset napřed udělat zkoušku aby dostala jíst. Jak by se líbilo doktoru Nemurovi kdyby vždycky když má hlad musel udělat zkoušku. Myslim že se s Lenny spřátelíme.


9. dubna

Dnes večer po práci byla slečna Kinianová v laboratoři. Vypadala že je ráda že mě vidí ale že má starost. Řek jsem jí nebojte se slečno Kinianová eště nejsem chytrý a ona se smála. Řekla věřila jsem ti Archi protože si se tak moc snažil číst a psát líp než ostatní. Čteme moc těžkou knihu. Nikdy jsem tak těžkou knihu nečet. Menuje se Robinson Crusoe. Je o člověku který se dostane na vopuštěnej vostrov. Je chytrý a umí dělat moc věcí a tak má dům jídlo a dobře plave. Ale myslim že tam na vostrově musí být eště někdo protože je tam jeho obrázek s legračním deštníkem jak se dívá na stopi. Doufám že bude mít přátele a nebude sám.


10. dubna

Slečna Kininanová mě učí psát líp. Říká podívej se na to slovo a zavři oči a říkej to pořád a pořád až si to zapamatuješ. Mám moc starostí s psaním i a y protože říkám vipadat a píšu vypadat a říkám chitrí ale píšu chytrý. Tak jsem to psal špatně než jsem začal být chytřejčí. Jsem z toho popletenej ale slečna Kinianová říká to se podá.


14. dubna

Dočet jsem Robinsona Crusoe. Chci se dovědět víc co se s nim stalo ale slečna Kinianová říká že je to všecko. Proč


15. dubna

Slečna Kinianová říká že se učím rychle. Čtla některé vývojové zprávy a divně se na mě podívala. Říká že jsem dobrej člověk a že jim všem ukážu. Ptal jsem se proč. Řekla to nic ale nevadilo by mně kdybych vinašel že každej není tak hodnej jak si myslím. Řekla na to jak ti bůch dal málo pro tebe udělal víc než pro moc jinejch chytrých lidí. Řek jsem že všichni moji přátelé jsou chytrý ale taky dobrý lidi. Maj mě rádi a nikdy neudělali nic špatnýho. Pak se jí dostalo něco do oka a musela běžet do umívárny.


16. dubna

Dnes, jsem se učil, čárku, tohle je čárka (,) tečka s vocasem, slečna Kinianová, říká že je to důležitý, protože je ntuný, pro psaní, dobře, řekla že někdo, by mohl přijít, o moc peněz, když čárka, není, na správným místě, já žádný peníze, nemám a nevím, jak čárka, zabrání, abyste, o ně nepřišli. Ale ona říká, všichni, píšou čárky, tak já, budu taky,


17. dubna

Užíval jsem čárku špatně. Říká se interpunkce. Slečna Kinianová mně řekla abych si hledal složitý slova ve slovníku a učil se je psát. Řek jsem to je jedno hlavně když umím číst. Ona řekla to je část vzdělání tak teď si vždycky najdu složitý slova. Psaní tvrá takhle dlouho ale myslím, že si to budu pamatovat. Stačí se podivat jednou. Tak jsem si také našel slovo interpunkce. (takhle je to ve slovníku). Slečna Kinianová říká, že tečka je taky interpunkce a ještě jiný znamení. Řek jsem jí, že jsem myslel, že všechny tečky maj vocas ale řekla že ne. Musíš je střídat, ukázala mně? jak" je mám střídat a (tak teď; můžu střídat všechny" druhy interpunkce, v pravopise? Má, to moc! pravidel? a musím? se je všechny naučit. Jedna věc? se mně líbí na, Milá slečno Kinianová : (takhle se začíná! dopis jestli budu, nějákej psát?), že mně vždycky všechno visvětlí" když - se na něco ptám. Ona je génijus. Chtěl bych! být tak chytrý jako je ona; (interpunkce, je: prima!)


18. dubna

Jsem to ale popleta! Vůbec jsem to nepochopil. Včera večer jsem četl gramatiku a celý jsem to pochopil. Pak jsem taky uviděl co se mně slečna Kinianová snažila vysvětlit. V noci jsem se probudil a celá věc mi byla jasná. Slečna Kininanová mi řekla, že ta televize mi pomohla. Řekla, že jsem dosáhl úroveň. To je jako vrchol kopce. Když jsem pochopil interpunkci, přečetl jsem si všechny starý vývojový zprávy od začátku. Člověče, já měl bláznivej pravopis a interpunkci! Řekl sjem slečně Kinianové, že bych měl všechny ty chyby opravit, ale ona řekla: "Ne, Archi, doktor Nemur je chce právě takový. Proto ti je nechal ofotografovat, abys viděl ten pokrok. Učíš se rychle, Archi." Bylo mě moc dobře. Po hodině jsem si hrál s Lenny. Už spolu nezávodíme.


