Dobrý den.
Jsem jeden z rodičů, kteří podepsali petici bez nucení , po zralém zvážení argumentů obou stran a dlouhodobém sledování problematiky, která se mě bytostně dotýká, neboť mám velmi těžce postižené dítě, ale též zdravého a nadaného syna. Ve své reakci na petici zmiňujete, že se nejedná o rušení statutu škol jak pro lehce tak i středně a těžce postižené děti. Pro mě je nejdůležitější, aby si rodič mohl svéprávně rozhodnout, zda nechá své dítě vzdělávát odděleně v jakkoliv pojmenované škole odpovídající dnes praktické či speciální nebo je zařadí do běžné třídy v ZŠ. Protože každé dítě má jiné postižení a potřeby a zodpovědný rodič si umí rozhodnout, co je pro jeho situaci nejlepší.
Můžete mi tedy zcela přísežně a veřejně potvrdit, že nám rozhodně nechcete rušit praktické a speciální školy a že naše i budoucí děti nechcete o možnost vzdělávání v nich připravit? A že se snažíte pouze o zlepšení podmínek pro alternativu zařazení části dětí do ZŠ? Tam je opravdu nedořešených problémů tolik, že byste na ničem jiném pracovat nemuseli.
Prosím též o přesnou a závaznou definici integrace a inkluze, neboť si tyto pojmy leckdo vykládá naprosto intuitivně a neprofesionálně.
Děkuji vřele za odpověď hč

#13: hč -  

Je pouhým faktem,  že je ve školách zvláštních a speciálních umístěno mnoho dětí, jejichž rodičům nebylo fakticky umožněno se svéprávně rozhodnout mezi segregovanou speciálkou a školou běžnou, i když si to rodiče přáli. Účinnou cestou k odstranění této diskriminace je transformace zvláštních škol  a zavádění proinkluzivních opatření v běžných školách.

#13: hč -  

K Vaší prosbě o přesnou definici integrace a inkluze nechávám prostor publikujícím dborníkům. Integraci a inkluzi určitě není  zařazování a vzdělávání dětí do segregačního prostředí škol praktických a speciálních. V praxi se často objevuje, že  pracovníci speciálních škol vystupují jako někdo, kdo jako jedíný dokáže své žáky (s nedůstojným detailním popisem postižení ) integrovat do společnosti. Vděčnost rodičů těmto spasitelům pak nebere konce. Výsledkem je absolvent segregovaného  vzdělávání, jehož minimálně sociální omezení už nikdo nenapraví.

#13: hč -

Vážená pani HČ,

Záväznou môže byť len taká definícia inkluzívneho vzdelávania, ktorá je definovaná zákonom, resp. vyhláškou. Vyjadrenia jednotlivých neštátnych subjektov (neziskoviek, rodičov, profesných zväzov) nikoho k ničomu nezväzujú. Ako zástupca subjektu, ktorý myšlienku inklúzie podporuje, Vám nezáväzne môžem odpovedať takto:

Integrácia spočíva v snahe "fyzicky" presunúť žiaka so znevýhodnením do majoritného prostredia (školy) a docieliť, aby dosahoval rovnaké výsledky - napríklad za pomoci asistenta a rozličných pomôcok. Vyzerá to síce ako spravodlívé "meranie rovnakým metrom", v skutočnosti však možnosti žiaka nemusia na dobehnutie spolužiakov stačiť. Takto poňaté vzdelávanie je zamerané na výkon žiaka, sociálnu stránku veci príliš nerieši. Keď integrácia zlyháva, vysvetľuje sa to tým, že "žiak na to nemá".

Inklúzia si za cieľ kladie maximálny rozvoj schopností žiaka, ale v popredí je sociálne začlenenie do kolektívu. Zjednodušene - dôraz je na prispôsobení prostredia tak, aby to žiak s postihnutím zvládal. Počíta sa s upravením učebných metód, sústavnou metodickou podporou učiteľov, citlivou prácou s kolektívom spolužiakov atd. Nejde o to, aby žiak počítal v matematike to, čo ostatní, môže sledovať svoj individuálny plán. Neznamená to zhoršenie jeho vzdelávania, v oblasti sociálnej je to jednoznačne lepšia varianta pre obe strany - tak pre žiaka s postihnutím, ako aj pre jeho okolie.

Znovu, nemôžem hovoriť za všetkých, pokiaľ sa snažíme presadzovať inkluzívne vzdelávanie, v prvom rade nám ide o umožnenie začlenenia tým rodičom, ktorí ho pre svoje deti chcú. To žiaľ dnes v Česku nie je realitou. Ak sa dnes rodičia rozhodujú, či je bežná škola pre ich dieťa s postihnutím vhodná, majú pred očami často nevalné výsledky integračných pokusov. S touto predstavou tiež radi operujú autori rozličných petícií, aby získali podporu pre svoje požiadavky: zrušenie praktických škôl = vaše dieťa bude v preplnenej triede samo bez podpory. Povinne. Takú voľbu sotva nejaký milujúci rodič urobí. Ak by sme sa konštruktívne bavili o tom, čo a za akých podmienok je možné, a pracovali s víziou inklúzie, ako som ju popísal vyššie, voľba rodičov by asi vyzerala ináč.

O "zlepšovanie podmienok" pre začleňovanie žiakov s postihnutím na základných školách sa napríklad o.s. Rytmus snaží už viac než 10 rokov. Hovoríme o dlhodobej metodickej podpore, kurzoch pre asistentov, pedagógov, odborných analýzach a podobne. Na margo obvinení pána Gordona Brie, podľa ktorého ktokoľvek, kto podporuje myšlienku inkluzívneho školstva, nevie o čom hovorí, je to snáď dostatočná poznámka.