#77847: -  

 v Evrope se drive take sekaly ruce, vypalovaly oci, rezal jazyk. Nemusel prijit zadny Cinan aby jsme nasli cestu ke svobode cloveka a definovali lidska prava.

Vase argumenty jsou uplne hloupe.

#77848: - Nikdo z Cechu ho nevital 

 Ano, to skutečně v tom celém šumu zaniklo, že se uvítání pro jistotu odehrálo schované na třetím nádvoří, neboť na Hradčanském náměstí by celé věci skutečně přihlíželo jen 600 navezených Číňanů. 

Celá návštěva je obrovská ostuda hradní administrativy a dosvědčuje, do jaké úrovně amaterismu se Hrad dostal. 

#77843: -  

 ....chce-li se nazývat politikem musí znát. V tomto konkrétním případě se jedná o Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948 - dokument je stále platný. 

Klaus je prostě jen ubohý ruský agent KGB, politikem nikdy nebyl, přestože si to představoval a snil o tom. 

#77851: - Re:  

#77847: Čína osvobodila tibetský lid! -  

 ...budhismu. Podle vašeho textu lze v klidu vytvářet seznam rusko trollých serverů, žádný věrohodný zdroj, to co vy uvádíte, neuvádí. 

Tedy vypadá to, že se jedná o propagandu, přestože podobnou věc "přetiskl" ve svojí bulvární části i Idnes. Bude to pravděpodobně naprostý haux. 

#77854: - Re: Re:  

 To se už vůbec nejeví jako věrohodné :-), kolektivizace navíc vedle k děsivému hladomoru, jak jistě víte. 

#77854: - Re: Re:  

Čínský komunistický propagandista ukazující prostředníček na občana České republiky v Praze je téma, kterému byste se měl pečlivě věnovat. To je věc totiž naprosto absurdní. 

Tento obrázek by měl být předložen soudruhovi Xi Jinpingovi a ten by měl zareagovat jak se na asiata sluší a patří uctivou poklonou a velmi uctivou omluvou za svoje krajany. Navíc čínský komunistický propagandista porušil základní pravidlo v Číně úctu ke staršímu, tedy spáchal hned několik přestupků proti vlastní kultuře a to bohužel dosvědčuje, že komunisté v Číně jsou stýke naproto nekulturní odporná pakáž. 

Demontranti proti čínskému režimu se vydali na Hradčanské náměstí. Policie je nevpustila

Čínští turisté v Praze organizují demonstrace, na které je přiváží autobus? Už jen toto se bezpochyby stane velmi vážným tématem při schvalování smluv s Čínou ve Sněmovně, natož napadání občanů ČR na veřejných prostranstvích čínskými komunisty. 

"Krátce po průjezdu kolony čínského prezidenta se pár protestujících s vlajkami hnutí Fa-lun-kung dostal na silnici. Tam muže příznivci čínské politiky tyčemi svých praporů srazili na zem. Policisté pak znesvářené strany oddělili od sebe."

Už aby ta odporná čínská komunistická pakáž ze země zase odjela, chovají se bohužel naprosto stejně jako ruští okupanté po srpnu 1968. 

Jak "antikonfliktní tým" domlouval čínským komunistickým propagandistům a hlavně proč? Z jakého důvodu jejich demonstraci prostě nerozpustili a nevyhostili je z ČR? 

....vystavují tvrdému trestnímu postihu, hrozí jim vyhoštění z ČR i doživotní zákaz vstupu na území ČR a zprostředkovaně EU. 

Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka

(1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným podobně účinným způsobem,

b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,

c) spáchá-li takový čin jako voják, nebo

d) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

(3) Příprava je trestná.

Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka

Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 403 odst. 1, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia

Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

• bylo-li shromáždění řádně oznámeno oprávněnou osobou a
• nebylo-li příslušným úřadem vyvěšeno na úřední desce tohoto úřadu písemné vyhotovení rozhodnutí o zákazu konání shromáždění.