20. dubna

Není mi moc dobře Nejsem nemocný, ale uvnitř se cítím prázdný jako provrtaný a spálený zároveň. Nechtěl jsem o tom psát ale myslím, že musím, protože je to důležité. Dnes jsem poprvé nešel do práce. Včera večer mě pozvali Joe Karp a Frank Reilly na večírek. Bylo tam moc děvčat a několik mužů z továrny. Vzpomněl jsem si jak mi bylo minule špatně a tak jsem řekl Jeomu, že nechci nic pít. Přnesl mi coca-colu. Chutnalo to divně, ale myslel jsem, že to byla pachuť v mé puse. Ze začátku tam byla legrace. Pak Joe řekl, že bych měl tancovat s Ellen, že mě bude učit stepovat. Několikrát jsem upadl, ale nemohl jsem pochopit proč, když mimo mě a Ellen nikdo netancoval. A pořád jsem klopýtal o něčí nohu. Pak, když jsem vstal, uviděl jsem, jak se Joe dívá, a měl jsem divný poict v žaludku. "S ním je legrace," řeklo jedno z děvčat. Všichni se smáli. Frank řekl:"Tak jsem se nenasmál od té doby, co jsme ho tenkrát u Mugsbyho poslali pro noviny a zdhrli." "Podívejte se, jak je celej rudej." "On se červená. Archi se červená." "Hej, Elleno, co jsi udělala Archimu? Nikdy jsem ho takhle neviděl." Nevěděl jsem, co dělat a kam se dívat. Všcihni se na mě koukali a smáli se a já se cítil jako nahý. Chtěl jsem se někam schovat. Utekl jsem ven. Pak jsem šel domů. To je zvláštní, že mě nikdy před tím nenapadlo, že si mě Joe a Fank a ti ostatní brali s sebou jenom proto, aby si ze mě dělali legraci. Teď už vím, co to znamená, když někdo řekne "vystřelil si z Archi Gordona". Stydím se.


Vývojová zpráva 11. - 12. dubna

Ještě jsem nešel do práce. Řekl jsem paní Flynnové, aby zavolal panu Doneganovi, že jsem nemocný. Paní Flynnová se na mě divně dívá, jako by se mne bála. Myslím, že je dobře vědět, jak se mi všichni smějou. Moc jsem o tom přemýšlel To je proto, že jsem tak hloupý a ani o tom nevím, když něco hloupého udělám. Lidé si myslí, že je to legrační, když hloupý člověk neumí věci jako oni. Teď už vím, že se každý den stávám chytřejším. Znám interpunkci a píšu téměř bez chyb. Rád si hledám těžká slova ve slovníku a zkouším si je zapamatovat. Taky hodně čtu a slečna Kinanianová říká, že čtu rychle. Někdy se dokonce tomu co čtu, rozumím a pamatuji si to. Někdy zavřu oči a myslím na nějakou stránku a vidím ji před sebou jako ve skutečnosti. Slečna Kinianová řekla, že bych se měl vedle dějepisu, zeměpisu a aritmetiky začít učit nějaké cizí řeči. Doktor Strauss mi dal další pásky na přehrávání, když spím. Pořád nerozumím jak to vědomí a podvědomí pracuje, ale doktor Strauss říká, abych se s tím ještě netrápil. Musel jsem mu slíbit, že až se příští týden začnu učit univerzitní předměty, nebudu číst žádné knihy o psychologii, dokud mi to on sám osobně nepovolí. Dnes je mi trochu líp, ale pořád se ještě zlobím, že celou dobu se mi lidé posmívali, protože jsem nebyl tak chytrý jako oni. Až tenhle pokus skončí a já budu mít 3 x větší IQ, než jsem měl na začátku, pak snad budu jako ostatní lidé a oni mě budou mít rádi. Nevím jistě, co to IQ je. Doktor Nemur řekl, že j to něco, podle čeho se určuje, jak jste inteligentní. Jako váhy v krámě. Doktor Strauss se s ním však hrozně pohádal a říkal že IQ vůbec inteligenci neměří. Řekl, že IQ pouze ukazuje, jak velkou inteligenci byste mohl mít. Zrovna tak jako čísla na mírce. A tu mírku je podle doktora Strausse třeba naplnit. Pak jsem se na to zeptal Burta, který mi dává testy a pracuje s Lenny. Burt řekl, že se oba doktoři mýlí (ale musel jsem slíbit, že to nikomu neřeknu.) Burt trvdí, že IQ se měří podle mnoha různých věcí, včetně toho, čemu jste již naučili a že to stejně není k ničemu. Tak pořád ještě nevím co to je IQ, kromě toho, že to moje bude brzy přes 200. Nic jsem neřekl, ale nechápu, že když oni nevědí, co to je, nebo kde to je, jak je možné, že mohou vědět, kolik toho máte. Doktor Nemur řekl, že zítra budu dělat Rorschachův test. Co to může být?


22. dubna

Už vím, co to je Rorschach. Dělal jsem ho už před operací - je to ten test s inkoustovými skvrnami na kartách. Člověk, který mi ho tenkrát dával, byl dnes ten samý. Těch inkoustových skvrn jsem se bál. Věděl jsem, že na mě bude chtít, abych našel obrázky, a já to nesvedu. Přemýšlel jsem, jak bych se jenom mohl dovědět, které obrázky tam byly schované. Ale možná, že tam vůbec žádné obrázky nebyly. Možná že to byla jenom léčka, kterou ten člověk použil, aby poznal, jestli jsem natolik hloupý, že budu někde hledat to, co tam není. Už jenom to přemýšlení o tom mě popudilo proti němu. "No tak, Archi," řekl. " Tyhle karty jsi už viděl. Vzpomínáš si?" "Samožrejmě že ano." Jak jsem to řekl, hned poznal, že se zlobím, a vypadal překvapeně. "Ano, samožřejmě, tak se teď podívej na tuhle. Co by to mohlo být? Co na té kartě vidíš? Lidé v těchto skvrnách vidí nejrozličnější věci. Řekni co ti to připomíná." Byl jsem šokován. Něco takového jsem vůbec nečekal. "Říkáte, že v těch kartách nejsou schované žádné obrázky? Zamračil se a sundal si brýle. "Cože?" "Obrázky. Schované ve skvrnách minule jste mi řekl, že je vidí každý, a chtěl jste, abych je našel taky." Vysvětlil, že tenkrát užil téměř přesně takových slov jako dnes. Nevěřil jsem mu, a pořád mám podezření, že mne tenkrát úmyslně popletl. Jinak si to neumím vysvětlit, ledaže bych byl tak slobomyslný. Probrali jsem ty karty pomalu. Jedna vypadala jako pár netopýrů, kteří něco táhnou. Druhá vypadala jako dva muži šermující meči. Přestavoval jsem si všechno možné. Asi jsem se nechal unést. Ale jemu jsem už nevěřil a pro jistotu jsem se podíval na zadní stranu každé karty, jestli tam náhodou není přece jen něco schovaného. Když si do bloku dělal poznámky, náhledl jsem mu přes ramenoa snažil jsem se je přečíst. Bylo to celé v kódu, který vypadal asi takhle: WF + AddF - Ad orig. WF - A SF + obj. Ten test mi pořád nedával smysl. Mám dojem, že každý by si mohl vymýšlet věci, které nevidí. Jak mohl vědět, že si z něj nedělám legraci? Mohl jsem přece vyprávět o věcech, které si skutečně nepředstavuji. Možná tomu budu rozumět, až mě doktor Strauss nechá studovat psychologii.


