Nikdo z vás . . . "křesťanů" (jenž věří v něco co nikdy neviděli, ale údajně to kázal ten nejlepší člověk, který žil před dvěma tisíciletími) nepochopil, že toto je pouze recese? Toto nemá být pomsta, má to pouze ukázat, že v dnešní svobodné době není žádný právní rozdíl mezi tou vaší "svatou vírou" a "vírou v satana".  A opravdu smutné je to, že snad nikdo z vás nechápe fakt, že všechen ten "satanismus" je pouze image. Například Nergal nechce obětovávat nevinné panny při krvavých rituálech stejně tak, jako punkáči netouží po anarchii, Řezník nechce znásilňovat malé děti a Ortel nechce pleskat lidi jiných ras.

Již tu jeden moudrý Člověk napsal, že "Jakékoliv náboženství je popřením lidské inteligence..."

Uvědomte si, jakými skoky se civilizace posouvá od (třeba) 17. století, kdy začala moc církve a náboženství obecně upadat.       Přece jenom, co lidstvo vynalezlo či objevilo v době 6. až 16. století? A co od toho 17. století do současnosti? A co za posledních sto let, kdy církev a náboženství skoro nemá žádný význam?

Středověk: Vynález nějaké té kuše a třeba katapultu (větší vědecký rozvoj prostě víra v boha neumožňovala)

Novověk: Vynález střelných zbraní (za použití střelného prachu), objev nových zemí, rozvoj astronomie i ostatních věd

Moderní doba: jaderná technika, elektrotechnika, dosažení vesmíru, chemická medicína a spoustu dalších

Před rozmachem křesťanství, v antice byl také rozvoj civilizace daleko . . . větší . . . než ve středověku, kdy církev měla téměř absolutní moc. Je to proto, že Antická náboženství jejich "prorokové" vynalezli daleko promyšleněji, než vynalezl Ježíš to vaše.

Neříkám, že by lidstvo bylo bez náboženství lepší. Víra v cokoli, co sjednocuje lidi byla podstatná v době, kdy jsme ještě lovili mamuty, protože se z nás, díky náboženství, stali z lovců a sběračů zemědělci a stavitelé. Dnes však jakékoli náboženství pouze brzdí rozvoj lidstva.

a závěr? BUĎTE ATEISTÉ A POUŽÍVEJTE SVOU HLAVU

#nohate

#96: Tomáš, 13 let -  

 Ano, od dob, kdy církev začala ztrácet svoji moc a přestala se podílet na veřejném životě, došlo k velkému hospodářskému a technologickému boomu, ale s úpadkem víry šel ruku v ruce úpadek morálky. Teď myslím prostý lid, ne církevní předáky, kteří se často utápí v hříších a do církve často míří jen dle principu, že pod svícnem je největší tma. Komunismus nebyla ideologicky tak zlá myšlenka, v mnohém se křesťanství podobal, ve své sociální rovině, kdy poukazoval na slabší, jenže co sem komunismus zanesl tím, že vykořenil z veřejného prostoru víru a nahradil ji ateismem, bylo zničující. Opadl tím respekt z všemohoucí vyšší autority, člověk se náhle zpovídal jen nedokonalým světským zákonům a protože kde nebylo svědka, nebylo soudce, člověk mohl rázem cokoliv. Výsledkem desítek let trvající ateistické doktríny je, že lidé mají pokřivenou morálku, společnost prostupuje sobectví, lež a přetvářka, zkrátka člověk se stal člověku vlkem. Jenže nic není věčné. Nastal čas individuality, lidé již nevidí smysl svého života v rodině, chtějí se bavit, ze strachu z toho, že po smrti již nic nebude, si chtějí co nejvíce užít svůj čas na tomhle světě, popř. budovat kariéru, hnát se za bohatstvím (bohužel materiálním bohatstvím bylo nahrazeno bohatství duševní), ne ztrácet čas výchovou dětí, populace tedy pozvolna vymírá, mladí lidé nejsou, staří se stávají přebytečnými, nejlépe je odklidit co nejdále, aby nezatěžovali lehkovážný a svobodomyslný život jejich potomků. Tohle ideologické vakuum ale nebude mít dlouhého trvání, život bez víry je životem bez vyššího smyslu, vlastní já se stalo absolutní předností, egoismus nahradil touhu po společném dobru, naše pokolení již nemá budoucnost, náš věk skončil. A tak nás nakonec nahradí jiní, silnější, kteří své víry a hlubokého přesvědčení dosud nepozbyli.

Tohle už tu přece jednou bylo, poživačný pohanský Řím skončil ze stejných důvodů jako je u svého konce tahle civilizace. Antika také přinesla světu spoustu pokroku, ať hospodářského a technického, tak na poli filosofie, ale byla limitována pozvolným úpadkem morálním, který byl nakonec tak neúnosný a impérium bylo tak slabé, že hedonistické pohany nakonec přerodili progresivní křesťané. Císař Konstantin vycítil, že je konec starých pořádků a začal směřovat ke křesťanství. Stejně takto ideologicky prázdná Evropa stojí před branami nových pořádků, duše bez těla jen přežívá ze své podstaty. Ať se nám to líbí, nebo ne, přichází islám, který opět zaplní to duchovní prázdno. Pragmatici jako tehdy Konstantin na islám přejdou, zbylé hrstky svobodomyslných ateistů procitnou ze svého omamného snu až příliš pozdě na to, aby mohli něco změnit, velkolepá party skončí, otěže již nebudou v jejich rukou a zde dne na den se ocitnou marginalitou, které nezbyde než se přizpůsobit těmto novým pořádkům, nebo dožít zbytek života zdrceni někde v ústraní. Nebudou první ani poslední, protože lidstvo je nepoužitelné a stále se točí v bludných kruzích.