Výsledky referenda ve Velké Británii o odchodu z EU jsou významné, politicky velmi smutné a institucionálně naznačují určité závěry. Významné jsou tím, co se nyní zcela zřejmě ukázalo – půlka občanů Velké Británie zapomněla, na čem Robert Schumann, Jean Monnet, Konrad Adenauer a Joseph Dosseti vystavěli základy poválečné Evropské unie.

Unie nebyla založena kvůli většímu blahobytu (to byl očekávaný nepřímý důsledek), ale proto, aby se do Evropy už nikdy nevrátila válka. Ne náhodou byli všichni zakladatelé horlivými katolíky. Dosseti brzy po Evropské deklaraci (Pařížská smlouva – 1951 pozn.), tedy poté, co splnil své pozemské úkoly, odešel do kláštera (měl jsem to nevýslovné štěstí hovořit s tímto velkolepým starcem v jednom vysokohorském klášteře v Apeninách nedlouho před jeho smrtí), Schumanna zas obyvatelé jeho rodného města opakovaně navrhují ke svatořečení.

A skutečně, to, co se postupně vyvíjelo v Evropě a bylo završeno vznikem Evropské unie s jedinou hranicí a měnou, nemůže žádný člověk zběhlý v politických dějináchnazvat jinak než zázrakem.

Takové mírové sjednocení od řeky Bug až k Atlantskému oceánu, faktické společenství, svaz – to se v minulosti ještě nikdy nestalo.

Motivem tohoto svazu byly samozřejmě hrůzy dvou světových válek dvacátého století a ještě více strach z toho, že se něco takového může za 20-30 let opakovat.

#86189: -  

Nyní ovšem prakticky všichni účastníci a trpící z těchto válek zemřeli nebo jsou již velice staří. Nové generace vstoupily do arény evropské politiky a znovu pějí staré písně o národních zájmech, o své vlasti, která je nade vše, o svém právu na štěstí, když celý svět okolo trpí (odmítnutí uprchlíků). Přesně tyto pocity vedly v první polovině dvacátého století ke dvěma válkám. Ale to je nyní zapomenuto. Alespoň ve Velké Británii. Nejméně pro 51,9 procenta osob, které se zúčastnily referenda.

Politicky by to mohlo znamenat, že se kontinentální pravicoví nacionalisté pokusí zopakovat britský úspěch. Brzy jsou parlamentní volby ve Francii a pak v Německu… V Německu je výsledek britského referenda těžká rána pro Angelu Merkelovou, kterou považuji za současnou nejlepší pokračovatelku Adenauera a Schumanna. Ale možná se stane opak – seriózní konsolidace proevropských sil na kontinentě. V tom případě by šlo o zdravou reakci a vystoupení Velké Británie z EU by bylo pro kontinent pravděpodobně plusem, nikoliv mínusem.

Pro samotnou Velkou Británii však toto referendum může mít ty nejnešťastnější následky. Skotsko, a možná i Severní Irsko, opustí Spojené království, protože chtějí zůstat v EU. A zde se dostáváme k poslednímu bodu, institucionálnímu. Jsem si jist, že více než polovina Britů, a to výrazně více než polovina, jsou nyní v šoku. Jedni k referendu vůbec nešli, protože se domnívali, že je přece jasné, že Británie zůstane v EU. Druzí, rozzlobení kvůli migrantům, hlasovali za odchod, protože si mysleli, že většina je přehlasuje, a země zůstane v EU. Jejich volba v referendu měla být takovým bezbolestným “upuštěním páry”. Ale jak to bývá, dopadlo to jinak…

A proto, i pro budoucí Rusko, by referenda měla být kvalifikována – změna současného stavu by mohla být provedena pouze tehdy, pokud pro ni hlasuje kvalifikovaná většina, ne méně než 60 procent. Jinak jsou smrtelné následky nevyhnutelné.

A vládcům současného Ruska říkám – radujete se příliš brzy. Evropu nerozbijete. Po Mnichově přišla bitva o Anglii i květen 1945. Boj za mír v Evropě vstupuje do nové fáze. A bude to tuhý boj. Ale vy, co jste rozdmýchali válku na poli ruské politiky – vy nevyhrajete. Vyhraje Nové Rusko, takové Rusko, které si pamatuje kalich hořkosti tragédie 1939-1945 a nechce ho znovu pít. Tohle Rusko, spojenec Spojené Evropy, vytvoří spolehlivý val pro trvalý mír na evropském kontinentu. Touto cestou chceme jít a půjdeme společně s naším národem! A Británie? Doufám, že Britové změní názor, vždyť ještě není pozdě.

Zdroj: FB profil Andreje Zubova 24. 6. 2016