Svět neziskovek je obestřen mnoha záhadami. Hned tou hlavní je samotný název. Přerozdělují se zde prostřednictvím dotací a grantů stovky milionů korun, které pocházejí z Norských fondů, fondů Evropské unie a samozřejmě také z peněz náš daňových poplatníků. Jak tedy může jít o "neziskový" sektor? Konkrétně Sorosova Nadace Open Society Fund Praha (OFS) vedle našich peněz získává i čím dál větší vliv na politické i společenské dění. 

Tomáš Halík se velmi často a rád stylizuje do role láskyplného světce. Ovšem neméně často ze své role vypadává a projevuje se jako "obyčejný smrtelník", kterému není cizí nenávist, zášť ani škodolibost. Ačkoli Halík chce být vnímán jako duchovní autorita, zároveň cítí neustálou potřebu vyhraňovat se proti všem, kdo nesdílí jeho světonázor. Halíkovy mnohdy nevybíravé komentáře na adresu Václava Klause, Miloše Zemana a dalších mají daleko do střízlivého postoje duchovních autorit. 

Chartu 77 jsem podepsat chtěl, ALE...

Mluvený projev Halíka se přitom do značné míry liší od toho psaného. Zatímco ve svých četných vystoupeních v České televizi nebo na Českém rozhlasu Halík sází na konejšivý hlas a poklidná gesta,  v rozhovorech a svých textech se projevuje jeho druhá tvář. Místo věcného hodnocení situace si držitel Templetenovy ceny nezřídka nebere vůbec žádné servitky, je osobní,  a místo duchovní autority se projevuje jako zaujatý komentátor a mocichtivý politik. 

Naposledy se to projevilo v souvislosti s přijetím státního vyznamenání pražského arcibiskupa Dominika Duky z rukou prezidenta Zemana. „Já bych se styděl převzít od něj vyznamenání. Kardinál Duka však už zřejmě nasedl do vlaku, z něhož už nebude mít odvahu a sílu vystoupit. Je mi to líto,“ konstatoval Halík bez kouska respektu k Dukovi, který přitom na rozdíl od něj seděl za komunismu ve vězení, kde (opět na rozdíl od Halíka) také podepsal Chartu 77. 

Duka sedí a Halík vydává knihu

Samotný Halík se k nepodepsání Charty 77 vyjadřuje na svých stránkách a tvrdí, že tak učinit chtěl, ale nakonec se podvolil nátlaku svých představených a nepodepsal.  "Pro mě to bylo dramatické období. Cítil jsem mravní povinnost Chartu podepsat, ale tenkrát se proti tomu tvrdě postavili moji představení v kněžském společenství, v němž vrcholila má příprava na kněžství," vymlouvá se Halík s tím, že nechtěl církev vystavit pronásledování. 

Halík vidí svět černobíle a pokud se mu někdo znelíbí, není schopen jeho činy posuzovat věcně a na základě faktů. V takových chvílích mu chybí nadhled a až příliš se nechává unášet svými emocemi, což příliš nekoresponduje s jeho aureolou duchovní a morální autority, která je mu v mainstreamových médiích přisuzována.  Zatímco nad Dukou se v 70. letech stahovala mračna komunistické zvůle, Halík se volně pohyboval na svobodě a dělal kariéru. Mimo jiné přednášel v Chemapolu. 

V roce 1981, kdy byl Dominik Duka odsouzen na patnáct měsíců do vězení za trestný čin maření státního dozoru nad církvemi podle § 178 trestního zákona 218/49 Sb, je Halík na vrcholu a podílí se společně se Zbyňkem Kuchyňkou na vytvoření publikace Lidé a konflikty, jejímž vydavatelem byl Institut pro výchovu vedoucích pracovníků ministerstva průmyslu ČSR. Dodnes je možné tuto knihu dohledat v on-line databázy Knihovny Policejní akademie. 

Klausovi psí smrt!

Přesto cítí moralistní inkvizitor Halík kádrovat dnes komunistického vězně Duku za to, že převzal od demokraticky zvoleného prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání. Navíc tak činí s tak škodolibým a útočným způsobem, za který jindy tak mravokárně kárá ostatní. V prvé řadě svého úhlavního nepřítele Václava Klause, kterým je, stejně jako třeba Jiří Pehe, doslova posedlý. V jistých dobách přitom Klause doslova hltal očima. 