Zeman je ku*da: Nápisem se baví hlavně ti, co prezidentovi vyčítají buranství! Hm...

1.Otroctví

V Tibetu existovalo otroctví a nevolnictví srovnatelné s hlubokým středověkem v Evropě. Zatímco u nás byli feudální páni, v Tibetu byli nejvyšší skupinou mniši a několik vyvolených rodin, kterých bylo tak 10%. Ti vlastnili půdu, lidi, rozhodovali naprosto o všem. Nejpočetnější skupinou lidí byli rolníci, kteří byli beze zbytku všichni nevolníci. Sloužili svým pánům, aby umořili dluhy, které nemohli za celý život splatit a ty po té přešly na další pokolení. V Tibetu existovali také domácí otroci. Nevolníci a otroci tvořili 90% obyvatelstva Tibetu.V Tibetu bylo zrušeno otrokářství v roce 1959 jako v posledním státě na světě.

2.Mučení a popravy

Mučení a popravy byly v Tibetu běžné. Drakonické tresty se samozřejmě uplatňovaly vůči otrokům a nevolníkům. Sekání rukou, nohou, mrzačení. Z ostatků popravených si někteří mniši dělali posvátné artefakty. Popravy se vykonávaly například utopením ve velkém vaku, který se hodil do vody. Pokud dotyčný nezemřel, procedura se opakovala. Obvyklé bylo vypichování oči nebo oslepování vřícím olejem.

3.Boje mezi sektami

Tibet zdaleka není náboženský monolit, jak by se mohlo zdát. Sekta Červené čepice nebo Žluté klobouky sice zní jako z Červeného trpaslíka, ve skutečnosti to byly náboženské organizace, které sváděly krvavé boje mezi sebou. Například sekta Kaga bojovala celé roky se sektou Žluté klobouky (sekta Dalajlamy) a prohrála. Neobešlo se to bez poprav a mučení.

4.Daně

Daňový systém v Tibetu je opravdu podivuhodný. Nevolník byl zdaněn za narození dítěte, za smrt sebe nebo příbuzného, za sňatek, za výsadbu každého stromu, za každé jednotlivé zvíře, daň se platila i za to, že člověk nenašel práci a byl nezaměstnaný. Zdaněno bylo mnoho náboženských oslav a svátků. Kláštery mohly půjčovat peníze lidem, ale běžný úrok byl mezi 30-50 procenty. Dluh přecházel na potomky, už novorozeně tak bylo zadluženo prakticky na celý život.

5.Sexuální otrokyně

Samozřejmě to úzce souvisí s bodem 1. Nevolnice a otrokyně byly samozřejmě také ženy. Jejich úděl byl v mnohém podobný nebohým ženám zadržených Islámským státem. Sloužily jako sexuální hračky pro ukojení zvrhlých choutek svých pánů. Musely jim být bezvýhradně a kdykoliv po vůli.

6.Řeč čísel

Nechme promluvit čísla, jak to v Tibetu vypadalo v padesátých letech minulého století - 95% Tibeťanů bylo negramotných. Průměrná délka života byla 35 let. Úmrtnost dětí byla 450 na 1000 novorozenců. Jen 2% dětí chodila do školy.

7.Kdo chce návrat „původního“ Tibetu

Po ukončení čínské okupace volají lidskoprávní aktivisté, kteří mají sami o této zemi jen velmi povrchní informace. Mnozí z nich často neví, kde vlastně ten Tibet leží. Potomci otroků a nevolníků, kteří žijí různě po světě, chtějí všechno možné, jen ne návrat do původních podmínek a otroctví. Návrat k nevolnictví by si naopak přála úzká a privilegovaná vrstva feudálních rodin a mnichů. Zdaleka však nejde o většinu obyvatel Tibetu.

Ani nechci vzpomínat, jak u něj byl žadonit o předčasné volby, jak se lísal na Hrad na první 28 říjek, kdy se dostal do Sněmovny. Choval se jak ubožák. Lidovcům se snad konečně navrací důstojnost. 

