Americký velvyslanec v Praze William Cabaniss mimo jiné před lety prý uvedl, že „Kalousek si přišel při plánování nákupu švédských gripenů na tolik peněz, že si teď může dovolit být nejpoctivější muž ve vládě". Musím však připomenout, že o Gripenech se rozhodovalo v letech 2000 – 2004 a v té době nebyl Kalousek členem vlády, byl až od listopadu 2003 předsedou KDU a v letech 2002 - 2006 působil jako předseda rozpočtového výboru, tedy i v době, kdy vláda definitivně rozhodla i o Pandurech. Proč tedy velvyslanec prohlásil co prohlásil a proč to nikdy nebylo šetřeno? Ale vezmu popořadě, jaké kauzy kolem Miroslava Kalouska v mediích proběhly, připomenu jen ty nejvíce propírané: V lednu 1993 byl Kalousek jmenován ekonomickým náměstkem ministra obrany. V té době začal prodej armádního majetku bývalé federace a Kalousek měl na starost výběrová řízení a další činnosti spojené nejen s prodejem armádního majetku, ale i s armádními zakázkami.

V roce 1994 uzavřel Kalousek smlouvu s firmou Anex-Cirus Jiřího Andrlíka na dodávku2310 ks padáků pro armádu. U soudu se pak zjistilo, že firma v době podpisu smlouvy ještě nebyla zapsána v obchodním rejstříku, padáky nebyly funkční a tak zahynuli nevinní vojáci. Smlouva byla uzavřena ale tak šikovně, že soud nařídil ministerstvu koupit další nefunkční padáky na 114 milionů korun.  Armáda tak zaplatila stovky milionů za nefunkční padáky, díky kterým zemřeli vojáci – údajně však „jen“ jeden.

Rok 1995 – smlouva na modernizaci tanků T-72 s italskou firmou Oficcine Galileo a izraelskou firmou Nimda. Původně chtěla armáda zmodernizovat 353 těchto strojů, v roce 2000 jejich počet snížila na 140 a nakonec na 30. Přitom, aby naše „tankové vojsko“ mělo smysl, bylo by třeba minimálně 300 strojů. Vláda nakonec rozhodla o prodeji tanků a projekt modernizace zastavila. Stál 19 miliard.

Rok 1997 – tendr na Štábní informační systém, který zadalo ministerstvo obrany v roce 1997 firmě EDS (Electronic Data Systems). Tendr sice vyhrála v prvním kole firma Unisys, která dala výhodnější podmínky, ale Kalousek výběrové řízení zrušil a vyhlásil nové a opět vyhrála společnost Unisys. A tak byla nabídka EDS označena za „výhodnější“. V červenci 1988 prohlásil pracovník EDS Jan Březovský, že firma byla nucena jako provizi za přidělení zakázky zaplatit lidoveckým představitelům 50 milionů korun. V roce 2002 byla tato zakázka ukončena a tento systém nesplňuje dané požadavky dodnes. Stál více než miliardu Kč.

Rok 1997 – prodej kasáren na nám. Republiky: Byla podepsána kupní smlouva s developerskou firmou EPF, která koupila areál kasáren u pražského Náměstí republiky.za směšných 900 milionů korun. Smlouva byla ale uzavřena tak, že stát tyto peníze posléze firmě EPF nejen vrátil, ale přidal dalších asi 500 milionů jako odškodnění. Smlouva totiž zaručovala EPF plné odškodnění, nebudou-li budovy prázdné a přitom v budovách sídlila tehdy Akademie věd. Na to Kalousek zapomněl (???), smlouvu podepsal a stát vyplatil na odškodném zhruba stejnou sumu jakou dostal jako kupní cenu. Dalších asi 500 milionů vyplatil stát jako náhradu za nepřímé škody, které na firmě EPF vymohli její smluvní partneři jako náhradu za zpoždění projektu.