Ale to byla ještě před tzv. "Sarajevským atentátem", po němž Klaus upadl v mnoha společenských kruzích v nemilost a hbitě se od něj odvrátil i jeho do té doby věrný fanoušek Halík. Stojí za to se na jeden z dílů tehdy populárního diskuzního pořadu 7 čili 7 dní podívat. Těžko byste v tom pánovi, který svýma až psíma očima oddaně hledí na tehdejšího premiéra České republiky Václava Klause, poznali dnešního klausobijce Halíka. 

V posledních dvaceti letech se jméno Klaus stalo pro Halíka doslova obsesí a o bývalém premiérovi a prezidentovi toho řekl tolik, že by to vydalo na celou knihu. Přirozené, že v 99% případů to nebylo nic moc pěkného. Za všechny vybírám jeho výrok, který pronesl o Klausovi v prosincovém rozhovoru pro Lidové noviny před třemi lety. "Z hlediska české společnosti jsem rád, že z Hradu konečně zmizel Václav Klaus," odpověděl Halík s až dětinskou radostí na otázku, čím se mu zapsal rok 2013 do paměti. 

Halík sám sebe vidí někde mezi Tomášem Garrigue Masarykem a Karlem Čapkem. Aktuálně stojí "proti všem" v tématu, muslimů, islámu a uprchlické krize. Z jeho pohledu bojuje za pravdu jako kdysi Masaryk, když zpochybňoval pravost Rukopisu Zelenohorského a Královédvorského a postavil se proti většinové společnosti během "hilsneriády". Problém Halíka však spočívá v tom, že on sám na rozdíl Masaryka ignoruje fakta a zejména o příčinách a následcích migrační krize neví zhola nic. 

Halík, Čapek nebo snad Masaryk? 

Pouze otrocky opakuje výlevy mainstreamových novinářů a politiků, kteří všechny kritiky imigrační politiky Evropské unie plošně nazývají "xenofoby, islamofoby, extremisty". Možná ani neví, že šest s z deseti údajných uprchlíků jsou ve skutečnosti pouze ekonomickými migranty, jak letos v lednu konstatoval podle britského deníku Independent dokonce i viceprezident Evropské unie Frans Timmermans. Stejně tak neví  naivní a neinformovaný Halík o stovkách tisíc trestných činů, které migranti páchají v Německu. 

Někdy je Halík Masarykem a někdy zase zmiňovaným Čapkem. Několik dní před červnovým referendem proto Halík alias Čapek zveřejnil svoji výzvu adresovanou britskému obyvatelstvu. "Z hloubi svého srdce se obracím na občany Británie, aby znovu nenechávali zaznít zvon zrady. Nezabíjejte naděje generací na velký a staletí starý sen evropské jednoty," uvedl v něm Halík s neuvěřitelným patosem a strašil dále britské voliče připomínáním hrůz druhé světové války a komunismu.

Jeho výzva připomíná Čapkův projev k německým posluchačům, který vysílala  rozhlasová stanici Praha II 22. 6. 1938. Karel Čapek tehdy apeloval na německé Čechy, aby nerozbíjeli Československo a chtěl tehdy fakticky zabránit druhé světové válce, zatímco Halík tomu, aby Britové hlasovali pro brexit a získali nazpět svoji suverenitu. Halík opět jednou nechal volný průchod svému  mesiášství, patosu a samozřejmě také ničím neopodstatněné hysterii.

Podepíšu každou petici

Těmito třemi atributy ovšem nijak nešetří, ani když se zrovna nehlasuje o vystoupení z Evropské unie. V posledních letech vzniklo jen málo petic s politickým pozadím, které by sám nepodepsal. Ať už se jednalo v létě 2014 o petice, ve které se distancoval od výroků prezidenta Zemana k ukrajinské krizi, Adventní výzvu z prosince 2015, ve které Halík po boku dalších tzv. "osobností" varoval proti zneužívání uprchlické krize, nebo o Kroměřížskou výzvu, kde společně s protřelým petičníkem Michaelem Kocábem a spol. hledá prezidenta. 