Předseda KDU-ČSL a vicepremiér Pavel Bělobrádek se s čínským prezidentem sejde sice až za několik desítek minut, Číně už ale poslal jasný vzkaz. V souvislosti s pokrokem, kterého dosáhla Čína v integraci do globální ekonomiky, této zemi popřál, aby podobně uspěla i co se týče dodržování lidských práv. "Doufám, že stejně spektakulárního pokroku dosáhne Čína v oblasti lidských práv," uvedl na čínsko-českém fóru o finanční spolupráci.

#77860: -  

 ....rozvíjel ho a měl vlastní školy budhismu. Je velmi nepravděpodobné, že by politický systém popsaný v bulvaru byl schopen přetrvat po staletí a rozvíjet kulturu, neměl by kdo, by takovou kulturu rozvíjel. 

Nevím proč takovou věc přetiskla bulvární část tuším iDnes. Hodnotu má tato informace pravděpodobně nulovou. Co je naprosto jednoznačné, že čínští komunisté kulturu Tibetu naprosto jednoznačně zdevastovali, o tom není ani těch nejmenších pochybností. 

Způsob toho jak je text napsán dokládá, že se jedná o bulvární sdělení, které s realitou, jak jistě velmi dobře víte, v drtivé většině nemá vůbec nic společného. 

Kdybych o tom věděl, tak bych těm Číňanům rád pomohl proti těm odpudivým obráncům otrokářství, mučení a sexuálního násilí. Havloidi jsou jako IS, vyznávají stejné hodnoty.

#77860: -  

 ....podle kterých lze dokonce vytvářet v googlu seznam rusko trollých propagandistických serverů je to, že čínští komunističtí propagandisté napadali v Praze občany ČR republiky a to nejen slovně, ale i fyzicky Podstatné je také to, že zpívali na organizované demonstraci písně v čínštině, tedy nebylo možné rozpoznat, jestli se náhodou nejedná o propagaci komunistické ideologie, což je v ČR obzvláště v organizované podobě těžkým tresným činem s vysokou nepodmíněnou trestní sazbou. Spáchat tento zločin logicky může i občan Číny, pokud tak činí na našem území a zprostředkovaně na území celé EU. 

#77863: -  

 ...zítra pravděpodobně vyjde vysvětlení celého haux a vy budete vypadat jako idiot, že jste na takovou blbost naletěl. Je to totiž krajně nepravděpodobné a už slovních oněch bodů dokládá, že se jedná o totální blábol. 

DEMONSTRACE K 700. VÝROČÍ NAROZENÍ KARLA IV. – PŘIJĎTE NA DEN VLASTENECTVÍ!

Prosím sdílejte a zvěte své přátele: https://www.facebook.com/events/1572087649771502/

NE ISLAMIZACI ČR!
ANO BEZPEČNÉ A SPRAVEDLIVÉ ZEMI!

SPOLU S VÁMI PŘIJDOU: TOMIO OKAMURA, JANICE ATKINSON (britská europoslankyně), LUDOVIC DE DANNE (Národní fronta Marine Le Pen), ALEŠ BRICHTA, RADIM FIALA, PEPA NOS, JAROSLAV HOLÍK A DALŠÍ

Praha, Václavské náměstí (u Muzea) sobota 14. května 2016 od 14:00

Co bychom měli vědět o Tibetu?

Napsal: Milan Tůma

Do roku 1959, když Dalajláma vládl v Tibetu, skoro všechna obdělávaná půda a pastviny patřily šlechtě a klášterům, přičemž většina obyvatel byli nevolníci, kteří na ně pracovali.Tibetská aristokracie a vedoucí mniši, 5% populace, vlastnili vše a rozhodovali o všem. Systémse podobal nevolnictví v Evropě před 700 roky. Například, klášter Drepung v Tibetu bylnejvětší vlastník půdy na světě, měl 185 velkostatků, 25000 nevolníků, 300 velkých pastvin a 16000 pastýřů. Sám Dalajláma žil v 14 poschoďovém paláci, který měl 1000 místností(Gary Wilson's report in Worker's World, 6 February 1997).

