Dodejme pro úplnost, že... demokracií je více verzí.  Z hlediska funkcionality  existují dvě formy:

- takové, u nichž vláda zpravidla vydrží po celé volební období,

- a ty druhé.

Ty první zpravidla využívají většinový volební systém. Volební obvody jsou jednomandátové. A mandát získává jednoduše ten, kdo dostal ve volbách nejvíce hlasů. V nejhorším případě, jako v BRD, mají sice poměrné volby, ale vysoký dolní limit. Kdo nedostane aspoň ...hodně procent hlasů, neproleze do parlamentu. BRD má tuším dolní limit 8%, i tak to působí strašné škody. Česká Wikipedie o volbách v BRD mnoho neví. Tohle taky ne. Google snaživě vnucuje poměry v Brdech.

Ty ostatní... jsou ty ostatní. Itálie po válce měnila vlády jak v Praha ministry zemedělství.

U těch ostatních těžko hledat něco dobrého k učení. Ministři za dobu ministrování stěží stačí pochytit, o čem jejich funkce je. A jakmile se tak stane, vláda se rozpadne.

   Smyslem voleb není nalézt nejspravedlivější zastoupení, ale nejlepší způsob správy země pro všechny. To jsou dvě různé věci.

   I zde vychází lépe většinový volební systém. Je tomu tak proto, že vždy nalézá lepší řešení. A nejen to: správněji určuje i hlavní problémy, které mají být řešeny, případně přednostně. 

   Shrnuto a podtrženo, poměrný volební systém je nesmírně drahým papalášsko-mesiášským omylem, který platíme celý život všichni. Jak podezřelí z moru. Dočista všichni. Včetně dětí.

    Zlepšení z principu není možné. Řešení problému poměrného volebního systému neexistuje. Jediné, co se s tím dá dělat, je poměrný volební systém kompletně zahodit. Švejka z toho všudypřítomného kocourkova nezřízeně hulvátským křikem neobviňujte. On tady není ten blbý.

#47: -  

 Rozpad vlády je důkazem, že obsahovala vnitřní nekonzistence. Prostě jedna část vlády si myslí něco neudržitelného. Jde o chybu volebního systému, který nevytřídil chybná řešení.