Vybral jsem jen tři z několik desítek petice, které Halík v posledních letech zaštítil svým jménem. Všechny mají jedno společné, a tím je nezvladatelná touha tzv. "osobností" kázat obyčejným lidem, koho mají milovat nebo nenávidět. Demokratické volby totž pánové Halík, Kocáb, Rychlík a spol neuznávají. Především v těch případech, kdy jsou ve volbách poraženi jejich favoriti. Vzhledem k nekonečným sériiím porážek pravdoláskařů chvíli uvažoval Halík, že bude kandidovat sám. Přímo na prezidenta. Jak jinak. 

Potom si to však rozmyslel a vysvětlení bylo vskutku "halíkovské". "Kdybych nyní kandidoval, pravděpodobně bych získal hlasy lidí rozumně uvažujících a vzdělaných. Ale ti dnes nepředstavují většinu. Můj hlas bude slyšet, ale myslím, že v současné době nemá šanci získat většinu, protože lidé jsou jako pod drogou. Strach, nenávist, morální atmosféra společnosti a politická kultura se tak zhlouply, že rozumné hlasy v tuto chvíli nemají šanci," konstatoval Halík letos v březnu v rozhovoru pro Právo. 

Na závěr, po tom úmorně dlouhém čtení, přidávám spíš takovou žertovnou noticku od nejmenované významné osobnosti Česká republiky, která se chtěla se čtenáři ePortál. cz podělit o jedno z mnoha setkání s Tomášem Halíkem: 

"....S Halíkem jsem se několikrát v minulosti potkal. Jeho zavilost a ctižádost je až neskutečná. Mám s ním humornou příhodu z WC. Nebyli jsme spolu v kabině, ale potkali jsme se v předsálí, kde se myjí ruce a kde visí zrcadla.. Halík neviděl, že se dívám a tak se shlížel v zrcadle jako stará subreta. Uhlazoval si vousy, vlasy a špulil na sebe rty. Bylo to tak silné, že mě to dodnes nevymizelo z paměti. Říkal jsem si, že na kněze je to zvláštní, aby se takto šlechtil. 

Až později jsem si uvědomil, že to bylo pro něho typické. Jednou se ho jeden můj známý ptal, jak to má s celibátem, protože se povídalo, že jezdí na chatu s nějakou dámou. Ale Halík prý začal vykládat o tom, jak byl v Antarktidě a žil v mnišském osamění, což ale na Antarktidě moc obtížné není. Jeho samolibost je opravdu veliká. Nejraději by rozkazoval všem, jak se mají chovat a věřím, že dodnes nezapomněl na své prezidentské ambice..." 

„Již od časných ranních hodin ve středu 9. listopadu se spekulovalo o tom, kde je Clintonová. Když bylo zřejmé, že již nemůže vyhrát, měla podle plánu přednést svůj projev a přijmout porážku. Ale její očekávané vystoupení se neustále odkládalo. Nejprve nebyla připravena, potom měla být připravena o pár minut později. Nakonec její tým sdělil, že volala Donaldu Trumpovi, ale stále ještě není připravena přednést svůj projev před veřejností,“ píše The American Spectator.

Ve dvě hodiny ráno se objevil na pódiu haly, kde byli shromážděni příznivci demokratické kandidátky, šéf kampaně John Podesta a všem sdělil, že mohou jít domu. „Potom promluvil o tom, že mají za sebou všichni dlouhou noc a ještě delší kampaň. A také, že každý hlas se počítá. Ale ve skutečnosti to bylo ještě mnohem horší, protože Podesta něco očividně skrýval. Přítomní voliči Clintonové čekali, že před nimi Hillary vystoupí, ale nedočkali se.“

O několik hodin později se Clintonová skutečně objevila v médiích se svým povolebním prohlášením. Usmívala se a působila klidně a vyrovnaně. Ale zdání může klamat... Americkému serveru se podařilo zjistit, že Clintonová ve skutečnosti nečekanou blamáž v prezidentských volbách přijala mnohem emotivněji, než by se slušelo a patřilo na tak zkušenou a vyzrálou političku, za kterou je považována.

Když si Clintonová uvědomila dle přicházejících výsledků z jednotlivých amerických států, že nemá naději na vítězství, dostala nezvladatelný záchvat zuřivosti. „Začala ječet, vykřikovat vulgární nadávky a divoce kopala a bila pěstmi do nábytku a všech předmětů v místnosti,“ cituje The American Spectator nejmenovaný zdroj z nejbližšího okolí Clintonové a dodává, že její tým ji nemohl pustit na veřejnost a trvalo mnoho dalších hodin, než se dokázala zklidnit.