Dalajláma a jeho rodina vlastnila kolem 4000 nevolníků a 100 domácích otroků. Šlechta - sekulární vládcové se měli také dobře. Například velitel Tibetské armády, člen Dalajlámova kabinetu vlastnil 4000 km2 pozemků a 3500 nevolníků (Gelder and Gelder, The Timely Rain, 62 and 174).

Před demokratickými reformami v roce 1959, Tibet měl 197 rodin dědičné aristokracie, v tom bylo 25

velkých rodin. Nevolníci tvořili kolem 90% populace. Tibetští chlapci byli často odebraní od rolnické rodiny na výchovu za mnichy, kde sloužili elitním mnichům. Jak uvádí mnich Tashi-Tsering, děti v klášterech byli často sexuálně zneužívané. On sám byl obětí sexuálního znásilňování od 9 roků (Melvyn Goldstein, William Siebenschuh, and Tashì-Tsering, The Struggle for Modern Tibet: The Autobiography of Tashì-Tsering. Armonk, N. Y.: M. E. Sharpe, 1997).

V tibetské komunitě byl malý počet svobodných rolníků, kolem 10000 obchodníků, velká většina nevolníků a domácích otroků, kteří nic nevlastnili. Děti otroků byli otroci (Gelder and Gelder, The Timely Rain, 110).

Velká většina populace byli nevolníci bez vzdělání a zdravotní péče. Doživotně byli vlastníkem pána nebo kláštera. Za práci nedostávali žádnou mzdu (Melvyn C. Goldstein, A History of Modern Tibet 1913-1951. Berkeley: University of California Press, 1989, 5 and passim).

Nesměli se ženit bez povolení pána nebo lámy. Pán mohl půjčit nevolníka jinému pánovi na práci i do velmi vzdálených oblastí (AnnaLouise Strong, Tibetan Interviews. Peking: New World Press, 1959, 15, 19-21, 24).

V Tibetu tresty pro nevolníky za krádež, útěk nebo vzepření se moci byly mučení, mrzačení, vyřezání očí, jazyka, nosu, odtětí ruky a tak podobně. V roce 1959 Anna Louise Strong navštívila výstavu nástrojů na mučení pro dospělé a pro děti, které používala tibetská šlechta. Popisuje například i fotografie komunistických aktivistů, kterým uřezali nos a vrchní ret (Strong, Tibetan Interviews, 91-96). V roce 1937, návštěvník Tibetu, Spencer Chapman napsal: „Žebrák vedle cesty neznamenal nic pro mnicha. Vzdělání nebylo pro nevolníky, protože by mohlo narušit feudální systém (Waddell, Landon, O'Connor, and Chapman are quoted in Gelder and Gelder, The Timely Rain, 123-125).

Francouzský Tibetolog Alexandra David-Neel v knize „Old Tibet Faces A New China" píše: Nevolníci byli doživotně zadlužení a dluh dále přecházel na potomky.

V starém Tibetu, vlastník nevolníka o něm rozhodoval, podobně jako o jiném majetku. Mohl ho prodat, dát ho jako dar, půjčit ho, nebo splatit s ním dluh. Vlastníci nevolníků měli státní věznice a soukromá vězení, podobně i velké kláštery měli vlastní soud a vězení.

Když v roce 1951 Čínští komunisti obsadili Tibet, začali budovat cesty a nemocnice. Majetek šlechty a klášterů nekonfiskovali. Feudální šlechta dále vládla nad nevolníky. Komunisti respektovali Tibetskou kulturu a náboženství (Goldstein, The Snow Lion and the Dragon, 52).

