Jsem matkou 12-ti letého syna u kterého nám před dvěma lety vyspecifikovala odborná paní doktorka v Praze (v Jihočeském kraji na to není odborník) specifickou formu autismu-Aspergerův syndrom, ADHD- porucha soustředění a mírná hyperaktivita, dysfázie, dyslexie, dyslalie, vývojovou poruchu motorických funkcí-neobratnost jemné i hrubé motoriky a poruchy spánku dlouhodobě. Vím čím jsme si prošli, než jsme se dostali tam, kde jsme dnes. Ve skratce, zpráva pro komisi 3.stupeň, podali jsme žádost, po půl roce se nám ozvali ze sociálky a dostali jsme přízpěvek 2.stupeň. Co k tomu dodat. Rodiče jsou rádi, že aspoň něco dostanou a vrátí se jim z částí náklady, které mezitím vynaložili na ježdění po odborníkách a placení vyšetření. Ale nikdo nevidí ty děti, které jsou v tom našem světě ztracené a že bez pomoci se z nich můžou stát agresivní, zatrpklý jedinci, kterým nikdo nerozumí. A jak jsou na tom rodiče? Kdo se jich na to ptá. JE TO NEPŘETRŽITÝ PROVOZ.

#76: -

Právě a já jen říkám, že ta výchova časově náročná se jednou vrátí a ne jenom nám, ale i státu, když ta matka mu dá co může svou výchovou a ta péče je velmi náročná psychicky pro rodiče. Není možné chodit do práce a ještě se pak věnovat takovému dítěti plně.