#165449: - 

Abychom vyvážili poněkud jednostranně vyznívající texty o Václavu Havlovi, které se záměrně vyhýbají jakékoli kritice, poprosili jsme o rozhovor bývalého politického vězně a disidenta Jiřího Wolfa. Ten je znám svým svědectvím, které je pro leckoho z disentu nepohodlné - svými historkami totiž boří zažité mýty o tom, že disidenti (především vůdci disentu) byli morálně bezúhonní lidé, kteří vlastními silami porazili komunismus. Pravda je totiž jako vždy poněkud jiná, než jak nám ji předkládají už přes dvě desetiletí masové sdělovací prostředky.

Rozhovor byl domlouván ještě před Havlovou smrtí, ale nakonec k němu došlo až v době po exprezidentově pohřbu. Nemohl tudíž začít jinak, než Wolfovým posteskem nad kultem osobnosti, kterého jsme byli v uplynulých týdnech svědky.

"Co předvedli s tou maškarádou (míněn Havlův pohřeb, pozn. red.), to byl neskutečný cirkus. Je v tom vidět rukopis bývalých komunistů. Ti, co zažili smrt Gottwalda a dalších komunistických prezidentů, ti, co si vzpomínají na tehdejší pláč a obrovské portréty - těm se okamžitě vybavilo: vrátila se komunistická léta s tou hnusnou propagandou a kultem osobnosti," říká pro server Prvnizpravy.cz znechuceně Jiří Wolf (více o Wolfovi pod článkem).

Wolf vzpomíná, že Havel o podobně slavném konci sám často mluvíval. Tvrdíval prý, že se vidí, jak ho povezou na lafetě a jak se na to těší. "To byl jeho sen, byl to těžký megaloman".

To, že vystavená rakev byla prázdná (jak je Wolf přesvědčen), je už podle něj spíše kuriozitka, takový malý podvůdek, dalo by se říci poslední podvod Václava Havla, byť za tento poslední už on sám opravdu nemůže.

Ovšem jedním z prvních podvodů bývalého prezidenta, za který může jednoznačně, bylo například vyhlášení velké amnestie v počátcích roku 1990, od které nedávno uběhlo 22 let. Tehdy bylo propuštěno 23 tisíc vězňů, často kriminálníků, kteří se do vězení zase brzy vrátili.

Havlův podvod podle Wolfa spočíval v tom, že tito obyčejní vězni byli prohlašováni za vězně politické. "V zahraničí byli tito vězni, samozřejmě kriminálníci, vydáváni za politické vězně. Havel a jeho parta prohlásil, že každý z těchto lidí byl nespravedlivě odsouzen," tvrdí Wolf.

"V tu dobu, když byla amnestie vyhlášena, bylo propuštěno dohromady asi 16 politických vězňů a dva nebo tři tam zůstali, které jsme ještě my dohledávali a propouštěli. Ale ve světě uvěřili tomu, že to bylo 23 tisíc politických vězňů. Naše země se tím ve světě velmi rehabilitovala. Najednou tu byl odboj, i když ve skutečnosti to byla vždy hrstka, vpodstatě 500 lidí, kteří se stále točili v kriminálech - já třikrát, Petr Cibulka taky třikrát a tak dále. A najednou se objevilo číslo 23 tisíc. Národ se tím morálně rehabilitoval, protože vznikl dojem, že se tu s komunisty nekolaborovalo," zlobí se bývalý politický vězeň.

Tedy bylo to hlavně gesto pro zahraničí? "Jistěže, hlavně pro Havla, který se tím neskutečně zviditelnil jako hrdina a osvoboditel, který nejen že dal svobodu národu, ale i politickým vězňům dal svobodu. A mělo to obrovskou morální sílu pro Československo nejen za hranicemi - venku si řekli: to musel být neskutečně statečný národ. Ale působilo to i doma. Proto lidé Havla tak milovali, protože vlastně rehabilitoval jejich svědomí," říká Wolf, který si ze všech politických věznů odseděl nejdéle - 9,5 let.

"Tak jako byla sametová revoluce podvod, který vyráběla státní bezpečnost, tak i amnestii ´vyrobila´ státní bezpečnost. To všechno bylo pod jakousi kontrolou, bylo to součástí dohody," dodává.

To je také podle Wolfa důvod obrovské Havlovy popularity v cizině. "To byla ta sláva, která šla před ním, když měl jet do Washingtonu, kde měl slavný projev. On se vlastně proslavil už tou amnestií. Jeho velikost měla tyto mezníky: jeden podvod s komunisty, tedy revoluce - to bylo všechno upletený, další podvod - amnestie. Potom už ty metály, které dostával, byly jen takové přílepky oné slávy. Havel své velikosti dosáhl podvody. Tvrdil o sobě, že nikdy vědomě nelhal - ale lhal vpodstatě neustále. Samé intriky a podobně," uzavírá znechuceně Wolf.