V roku 1956-1957 vypuklo v Tibetu povstání za asistence americké CIA (Kenneth Conboy and James Morrison, The CIA's Secret War in Tibet. Lawrence, Kansas: University of Kansas

Press, 2002; and William Leary, "Secret Mission to Tibet," Air & Space, December 1997/January 1998).

Mnoho vedoucích povstalců a agentů patřilo mezi tibetskou aristokracii nebo jejich potomky, ale většina populace se k povstání nepřidala (Hugh Deane, "The Cold War in Tibet,"ť CovertAction Quarterly. Winter 1987).

Po potlačení povstání Čínští komunisti zrušili otroctví a Tibetský systém nevolnictví a neplacené práce. Zavedli občanské vzdělávání a tak zrušili monopol klášterů na vzdělání.

Zavedli kanalizaci a elektřinu (Greene, A Curtain of Ignorance, 248 and passim; and Grunfeld, The Making of Modern Tibet, passim).

Do roku 1961 rozdělili půdu a stáda rolníkům a zavedli kolektivizaci (Karan, The Changing Face of Tibet, 36-38, 41, 57-58; London Times, 4 July1966).

Dalajláma a jeho poradce nejmladší bratr Tendzin Choegyal tvrdili, že Číňané zabili přii okupaci 1,2 miliónu Tibeťanů (Tendzin Choegyal, "The Truth about Tibet," Imprimis; publication of Hillsdale College, Michigan, April 1999).

Údaj je vymyšlený, protože podle oficiálního sčítání lidí v roce 1953, celková populace v Tibetu byla 1274000 obyvatel (Karan, The Changing Face of Tibet, 52-53).

Podle dokumentů ministerstva zahraničí USA z roku 1998, v 1960-tých letech tibetský exil dostával od CIA 1,7 milionu dolarů ročně. Roční plat Dalajlámy od CIA bol 186000 dolarů. V 21. století americký kongres vyčlenil na podporu tibetského exilu v Indii 2 milióny dolarů a další milión na „demokratické aktivity“ exilu. Navíc, Dalajláma dostal finanční pomoc od G. Sorose (Heather Cottin, "George Soros, Imperial Wizard," CovertAction Quarterly no. 74, Fall 2002).

V současnosti tibetští mniši v Kalifornii dostávají od vlády USA 550-700 dolarů měsíčně a zdravotní péči zdarma. Neplatí za ubytování, telefon, internet a kabelovou televizi.

Placený tibetský exil byl rozčarovaný, když v roce 1996 Dalajláma prohlásil, že „Marxizmus je založen na morálních principech, zatím co kapitalizmus se stará jen o zisk a výnosnost“....

Marxizmus se stará o „spravedlivé využívání výrobních prostředků“ a „osud pracujících“..

„Myslím si o sobě, že jsem poloviční Marxista a poloviční Budhista“ (The Dalajláma in Marianne Dresser , ed., Beyond Dogma: Dialogues and Discourses. Berkeley, Calif.: North Atlantic Books, 1996).

Kim Lewis, který studoval „hojení ran“ tibetských mnichů v Kalifornii, USA, rozmlouval i s tibetskými ženami, které žily v klášterech s mnichy v Tibetu. Na otázku, zda by se vrátili do Tibetu, odpovídaly, že ne. Důvod nebyl okupace Tibetu, ale špatné vzpomínky na život v klášterech. Nyní jsou vděčné, že se nemusí vdát za 4 -5 mužů a být stále těhotné, nebo být nakažené sexuálními nemocemi.“ Jejich staré babičky vzpomínaly, že vyspat se s mnichem, jak jim mniši tvrdili, mělo být pro ně prostředkem osvícení, podobně jako měl Budha.

Systém nevolnictví se v Tibetu udržel i proto tak dlouho, protože nevolníci věřili, že mniši mají moc přispět, čím se narodí v budoucím životě. Někdo se může narodit jako člověk -aristokrat nebo jako prase.