25. dubna

Vypočítal jsem nový způsob seřazení pracovních linek v továrně. Pan Donegan říká, že mu to při zvýšené produkci uspoří nejméně deset tisíc dolarů. Dostal jsem od něj dvacet pět dolarů jako prémii. Chtěl jsem pozvat Joeho Karpa a Franka Reillyho na oslavu na oběd, ale Joe se vymluvil, že musí nakoupit něco pro svou ženu, a Frank řekl, že se musí sejít s bratrancem. Hádám, že jim to chvíli potrvá, než si zvyknou na změnu, která se se mnou stala. Zdá se, že se mě všichni trochu obávají. Když jsem šel kolem Amose Borga a poklepal mu na rameno, lekl se, až vyskočil. Lidé si se mnou moc nepovídají a také nežertují jako dříve. Cítím se teď v práci trochu osamělý.


27. dubna

Dnes jsem sebral veškerou svou odvahu a zeptal se slečny Kinianové, jestli by tu prémii se mnou neoslavila tím, že bychom šli spolu na večeři. Nejdříve si nebyla jistá, jestli je to správné, ale zeptal jsem se doktora Strausse a ten řekl, že je to v pořádku. Zdá se, že doktor Strauss a doktor Nemur spolu v poslední době příliš dobře nevycházejí. Pořád se hádají. Dnes večer, když jsem se přišel doktora Strausse zeptat na tu večeři se slečnou Kinianovou, slyšel jsem, jak křičel. Doktor Nemur tvrdil, že to byl jeho pokus provedený na základě jeho výzkumu, a doktor Strauss na něj řval, že přispěl stejnou měrou, protože mě přes slečnu Kinianovou objevil a provedl operaci. Doktor Strauss řekl, že možná jednou tisíce neurochirurgů na celém světě budou používat jeho techniky. Doktor Nemur chtěl výsledky pokusu zveřejnit ještě tento měsíc. Doktor Strauss žádal, aby se s tím ještě nějaký čas počkalo. Doktor Strauss pak prohlásil, že doktor Nemur se víc zajímá o křeslo psychologie v Princetonu než o celý pokus. Doktor Nemur řekl, že doktor Strauss není nic jiného, než mizerný opurtunista, který se snaží o slávu založenou na výsledcích jeho (Nemurovy) práce. Když jsem potom odešel, všiml jsem si , že se třesu. Nevím určitě proč, ale bylo mi , jako bych je oba dva poprvé jasně uviděl. Vzpomínám si, jak Burt říkal, že Nemur má za ženu megeru, která ho pořád nutí, aby publikoval věci a tak se stal slavným. Burt řekl, že její životní cíl je mít za muže velké zvíře. Opravdu se doktor Strauss snaží těžit z výsledků doktora Nemura?


28. dubna

Nevím, proč jsem si nikdy nevšiml, jak je slečna Kinianová krásná. Má hnědé oči a kaštanově hnědé vlasy, které ji spadají až na ramena. Je jí jenom třicet čtyři let! Zvláštní - kdysi jsem si myslel, že je nedosažitelný génius a velmi, velmi stará. Teď, pokaždé, když ji vidím, zdá se mi mladší a hezčí. Povečeřeli jsme a dlouho jsme si povídali. Když řekla, že pokračuji tak rychle, že ji brzo nechám pozadu, zasmál jsem se. "Je to pravda, Archi, už teď jsi lepší čtenář. Přečteš celou stránku jediným pohledem, zatímco já jen několik řádek. A pamatuješ si všechno, co čteš. Já jsem šťastná, když si vzpomenu na podstatné myšlenky a hlavní smysl." "Necítím se inteligentní. Je tolik věcí, kterým nerozumím." Vzala si cigaretu a já ji připálil. "Musíš být trochu trpělivý. Ve dnech a týdnech dokážeš to, co jiným lidem trvá půl života. To je na tom tak úžasné. Jsi jako obrovská houba, která do sebe vstřebává věci. Fakta, čísla, všeobecné znalosti. A brzy je také začneš dávat do souvislostí. Poznáš, jak jsou jednotlivé předměty studia navzájem propojené. Je mnoho stupňů, Archi. Jsou jako příčky na obrovském žebříku a vedou tě stále výš a výš, abys poznal víc a víc ze světa kolem sebe. Já z toho všeho poznám jen malý kousek a o moc výš než jsem teď, už asi nevystoupím, ale ty, Archi, šplhej a každá příčka ti otevře svět, o jehož existenci jsi neměl ani tušení." Slečna Kinianová se zachmuřila. "Jen doufám, při Bohu všemohoucím doufám, že..." "Co?" "To nic, Archi. Jen doufám, že jsem neudělala chybu, když jsem ti radila abys to zkusil." Zasmál jsem se. "Jak byste mohla? Podařilo se to, ne? A Lenny je ještě pořád chytrá." Pak jsem seděli chvíli tiše. Hrál jsem si s řetízkem do zaječí tlapky, co mám na přívěsku od klíčů, a věděl jsem, na co myslí. Nechtěl jsem o té možnosti uvažovat, stejně jako starší lidé nechtějí myslet na smrt. Věděl jsem, že tohle je jen začátek. Věděl jsem, co myslela těmi stupni, protože jsem už některé zahlédl. Bylo mi smutno, že ji nechám za sebou.


