Zrcadlo duševních obzorů sluníčkáře-pravdoláskaře, vzdělaného a vychovaného v tz. inkluzivním školství:

Ahoj. Jmenuju se Honza. Sem žákem 5. třídy. Chtěl bych vásseznámit s našý školou a taky vám vyprávjet, co sme se dnes učili.

Naše škola je velmy moderní a pokroková, protože je inkluzivní.Inkl uze je, když se všichni učí spolu v normální škole. Romové, bílý, cizinci apostižené děti, všychni spolu v jedné třídě. Neni tu žádná disgryminace.

V naši třídě je nás celkem 12 žáků a kromě učitele tu s námi souještě 3 paní asitentky a jedna pani psicholožka. Ted vám všechny moje spolužákipředstavim.

V první lavici u okna sou dvě holki - Lucka a Rebeka.

Ve druhé lavici sedí Milan Tancoš a Jozef Žigo. Jsou to Romové.Nebaví je moc sedět v lavici, tak většinou běhaj po třídě, nebo si s paníasistentkou hrajou vzadu a zpývaj romské písně.

Dříve pořád s dalšími Romy čekali před školou a od ostatních siněco půjčovali, hlavně mobili a peníze. Mě jednou odtáhly do křoví a půjčili simoje peníze a bundu. Ale o tom nám paní ředitelka zakázala mluvit a dnes užnesmíme do školi nosit nic drahého.

Jejich rodiče to prí maji těžké kvůli disgriminaci a rasizmu.Naše škola pro romské žáky každý rok koupí nové mobili a tablety a taky jim dávákapesné. Jinak sou všichni hrozně nadaný a chytrý, hlavně na hudební a výtvarnouvýchovu. Mají samé dobré známki.

Ve třetí lavici sedí Štefan. Je mentálně postižený. Vedle nějsedí jeho specijální asistentka Renata, která mu se všým pomáhá a utírá mu nudlea sliny. Mluvit nedokáže, jen vydává různé zvuky, ale všichni víme, že je úžasněchytrý. Dostává totiš samé jedničky. Učitelky říkají, že je pro naši tříduvelkým obohacením.

V první lavici u dveří sou Monika a David. Ve druhé lavici udveří sedím já a vedle mě Mustafa. Jeho rodiče přišly z Afgánystánu.

Ve třetí lavici je Alžběta. Je postižená s daunovým syndromem,ale je hrozně chytrá. Má nejlepší známky z celé naší třídy. Vedle ní sedí jejíasistentka Martina.

Ve čtvrté lavici sedí Lukáš a vedle něj Manu. Manu je tu nový.Přišel k nám před 2 měsíci a jeho rodiče sou z Afriki. Pamatuju si na jeho prvníden u nás. S naší třídní sme uspořádali uvítací párty. Všichni sme se s nímmuseli obejmout a poděkovat mu, že se přistěhoval do naší země, protože našezemě i naše škola patří všem.

V poslední lavici sedí naše třídní psicholožka. Pomáhá nám a řešírůzné problémi. Minulý týden Lucka z první lavice nechtěla dát napít MilanuTancošovi , tak jí paní psicholožka musela vyšetřovat pro podezření zpodvjedomého rasizmu. Lucka se pak musela Milanovy omluvit.

A co sme se dnes učili ?

První hodinu byl zeměpis. Pani učitelka nám vyprávěla o islámskékultuře . Na koncy hodiny nás vizkoušela z toho, co sme si zapamatovali. Všichnidostali jedničku.

Druhá hodina byla matematyka. Učili sme se malou násobilku. Až senaučíme malou, tak v 6, nebo 7. třídě začneme s velkou násobilkou, Už se moctěším. Také si mě pan učitel vizkoušel u tabule. Zadal mi deset příkladů.Správn ě sem spočítal tři. Dostal sem dvojku. Po mě šel k tabuli Oláh. Pomáhalamu pani asistentka a dostal jedničku. Je fakt dobrej.

Třetí hodinu sme měli Občanskou výchovu. Přišli k nám studenti zČlověka v Tísni a měli sme přednášku o lidských právech a disgriminaci lidí sodlyšnou orientací. Na konci hodiny nám paní učitelka pustila pohádku. Bylo to odvou gayích co se zamilovali a narodil se jim malí černoušek. Moc se mi pohádkalíbyla.

Čtvrtá hodina byla Čeština. Učili sme se romskou básničku. Nakonci hodiny sme jí společně recitovali a všychni dostali jedničku.

Poslední hodinu byla hudební výchova. Učili sme se zpívat romsképísně. Nejlepší byli Milan Tancoš a Oláhovic. Dostali jedničku a pochvalu.

Tak to je moje třída.

Naše třídní říká, že inkluzivní škola je nejmodernější anejlepší. V normálních školách, kde sou jen normální běloši, tam prej má hodnělidí čtyřky a pětky. Ale v naší inkluzivní škole máme všichni jenom jedničky advojky. Dysgriminace u nás prostě neekzistuje. Každý má právo na úspjech avsdělání !
Tak ahoj. Honza.