Podpora Mgr. Vítězslavě Baborové, radní Jihočeského kraje za KSČM

Tak jako se nejvíce bojovníků proti fašismu vyrojilo 8.5.1945 a byli o to horlivější, oč ochotněji předtím kolaborovali s Němci, tak se nejvíce bojovníků proti komunismus vyrojilo po „restauračním převratu,“ kdy již mohli bojovat zcela bezpečně. A v duchu hesla „zloděj křičí chyťte zloděje“ bojují s o to větším nasazením, protože potřebují strhnout na svoji stranu pozornost, vyvolat dojem, že to jsou oni kdo mají zásluhy na „vítězství“ a zcela zastínit ty, kteří skutečně bojovali, či alespoň vzdorovali. A nemyslím tím Mašíny, ale stovky a tisíce bezejmenných, kteří prošli věznicemi a pracovními tábory, jsou nemocní, zlomení a především – příliš důstojní na to, aby za náramného povyku škemrali o vděčnost za své utrpení. Má zkušenost je totiž taková, že nejvíce na komunisty nadávají ti, kterým se v podstatě nic nestalo, maximálně přišli o nějaký ten majetek, zatímco ti, kteří prošli lágry a vyšetřovacími vazbami se naučili odpouštět, protože zjistili, že nenávist je zabije stejně spolehlivě, jako zima a hlad.

Jenže nic z toho Mejstřík a Štětina nezažili a tak je nenávist to jediné, co jim zbývá a co jim dává pocit, že jsou na správné straně, že jsou čistí a „lepší.“ Právě tito dva pánové zářným příkladem toho, jak nenávist zatemňuje mysl, ochromuje intelekt a relativizuje dobro a zlo.

Dalším smutným faktem je módní nenávist vůči komunistům mezi mládeží. Oč méně mohou tito mladí lidé o komunismu vědět, o to vášnivěji jej odmítají, a vůbec si přitom neuvědomují, že jejich odpor není prožitý, ale naučený, a že nenávidí komunismus jako takový, ale pouze pověst o něm. A ta pověst má jediný účel – zdiskreditovat minulý režim jako konkurenci toho současného, protože spolu s tím, jak současný režim opakuje chyby, které kdysi přivedly komunisty k moci, roste i poptávka po alternativě. A současné antikomunistické třeštění, které je mezi mládeží – tedy budoucími voliči a politiky – udržováno, má jediný cíl: vytvořit dojem, že alternativa k současnému režimu neexistuje.

Musíme si totiž uvědomit, že legitimita dnešní moci je založena na delegitimizaci moci předešlé. Pokud by totiž komunistická moc nebyla zlá, nebyla by tyranií, potom by dnešní moc nebyla legitimní, ale uzurpátorská. Proto ten fanatický antikomunismus, který je ve skutečnosti zcela prázdný a vyčpělý, protože nepřináší argumenty, ale pouze nadávky. Přitom argumenty existují, ovšem jsou to argumenty, které jsou zároveň argumenty i proti moci současné, protože mluví proti totalitě, nadvládě, nerovnosti a vykořisťování. Proto takový humbuk, prázdný ale hlasitý – jeho cílem je totiž odvést pozornost, nabídnou nepřítele, na kterého je možné se vymlouvat a svádě naň své vlastní neúspěchy.

Vlastně celý dnešní antikomunismus není nic víc než praktická realizace hesla: „Rozděl a panuj.“