Vývojová zpráva 12. - 30. dubna

Dal jsem výpověď u Doneganovy Plastic Box Company. Pan Donegan tvrdil, že pro všechny bude lepší, když odejdu. Co jsem udělal že mě tak nenávidí? Poprvé jsem se o tom dověděl, když mi pan Donegan ukázal petici. Osm set čtyřicet podpisů lidí pracujících v továrně. Byli tam všichni, kromě Fanny Girdenové. Rychle sem ten seznam přelétl očima a hned jsem viděl, že její jméno je jediné, které schází. Všichni ostatní žádali, abych byl propuštěn. Joe Karp a Frank Reilly o tom se mnou nemluvili. Ani nikdo jiný, jenom Fanny. Ta patří k těm několika málo lidem, které znám a kteří, když si něco jednou pořádně rozmyslí a rozhodnou se, tak tomu věří, i kdyby celý zbytek světa dokázal, řekl a udělal opak. A Fanny nevěřila, že bych měl být propuštěn. V zásadě byla proti petici a vzdor nátlaku a výhrůžkám vytrvala. "To ale neznamená," poznamenala, "že si nemyslím, že se s tebou neděje nic divného, Archi. Ty změny. Nevím. Býval jsi dobrý, spolehlivý, obyčejný člověk. Možná ne moc bystrý, ale poctivý. Kdo ví co jsi udělal, abys najednou tak zchytřel. Všichni tady říkají, že to není správné." "Ale jak můžeš takhle mluvit Fanny? Co je špatného na člověku, který se stane inteligentním a chce získat tolik znalostí a vědomostí, aby porozuměl světu kolem sebe?" Strnule se dívala na svou práci a vypadala, jako by chtěla odejít. Aniž se na mne podívala řekla: "Kdyby Eva poslouchala hada a nejedla ovoce ze stromu poznání, nikdo z nás by nebyl starý, nemocný a nikdo by nezemřel." Opět mám ten pocit, jako by mé nitro bylo spalováno studem. Tahle inteligence postavila zeď mezi mne a lidi, které jsem znal a miloval. Předtím se mi smáli a pohrdali mnou pro mou ignoraci a tupost, teď mě nenávidí pro mé znalosti a vědomosti. Co, proboha ode mne chtějí? Vyštvali mě z továrny. Ještě nikdy jsem se necítil tak osamělý...


15. května

Doktor Strauss se na mě zlobí, že jsem za poslední dva týdny nenapsal žádnou vývojovou zprávu. Má na to právo, neboť teď dostávám od laboratoře pravidelný plat. Odpověděl jsem mu, že jsem příliš zaměstnán čtením a přemýšlením. Když jsem podotkl, že psaní je příliš pomalý proces, navrhl, abych se naučil psát na stroji. Nyní je to mnohem jednodušší, protože už dokážu napsat téměř sedmdesát slvo za minutu. Doktor Strauss mi neustále připomínal, že je nutno mluvit a psát jednoduše, aby mi lidé mohli rozumět. Pokusím se zrekapitulovat všechno, co se mi v posledních dvou týdnech přihodilo. Minulé úterý jsme já a Lenny byli představeni Americké asociaci psychologů. Stalo se to během konference Světové psychologické asociace. Vyvolali jsme senzaci. Doktor Nemur, kterému je šedesát, je totiž o deset let starší než doktor Strauss, nezbytně potřebuje ukázat hmatatelné výsledky své práce. Bezpochyby výsledek naléhání paní Nemurové. Oproti svému dřívějšímu dojmu jsem si nyní vědom, že doktor Nemur není žádný génius. Má velmi dobrý mozek, ale ten v jednom kuse zápasí s vlastními pochybnostmi. Chce, aby ho lidé považovali za génia. Proto je pro něj tak důležité vědět, že jeho práce je akceptována světem. Jsem přesvědčen, že doktor Nemur se dalšího odkladu obával hlavně ze strachu, že někdo jiný by v tomto oboru mohl udělat podobný objev, a on by tak přišel o všechny své zásluhy. O doktoru Straussovi by se na druhé straně dalo říci, že je génius, ačkoliv tím, že oblasti jeho vědění jsou limitovány. Byl vzdělán v tradici úzké specializace. Širší aspekt souvislostí s jinými obory byly opomenuty poněkud víc, než bylo nezbytné - i pro neurochirurga. Byl jsem šokován poznáním, že jediné starověké jazyky, které ovládá, jsou latina, řečtina a hebrejština a že nezná téměř nic z matematiky. Když to připustil, byl jsem téměř pobouřen. Je to, jako by tuto část vlastního já ukryl, aby mě oklamal, předstíraje, tak jako mnoho jiných lidí, které jsem poznal, že je to, co není. Nikdo, koho jsem kdy znal, není tím, čím se na povrchu zdá být. Zdá se, že doktor Nemur se v mé přítomnosti necítí pohodlně. Někdy, když se s ním pokouším mluvit, se na mne tak divně podívá a odvrátí se. Když mi doktor Strauss řekl, že způsobuji doktoru Nemurovi komplex méněcennosti, nejdříve jsem se rozhněval. Myslel jsem, že se mi posmívá, a já jsem na zesměšňování přecitlivělý. Jak jsem mohl vědět, že tak vysoce hdonocený psychoexperimentátor jako doktor Nemur nemá ani ponětí o hindustánštině jako a čínštině. Je to absurdní, když uvážíte, jaké obrovské dílo bylo vytvořeno v Číně a v Indii právě v oblasti jeho specializace. Zeptal jsem se doktora Strausse, jak mohl Nemur vyvrátit Rahajamatovou polemiku s jeho metodami a výsledky, když si ji ani nemohl přečíst v originále. Divný výraz na tváři doktora Strausse může znamenat jen jedno ze dvou věcí. Buď nechce Nemurovi sdělit, na čem se v Indii pracuje, anebo - a to mi dělá starost - doktor Strauss to sám neví. Musím mluvit opatrně a psát jednoduše, aby se mi lidé zase nesmáli.


