Návrh na státní vyznamenání pro spisovatelku Karin Lednickou
Návrh na státní vyznamenání pro spisovatelku Karin Lednickou
Spisovatelka Karin Lednická (autorka románové trilogie Šikmý kostel a dokudramatu Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie) si plně zaslouží státní vyznamenání, konkrétně pak medaili Za zásluhy. Ne za to, jak výborné romány napsala (zde je na místě doufat ve Státní cenu za literaturu), ale PŘEDEVŠÍM za to, co svým dílem dokázala, za jeho dopady nejen v rámci regionu, ale také daleko mimo něj, tedy s obrovským a hlubokým přesahem. Nepůjde tak „pouze“ o vyznamenání konkrétní osoby, ale také, a to především, o satisfakci pro celý region a jeho krutě zkoušené obyvatele. Udělením medaile Karin Lednické se zase upře víc pozornosti na region, kterému se jí dlouhá léta nespravedlivě nedostávalo.
Karin Lednická svým celkovým, proaktivním přístupem (komunikací s širokou veřejností, novináři, politiky…) a upřímným zájmem o Karvinsko dosáhla během několika let toho, co se dlouhé desítky let zdálo nemožné. Vyvrátila mýtus o ošklivém „černém“ regionu, kam není radno jezdit – mnozí návštěvníci, které do zapomenutého regionu nalákala četba jejích knih, jsou obrovsky překvapeni, když na místě naleznou zelenou krajinu vhodnou například pro příjemné cyklistické vyjížďky. Stejně tak vyvrací mýtus o regionu, který vždy býval komunistickou „baštou“.
Karin Lednická napřímila pozornost na pozapomenutý a podceňovaný region, kterému historie zasadila velmi hluboké a bolestné rány. Přivedla do něj jak desetitisíce turistů z různých koutů republiky i ze zahraničí, tak i zájem novinářů (ty na místě sama provází) a rehabilitovala jak jeho pověst, tak pověst celého kraje, jakožto i pověst havířů, a v neposlední řadě také pověst konkrétních historických osobností, když je vytáhla téměř ze zapomnění nebo se vypořádala s mýty a obskurními historkami, jež kolem nich a jejich osudů dodnes panují. Za zmínku stojí například Alexander Kanczucký, člověk, jenž za svou odvahu a obětavost zaplatil smrtí (načež byl později ještě dehonestován), farář Ludvík Sobek, na jehož adresu dodnes putují dehonestující mýty, nebo Anna Danielová, silná a inspirativní, bohužel dnes v podstatě neznámá žena, která stála a mnoho dobrého vykonala nejen při zajišťování dodávek UNRRA nebo v čele Červeného kříže. I její pohnutý příběh je víc než hoden připomínání. Lednická vynaložila obrovské úsilí na rekonstrukci (nejen) těchto a mnoha dalších příběhů: Leopold Biłko, Josef Nogol, Ernest Dostal, Viktor Košťál…
Co komunisté zmizíkovali, Lednická nasvětluje a podtrhává. Stará Karviná bývala příjemným, moderním městem s honosným zámkem, pivovarem a s krásnými domy či kostely. Dnes neexistuje. Orlová zase bývala centrem vzdělanosti. Teď pravidelně „vyhrává“ titul „nejhorší město k žití“. Jak a proč se tohle stalo? Tak, že se plány stanovené komunisty musely plnit, za každou cenu. A tak se dolovalo a dolovalo, na úkor bezpečnosti, tím pádem na úkor zdraví, lidských životů, i na úkor existence celého jednoho dvacetitisícového města, kterému Lednická svou románovou trilogií vystavěla důstojný pomník.
Mimochodem, Karin Lednická se po několikaletém marném obcházení institucí a úřadů rozhodla na vlastní náklady zrenovovat památník 235 obětem největšího důlního neštěstí ve Slezsku z roku 1894, který se nyní nachází v tristním stavu.
Díky pečlivé a investigativní, až detektivní práci (jen do třetího dílu Šikmého kostela zapracovala víc než tisíc stran dokumentů) Lednická připomněla či osvětlila zapomenuté události a spory, např. česko-polský konflikt o Těšínsko, a uvedla informace v souvislosti, čímž mnohým lidem či celým rodinám navrátila identitu nebo ztracenou důstojnost.
Zásluhy Karin Lednické jsou nezpochybnitelné.
Ostatně již v roce 2021 získala cenu ÚSTR (Ústav pro studium totalitních režimů) Za svobodu, demokracii a lidská práva, v kategorii za mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin.
Přidejme ještě pár konkrétních čísel, která dokladují, jak se díky Lednické na Karvinsku rozproudil turistický ruch. Máme je k dispozici díky „šikmému“ infostánku, který byl zřízen před tzv. Šikmým kostelem (tedy před kostelem sv. Petra z Alkantary). Jen dle oficiálně doložitelných čísel přijíždí každý rok během turistické sezóny do kostela a k jeho blízkému okolí cca 15 000 návštěvníků. To je 4,5krát vyšší návštěvnost, než jaké byly v letech před vydáním knih Šikmý kostel. Nutno zdůraznit, že jde pouze o období květen až září, kdy probíhají komentované prohlídky, a opravdu jen o kostel a nejbližší okolí. Celkový počet návštěvníků staré Karviné je mnohonásobně vyšší; větší návštěvnost zaznamenává třeba i Zámek Fryštát. Lidé přijíždějí z různých koutů České republiky, Slovenska, Polska i z mnohem vzdálenějších zemí.
Na samostatný dokument by pak vydal rovněž přínos dokudramatu Životická tragédie.
Ze všech těchto důvodů navrhujeme spisovatelku Karin Lednickou na státní vyznamenání, a to na medaili Za zásluhy. K tomu chceme ještě jednou podotknout, že nepůjde „pouze“ o vyznamenání konkrétní osoby, ale také o satisfakci pro celý region.
Autorky petice:
Lenka Pastorčáková – spisovatelka a novinářka
Kateřina Dubská – spisovatelka
Signatáři petice, v abecedním pořadí:
Renáta Gorecká - bývalá ředitelka Českého centra ve Varšavě a Miss Československo 1990
Martin Groman – novinář, publicista, spisovatel, rozhlasový dokumentarista
Kamila Hladká – literární dokumentaristka, knižní editorka, nakladatelka, kulturní manažerka a spisovatelka
Martha Issová – herečka
Žofie Kanyzová – nakladatelka
Petr Kopecký – rektor Ostravské univerzity
Jiří Nekvasil – ředitel Národního divadla moravskoslezského, režisér
Jana Poncarová – spisovatelka
Martin Procházka – rektor Univerzity Palackého v Olomouci, lékař
Michal Stehlík – historik a slovakista, ředitel Památníku národního písemnictví, pedagog
Ivo Šilhavý – diplomat
Marek Orko Vácha – římskokatolický kněz, teolog, molekulární biolog, bioetik, spisovatel, pedagog
Ladislav Vrchovský – novinář, divadelní kritik, dramatik a spisovatel
Lenka Pastorčáková, spisovatelka a novinářka Kontaktujte autora petice