Svoji pozornost jsem primárně zaměřil na Nadaci Open Society Fund Praha, která je součástí sítě šedesáti neziskových organizací amerického miliardáře, burzovnho spekulanta a filantropa maďarského původu George Sorose (více info. na Wikipedia). Jméno tohoto vitálního šestaosmdesátiletého chlapíka je po skloňována ve Spojených státech i Evropě snad ve všech pádech. Jen málokterý současník má takový vliv na dění ve světě jako právě Soros, které mimo jiné sponzoroval kampaň Hillary Clintonové a horuje pro masivní přijímání uprchíků. 

Neziskové organizace ze Sorosovy sítě se soustředí na plnění zdánlivě bohulibých úkolů a k jejich hlavní náplni patří boj za práva etnických, náboženských či sexuálních menšin. Zkrátka a dobře, usilují o to, aby po celém světě zavládla demokracie a svoboda. Aspoň to tvrdí na svých webových stránkách a prezentuji se tak v médiích, jež jsou mimochodem Sorosovi a jeho spolupracovníkům více než nakloněna a dávají jim takřka neomezený prostor.

Soros má peněz dost, ale stejně platíme my

Současným šéfem OSF je Robert Basch, který dříve působil v Člověku v tísni. Personální obsazení správní rady ukazuje, že s Nadací Open Society Fund Praha jsou nějakým způsobem provázána média (Daniela Drtinová – dříve Česká televize, nyní DVTV) i nadnárodní korporace (Monika Ladmanová - IBM, Filip Hrubý – Vodafone). Pokud se však podíváme na získané a dál posílané dotace, zjistíme, že nějakým způsobem je na malém českém písečku spojen s OSF téměř každý.

Přestože Soros disponuje jměním ve výši 25 miliard dolarů, tvořily většinu přijatých finančních prostředků Nadace Open Society Fund Praha za rok 2015 státní dotace. Jak je vidět z níže vloženého grafu, ten poměr činil 111 z celkových 135 milionů korun. Soros do svých projektů obvykle pumpuje peníze jen na počátku a poté už chce, aby si jednotlivé neziskovky získávaly peníze samy. To je chvályhodné, ale proč by tyto peníze měly jít z kapes daňových poplatníků?

Nikdo z nás neví, odkud současná vláda uzmula 111 milionů korun a proč je přidělila právě nadaci George Sorose. Na základě jakých kritérií probíhá tento výběr? Proč zrovna tolik?  O odpovědích na tyto otázky můžeme jen spekulovat a spřádat konspirační teorie. Z přiloženého grafu je v každém případě patrné, že bez peněz daňových poplatníků by nemohla OSF fungovat. Od firemních a individuálních dárců totiž loni získala jen necelých devět milionů korun a dalších asi čtrnáct od jiných neziskovek a nadací.

Nadace Open Society Fund Praha spravuje šest hlavních programů, mezi kterými hraje prim „Dejme (že)nám šanci“. Tento program se zaměřuje mj. na rovné příležitosti žen a mužů v pracovním a osobním životě a z nadace George Sorose obdržel v loňském roce bezkonkurenčně nejvyšší finanční částku. Šlo o 64 milionů korun, tedy více než polovinu státních dotací, které si zajistila samotná Nadace Open Society Fund Praha.

Dejme (že)nám šanci? Nebo spíš (že) vám peníze?

Jak se píše na webové prezentaci programu, OSF rozděluje v tomto programu 160 milionů korun, které jdou z Norských fondů. Zde mají někdejší nové členské státy EU k dispozici celkem 800 milionů eur. Mezi řečníky na konferencích tohoto programu jsou uvedeni exministr pro lidská práva Jiří Dienstbier či ministryně práce a sociálních věcí Marksová-Tominová. Už chápete, proč se ministerstvo i celá vláda stavěly tak laxně k případů paní Michalákové?

Vzhledem k penězům z Norska jednotný názor zastávali na případ údajného týraní dětí takřka všichni „neziskovkáři“. Když se na ně jeden můj známý obrátil se žádosti na pomoc právě v souvislosti s případem paní Machalákové, chovali se k němu velmi nepřátelsky a arogantně. Přitom jindy se prý mohou takřka přetrhnout, když mají pomáhat a šířit dobro. Úlohu užitečného idiota v tomto sehrál Šafrův server Svobodnéforum.cz, který se stal, ať už vědomě, či nevědomě, PR serverem pro texty placené Norskými fondy.

Ale pojďme se vrátit zpátky k programu Dejme (že)nám šanci, ze kterého jsou rozdělovány další desítky milionů korun menším či větším neziskovým organizacím. Za posledních několik měsíců to bylo po celé České republice až 150 milionů korun. Peníze v řádech stovek tisíc i milionů korun obdrželo za toto nespočet „neziskovek“, jež se věnují boji proti domácímu násilí a rovným příležitostem.

Z těch cca 150 milionů korun však nebyla postavena ani jedna škola, LDN či školka. Všechny byly utraceny na přednášky, workshopy, kulaté stoly, tiskové konference, tisknutí letáku a aktivistické kampaně. To vše proto, aby se stalo realitou neomarxistické snění o beztřídní, spravedlivé a rovnostářské společnosti. Za tyto peníze nevzniklo nic hmatatelného ani potřebného, jen si několik desítek neziskovkářů načechralo své ego a utvrdilo se v tom, že šířit dobro za peníze nás všech je vlastně hračka. 