18. května

Jsem velmi znepokojen. Včera večer jsem poprvé po týdnu viděl slečnu Kininanovou. Chtěl jsem se vyvarovat veškerých diskusí na intelektuálních dimenzí a držet konverzaci na běžné, každodenní úrovni. Ale ona na mne jen nechápavě zírala a pak se zeptala, co jsem vlastně mínil tou matematickou ekvivalentní variací v Dobermanově Pátém koncertu. Když jsem se to snažil vysvětlit, přerušila mě a smála se. Myslí si, že se na ni trochu zlobím, ale tuším, že se k ní obracím na nesprávné úrovni. Ať s ní zkouším hovořit o čemkoliv, jsem neschopný navázat s ní komunikaci. Musím se znovu podívat na Vorstadtovu práci Roviny sémantického postupu. Shledávám že nejsem schopný komunikovat s lidmi. Díky bohu za knížky, hudbu a věci, o kterých můžu přemýšlet. Většinu času trávím ve svém bytě u paní Flynnové a zřídkakdy s někým mluvím.


20. května

Kdyby se nestal ten incident s nádobím, asi bych si nepovšiml nového pomocníka v bistru na rohu, kam večer občas zajdu na večeři. Nádobí se rozbilo o podlahu a kousky bílého porcelánu se rozlétly na všechny strany. Chlapec tam stál, omámený a polekaný, a držel v ruce prázdný tác. Pískot a pokřik zákazníků (výkřiky jako: "hele, na co půjde zisk" a "dlouho tady nepracoval a ani pracovat nebude") a vůbec všechno, co se odehrává v restauraci, když někdo rozbíjí nádobí, se ho jakoby netýkalo. Když se majitel přišel podívat, co způsobilo celý ten řev, chlapec se přikrčil, jako by čekal ránu, a zvedl se, jako by se chtěl bránit před úderem. "No tak, hlupáku," křičel majitel, "nestůj tady jako solný sloup! Vezmi koště a zameť ten svinčík! Koště... koště, ty idiote! Je v kuchyni. Zamet všechny střepy!" Chlapec vycítil, že nebude trestán. Výraz strachu z jeho tváře zmizel, a když se vrátil s koštětem, tiše si pobrukoval a usmíval se. Hlučnější zákazníci se bavili na jeho účet uštěpačnými poznámkami. "Tady máš střep, zrovna za sebou." "No tak, udělej to ještě jednou." "Není tak hloupý. Je snazší nádobí rozbít než umýt." Když se jeho nepřítomné oči rozhlédly po podniku, zrcadlil se v nich smích pobavených diváků a on se nakonec nejistě šklebil vtipku, kterému zřejmě naprosto nerozuměl. Když jsem viděl jeho hloupý, do prázdna upřený úsměv, bylo mi špatně. Velké, jasné oči dítěte, jež se snaží vyhovět. Smáli se mu, protože byl mentálně opožděn. Ale já se mu smál také. Najednou jsem se rozezlil na sebe a na všechny ostatní. Vyskočil jsem a zakřičel: "Držte huby a nechte ho na pokoji! Není to jeho chyba, nechápe! Co může dělat! Ale, proboha... to také člověk!" Místnost ztichla. Proklínal jsem, že jsem ztratil kontrolu a vyvolal scénu. Nedíval jsem se na chlapce, když jsem platil účet. Vyšel jsem ven, aniž bych se dotkl jídla. Styděl jsem se za nás oba. Jak je to divné, že normální, citově vyrovnaní lidé, kteří by ani pohledem neublížili člověku, jenž se narodil bez nohou či rukou, najednou bez nejmenších pochybností snesou týrání člověka narozeného s nízkou inteligencí. Rozzuřilo mě pomyšlení, že před nedlouhou dobou i já, tak jako tento chlapec, jsem ze sebe dělal šaška. A pak jsem na to téměř zapomněl. Skryl jsem před sebou obraz starého Archi Gordona, protože nyní, když jsem inteligentní, to je něco, co musí být vytlačeno z mé mysli. Ale dnes, když jsem pozoroval toho chlapce, viděl jsem poprvé, čím jsem vlastně byl. Byl jsem stejný jako on! Teprve před časem jsem poznal, že se mi lidé smějí. A já se k nim nevědomky připojil a smál se sám sobě. To mě zraňuje ze všeho nejvíce. Často jsem pročítal své vývojové zprávy a četl jsem v nich o negramotnosti, dětské naivitě, o stavu nízké inteligence pokukující z temného pokoje klíčovou dírkou na oslňující světlo venku. Poznal jsem, že i ve své tuposti jsem věděl, že jsem méněcenný a že ostatní lidé mají něco, co mi bylo odepřeno. Ve své mentální slepotě jsem myslel, že to souviselo se schopností číst a psát. Byl jsem přesvědčen, že kdybych se to dokázal naučit, automaticky bych tím získal inteligenci. I slabomyslný člověk chce být jako ostatní lidé. Dítě nemusí vědět, jak se nakrmit nebo co jíst, a přece velmi dobře ví, co je to hlad. Takový jsem byl i já. Nikdy jsem nevěděl. Ani se svým darem intelektuálního vědomí jsem nikdy nevěděl. Tento den pro mě hodně znamenal. Viděl jsem minulost zřetelněji a rozhodl jsem se použít svých vědomostí i dovednosti k práci v oboru zvyšování lidské inteligence. Kdo je lépe kvalifikovaný pro tuto práci? Kdo jiný žil v obou světech? Toto jsou moji lidé. Nechte mě využít mého nadání k tomu, abych pro ně mohl něco udělat. Zítra se s doktorem Straussem poradím o způsobu, jakým bych v této oblasti mohl pracovat. Mohu mu být nápomocen ve vypracování postupu, kterým by stejná technika, jíž bylo použito na mně, mohla široce uplatnit. Mám několik dobrých nápadů. Co by se jen s touto technikou dalo udělat! Jestli ze mě udělala génia, co ty ostatní tisíce lidí? Jaké fantastické úrovně vzdělanosti by mohlo být dosaženo užitím této techniky na normálních lidech? A na géniích? Tolik dveří čekajících na otevření. Chci začít co nejdříve.