„O výbušné povaze Hillary Clintonové se v kuloárech mluví spoustu let. Ovšem úplné informace o jejím temperamentu se nikdy neměly objevit na veřejnosti. Už jenom proto, že potenciální prezident, který může jedním stisknutím aktivovat jaderný arzenál Spojených států, by měl být o mnoho vyrovnanější a psychicky stabilnější,“ píše The American Spectator a s nadsázkou dodává, že je škoda, že nemůže informovat o tom, kde se zrovna nacházel Bill Clinton.

#97783: -  

 A podle takového ubohého pomlouvání si děláš názor? Ne podle celých textů Halíka, ale podle takových nesmyslů? Já si dělám názor na Zemana podle jeho projevů, viz. níže.  

Proč to děláš? Teď si představ, co si o tobě vyprávějí sousedi a kdo všechno si podle pomluv na tebe dělá názor. 

Shodnu se s každým, že je potřeba dodržovat Ústavu, Všeobecnou deklaraci lidských práv, která je její součástí i ostatní zákony. Shodnu se, že státní moc lze uplatňovat jen a pouze v mezích a přesně podle zákonů a platí to naprosto pro každé, tedy i pro ty, kdo chtějí do země přijít, odejít, pobývat zde týden či den. 

Miloš Zeman se ovšem lhaním pohybuje daleko za hranou ústavnosti. 

Pane předsedo Evropského parlamentu, pane prezidente Evropského židovského kongresu, dámy a pánové.

Zde je klika, že přímo neoslovil soudruha Jakunina. Jen povzdech nad tím, že se takový člověk pohyboval na takové akci. 

Plně souhlasím s výrokem pana Moše Kantora, který řekl při jiné příležitosti, že smyslem našeho setkání není jenom nebo především vzpomínka na minulost, ale úvahy o budoucnosti, to je hledání cest, aby se holokaust neopakoval. Dovolte mi, abych i já se ve svém příspěvku na toto téma zaměřil, ale přesto mně dovolte několik retrospektivních poznámek.

Tady bych to zkrátil, cestou jak neopakovat holokaust je demokracie. Nejsou to politici, co chrání většinu či menšinu, jsou to principy dodržované občany, tedy demokracie. Politik pouze zastupuje (je to zastupitel ne svévolitel) občany a to jen v části veřejného prostoru, kterou je vhodné spravovat tímto způsobem. Dokonce se ta část různě mění v čase, podle toho jak moc občané vnímají svobodu či nesvobodu v demokracii. 

My se všichni shodneme v odsouzení holokaustu. Všichni se shodneme v tom, že nesmíme připustit jeho opakování. Ale obávám se, že se příliš neponořujeme do hlubinných příčin vzniku holokaustu. A někdy tyto příčiny zplošťujeme.

Tady přeskočím nakonec, Zeman to co kritizuje to přesně provádí. Příčiny holokaustu vůbec nepochopil, troufale konstatuji, což doloží hned v následujícím odstavci, kde zkreslí, nejspíše záměrně, prakticky vše. 

Dovolte mi, abych uvedl tři drobné příklady. Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem „Hitler je gentleman“. Tentýž novinář po mnichovské dohodě napsal: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“. Můj milovaný Winston Churchill v lednu 1939 napsal Adolfu Hitlerovi: „Kdyby můj národ postihla velká katastrofa, přál bych si, aby v jeho čele stál muž s vaší silnou vůlí.“ A konečně nositel Nobelovy ceny Knut Hamsun, možná že jste četli jeho Viktorii nebo Hlad, napsal v květnu 1945 nekrolog na Adolfa Hitlera.

Zkreslení Peroutkova textu - ten nenapsal, že "musíme výti s vlky", ale "budeme výti s vlky" a to je opravdu velký rozdíl, už v takto vytržené z kontextu.  (oprava - text dokonce ani nenapsal pan Peroutka, ale pan Stránský)

O Churchillově dopise se vcelku dost pochybuje, jestli vůbec existuje, ale pokud byl napsán, anglicky vyznívá věta obzvláště v roce 1939 jako výhrůžka a to co řekl Zeman to opravdu není. Mimo jiné proto, že se jedná o věty dvě, kdy první uvozuje druhou a uvozuje jí událostmi z roku 1918, které byly pro Německo fatální. 