Jak vypadal Tibet, když ho okupovali Britové? V roku 1904 Britové okupovali Tibet. Britové žádali volný obchod bez daní pro Indii a zaplatit 2,5 milionu rupií jako náhradu škody. Sir Charles Bell,

Britský úředník v Tibetu v letech 1904-1905 v knize „Tibet: Past and Present, Oxford, 1924, pp. 78-79“ píše: že „otroci v Tibetu se i kradli, hlavně malé děti. Nebo chudí rodiče prodali děti

překupníkům, kteří je dál prodali jako otroka. Tyto děti pocházely hlavně z jihovýchodního Tibetu.“ Feudální systém v Tibetu Britům pravděpodobně vyhovoval.

V Tibetu po demokratických reformách, které zavedli komunisti, začal komunistický zázrak (hlavne po roce 1970), což dokumentují následující čísla:

Úmrtnost dětí v Tibetu v roce 1951 byla 430 na 1000 narozených. Po dobu komunistického zázraku se snížila na 91,8 dětí v roce 1990 a na 35,3 dětí na 1000 narozených v roce 2000.

Růst HDP za posledních 7 let byl 12% ročně. Nyní je 30x vyšší než v roce 1950.

Průměrná očekávaná délka života v roce 1950 bola 35,5 let, v současnosti je 67 let. V současnosti Tibet má populaci 2,5 milionu, proti 1,2 milionu v roce 1964. Příjem rolníků a pastýřů se za posledních 5 let zvyšoval v dvojciferných číslech. V roce 2007 to bylo o 14,5% oproti roku 2006. Export Tibetu byl 222 milionů dolarů, v roce 2006, byl o 34% vyšší než v roce 2005. V roce 2006 Tibet navštívilo 2,5 milionů turistů - zvýšení o 40% proti roku 2005. V roce 2007 to bolo už 4 milióny. Příjem z turizmu v roku 2006 bol 350 milionů dolarů. V roce 1950, 95% Tibeťanů bylo negramotných, jen 2% dětí chodila do školy. V současnosti je základní vzdělání povinné a negramotnost u lidí v produktivním věku je 4,76%. V roce 2000 Tibet měl 4 univerzity, kde studovalo 5475 studentů.

V roku 2008 čistý příjem farmářů a pastýřů se zvýšil o 13,9% v porovnaní s předcházejícím rokem. Hrubý domácí produkt (HDP) v Tibete v prvním pololetí 2009 stoupl o 10,3% v porovnaní s předcházejícím rokem a příjem farmářů a pastýřů se zvýšil o 15%. Nárůst HDP o 10,3% v čase největší světové hospodářské krize je ekonomickým zázrakem a patří mezi nejvyšší na světě. Připomínám, že v USA, Evropě a Japonsku HDP v prvém pololetí 2009 klesl...

(Převzato ze Slovenska, přeloženo do češtiny.)

#77863: -  

Official Chinese texts about Tibet treat the issue of human rights as comparative. So they argue that conditions in Tibet are better than they were before China took over direct administration of the region in 1959. All Chinese sources describe the previous conditions as “feudal serfdom,” and the word “serf” occurs some thirty-five times in the 2001 edition. This approach skirts the question of whether current conditions meet international standards and implies increasingly that individual rights have to be sacrificed for economic or social rights to exist. Since 1990, Chinese leaders have justified this in terms of the need to ensure “stability.”

