Podle archivního zákona se zpřístupňují všechny archiválie starší 30 let (§37, odst.1),
ale nelze zpřístupnit archiválie obsahující "citlivé osobní údaje" žijících osob (§37, odst.2,3).

Praxe je taková, že některé nejmenované archivy odmítají NEPRIVILEGOVANÝM badatelům zpřístupnit některé archiválie vzniklé po roce 1910 (tj. v současnosti 104 let staré) s odkazem na ochranu citlivých údajů žijících osob, aniž by badatele uvědomily o možnostech jak získat souhlas těchto osob (nebo ověřit, jestli někdo takový vůbec ještě žije) a že tuto možnost (a povinnost) mají archivy.

Pokud bude výjimka podle §37, odst.11 zrušena, neznamená to nic jiného, než u všech archiválií teoreticky obsahující "citlivé osobní údaje" žijících osob budou muset archivy z ÚŘEDNÍ POVINNOSTI dané jim zákonem ověřit, zda někdo takový žije a zda souhlasí.

Tím se na jednu stranu zdrží využívání archiválií (a zpřístupnění některých bude nutné odložit na pár let), na druhou stranu budou úředně zjištěny adresy, popřípadě data úmrtí dotčených osob, ať už zločinců, obětí, očitých svědků aj. údaje, ke kterým by se člověk bez přístupu k potřebným registrům nikdy nedostal.

A jako bonus: pokud zkušení badatelé budou pravidelně nutit archivy postupovat podle zákona, tj. zjišťovat zda osoby uvedené v dokumentech ještě (ne)žijí, bude informována i širší veřejnost, archiváři už nebudou moci svátečním badatelům lhát a spousta dnes nedostupných archiválií se jim zpřístupní.

Myslím, že z dlouhodobého hlediska pozitiva zrušené výjimky převáží nad negativy.

#9: zoufalý badatel - Citlivé osobní údaje vs. archivní lhůta

žádné "citlivé osobní údaje" neexistují. Jsou pouze "osobní údaje" a "citlivé údaje"

#9: zoufalý badatel - Citlivé osobní údaje vs. archivní lhůta

Údaje jako adresy a data sice zjištěny budou, ale pouze pro vnitřní úřední potřebu archivu, zákon neumožňuje je komukoliv předávat, ne-li zveřejňovat. Zákon archivářům výslovně zakazuje sdělovat údaje, ke kterým se dostali v rámci výkonu povolání (§14).

A samozřejmě, pokud uvedená osoba souhlas nedá. Nic se zpřístupňovat nebude. Takže bude-li chtít archivář spis zatajit, řekne, že spisem prochází někdo, kdo s jeho zpřístupněním nesouhlasí a sbohem. Možnost ověřit si, že lže, je stejná jako dosud. Fakt je, že nevím, proč by to jakýkoliv archivář děla. Zvlášť podle písmene d, když může nahlížení odepřít podle a) fyzický stav archiválie to neumožňuje (tj. přijde mu odrbanější než jiné), nebo b) archiválie není zpracovaná.

Popravdě řečeno, dle § 38, odst. 1d stačí, když procházející osoba nedá výslovný souhlas, tedy v případě, že dotyčný na výzvu archivu nereaguje, materiál se zpřístupnit nesmí.

Můžete mi oponovat, že výslovný souhlas se vyžaduje jen v případě, že spis obsahuje "citlivé osobní údaje", mezi ty ale patří např. náboženské a politické názory a v každém druhém formuláři až do minulosti poměrně nedávné byla bohužel i kolonka vyznání a politická příslušnost.

Myslím, že ve vašem zájmu by naopak bylo výjímku rozšířit i na archiválie mimo provenienci §37, odst. 11. Jinak pokud Vám někdo nechce zpřístupnit něco, co by podle Vás měl, obraťte se se stížností na Odbor archivní správy a spisové služby MV.

PS: Jde o příslušné paragrafy zákona č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisoví službě.

#9: zoufalý badatel - Citlivé osobní údaje vs. archivní lhůta

Nemám s tím sice zkušenosti, ale podle toho, co píšete, mají archivy už nyní povinnost prověřit žijící pamětníky, pokud mají pocit, že jde o citlivé údaje, a stejně to nedělají. Po přijetí zákona by se tato povinnost rozšířila na více dokumentů, což neznamená, že by se povinnost archivu kontaktovat pamětníky dále nezatajovala "svátečním" badatelům, kteří nemají pojem o legislativě. Hlavní rozdíl by ale, zdá se, spočíval v tom, že pokud by kontaktovaný pamětník věděl, že "má máslo na hlavě", měl by ze zákona právo svou pochybnou minulost utajit, což mi např. u veřejných činitelů připadá nepřípustné. Vážím si Vašeho zřejmě zasvěceného pohledu víc, než poněkud černobílých prohlášení většiny ostatních přispívajících, proto mě laskavě opravte, pokud se pletu, ale stále se mi zdá, že negativní důsledky by zde nevyvratitelně převažovaly.