Nekrolog za Hitlera napsal 86 letý norský spisovatel, kde logicky Norsko mělo daleko blíže k nacismu než k demokracii potom, co si Finsko užilo s bolševickým Ruskem.

Co vede k této fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením? Co vede k tomu, že se z doktora Jekylla stává Mr. Hyde? Je to snaha překonat vlastní frustraci vytěsněním té menšiny, ať jakékoli, ze společnosti, a v tomto smyslu holokaust začíná první lavičkou v parku, na kterou si nesmí sednout Žid. A plynová komora je teprve dovršením, nikoliv začátkem tohoto holokaustu. A my se musíme ptát, zda je možná dokonce ještě ve větších rozměrech recidiva, která tentokrát nezahrne šest milionů Židů, ale zahrne příslušníky celé řady vyznání, ateisty, a dokonce i muslimy.

Tady Miloš Zeman naprosto zkresluje pojem holokaust (šoa) nazývá tím vraždění naprostou většinou menšinu. Je to ubohé a je bohužel jedna z jeho zvrácených relativizací a dokonce je to i vyhrožování menšínám. 

Právě proto bych chtěl uvítat, že se umírněné arabské země nedávno připojily k válce proti Islámskému státu. A tento Islámský stát, často podceňovaný, má obdobnou povahu, jako mělo nacistické Německo počátkem třicátých let. To, co nám podle mého názoru hrozí, je superholokaust, jehož oběťmi budou stovky milionů lidí.

Tento odstavec vypadá, že si Miloš Zeman myslí, že je teroristická organizace šikovně používající slovo "stát" v názvu skutečně státem, tedy státním útvarem s hranicemi, občany, kteří by v něm chtěli žít, mající administrativu, vědecký výzkum, literaturu, atd. Tady se nabízí otázka, co lidé kolem Zemana vlastně dělají, když Zeman žije v představě idiota? 

Chtěl bych citovat výrok jednoho z vojenských velitelů Islámského státu, který prohlásil: „Zabijeme sto, dvě stě nebo pět set milionů lidí, nám je to jedno.“ A tato výhrůžka zabíjením, opakuji ještě jednou, se týkala i muslimů. Nevím, kdo z vás viděl mapu islámského chalífátu do roku 2020. Je to mapa, která zabírá půlku Evropy, půlku Afriky a velkou část Asie. Řeknete mi, že je to mapa, jejímž autorem je blázen, a budete mít pravdu. Ale Adolf Hitler byl také blázen, a přesto se jeho vize zotročené a judenfrei Evropy téměř naplnila.

Adolf Hitler nikdy své plány na zotročení světa neukázal do doby, než se zotročováním začal. I v tomto je spíše podobný Putinovi než teroristům z organizace, která si do názvu rovnou šikovně dala slovo stát. 

Chtěl bych vám navrhnout něco, co mnozí z vás budou pokládat za naivní, neproveditelné nebo nesmyslné. Včera jsem mluvil o 200 mrtvých dětech v Péšávaru, o dvou tisících obyvatelích Nigérie, kteří byli zavražděni sektou Boko Haram.

A mohl bych pokračovat těmito příklady dál a dál. Nečiňme si iluze, že mezinárodní terorismus je několik špatně vyzbrojených a vycvičených skupinek. Mezinárodní terorismus je celosvětová organizovaná a rozrůstající se síť a proti mezinárodnímu terorismu nelze bojovat pouze na úrovni národních států a nelze proti němu bojovat pouze někdy poněkud pokryteckými demonstracemi a verbálními protesty. Kdyby v roce 1936 během obsazení demilitarizované zóny v Porýní dvě britské a dvě francouzské divize reagovaly na toto porušení Versailleské smlouvy vojenskou akcí, nebyla by mnichovská dohoda, nebyl by holokaust a nebyla by druhá světová válka.

V prvním odstavci nesděluje nic nového a tedy je vcelku nevkusné mluvit právě na takové konferenci o zavražděných dětech, není to něco co by si účastníci neuvědomovali a co by nevnímala veřejnost. Sdělení Miloše Zemana by mělo stejnou váhu jako kdyby vyčíslil oběti terorismu. Bylo by to stejné, jen by to nebylo tak přehnaně sugestivní. Ale je to věc názoru. 