Melvyn Goldstein, an American anthropologist who carried out research within Tibet into pre-1959 social relations, concluded that most Tibetans before 1959 were bound by written documents to the land on which they were based and to the lord who owned that land, and so he argued that they could be described as “serfs” (Goldstein 1986,1988). Most Western scholars accept that this was broadly the case, but query the extensiveness of the practice and the politics behind the terms used to describe it. Franz Michael and Beatrice Miller argued that the less loaded words “commoner” or “subject” are more accurate than the word “serf,” partly because of ample evidence that a large number of Tibetans were able to moderate their obligations to their lords by paying off some of their dues, and so could move from place to place. Tibet also had a functioning legal system to which they could appeal in some cases (Miller 1987, 1988; Michael 1986, 1987). Dieter Schuh (1988) showed that those who might technically be called “serfs” were in fact relatively prosperous—the majority were often poorer, but in many cases they were not “bound to the land” and so were not technically “serfs.” Girija Saklani (1978) argued that the feudal-type institutions in Tibetan society were counterbalanced by factors that reflected “the principle of cohesion and collectivity” rather than of a rigid hierarchy. W. M. Coleman (1998) has pointed out that in practice the Tibetans had more autonomy than appears in the written documents, and that Tibetans could equally well be described simply as peasants with particular kinds of debts and taxation responsibilities, rather than using a politically and morally loaded term such as “serf.” Other scholars have noted that such social categories, Marxist or otherwise, are in any case rooted in European history and do not match the social system of pre-1951 Tibet, let alone the very different arrangements found among the people of eastern Tibet.

These scholars do not disagree with the Chinese claim that Tibet had a particular form of social relations that differed from those later found in democratic and Communist countries. What is contested is whether later scholars or politicians should use terms that imply a value judgment about the moral quality of these relations. This is a matter of intense dispute, because the Chinese claim about serfdom, on the surface a factual account of social relations, in fact depends for its effects on its linkage to two other elements, which are highly contestable—feudalism and extreme oppression. It is taken for granted that these are inseparable from serfdom. A conscious effort of the intellect is required to recall that one does not follow from the other.

There is no question but that Tibet was an extremely poor society for most of its members, or that the poorest were the most liable to exploitation and abuse. This was true of most sectors of any society in Asia and elsewhere until recently, including China, and is still true today in many areas. So even if it were agreed that serfdom and feudalism existed in Tibet, this would be little different other than in technicalities from conditions in any other “premodern” peasant society, including most of China at that time. The power of the Chinese argument therefore lies in its implication that serfdom, and with it feudalism, is inseparable from extreme abuse.

Evidence to support this linkage has not been found by scholars other than those close to Chinese governmental circles. Goldstein, for example, notes that although the system was based on serfdom, it was not necessarily feudal, and he refutes any automatic link with extreme abuse. “I have tried to indicate that the use of the concept of ‘serfdom’ for Tibet does not imply that lords tortured and otherwise grossly mistreated their serfs. … There is no theoretical reason why serfdom should be inexorably linked to such abuses,” he writes, noting that extreme maltreatment was unlikely since it would have been against the interests of landowners, who needed the peasants to provide labor (1988: 64–65).

There seems to be limited evidence of the systematic savagery described by Chinese writers, at least since the late nineteenth century. There was a famous case of mutilation as a punishment in 1924, but the officials involved were themselves punished by the 13th Daiai Lama for this action; he had banned all such punishments in a proclamation in 1913 (Goldstein 1989: 123–26, 61). A case of judicial eye gouging in 1934 as a punishment for treason was clearly exceptional, since no one living knew how to carry it out (Goldstein 1989: 208–9). On the other hand, there are hundreds of reports, many of them firsthand accounts, of Tibetan political prisoners being severely tortured in Chinese prisons during the early 1990s, as well as almost ninety cases of suspicious deaths in custody (see, e.g., TCHRD 2005), none of which have been independently investigated.

The more important question is why Chinese officials raise the issue of conditions in pre-1959 Tibet at all. They are entitled to argue that these might tell us something about the views of the Dalai Lama and other Tibetan rulers at that time, although this would ignore the efforts of the 13th and 14th Dalai Lamas to ameliorate the social system (in 1913, for example, the 13th Dalai Lama declared an amnesty for all serfs who had run away from their landlords and gave all vacant land to whoever was working it), let alone the attempts of senior officials like Lungshar and Künphel to reform the system. But the issue is hardly relevant, since a country is not entitled to take over a neighbor merely because social or political conditions there are backward. In addition, human rights are not usually judged by improvement, as if they were economic statistics, but by whether or not they meet current international standards. A regime does not normally argue that its abuses are justified because they are less than those of a regime half a century earlier; racism in contemporary America would not be considered acceptable even if it were in a form less odious than, say, lynchings in the 1950s. The social practices of a previous regime are only of marginal relevance to the human rights practices of its successor.

