#3103: - Re: Re: Re:  

Už jsme viděli v dokumentu, jak milovičtí povídali, že pán nepracuje, prohrává na automatech atd.

Petra chodila do rodiny zpočátku zdarma, každý pátek, bez nároku na odměnu, takža si nemyslím, že ji jde o peníze.

To že sbírka a pomoc rodině bude probíhat pod RC Milovice je podle mého názoru dobré řešení, je to v místě, mají k rodině nejblíže a paní ředitelka na mě udělala dobrý dojem.

#3108: - Re: Re: Re: Re:  

"hodna teta Petra" je vycurana jako dira do snehu, pani reditelka je stejna, vzdyt jsou spolu ve firme

info romea 

Jak jste se, Petro, vlastně s rodinou paterčat seznámila?

PD: V září 2013 jsem jim nesla balíky s oblečky na děti, vybrané v rámci sbírky pro paterčata. Děti byly prostě nádherné a atmosféra nabitá láskou. Už v době Sašina těhotenství jsme v rodinném centru promýšleli možné způsoby pomoci. Saša s Tondou tenkrát bydleli v 1 plus 1, nejprve byl tedy na pořadu dne větší byt. Dále vyšlo najevo, že rodina má ze zákona nárok pouze na jednu pečovatelku, což je na takto velkou rodinu nedostatečná péče. Navrhovali jsme, aby město financovalo jednu pečovatelku ze svých prostředků. Město nejprve souhlasilo a rodina s tím tedy mohla od začátku počítat. Následně začalo rodinné centrum zřizovat sbírku materiální pomoci, která pokračuje i dnes. V rámci částečného úvazku v Rodinném centru Milovice mi bylo nabídnuto, jestli chci pomáhat přímo v rodině paterčat. Tak jsem se tedy dostala až k Saše. Pod RC jsem k paterčatům chodila od konce září do prosince 2013 každý pátek na 4 hodiny. Musím zdůraznit, že k dětem jsem se opravdu nabídla sama a nikdo mě nepřemlouval. Chtěla jsem pomoci rodině v těžké situaci. Bylo evidentní, že péče o novorozené děti je tak náročná, že pokud tam bude jen jedna pečovatelka, je to nezvladatelné.

Pak jste dostala nabídku pracovat v rodině paterčat od Klubu dvojčat a vícerčat, které vede paní Klára Vítková-Rulíková?

PD: Klára Rulíková mezitím dostala peníze z grantu na zaměstnání někoho, kdo by s dětmi vypomáhal ještě navrch k pečovatelské službě, která na ně dle zákona nesměla téměř sáhnout. A vzhledem k tomu, že mezi mnou a rodinou už proběhla dobrá zkušenost, dostala jsem od paní Rulíkové pracovní smlouvu na půl úvazku od 1. října 2013. S rodinou jsem si domluvila typ pomoci a že pomoc potřebují nejvíc v době, kdy už nechodí žádná pečovatelka, tedy mezi 19. a 21. večerní. Tou dobou totiž bývali Saša s Tondou doma na děti úplně sami. Tony zůstával u babičky, aby se v klidu vyspal a ráno vstal do školky. Služby jsme pak domlouvali tak, abych vykrývala pečovatelskou službu nebo abych pomohla Saše se po náročných nocích tzv. “dospat”.

Zmínila jste se o tom, že vám paní Vítková-Rulíková neprodloužila smlouvu. Byla jste na to připravená?

PD: Byla jsem v šoku. Měla jsem pracovní smlouvu formou Dohody o pracovní činnosti do konce roku 2014. Pokud by mě Klára nadále nechtěla zaměstnávat, předpokládala jsem, že by mi dala aspoň s předstihem vědět, že končím. Rok předtím mi smlouvu prodloužila, počítala jsem proto, že tomu tak bude i po novém roce 2015. Přesto jsem se jí pokoušela dovolat a napsala jsem jí také e-mail s dotazem, jak to vidí. Od druhého ledna jsem chodila do práce tak, jak jsme byli zvyklí.