Že Evropa Hitlera podcenila, to je jednoznačné a je velmi dobře, že nyní nepodceňuje ani terorismus s přívlastkem islámský, ale také ani dnes už z velké části ultra totalitní (mírně řečeno) stát tedy Ruskou federaci a nového Hitlera současnosti Putina (řečeno nemírně). 

Zmiňovaný vojenský zásah se dnes jeví jako věc nerealizovatelná, neboť Hitlera nechala Evropa vyzbrojit Německo a zvrhle motivovat občany Německa. Dnes je vidět, jak obtížně se taková zvrhlá motivace uvádí na pravou míru a napravuje. Dokladem takové situace je Ruská federace, kde se Putin těší obzvláště velké podpoře a stejně agresivně jako Hitler potlačuje jakékoliv náznaky odporu.  

Tak i dnes máme-li zabránit superholokaustu a masivnímu vyvražďování lidí, potřebujeme sjednocenou ozbrojenou akci, akci vedenou na mezinárodní úrovni, akci vedenou pod egidou Rady bezpečnosti spojených národů, akci, do jejíchž mezinárodních sil rychlého nasazení by měly vyslat své síly pokud možno všichni stálí členové Rady bezpečnosti, akci, která by eliminovala v zárodku výcvikové tábory teroristů, která by nepracovala s bezvýchodným plošným obsazováním území, ale využívala moderních technických prostředků, například bezpilotních letadel a podobně, akci, v níž by se celé mezinárodní společenství spojilo proti svému úhlavnímu nepříteli.

Odstavec se jeví jako vyloženou propagandou (mnozí by možná řekli dokonce proruskou)  a to velmi nebezpečnou. 

Podstatou celého problému nejspíš budou již zakládací listiny OSN a RB, tedy to k čemu slouží a co se za desetiletí její existence jeví jako funkční. 

Následující odstavec má tedy hned dvě propagandistické a velmi nebezpečná sdělení. Začneme přestavovat ustálenou jedinou celosvětovou organizaci tohoto druhu a zároveň začneme válčit. Co by přišlo, jak velká destabilizace? Jak moc by taková věc posílila zločinný režim v Rusku.  Přišel by i masivní pokus o destabilizaci demokracií?  

Dámy a pánové, o některých návrzích se říká, že procházejí třemi fázemi. V první fázi jsou označeny za nesmysl, v druhé fázi se o nich říká, že se o nich dá uvažovat, a konečně v třetí fázi jsou tyto některé návrhy považovány za samozřejmost. To byl známý spor mezi heliocentrickou a geocentrickou soustavou, ale mohl bych samozřejmě uvádět i příklady další. Chybí nám dosud odvaha a stále podléháme tomu, čemu se ve 30. letech říkalo appeasement.

 Hovořit o svém vlastním nápadu, u kterého je naprosto zřejmé, že nikdy nebude na něj existovat jednoznačná odpověď, tedy jestli se vše točí kolem země nebo jistotě, že se alespoň země točí kolem slunce, je skutečně už vrchol min. nevkusu, ale spíše to naznačuje cosi zvráceného v povaze Miloše Zeman. Odvaha k vědeckým objevům naštěstí Evropě ani USA skutečně nechybí  a nechyběla, stejně jako nechybí odvaha dokonce i k diskusi nad takovými ubohostmi, které přednesl Miloš Zeman. 

Stále se domníváme, že teroristická hnutí lze edukovat. Ano, Hitler nás edukoval plynovými komorami, a proto se obávám, že než začneme vážně uvažovat o takové mezinárodní síle rychlého nasazení, bude potřeba ještě řady teroristických útoků, než si veřejnost uvědomí, že s teroristy se nevyjednává, že s teroristy se bojuje a že s teroristy nemůžeme bojovat pouze povrchními změnami legislativy, ale ozbrojenou silou, tak jako to mohlo být v Porýní v roce 1936. Děkuji vám za vaši pozornost.

Tímto odstavcem se vlastně Miloš Zeman srovnal s Hitlerem. I on chce "edukovat" vražděním.  Tady bych řekl, že nelze zavřít oči a myslet si, že naši oponenti jen tak zmizí, když je dostatečně dlouho necháme zavřené (asi nepřesná citace Amose Oze), přičemž je kdosi bude vraždit...