Vývojová zpráva 13. - 23. května

Stalo se to dnes. Lenny mě kousla. Přišel jsem za ní do laboratoře, a když jsem jí vzal z klece, chňapla po mé ruce. Dal jsem ji zpátky a chvíli jí pozoroval. Byla nezvykle zneklidněna a vzdorovitá.


24. května

Burt, který má na starosti experimentální zvířata, mi sdělil, že se s Lenny něco děje. Je méně kooperativní, odmítá běhat v bludišti a všeobecná motivace klesla. A také nežere. Každý se rozčileně ptá, co to může znamenat.


25. května

Nakrmil jsem Lenny, která nyní odmítá řešit zámkový problém. Každý mě s Lenny ztotožňuje. Svým způsobem jsme oba první svého druhu. Všichni předstírají, že chování Lenny není nezbytně signifikantní pro mě. Je však těžké zamlčet fakt, že i některá jiná zvířátka, která byla použita v tomto pokusu, se začínají chovat podivně. Doktor Strauss a doktor Nemur mě požádali, abych už nechodil do laboratoře. Vím, co si myslí, ale nemohu to akceptovat. Půjdu vpřed se svými plány a popostrčím jejich výzkum o stupínek dále. Při vší patřičné úctě k těmto dvěma vědcům jsem si vědom jejich limitace. Jestliže existuje odpověď, naleznu ji sám pro sebe. Najednou se pro mě čas stal strašně důležitý.


29. května

Dostal jsem svou vlastní laboratoř a povolení pokračovat s výzkumem. Na něco jsem narazil. Pracuji ve dne v noci. Dal jsem si do laboratoře přinést skládací lehátko. Většinu mého času vyhrazeného na psaní zabírají poznámky, které třídím do několika šuplíků, ale čas od času pocítím ze zvyku potřebu zaspat své myšlenky a dojmy. Shledávám, že počet inteligence je fascinující studium. Mohu zde aplikovat všechny vědomosti, které jsem si osvojil. V jistém smyslu je to problém, o který jsem se zajímal celý život.


31. května

Doktor Strauss si myslí, že pracuji příliš moho. Doktor Nemur říká, že se snažím vecpat celoživotní výzkum do několika týdnů. Vím, že bych si měl odpočinout, ale jakási vnitřní síla mě pohání a nedovolí mi se zastavit. Musím najít důvod pro náhlou agresi u Lenny, Musím se to dovědět, jestli se to stane i v mém případě a kdy.


4. června

Dopis doktoru Straussovi (kopie) Vážený doktore Straussi,
v příloze Vám zasílám kopii své zprávy pod názvem VÝSLEDEK LENNY - ARCHIHO POKUSU. STUDIE STRUKTURY A FUNKCE ZVÝŠENÉ INTELIGENCE. Byl bych moc rád, kdybyste si ji přečetl a nechal ji publikovat. Jak vidíte, moje pokusy jsou u konce. Ke zprávě jsem přiložil všechny vzorce a pravidla, do apendixu jsou pak zařazeny matematické analýzy. Ty by měly být samožrejmě ověřeny. Vědom si důležitosti, jakou tato práce má pro Vás a doktora Nemura (a nemusím zdůrazňovat také sebe), přezkoumal jsem snad tucetkrát všechny výsledky v naději, že snad někde najdu chybu. Je mi líto, ale výsledky jsou správné. Pro svatou věc vědy jsem však přesto vděčný, že jsem mohl malým dílem přispět ke zkoumání funkcí lidského mozku a zákonů, které určují a řídí umělý růst lidské inteligence. Vzpomínám si, jak jste mi jednou říkal, že neúspěch experimentu či vyvrácení teorie je pro další vývoj výzkumu stejně důležitý jako úspěch. Dnes vím, že je to pravda. Přesto lituji, že můj vlastní příspěvek k tomuto oboru musí vyvracet zrovna práci dvou mužů, kterých si tak hluboce vážím. V úctě Archi Gordon


5. června

Nesmím se stát přecitlivělým. Fakta a výsledky mých pokusů jsou jasné, a sebesenzačnější aspekty mého prudkého vzestupu nemohou zakrýt skutečnost, že změna inteligence pomocí chirurgické techniky vyvinuté doktory Straussem a Nemurem nemá žádny praktický, tj. déle trvající význam. Když jsem znovu prohlížel záznamy a údaje o Lenny, zjišťuji, že je u ní patrná mentální regrese. Motorická aktivita je snížená, je patrná všeobecná redukce činnosti žláz a zrychlená ztráta koordinace. Také se objevují další náznaky progresivní amnézie. Jak je žrejmé z mé zprávy, toto i další fyziologické a mentální zhoršení syndromů může být poměrně spolehlivě předpovězeno aplikováním mé definice. Výsledkem operace, kterou jsem oba podstoupili, bylo zintenzívnění a urychlení všech mentálních procesů. Nepředvídaný vývoj, který jsem si dovolil nazvat Lenny-Archiho pokus, je tudíž logický. Hypotéza, která je tímto dokázana, může být vyjádřena následující definicí: uměle zvýšená inteligence deterioruje v časové jednotce, která je přímo úměrná zvýšení. Tuším, že tohle je sám o sobě významný objev. Pokud budu schopný psát, budu i nadále zaznamenávat své myšlenky v těchto vývojových zprávách. Je to jedna z mých mála radostí. Má vlastní mentální deteriorace bude velmi rychlá. Již jsem si sám na sobě začal všímat příznaků emocionální nestability a zapomnětlivost, prvních symptomů...


