V Evropě se šíří tichá revoluce. Bunt proti diktátu bruselských pánů, tak zvaným liberálním pořádkům a pošlapávání tradičních hodnot. Odmítání pseudotolerance v jménu menšiny a falešného idealismu se šíří z Východu na Západ. Tento kurz má svou logiku. Právě státy východní a střední Evropy, jako mladí členové EU, si uvědomily zhoubnost unijní nepřirozenosti.

Maďarsko, Česko, Slovensko a částečně také Polsko se z poslušných psíků, jež Brusel vodil na vodítku, mění na důstojné partnery Německa a Francie. Už se nebojí nekompromisně hájit své přirozené národní zájmy.

Praha se po dvou desetiletích naučila vzdorovat bruselskému diktátu. Zasloužil se o to exprezident Václav Klaus a jeho nástupce Miloš Zeman. Díky nim se Česká republika může pyšnit nezávislým hlasem na mezinárodní politické scéně.

Revanšisté ale nespí. Některým politickým silám napojeným na zahraniční struktury je proti srsti naše nezávislost, svobodná pozice a vlastní rozum. Odtud pochází i tlak, kterému čelí Zeman. Obvinění z hrubosti a vulgarit je jen levná záminka – krátká paměť havlistů zapomněla na sprostá gesta a výroky některých ministrů předchozích vlád. Nařčení z opilosti jsou nízkým pokusem dehonestovat hlavu státu.

Operace „Pryč se Zemanem“ ne náhodou vyvrcholila 17. listopadu. Kavárenský majdan proti prezidentovi měl navodit dojem, že společnost znovu čelí totalitnímu režimu, který je nutné svrhnout. Když po ruce nejsou argumenty, tak alespoň vajíčky a zeleninou.

#28632: -  

Děkujeme za názor, soudruzi z FSB.