Všem, kdo nejsou lhostejní
(for English scroll down)
KDO JSME
Jsme otevřená občanská iniciativa, která vznikla z řad široké veřejnosti zasažené tragédií z 21/12/23 a sdružuje pedagogy, studenty a absolventy FF UK, spolu s některými z pozůstalých po obětech.
OČ NÁM JDE
Jde nám o skutečnou, nikoli pouze formální změnu zbraňové legislativy, kterou bude vést snaha o to podobným tragédiím do budoucna předcházet.
JAK TOHO CHCEME DOCÍLIT
Chceme obrátit veřejnou pozornost k procesu zbraňové legislativy a přesvědčit politickou reprezentaci o potřebě účinné změny zbraňové legislativy.
NA KOHO SE OBRACÍME
Na všechny, kdo nejsou lhostejní...
VŠEM, KDO NEJSOU LHOSTEJNÍ
Restaurace v Uherském Brodě, únor 2015; Fakultní nemocnice Ostrava, prosinec 2019; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, prosinec 2023. S odstupem čtyř let, s jakým se konají olympijské hry či volby, v České republice za poslední dekádu pravidelně dochází k masovým vraždám. Páchají je bezvýhradně psychicky narušení jedinci a páchají je většinou legálně drženými střelnými zbraněmi. Jen tyto tři případy si dohromady vyžádaly téměř tři desítky obětí.
Přesto představuje Česká republika v rámci celosvětového trendu zpřísňování zbraňové legislativy anomálii. Jakožto jedna z „výjimek“ z tohoto trendu se naše země řadí do společnosti států, jako jsou republikánské státy USA nebo Irák — tedy do společnosti nepříliš vybrané.
Od roku 2021 ČR dokonce patří mezi pouhé čtyři země na světě—spolu s USA, Hondurasem a Jemenem—které mají právo držet zbraně zakotveno v ústavě.
Přitom registrovaných držitelů střelných zbraní je v české populaci (k březnu 2024) ne víc než 316 tisíc—anomální legislativa tedy hájí zájmy zhruba tří procent obyvatelstva, zatímco zbývajících sedmadevadesát procent neozbrojených obyvatel vystavuje stále reálnějšímu nebezpečí jejich zneužití.
Tragédie z 21/12/23 se od předchozích incidentů přece jen v mnohém odlišuje, nejen v tom, že se odehrála v srdci hlavního města a jejími oběťmi nebyli jen Češi a Češky. Stala se především proto, že fatálně selhaly regulační mechanismy ČR jako státu. Byla umožněna tím, že si mladý, čerstvě způsobilý, nedoléčený psychiatrický pacient během půlroku směl legálně pořídit hotový arzenál čítající osm zbraní včetně poloautomatických pušek, a ani v jednom kontrolním orgánu toto vysoce podezřelé chování nevyvolalo alespoň znepokojení.
V návaznosti na tuto tragédii—stejně jako v roce 2015 po Uherském Brodě, stejně jako v roce 2019 po Ostravě—přispěchala politická reprezentace s různými ujištěními, že toto do očí bijící selhání legislativně napraví a zasadí se o to, aby se opakování podobné tragédie do budoucna pokud možno předešlo. A stejně jako v obou předchozích případech jsme i nyní u vládnoucí garnitury svědky přístupu mírně řečeno laxního.
Nový zákon o zbraních a střelivu zatím upravuje pravidla nabývání zbraní nanejvýš kosmeticky. Zabývá se podružnostmi, jako je zkrácení platnosti zdravotní způsobilosti pro jeho držení z 10 na 5 let nebo snížení administrativní zátěže při vydávání zbrojních průkazů apod. Jinými slovy: nezavádí jediné opatření, které by mohlo účinně předejít tragédii, na jejímž pozadí přitom vzniká.
Ve stínu nedávné tragédie na Filozofické fakultě se domníváme, že tato opatření jsou nedostatečná. Apelujeme proto na naše volené zástupce, poslance a senátory, aby novela
- omezovala zcela anomálně volný (a tragédii z 21/12/23 umožňující) přístup k poloautomatickým útočným puškám;
- omezovala podobně anomálně volný (a tragédii z 21/12/23 rovněž umožňující) přístup k tlumičům;
- zavedla vedle zdravotní způsobilosti coby podmínku pro nabývání zbraní také prošetření psychické způsobilosti každého žadatele, např. pomocí povinných psychotestů, a aby tyto testy byly periodicky opakovány.
Dále považujeme za žádoucí, aby se téma přístupu ke střelným zbraním zkoumalo v rámci celospolečenské debaty o psychickém zdraví v ČR. V české společnosti – a samozřejmě nejen v ní – dle dostupných statistik vlivem sociálních a geopolitických změn přibývá násilných a psychicky labilních jedinců. Po nezvládnuté pandemii koronaviru čelíme pandemiím úzkostí, depresí a dalších psychických poruch. Místo aby se v podlomené společnosti zjednodušoval přístup k péči o duševní zdraví, zjednodušuje se přístup ke střelným zbraním. Jako by politická reprezentace byla k problémům společnosti hluchá…
Někteří jsme 21/12/23 na FF UK přímo byli,a stali jsme se oběťmi či svědky strašlivé tragédie. Další z nás zde jen shodou šťastných okolností nebyli. Tato tragédie se ale osobně a bytostně dotkla nás všech. Dotýká se nás nadále, sedm měsíců poté, kdy už se z ní valná většina společnosti „oklepala“, a dotýkat se nás ještě dlouho bude.