Vzpomíná také, že když před 10 lety ještě pracoval na pobočce Amnesty International a hledalo se, kdo by měl být navržen na symbolickou cenu za lidská práva, nepochodil se svým návrhem. "Havel už měl tehdy spoustu doktorátů a já jsem říkal - Pavel Wonka (1953-1988, disident, politický vězeň, poslední, který zemřel ve vězení, pozn. red.) nedostal nic, ten zemřel za svoji pravdu, byl to vlastně bojovník za lidská, politická práva. Já bych to dal jemu. A oni mi na to řekli: Pavlovi Wonkovi ne, protože on není známý. Musíme to dát někomu, kdo je známý a to je Václav Havel. Protože my se tím musíme zviditelnit. Stejným způsobem se pak chtěly zviditelnit všechny ty univerzity tím, že mu dávaly všemožné doktoráty a další různé instituce, které mu dávaly ceny a podobně. Říkám tomu politická korupce. Jestliže dávám někomu vyznamenání jen proto, abych se tím proslavil a zviditelnil, tak to už přece není pro záluhy. A jak přibývalo lidí a institucí, které se tou osobu zviditelňovali, tak tím stoupala cena Václava Havla strmě vzhůru. Oni z něho vlastně uměle udělali ikonu."

Heslo o pravdě a lásce ukradl Havel Gándhímu

Že byl "sametový převrat" plně v režii StB, o tom Wolf ani na chvíli nepochybuje. "Jsem na sto procent přesvědčen, že Havel spolupracoval s vojenskou rozvědkou GRU," tvrdí. "Plakáty, ty velikánské portréty s Havlem, ty tiskla státní bezpečnost," říká zasvěceně. "A heslo o pravdě a lásce? To řekl indický filosof Gándhí, Havel to jen ukradl, ale nikdy neřekl pravdu, že to nepochází z něho. Vydával to za svůj rozum, za svou velkou filosofii. Ale vzdělaní lidé, kteří znají něco o Indii, to věděli."

"Je s podivem, že Lech Walesa, který měl daleko větší zásluhy na rozpad komunismu v Evropě - za což dostal Nobelovu cenu za mír - nedosáhl nikdy takové slávy, jako Václav Havel. O tu se Havlovi postaral Římský klub, jehož byl Václav Havel členem," tvrdí také.

Nejen události 17. listopadu byly oganizovány státní bezpečností, ale vůbec i celý další vývoj - Občanské fórum a podobně. "Celé OF byli agenti státní bezpečnosti. Ministři byli estébáci, velvyslanci byli estébáci. Nejhorší na tom je, že dnes to ještě o lidech, kteří dělali revoluci, nevíme - myslím to, že byli skutečně agenti ruské vojenské rozvědky GRU, která to tady připravovala. Spousta materiálů byla totiž odvezena do Moskvy. Ale až se po dvaceti třiceti letech otevřou archivy, ukáže se to. Už to ale pro běžné lidi nebude zajímavé, spousta těch agentů bude zajímat jen historiky.

O tom, že se chystá změna režimu, nevěděli jen pracovníci StB, ale cítili to i sami političtí vězni, kteří ´seděli´. "Komunisté jezdili po kriminálech a dva tři roky před revolucí každý měsíc chodili a navštěvovali politické vězně a vyptávali se - jaký máte názor na to či ono, kdyby se to tady otočilo?" vzpomíná bývalý mukl Wolf. Je přesvědčen, že tímto způsobem si StB vytipovala Havla. "Našli si člověka, který byl alkoholik, který byl ještě ke všemu více na chlapečky (to byl třeba taky kamarád Havla Ivan Jirous, dodává) a pak člověk, který byl naprosto zbabělý a byl schopen kompromisů. Havel za pár facek řekl při výslechu všechno, byla to taková třasořitka, slečinka."

A jak toto víte? To o něm prozradili bachaři? "Ne, ale když se občas ožral, tak sám říkal takové věci, až člověk valil oči."

Myslíte, že měl nečisté svědomí a přiznával se k tomu, co ho trápilo? "Ano. Býval hodně ožralý a brečel u toho, když to říkal."

Wolf Havlovi vytýká, že měl fešácký kriminál, což nebylo normální. "Politický vězeň dostával tu nejhorší práci. Furt trestaný, furt po dírách. Ten ale, kdo spolupracoval s režimem, tomu zařídili fešácký kriminál, neměl výkonnou pracovní normu, ale dělal třeba v prádelně. Oni si tyhle lidi nenechali zničit, ale všemožným způsobem jim to ulehčovali. Nedělali těžkou práci. Byli například v prádelně. Jakmile šel někdo do prádelny, jako Havel, věděli jsme, že je to agent. Havel taky dostával cigára, balíky. Já za dva roky dostal jen jeden balíček," vypočítává.

