Spisy vedla StB důkladně, vždyť o její informace se opírala komunistická moc. Na přijímání nového agenta se podílelo několik příslušníků StB. Verbíř (budoucí řídící důstojník), jeho nadřízený, velitel "pobočky". Vše dále bylo zpracováno předáním spisu k přepisu a spis následně předán do archivu. Celkově se na přijetí podílelo asi osm lidí. Do spisu se jen tak nemohlo, aby tam například řidiči důstojník něco dopsal nebo přepsal, k tomu potřeboval povolení nadřízeného a bez papíru mu spis vydán nebyl. Každý další zápis šel prakticky stejnou cestou, ukládání dokumentů do spisů probíhalo v archivu.

Ad vycucání z prstu - StB dělala rotaci kádrů, takže by se vymyšlený spis dostal k jinému důstojníkovi, který by zjistil, že je falešný. Probíhaly hloubkové kontroly prováděné přímo ústředím a MV, při kterých by se opět přišlo na falešné záznamy. Při těchto kontrolách občas docházelo k přeřazení škatulky z "agent" na "důvěrník". U Babišova spisu k ničemu takovému nedošlo. Pokud by se zjistil falešný spis, v nejlepším případě by dotyčný důstojník přišel o dobře placenou práci, v horším by stanul před vojenským prokurátorem. Těžko by toto někdo riskoval.

A nakonec, Babišovo jméno se objevuje ve dvanácti(!) spisech. Možnost falešného spisu je nulová. Byl vědomým a velmi aktivním agentem, donašečem a práskačem.

#132047: -  

Samo svědectví StBáků, že Babiš není StBákej je naprostá absurdita. StBák přísahal, že bude krýt své donašeče a to především za situace, kdyby se StB stala ilegální, tedy za situace, kdyby komunisté přišli o moc. 

Svědectví StBáků je z principu jejich činnosti naprosto nedůvěryhodné a je velmi dobře, že k tomu existuje judikát alespoň Ústavního soudu Slovenska, když už k této věci neexistuje judikát Ústavního soudu ČR. 

Další věcí je, že StBáci nebyli zbaveni mlčenlivosti, naopak v době revoluce a jaké poslední doby existence StB byli naopak svými nadřízenými jednoznačně  zavázáni k ochraně celé donašečské sítě i kolegů s tím, že není zřejmé, co vše se podaří či nepodaří zničit. 

Po převzetí StB demokratickými politiky a následném zrušení StB jako organizace, nedošlo k žádnému zbavení mlčenlivosti, čímž demokratičtí politici jasně sdělili, že jakákoliv vyjáření kohokoliv z StB by byla nedůvěryhodná. Následně byl celý komunistický režim včetně jeho prominentů a zločineckých organizací jako byla StB jasně zákonem označen za zločinný a je nejen věcně, ale i dle zákona na úrovni nacismu a ostatních zrůdných totalit.