Nyní se nás však navíc ještě dotýká a není nám lhostejné to, že je nám novelou zákona o zbraních dáváno na srozuměnou, že se z naší tragédie podle všeho „oklepala“ i politická reprezentace, která z ní nevyvodila zodpovědnost ani osobní, ani systémovou.
Kdo se nepoučí z chyb minulosti, bude je opakovat i v budoucnosti. Česká politická reprezentace zatím nedělá dost proti tomu, aby se v ní masové vraždy páchané střelnými zbraněmi periodicky neopakovaly. Následky takového nezájmu nyní neseme my. Příště je ponese někdo další.
=============
WHO WE ARE
We are an open civic initiative that emerged from the general public affected by the tragedy of December 21, 2023. Our group includes educators, students, and alumni of the Faculty of Arts at Charles University, along with some of the bereaved families of the victims.
OUR GOAL
We aim for a genuine, not just formal, change in gun legislation, driven by the desire to prevent similar tragedies in the future.
HOW WE PLAN TO ACHIEVE THIS
We want to draw public attention to the process of gun legislation and convince political representatives of the need for effective changes in gun laws.
WHO WE ARE ADDRESSING
Everyone who cares…
TO ALL WHO CARE
A restaurant in Uherský Brod, February 2015; University Hospital in Ostrava, December 2019; the Faculty of Arts, Charles University in Prague, December 2023. At intervals of four years, just as the Olympic Games or elections, mass shootings have regularly occurred in the Czech Republic over the past decade. These acts are exclusively committed by mentally disturbed individuals, and they are mostly carried out with legally owned firearms. These three cases alone have claimed nearly thirty victims in total.
Despite this, the Czech Republic is an anomaly in the global trend of tightening gun laws. As one of the “exceptions” to this trend, this country finds itself among states such as Republican-led states in the USA or Iraq—hardly a distinguished company.
The Czech Republic also represents a peculiar outlier in the “entitlement-based” legal framework for acquiring handguns (where the right to possess these weapons arises from a simple “entitlement”) in the midst of the rest of the EU, where the acquisition of firearms is subject to administrative discretion. Three out of our four neighboring countries have stricter gun legislation than the Czech Republic. Since 2021, the Czech Republic has even been one of only four countries in the world—alongside the USA, Honduras, and Yemen—to enshrine the right to bear arms in its constitution.
Meanwhile, the number of registered firearm owners in the Czech population (as of March 2024) is no more than 316,000—this anomalous legislation thus protects the interests of roughly three percent of the population while exposing the remaining ninety-seven percent of unarmed citizens to the increasingly real danger of misuse.
The tragedy of 21 December 2023 differs significantly from previous incidents, not just because it took place in the heart of the capital and its victims were not just Czech citizens. It occurred primarily due to a fatal failure of the regulatory mechanisms of the Czech Republic as a state. It was made possible by the fact that a young, recently competent, untreated psychiatric patient was allowed to legally acquire an entire arsenal of eight weapons, including semi-automatic rifles, within six months, and not a single regulatory body found this highly suspicious behaviour concerning.
In response to this tragedy—just as in 2015 after Uherský Brod and in 2019 after Ostrava—political representatives rushed to offer various assurances that this glaring failure would be rectified through legislation and that efforts would be made to prevent similar tragedies from happening in the future. And just like in both previous cases, what we are now witnessing is a rather lax approach from the ruling establishment.
The new law on weapons and ammunition, so far, only cosmetically adjusts the rules for acquiring firearms. It deals with minor matters, such as reducing the validity of health certifications for firearm ownership from 10 to 5 years, or reducing the administrative burden when issuing firearms licenses, etc. In other words, it introduces not a single measure that could effectively prevent the tragedy that led to its creation.
In light of the recent tragedy at the Faculty of Arts, we believe these measures are insufficient. We therefore appeal to our elected representatives, members of parliament, and senators, to amend the law to:
A) Limit the unusually free (and tragedy-enabling) access to semi-automatic assault rifles;
B) Similarly limit the unusually free (and tragedy-enabling) access to silencers;
C) Introduce, in addition to health certification, an assessment of the psychological fitness of each applicant for firearm ownership, for example, through mandatory psychological tests, and ensure these tests are conducted periodically.
Furthermore, we consider it desirable for the issue of access to firearms to be examined within the framework of a broader societal debate on mental health in the Czech Republic. According to available statistics, Czech society—and of course not only it—has witnessed an increase in violent and mentally unstable individuals due to social and geopolitical changes. After the mishandled coronavirus pandemic, we are facing pandemics of anxiety, depression, and other mental disorders. Instead of making access to mental health care easier in a weakened society, access to firearms is being simplified. It is as if the political representation is blind and deaf to the problems of society…
Some of us were directly present at the Faculty of Arts on 12/21/23 and became victims or witnesses of the terrible tragedy. Others of us were only absent due to fortunate circumstances. However, this tragedy personally and profoundly affected all of us. It continues to affect us, seven months later, even as the majority of society has “shaken it off,” and it will continue to affect us for a long time.
Now, it also affects us, and it is not indifferent to us, that the amendment to the weapons law is making it clear that it seems the political representation has also “shaken off” our tragedy, without drawing either personal or systemic responsibility from it.
Those who do not learn from the mistakes of the past are doomed to repeat them in the future. The Czech political representation is not doing enough to prevent mass shootings committed with firearms from recurring every four years. The consequences of this indifference are now borne by us. Next time, they will be borne by someone else.
David Vichnar (FF UK), mluvčí občanského hnutí Všem, kdo nejsou lhostejní Kontaktujte autora petice