#92422: AŤ ŽIJE ZEMAN! - Hitlerovská svině Peroutka ze zfašizované pražské kavárny... 

Ty jsi člověče blázen. To je jediné, co tě v životě napadlo a co jsi dokázal "demokrate" zformulovat do sedmi slov? 

 Všechny články pana Peroutky, které tak zpopularizoval idiot Ovčáček jsem četl několikrát. Není v nich ani náznak fascinací jakoukoliv totalitní ideologií a není v ních aní náznak antisemitismu. Platí také Peroutkův text o vytrhávání z kontextu. 

Oháním se rozsudky NSS o tom, že Zeman porušoval volební zákon, nikoliv rozsudkem posledním o tom, že lhal a má uveřejnit omluvu. 

Teď k vlastnímu textu pana Peroutky:

"Musím učinit přiznání, nemám žádného telentu k antisemitismu....."

....když někdy myslíme špatne jsou to ryze české a arijské chyby......

kdybych také chtěl vytrhávat z kontextu, což je ale u článků pana Peroutky opravdu zvěrstvo, neboť většinou až poslední dva odstavce jsou klíčové pro celý text a bez posledních dvou odstavců by vlastní text neměl smysl.

V tomto konkrétním je to ale odstavec první, který by mohl znít - "budu popisovat antisemistkou společnost a rozdíly mezi německou a českou antisemitskou společností a důvody rozdílu, já antisemita nejsem. "

Ani dnes není text antisemitský, je to text popisující stav tehdejší společnosti - antisemitské společnosti. Je to bohužel neuvěřitelně přesný popis tehdejší doby. To neznamená, že se popisovatel s antisemitismem (popisovaným z pohledu jakéhosi "průměrného Čecha" identifikuje. 

Pokud z toho někdo dnes usuzuje na to, že Peroutka byl antisemita, pak je to blázen. Text navíc vyšel těsně před okupací ČSR v březnu 1939 v době, kdy bylo okupováno pohraničí, v době kdy republika již prakticky přestala existovat a antisemitismus i v ČR propukl naplno. 

#92429: - Re: Hitlerovská svině Peroutka ze zfašizované pražské kavárny... 

Nyní se však ukazuje, že nic nemusí být tak jednoznačné. Po sociálních sítích začala kolovat část ofoceného článku Ferdinanda Peroutky z časopisu Přítomnost z prosince 1938, tedy po zabrání čsl. pohraničí. Z útržků článku například vyplývá Peroutkovo ubezpečení Němcům, že po zabrání Sudet jim od nás nehrozí žádné nebezpečí a že budeme loajální.

"Zachováme slib loajality k Německu právě tak, jako jsme chtěli zachovat své spojenecké smlouvy. Po stránce věrnosti danému slovu nejsou s námi špatné zkušenosti,“ psal tehdy Peroutka.

Dále pak například novinář Ferdinand Peroutka mluvil o tom, že nacistické Německo nyní pěstuje svoji údajnou národní filozofii. "V loajálním styku s Německou říší chceme pracovati pro další život svého národa na prostoru, který nám zůstal. Němci, kteří zejména nyní pěstují národní filozofii, jistě uznají, že hodláme přitom zachovat svou svébytnost a že i v nové situaci učiníme vše, abychom se neproměnili v národ bezcharakterních jedinců. Proto je možno i radno nové vztahy k Německu hned od počátku založit na upřímnosti,“ stálo v Peroutkově článku "Nový poměr k Německu“.

Co přesně napsal Ferdinand Peroutka v článku Nový poměr k Německu v prosinci 1938:

Také Německo nechť vezme na vědomost, že se pokládáme za odzbrojené proti němu. Nebude žádného českého spiknutí. Český národ bude v sousedství zesílivšího Německa bojovat o sebe tak, jako o sebe bojoval po celé devatenácté století v Rakousku: prací a knihou. Kdyby někdo v Německu nyní, když jsme pozbyli svých spojenců i svých přirozených ochranných hranic, a když ze všech stran by mohlo německé vojsko volně proudit do Čech, ještě předstíral, že se Německo cítí námi ohroženo, nepočínal by si upřímně. Nejsme na to dost silní, abychom mohli ohrozit; a nejsme dost pošetilí, abychom tak chtěli učinit a nést důsledky toho. Zachováme slib loajality k Německu právě tak, jako jsme chtěli zachovat své spojenecké smlouvy. Po stránce věrnosti danému slovu nejsou s námi špatné zkušenosti.

Ať nás cokoliv od Němců dělí, jedna věc nás s nimi spojuje: byli jsme, oni a my, v září jediní dva národové, kteří byli ochotni pro svou věc bojovat. U národa s morálkou tak bojovnou, jako mají Němci, to není bez významu. Zasloužíme snad v jejich očích všeho, ale ne opovržení. Myslím, že to bylo také vidět na styku mezi postupující německou armádou a naší ustupující.

V loajálním styku s německou říší chceme pracovati pro další život svého národa na prostoru, který nám zůstal. Němci, kteří zejména nyní pěstují národní filosofii, jistě uznají, že hodláme při tom zachovat svou svébytnost a že i v nové situaci učiníme vše, abychom se neproměnili v národ bezcharakterních jedinců. Proto je možno i radno nové vztahy k Německu hned od počátku založit na upřímnosti.