Považuji za velmi znepokojivé (a vy byste měli také), že v posledních pětadvaceti letech vznikla v České republice novodobá elita tzv. „lepších lidí“, kteří se již od svých studií připravují na práci v neziskovém sektoru. Nechtějí nic vyrábět, vymýšlet ani nikoho léčit. Jejich jediným cílem je propagovat utopické myšlenky multikulturalismu, feminismu, politické korektnosti a dalších témat levicové agendy. A to ať už si to společnost přeje nebo ne. Úkolem daňových poplatníků je jedině mlčet a platit.

Saša Uhlová a Apolena Rychlíková se neztratí

Bezkonkurenčně nejvíce finančních prostředků z programu Dejme (že)nám šanci (asi 13 milionů), získala za poslední období nevládní nezisková organizace Gender Studies, kterou v roce 1991 založila Jiřina Šiklová a dodnes je také členkou správní rady. Sluší se také zmínit, že Šiklová byla dvanáct let členkou KŠC a do jejích řad vstoupila v roce 1956, tedy  po krvavém potlačení povstání v Maďarsku. V dozorčí radě Gender Studies působí také dcera Milana Uhdeho Zuzana, která často přednáší o feminismu na Klinice. Ano na té Klinice, kde se scházejí levicoví extremisté, kteří neuznávají soukromé vlastnictví.

Když jsem psal o odstavec výše o novodobé elitě neziskovkářů, kteří se ještě na škole připravují na dráhu v neziskovém sektoru, tak je to přesně případ Gender Studies. V desetičlenném týmu se to jenom hemží absolventkami pseudooborů, jako je „studium humanitní vzdělanosti se zaměřením an neziskové organizace a gender“ či přímo „genderová studia“. Žádná z těchto slečen nebude nikdy pracovat tam, kde by si musela na chleba vydělat skutečnou prací. To je jisté.

Řadoví neziskovkáři si samozřejmě zase tak blaze nežijí a dle mých informací se přes 30 000 Kč nedostanou. Na druhou stranou se v drtivé většině případů jedná o mladé dámy, které vystudovaly humanitní obory, jež jim neumožňují se uplatnit jinde než právě zde. Přitom mnoho jejich stejně starých kolegů a kolegyň ani po vystudování lukrativnějších oborů nemůže zavadit o práci. K penězům se dá ale v neziskovém sektoru přijít i bez toho, abyste tam byli zaměstnání na plný úvazek. Stačí přijít s „nosným“ projektem. 

Jedním z takových byl jistě ten s názvem „Společně bez předsudků“, který byl vytvořen „dobrovolným nepolitickým sdružením“ Educon. Byl realizován v loňském a předloňském roce a zahrnoval diskuze na středních školách a učilištích. Projekt samozřejmě finančně podpořila OSF, která na něj v roce 2015 věnovala přes 400 000 korun. K „lizu“ se tak dostaly i dcery dvou doyenů tuzemského aktivismu, Saša Uhlová, která připravila „propracovanou metodiku vedení diskuze“:-) a Apolena Rychlíková, jež je u projektu uvedena jako kontaktní osoba.

V neziskovém sektoru je však prostor i pro staré politické mazáky, jako je Jan Ruml. Tento bývalý ministr vnitra a někdejší odhodlaný spacákový revolucionář aktuálně působí ve správní radě neziskovky s názvem Sdružení pro integraci a migraci (SIMI). Společně s ním tam ještě „poposedává“ bývalá chartistka Dana Němcová a celkově tým této neziskovky čítá téměř třicet lidí. Nasytit tolik hladových krků, to se musí „firma“ nějak ohánět!

A také, že ano. Celkem si loni „vydělala“ SIMI přes osm milionů. Jistěže nejde ani tak o výdělek, jako o čerpané dotace. To dá rozum, že nezisková organizace, jež šíří DOBRO, nemá čas na sprosté a přízemní vydělávání peněz. Čerpání dotací je přece také záslužná činnost. Dovedete si představit, kolik dřiny a odříkání dá běhání po úřadech a vyplňování formulářů? Nicméně legrace vás přijde, když zjistíte, že přes pět milionů z těch osmi získaných šlo na mzdové náklady. To je život, co říkáte?

Neziskovky jsou nátlakovou silou

Podobných příkladů by se ve světě neziskovek našlo mnoho. Problémem samozřejmě není, když se někdo snaží pomáhat ostatním. Problém nastává tehdy, když si z této původně možná dobře myšlené aktivity udělá byznys. Problém je, když je na státní cecík navázáno čím dál tím více subjektů. Problém je, když jsou novináři, umělci, politici či jejich děti součástí sítě neziskovek, které patří někomu, jako je zrovna George Soros.

Problém je, když se v "neziskovém" sektoru přerozdělují stovky milionů korun, které jdou z kapes daňových poplatníků. Problém je, když peníze z Norských fondů ovlivňují rozhodování politiků a úřadů ve chvíli, kdy se Norsko soudí s českým občanem. Problém je, když se neziskové společnost začnou plést do politiky a využívají ke svým cílům dotované umělce. Problém je, když je český vzdělávací systém zahlcen obory, jež studenty od začátku směrují k práci, při které nic sami nevytvoří a budou závislí na penězích druhých. 

Nemyslíte?