Podpora Mgr. Vítězslavě Baborové, radní Jihočeského kraje za KSČM

přepis videonahrávky


celá přednáška profesora Kellera na viz :

http://ihalo.cz/articles/view/1576206
........................................
Dnešní mladí si to neuvědomují. Žijí ve svém vlastním světě a širší souvislosti je, bohužel, v naprosté většině vůbec nezajímají.

Ti z kohorty 15-25 let, kteří studují na středních školách, jsou prakticky všichni studenti a ti, kteří mají nad 18-19 let, do 25 let, studují ze dvou třetin na školách vysokých. Všichni – středoškoláci i vysokoškoláci mají velice vysoká očekávání a myslí si, že budoucnost patří jim, protože o té budoucnosti jim toho jejich učitelé moc neřeknou.

Před posledními volbami byli tito mladí štváni proti seniorům. Ve skutečnosti jim v cestě nestojí senioři, ale prostřední generace, která ovládla pole v uplynulých dvaceti letech a ještě zhruba dvacet let bude mít obsazeny klíčové pozice a nejlukrativnější příležitosti.

Mladí v provizoriu

Nejmladší generace je velice sebevědomá, její perspektivy však nejsou příliš dobré. Udržuje si určitou životní úroveň pomocí dvou strategií. Tou první je »rodinná žebrota«, jak tomu říkají Francouzi. Mladí dlouho bydlí u svých rodičů a rodiče jim pomáhají finančně, pomáhají jim také se sháněním práce.

Druhou strategií, jak co nejvíce ušetřit, je, že odkládáte narození svého vlastního dítěte nebo vůbec děti nemáte. Podle posledních údajů výchova dvou dětí od narození do věku 24 let v dnešních cenách při průměrném příjmu přijde dnešní rodinu na zhruba 4 miliony korun. Toto ušetří ti mladí, kteří posunou narození svých dětí a omezí jejich počet na jedno nebo na nulu.

Mladí si neuvědomují provizornost své situace. Mimo jiné se právě oni stanou hlavní obětí navrhované penzijní reformy. Ti, kdož jsou dnes ve věku 15 až 25 let, půjdou do důchodu někdy v letech 2050-2060. Právě v té době bude velice nepříznivý poměr mezi ekonomicky aktivními lidmi a seniory, kteří budou brát důchod.

Ten poměr bude nejhorší v letech 2040-2060. Po roce 2060 se poměr zase zlepší, takže na jednoho důchodce bude připadat dokonce více ekonomicky aktivních než dnes. To znamená, že celá ta slavná penzijní reforma se dělá kvůli letům 2040-2060 (proto od 1. ledna platíme o 4 % více na DPH).

Kritická situace bude tedy zrovna v letech, kdy dnešní mladí ve věku 15 až 25 let, dokonce až 35 let půjdou do penze. Ti, kteří půjdou do důchodu ve 20. a 30. letech 21. století, na tom ještě tak zle nebudou. Smůlu budou mít teprve tehdy, pokud přežijí rok 2040.

Dnešní mladí ve věku 15 až 25, popřípadě 35 let se však nemohou dost dobře zapojit do penzijní reformy, začít si šetřit a doufat, že jim peníze ve fondech zůstanou – s výjimkou části mladých ve věku 30 až 40 let, kterým se dobře daří. Do 30 let to není žádná sláva.

Ti, kdo mají 15 až 25 let, jak už jsem řekl, v naprosté většině navštěvují střední anebo vysokou školu. Stěží si mohou z kapesného či ze stipendia platit na spokojené stáří do soukromých fondů. Dokonce i věková kohorta 25letých až 30letých na tom není nijak slavně.

Stojí na počátku profesní kariéry, což pro mnohé znamená, že mají nízké příjmy a jsou častěji ohroženi nezaměstnaností než ti, co mají nad 30 let. Je pro ně riskantní vstupovat do penzijních fondů, ze kterých ani v případě dlouhodobější nezaměstnanosti nebudou moci vystoupit. Navíc, protože se posunuje věk narození prvního dítěte, je mezi nimi mnoho matek na mateřské dovolené.

A rodiny s dětmi v tomto věku patří k sociálně vůbec nejslabším. Je pěkné, že se u nás říká, že celkově v populaci máme 10 % lidí pod hranicí bídy, ale v kategorii mladých lidí s dětmi je to více než 20 %. Tak vypadá ta část populace, pro kterou by mělo smysl pojistit se co nejlépe na své stáří.

Prostě nemají peníze. Peníze mají ti starší, generace revolučních studentů, kteří to už ale nestihnou, protože jsou moc staří na to, aby se jim to vyplatilo. To jsou klienti, na jejichž příspěvky si brousí zuby soukromé penzijní fondy.

Dnešní mladí budou muset ještě nějakých dvacet a více let čekat, než jim ty lepší pracovní příležitosti uvolní generace revolučních studentů z roku 1989. Tito lidé mají dneska kolem čtyřicítky a do penze půjdou někdy po roce 2035.

V té době ale už bude pro dnešní adolescenty příliš pozdě začít si spořit na stáří, i když se v roce 2035 dostanou k lepším příležitostem ve veřejném sektoru. Budou se blížit věku, kdy začnou být pro trh práce málo perspektivní, takže budou mít zase smůlu.

Zaměstnavatelé dají přednost mladším, než jsou oni, kteří budou mít stejné vzdělání, jako oni. Přitom ti, kteří mají dnes 15 až 18 let, si v případě vlády pravice zaplatí za celoživotní čekání na slušnou práci navíc ještě mastné školné. Ti, kdo jim ta místa obsadili, žádné školné platit nemuseli.