"Kdybych ti ty peníze neschovala, tak ty ku*vy to všechno rozkradou"

Z peněz, které na podporu politických vězňů posílali disentu lidé z ciziny, viděl jen málo. Ti, přes které peníze putovaly, si je prý nechávali.

"My na těch vazbách chcípali hlady a oni psali do zahraničí - ten a ten vězeň potřebuje peníze, protože nemá co jíst, potřebuje vitamíny. A ty peníze ze zahraničí skutečně chodily," vzpomíná Wolf. K vězňům se pak prý ale už nedostaly. "Byl to hyenismus. Dělali to skoro všichni, kteří se dostali k penězům. Kde jsou ty peníze, ty miliony? Dnes nikdo už neví, kde jsou. Za to se opravovaly Hrádečky a podobně."

Odvolává se přitom i na publikaci, ve které František Janouch uvádí evidenci všech peněz, které posílal do Československa. "On tam třeba píše, že Uhlovi a Šabatové posílal peníze na mne. Já jsem z toho neměl ani korunu. V disentu se skutečně děly každý den chlastanice, všechno utratili, prochlastali. A to nechodily jen peníze od Janoucha, ale i z Ameriky a od různých organizací. Kdokoli přijel do Prahy, tak přinesl prachy."

Wolf dává k dobru další historku. "Pamatuji se, když jsem se vrátil z vězení, tak si mne zavolala novinářka Marvanová a pak přede mnou rozpárala matračku: ´Tohle ti posílá Pavel Tigrid za články, co jsi napsal,´ řekla mi. ´Já jsem je musela schovat, já jsem je nedala té šlechtě Charty.´ Ona totiž žila na Žižkově, tam byla kontaktní adresa a dotyčný, který jel z Paříže, tak nechal peníze u ní. Ona mi doslova říkala: ´Jirko, kdybych ti ty peníze neschovala, tak ty ku*vy to všechno rozkradou.´ Byla jen řadová chartistka, nikdy nic nedostala, jen něco přepisovala na psacím stroji. To byli ti vojáci, kteří makali, nějakou korunu za to sice dostali, ale to nebyla ta ´šlechta´, které se dařilo dobře, která jezdila na výlety, bavila se..."

Na druhou stranu, nějakou pomoc Wolf získal, přiznává: "Občas jsem něco dostal, ale těch poctivců bylo málo. Například po svém propuštění z vězení mi dcera Karla Kyncla, která bydlela v Praze, osobně u sebe v práci předala peníze z USA, které pro mne našetřili studenti ze středních škol. Bylo to příkladné a chvalitebné gesto," vzpomíná Wolf. To však nebyly peníze, které by šly přes Chartu.

Zkrátka, chartisté podle Wolfa nebyli dobří lidé. "Já podepsal Chartu, to ano, ale nikdy jsem s nimi nechtěl mít nic společného. Což se pak potvrdilo, že ani nebyli schopni pomoci řadovým lidem, signatářům. Pomáhali si jen sami mezi sebou. Vlastně žili z politických vězňů," tvrdí zklamaně.

Havel sám měl peněz dost, dostával je ze zahraničí prý od svého strýce. Proto se kolem Havla vytvořila tak oddaná skupina lidí. "Kdo měl peníze, kolem toho se lidi točili. Byl štědrý a poměrně hodně platil, takže on si lidi, kteří neměli pořádnou výplatu, zaplatili nájem a jídlo a na víc už neměli, získal. Najednou tu byl člověk, který měl peníze a lidi si ho předcházeli. To byl takový moment, kdy se stal středem," myslí si Wolf.

Další majetek pak Havel získal za odměnu - protože se podílel na sametovém podvodu, dostal pak zpět majetek zabavený jeho rodině před rokem 1948, tvrdí Wolf. "Havel se svým bratrem Ivanem dostal neoprávněně nazpět majetek, který podléhal Benešovým dekretům! Byla to odměna za zradu, kolaboraci s komunisty a podílnictví na sametovém podvodu. Jejich strýc, homosexuál Miloš Havel, se dal k Němcům a byl po roce 1945 odsunut do nové domoviny, tedy do Německa. Otec Václava Havla byl také německý kolaborant. Stále je otevřená otázka, která je tabu - kdo rozhodl o vrácení majetku dětem, jejichž rodiče prokazatelně kolaborovali s fašisty?" ptá se disident.

Wolf celý svůj text, ve kterém podobnými a ještě příkřejšími slovy kritizuje Chartu 77 i počínání Václava Havla (text lze najít pod názvem "Opilec Václav Havel", pozn. red.), tehdejšímu prezidentovi mailem zaslal. Prý, aby se k tomu vyjádřil. "On se k tomu ale nikdy nevyjádřil. Taky jsem mu řekl, aby to dal případně k soudu. Nic takového neudělal."

"A vůbec nikdo z Charty na ten můj text žádnou občanskoprávní žalobou či podáním trestního oznámení nereagoval. To je také zajímavé," uzavírá rozhovor Jiří Wolf.