Rok 1997 - vyvrcholení aféry s firmou Zeman&Zeman, která získala zakázku na dodávku potravin armádě v hodnotě miliard korun bez výběrového řízení. V souvislosti s touto zakázkou byla na ministerstvu obrany uplácena řada důstojníků, a jeden z nich byl přistižen při přebírání statisíců korun od zástupce firmy Zeman & Zeman. Tehdejší ministr obrany Michal Lobkowicz se vyjádřil, že „má indicie, že to není jednotlivec, ale více lidí, kteří jsou v aféře zapleteni.“ Zeman&Zeman přišla o zakázku, okolnosti začala vyšetřovat policie a firma byla vzápětí vytunelována a uzavřena. Prokurista a spolumajitel firmy Zeman&Zeman David Petrovický, zeť dalšího spolumajitele Jindřicha Zemana, byl unesen ozbrojeným komandem ze své vily u Havlíčkova Brodu a beze stopy mizel.

Miliardy šly na výstavbu či opravy kasáren s moderními kotelnami, které armáda záhy opouštěla. Podobně i letiště. Měnily se Mig-29 za polské vrtulníky Sokol, které pak většinou nelétaly, letadla L-159 nás podle expertů stála částku limitně se blížící stovce miliard. Nesmyslné zakázky, často předražené, často spojené s podezřením z korupce, provázely působení Miroslava Kalouska v politice zejména v letech 1993 - 1997 a pak v letech 2002 – 2013, kdy byl nejprve předsedou rozpočtového výboru a následně v období 2007 – 13 ministrem financí. V té době zadala vláda další desítky problematických zakázek, často bez výběrového řízení a opět s podezřením na korupci.

Ještě jako ministr financí podnikl Kalousek kroky ve prospěch svého dlouholetého známého Josefa Šťávy. Ten přitom v arbitráži proti státu, jehož zájmy měl ve své roli Kalousek zastupovat, usiloval o bezmála patnáct miliard korun. To, že Kalousek šel bechyňskému podnikateli na ruku, dokládá oficiální korespondence, kterou má server Aktuálně.cz údajně k dispozici. Jak vyplývá z dalších dokumentů, po odchodu někdejšího lidoveckého ministra stát Kalouskův postoj revidoval a vydal stanovisko ve Šťávův neprospěch. Šlo o dělení miliard, které se podnikatel snažil na státu vymoci v kauze známe jako Diag Human.

A něco málo závěrem: V roce 1999 zakoupil Kalouskův přítel, zbrojař Richard Háva, za šest a půl miliónu korun byt na pražském Veleslavíně. Brzy jej však prodal příbramskému podnikateli Lubomíru Kašákovi, Kalouskovu švagrovi. Ani on se však nenastěhoval – na rozdíl od Miroslava Kalouska. V září 2002 byl u Orlické přehrady Kašák zastřelen. Pachatelem byl Kašákův společník Zdeněk Němec. Jenže i jeho nalezli s kulkou v těle. Tou dobou již policie šetřila desetimilionové zakázky, které jejich firma IDOS získávala od příbramské radnice řízené lidovcem Josefem Vackem.

Podle sdělovacích prostředků byla pětiprocentní spolumajitelkou společnosti IDOS také Kalouskova manželka Radka. Té po Kašákově smrti připadl veleslavínský byt. Shodou okolností totiž měla v ruce směnku, podle které jí bratr dlužil přesně oněch 6,5 milionu korun. Směnka a byt se tedy v dědickém řízení započetly. Inu, ten život si s člověkem někdy prapodivně zahraje. Nebýt ale nesmyslných a předražených zakázek a privatizací pod cenou, možná by ČR neměla žádný státní dluh. Dnes ale každý občan ČR „dluží“ 175 000 Kč – viz: http://www.verejnydluh.cz/(link is external).

Ano, znovu připomínám – Miroslav Kalousek nebyl nikdy kompetentními orgány obviněn ani souzen. Podezření je však mnoho a trvají a tak si jen nejsem jist, zda je tím pravým kritikem Andreje Babiše právě Miroslav Kalousek. Koho z těch dvou provází více podezření? Překvapuje mne, jak lidé neustále rozebírají to, zda Babiš spolupracoval vědomě s StB, ale to, že se tu každoročně rozkrade údajně až 100 miliard, je jim jedno. A pánům Ištvanovi a Šlachtovi zřejmě také.