10. června

Deteriorace pokračuje. Stávám se roztržitým. Lenny zemřela před dvěma dny. Pitva prokázala, že má předpověď byl správná. Její mozek ztratil na váze a bylo na něm možno pozorovat všeobecné vyhlazení mozkových dutin. Předpokládám, že totéž se brzo začne dít se mnou. Teď když už je to jisté, nechci, aby se to stalo. Dal jsem tělo Lenny zabalit do malé dřevěné rakve a pochoval jsem ji na dvorku. Plakal jsem.


15. června

Doktor Strauss mě opět přišel navštívit. Neotevřel jsem a řekl jsem mu, aby odešel. Chci, aby mě nechali na pokoji. Jsem teď opět nedůtklivý a vznětlivý. Cítím, jak mě počíná obklopovat tma. Je těžké nepřemýšlet o sebevraždě. Pořád si říkám, jak jednou tenhle deník bude důležitý. Je to divný pocit, vzít si do ruky knihu, kterou jste si ještě před několika měsíci s potěšením přečetli, a objevit, že si to nepamatujete. Vzpomínám si, jak úžasný se mi zdál John Milton, ale když jsem teď listoval ve Ztraceném ráji, vůbec jsem tomu nerozuměl. Tak jsem se rozčilil, že jsem knihou mrštil o podlahu. Musím se pokusit zachovat si alespoň něco z toho co jsem se naučil. Pane Bože, prosím Tě, neber mi to všechno!


19. června

Někdy večer se jdu projít. Včera v noci jsem si nemohl vzpomenout kde bydlím. Domů mě vedl strážník. Měl jsem zvláštní pocit, že tohle se mi už jednou přihodilo. Kdysi dávno. Stále si říkám, že jsem jediný člověk na celém světě, který může popsat to, co se mnou děje.


21. června

Proč si nemohu vzpomenout? Musím bojovat. Ležím celé dny v posteli a nevím, kdo nebo kde jsem. Pak se mi to najednou v okamžiku vrátí. Příznaky amenézie. Symptomy senility - druhé dětství. Sleduji, jak přicházejí. Naučil jsem se tak mnoho a tak rychle. Nyní se má paměť rapidně zhoršuje. Nepřipustím, aby se to stalo. Budu s tím bojovat. Nemohu zapomenout na toho chlapce v bistru: prázdný výraz, hloupý úsměv a smějící se lidé. Ne, prosím, tohle ne...


22. června

Zapomínám věci, které jsem se naučil nedávno. Zdá se, že to postupuje podle klasického vzorku: poslední naučené poznatky jsou zapomenuty nejdříve. Nebo je ten vzorek jinak? Raději bych se na to měl jít znovu podívat... Pročetl jsem si znovu svoji práci LENNY - ARCHIHO POKUS a měl jsem podivný pocit, že to psal někdo jiný. Některým částem vůbec nerozumím. Motorická aktivita se také zhoršuje. Nedokážu se soustředit a psaní na stroji je čím dál tím těžší.


23. června

Úplně jsem přestal používat psací stroj. Má koordinace je špatná. Cítím, že se pohybuji čím dál tím pomaleji. Prožil jsem dnes hrozný otřes. Prohlížel jsem si článek, kterého jsem použil při svém výzkumu. Kruegerův-Uber psychische Ganzheit. Nejdříve jsem myslel, že mám něco s očima. Pak jsem teprve pochopil, že už neumím německy. Zkoušel jsem se z ostatních jazyků. Všechno je pryč.


30. června

Uplynul celý týden, než jsem se opět pokusil psát. Proklouzává mi to jako písek mezi prsty. Většina knih, které vlastním, jsou pro mě příliš obtížné. Jsem na ně naštvaný, protože vím, že ještě před několika týdny jsem je četl a rozuměl jim. Stále si vštěpuji do hlavy, že musím psát tyto zprávy, aby někdo věděl, co se mnou děje. Ale najít správné výrazy je stále obtížnější a totéž se dá říct i o pravopisu. I jednoduché věci musím vyhledávat ve slovníku a jsem netrpělivý sám se sebou. Doktor Strauss sem dochází téměř denně, ale řekl jsem mu, že s nikým nechci mluvit a nikoho nechci vidět. Cítí se provinile. Všichni se tak cítí. Ale já přece nikoho neobviňuji. Dobře jsem věděl, co se může stát. Ale jak to zraňuje!


