jako občanka s právem na vlastní názor píši, že s touto peticí nesouhlasím a podporuji Tomia Okamuru, který pouze pravým jménem nazývá skutečnosti. Nepoužívá politicky korektní slovník a říká pravdu. Lety je jen zástěrka politických hrátek a všichni víme, jací jsou naši nepřizpůsobiví občané užasní sousedé, pracující a dávky pobírající. Kdo si myslí, že byli jiní před válkou, tak ať se probere. Je mi líto zabitých slušných cikánů, tábor byl hnus a zařídili to Němci. Někdo ale to podporoval na svém panství a toho by se měli petenti zeptat! Okamuru jen řiká fakta, někdy drsně ale pravdivě.

#12: stan - Petice 

100 bodov,Oldo Hlaváček

#12: stan - Petice 

#12: stan - Petice 

Plně souhlasím. Okamury se chtějí za každou cenu zbavit. Bojí se zákona o obecném referendu, především však Referenda o EU (Protektorátu BM) jako čert kříže.

Stejně tak se bojí odvolatelnosti, trestně právní a především hmotné odpovědnosti politiků, poslanců, vysokých a vyšších státních úředníků i justice - soudců a státních zástupců.

 SPD a Okamura jen bojuje za daňové poplatníky, kteří nedobrovolně platí velmi dobré bydlo výše jmenovaným a oni jim na oplátku častoa a beztrestně škodí a působí proti jejich zájmům. Stejně tak povinné platby např. ČT, ČRo i vysoké platby-dávky chronicky "nepřizpůsobivým, kteří tak mají vyšší životní standart než mnozí pracující.

#12: stan - Petice 

Máte pravdu. Souhlasím s Vámi.

#12: stan - Petice 

Tomio Okamura nekličkuje. V současné době je snad už jediný, který říká pravdu za všech okolností. Lety nejsou v žádném případě srovnatelné se známými koncentráky. Protože, kdyby byly, znala bych jejich jméno, stejně jako Terezín, Osvětim, Majdanek, Treblinka, Sachsenhausen, Ravensbrück, Oranienburg, Jasenovac, Dachau, Buchenwald. Některé vyhlazovací, některé pracovní, některé shromažďovací. Nehledě na pojmenování ve všech umírali lidé. Maminka mé milované kamarádky zemřela na následky pobytu v koncetračním táboře, když nám bylo 11 nebo 12 let. Protože jsme byly tři kamarádky, snažily jsme se v těch letech dělat pro ni maximum. Ale bylo to moc těžké. Byla to i naše ztráta. To, že se nikdo do mých 69 let nezmínil o Letech ani ve škole, ani v knihách jsem nenašla sebemenší zmínku, mi připadá jako náhle vytažená past.