#34214: - Re: Re: Re: Re: Re:  

 Jsem ze silně antikomunistické rodiny,které komunisté zkonfiskovali majetek(pila,elektrárna,mlýn,statek a polnosti).Ale vzhledem k tomu,že jsem totalitní období zažila pouze jako malá holka,tak nemám moc vlastních zkušeností.Víceméně mám informace jen z vyprávění a z médií.Každý nový poznatek je pro mě přínosem.Ráda čtu příspěvky od lidí,kteří rozumí tomuto tématu mnohem víc než já.Takže děkuji,Káča.

#34227: Káča - Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

 Jestli tomu rozumím? To nevím, mám na to názor :-), resp. mám názor na to, jak se tato pakáž dostává k moci a co s mocí následně dělá, jak jí zneuživá a jak je taková věc v přímé rozporu s tím, jak by měla fungovat demokracie, či chcete-li jakou já mám představu o fungování demokracie, viz. můj příspěvek "O demokracii"

"Demokracie je úžasná v tom, že je to život sám, neni to hraní si na život, je to život a jako taková demokracie není dokonalá, stejně jako život není dokonalý. Skvělé je, že demokracie sleduje proměny života lidí v demokracii a ti sledují, jak se vyvíjí demokracie a více či méně do tohoto zasahují, podle toho, jak moc se jim zdá (vyhodnotí), že se demokracie vytrácí a to jak v totalitě tak na druhé straně v "bezbřehém" chaosu. Je to povinnost občanů se o demokracii starat, je to jejich veřejný prostor, demokracie jim jej přisuzuje a občané si jej také svým přístupem k němu vzali pod svou ochranu a do své správy. "

Setkávám se ovšem s tím, že mé názory (snad jen jejich prezentace) jsou u bolševických dětiček a skalních příznivců komunisty Klause chápány jako extrémní a jsem z toho jimi často napadán. Mám bohužel pocit, že mé názory tyto lidi zraňují, kritizují jejich rodiče, kritizují poměry v jejich rodinách a připomínají, že se bylo možné bolševické pakáži vyhnout i v bolševickém režimu. Oni sami se vnímají z jedné části jako oběť z jiné samozřejmě přiznávají, že to byl odporný režim a jejich rodiče na něm kooperovali.  Cítlivé je to pro ty, kdož studovali před rokem 89 ideologické vysoké školy, především práva, VŠE a mnohé humanitní obory UK. Mnozí jsou dnes asi mravnými a neideologickými soudci, mnozí i úspěšně podnikají, ale znám situaci, kdy tedy kritika z mé strany (asi z jejich pohledu necitlivé vyjádření o bolševicích) vyvolá vskutku podivnou mnohdy až agresivní reakci z jejich strany (asi jim tedy připadá moje kritika jako agresivní) a mnohdy se dokonce uchýlí k obhajobě bolševického režimu, resp. začnou poživat bolševickou argumentaci - např. o škodlivosti akumulace kapitálu :-), tedy z nich vlastně vyplynou bolševické poučky z rodin (domněka) ale především z jediného filozofického vzdělání, které se jim dostala, tedy bolševické ideologie učené na VŠ. Je to bohužel v jejich podvědomí. Já komunistickou ideologii považuji za zrůdnou a tedy se v této věci snažím kontrolovat, v rodině se vždy nesmysly z komunistické ideologie uváděli na pravou míru a samozřejmě se to dávalo do kontextu filozofií jiných, tedy jsem možná až přecitlivělý na to, když se někde bolševické myšlení objeví, možná se zase mne podvědomě vybavuje ona škodlivost takové ideologie a kontext který to dává snad do lepšího světla, ve smyslu do kontextu realita světa, kultury a mravnosti a snad do poctivého hledání skutečnosti (komunisté o tom hovoří jako o "vědecké pravdě") čím tento termín velmi zprofanovali, ostatně jako mnohé např. čest práci, to z ní z úst komunisty opravdu zlověstně, odporně, nechutně či patologiky, přitom na vlastním sousloví není vůbec nic hanebného. 

Potkal jsme zajímavého člověka, líbil se mi od pohledu. Prohodili jsem pár slov, má takový "menší" holding a tedy spoustu práce, aby zajistil práci pro své zaměstnance atd. Přišla řeč na jeho kolegu s koleje, který byl vášnivým ciklistou, tedy jsem se kontrolně zeptal co studoval, neb z věku bylo zřejmé, že za bolševika a on doslova odpověděl - "techniku co jiného za bolševika", na nic jiného jsme mnozí opravdu nemohli pomýšlet a co více, ani jsem nechtěli, byla to jedna mála škol, kde byla ideologie až na pátem či desátem místě, byť i tam se člověk podkával s odpornými komunistickými kreaturami.

Výhoda byla, že to o nich bylo na první pohled zřejmé a to jak na studentech tak i na vyučujích. Tedy vyhnout se jim nebyl nijak dramatický problém, byť to bohužel i na technikách platí až od určitých let poměrně blízko revoluci. Zpětně lze navíc vysledovat, jak se věci postupně hroutily. Např. tzv. vojenská katedra byla děsivým strašákem ještě pro ročníky, které nastupovaly v před rokem 84 nebo 83, v roce 88 už právě tam bylo cítit, že režim úplně ztrácí půdu pod nohama. Katedra se vlastně stala naprosto směšnou a strašákem už nebyla vůbec. Den před katedrou byl den večírků, žádná příprava, žádné holení, stříhání atd., bohule ale ještě v roce 87 to bylo něco úplně jiného. Zlom byl náhlý. 

Snad vás to nenudilo.