7. července

Nevím, kam se ten týden poděl. Dnes je neděle, to vím, protože za oknem vidím lidi, jak jdou do kostela. Myslím, že jsem zůstal celý týden v posteli a pamatuju se, že mně paní Flynnová několikrát přinesla jídlo. Pořád a pořád si umiňuji, že musím něco udělat, ale potom na to zapomenu, nebo možná je snazší neudělat to co říkám že udělám. V těchto dnech hodně myslím na matku a otce. Našel jsem fotografii, která mě ukazuje s nimi na pláži. Otec má pod paží velký míč a matka mě drží za ruku. Nepamatuju se na ně jaký jsou na tom obrázku. Pamatuju si že otec byl většinou opilý a hádal se s matkou o peníze. Nikdy se moc neholil a když mě objímal, vždycky mě poškrábal obličej. Matka řekla že zemřel ale bratranec říkal že slyšel svou matku a otce mluvit o tom, že můj otec utekl s jinou ženou Když jsem e zeptal matky dala mi pohlavek a řekl že otec je mrtvý. Nepamatuju se, že bych někdy zjistil co je pravda, ale moc se o to nestarám. (Táta říkal že mě jednou vezme na farmu podívat se na krávy ale nikdy to neudělal. On nikdy neplnil, své sliby...)


10. července

Moje domácí paní Flynnová má o mě starost. Říká, že to jak ležím celej den v posteli a nic nedělám, jí připomíná jejího syna těsně před tím než ho vyrazila z domu. Říká že nemá ráda povaleče. Jestliže přej jsem nemocnej to je jedna věc, ale jestli jsem povaleč to je druhá a to ona nestrpí. Řekl jsem jí že si myslím že jsem nemocný. Zkouším trochu číst. Většinou jsou to povídky ale někdy musím tutéž věc číst několikrát za sebou protože tomu na poprvé nerozumím. A tak se mi těžce píše. Vím že bych si měl vyhledat všechny slova co neznám ve slovníku ale je to složité a já jsem většinou unaven. Tak jsem taky dostal nápad že budu užívat jen krátkých lehkých slov místo těch dlouhých a těžkých. Šetří to čas. Asi tak jednou týdně dávám květiny na hrob Lenny. Paní Flynnová si myslí že jsem se zbláznil když dávám květiny na hrob kočce ale já jsem jí řek že Lenny byla něco zvláštního.


14. července

Je zas neděle. Nemám co dělat abych se zaměstnal protože můj televizor se polámal a já nemám peníze na jeho opravení. (Myslím že jsem ztratil šek z laboratoře za tenhle měsíc. Nevzpomínám si.) Mám strašné bolení hlavy a aspirin mi vůbec nepomáhá. Paní Flynnová ví že jsem opravdu nemocný a velice mě lituje. Paní Flynnová je vynikající žena kdykoliv je někdo nemocný.


22. července

Paní Flynnová pozvala do domu nějakého doktora. Bála se že umřu. Řekl jsem doktorovi, že nejsem nemocný že jenom někdy zapomínám. On se mě zeptal jestli mám nějaké příbuzné nebo přátele a já řekl ne já žádný nemám. Řekl jsem mu že jsem měl jednou přítelkyni která se jemnovala Lenny a že to byla kočka a že jsme spolu závodili. Doktor se na mě tak divně podíval jakoby si myslel že jsem blázen. Když jsem mu řekl že jsem kdysi byl génius tak se usmál. Mluvil se mnou jako bych byl nemluvně a přitom mrkal na paní Flynnovou.


24. července

Nemám žádný peníze a paní Flynnová říká že si musím najít práci abych mohl zaplatit za činži kterou jsem už dva měsíce neplatil. Neznám jinou práci než tu kterou jsem měl u Doneganovy Plastic box Company. Nechci tam jít zpátky protože mě tam všichni znali když jsem byl chytrý a možná že by se mi vysmívali. Ale nevím co jiného bych měl dělat abych sehnal nějaký peníze.


25. července

Díval jsem se na nějaké staré vývojové zprávy a je to velmi zajímavé ale nemohl jsem přečíst co jsem tenkrát psal. Vyluštím některý slova ale nedávají my smysl. Slečna Kinianová mě přišla navštívit ale řekl jsem jí běžte pryč nechci vás vidět. Plakala a taky křičela ale nepustil jsem ji dovnitř protože jsem nechtěl aby se mi vysmívala. Řekl jsem jí že už jí nemám rád. To není pravda. Pořád chci být chytrý ale musel jsem jí to říct aby šla pryč. Taky dala paní Flynnové peníze na zaplacení činže. Musím si sehnat práci. Prosím... ať nezapomenu číst a psát.


27. července

Pan Donegan byl velice hodný když jsem přišel a požádal jsem ho o svoje staré místo uklizeče. Napřed se tvářil strašně podežřívavě ale když jsem mu řekl co se stalo dal mi ruku na rameno a řekl Archi Gordone ty máš odvahu. Každý se na mě díval když jsem přišel dolů a začal vytírat záchod tak jak jsem to vždycky dělal. Řek jsem si Archi až se ti budou smát nenaštvi se protože víš že nejsou tak chytrý jak sis myslel. A taky byli jednou tvoji přátelé a když se smáli tak to neznamenalo že tě nemají rádi. Jeden z nových lidí co tam začali pracovat když jsem odešel přišel a udělal vošklivou poznámku. Řekl hele Archi ty jsi prej byl chytrý opravdový génius. Řekni něco inteligentního. Bylo mi špatně ale Joe Karp přišel a popadl ho za košili a řekl nech ho na pokoji blbče nebo ti zakroutím krkem. Nemyslel jsem že se Joe postaví na mojí stranu a tak si myslím že opravdu můj přítel. Pozdějš za mnou přišel Frank Reilly a řekl Archi kdyby tě někdo obtěžoval nebo si z tebe utahoval zavolej mě nebo Joea a my mu dáme pořádně zabrat. Řekl jsem děkuju Franku a tak jsem se zakuckal že jsem se musel otočit a odejít do skladu aby mě neviděl brečet. Je to prima mít přítele.


28. července

Dneska sem udjelala hloupou vjec a zapoměl sem ze uz nejsem v slečně Kinianové třídě jak jsem bil. Přyšel sem tam a sed sem si na moje starí místo vzadu a ona vipadala divně a řekl Archine. Nezapamatuju si že by mně říkala takl