In any case, China made no claims at the time of its invasion or liberation of Tibet to be freeing Tibetans from social injustice. It declared then only that it was liberating them from “imperialism” (meaning British and U.S. interference). The issue of freeing Tibetans from feudalism appeared in Chinese rhetoric only after around 1954 in eastern Tibet and 1959 in central Tibet (Goldstein 1986: 109n2). Its justification then became that it was freeing them from class oppression. In the 1980s, this also changed: it now claims to be freeing them from “backwardness,” or lack of modernization.

Chinese references to preliberation conditions in Tibet thus appear to be aimed at creating popular support for Beijing’s project in Tibet. These claims have particular resonance among people who share the assumption—based on nineteenth-century Western theories of “social evolution” that are still widely accepted in China—that certain forms of society are “backward” and should be helped to evolve by more “advanced” societies. This form of prejudice converges with some earlier Chinese views and with vulgar Marxist theories that imagine a vanguard movement liberating the oppressed classes or nationalities in a society, whether or not those classes agree that they are oppressed. Moreover, the Chinese have to present that oppression as very extensive, and that society as very primitive, in order to explain why there were no calls by the Tibetan peasantry for Chinese intervention on their behalf.

The question of Tibet’s social history is therefore highly politicized, and Chinese claims in this respect are intrinsic to the functioning of the PRC, and not some free act of intellectual exploration. They have accordingly to be treated with caution. From a human rights point of view, the question of whether Tibet was feudal in the past is irrelevant. A more immediate question is why the PRC does not allow open discussion of whether Tibet was feudal or oppressive. Writers and researchers in Tibet face serious repercussions if they do not concur with official positions on issues such as social conditions in Tibet prior to its “liberation,” and in such a restrictive climate, the regime’s claims on this issue have little credibility.

#77866: -  

Kdo nepřijde, není Čech!

#77868: -  

 To už jste tu publikoval, je to naprosto jasná hovadina, neboť Tůma mluví o komunistickém vraždění v Tibetu jako o "demokratických reformách". 

Druhý důvod proč je to hloupost je, že nelze srovnat stav, jak přijemná, soudržná, mírumilovná, by byla tibestká společnost bez komunistů a jak by prosperovala v rámci např. světového turistického ruchu. 

Naproti tomu, v ČR přesně víme, jaká by dnes byla průměrná mzda, kdyby tu nebyli 40 let komunisté a dvace let okupace komunistickou armádou CCCP čítající 500 000!!!!!! vojáků. Stejně tak víme, jak by se v průběhu komunistické diktautry vyvíjel průměrný věk, kdyby tu komunistická diktatura nebyla. 

Podobné je to s Tibetem, jen je problém, že srovnání není zdaleka tak snadné, nemá žádné Rakousko nebo Holadsko s kterým by se takto snadno mohlo srovnat. 

"Takže Čechy, a ne Polsko budou čínskou branou do Evropy?"

A vypadá to, že se ozve i Velká Británie a ostatní země, kam soudru Xi zavítal :-).Alespoň se dnes vyjasnilo, proč se čínské "investice" podílejí na všechn zahraničních investicích, celými 0,39 % :-) asi jedná spíš o takovou "branku" :-). Tedy bude to celé jen podivná bublina, když se zamyslíme, nad bankovním systémem Velké Británie, nezávislosti měny, přístavech, dostupnosti a propustnosti letišť, luxusu po kterém čínští pracháči tak touží, tak ČR nebude ani "brankou", ale to neznamená, že se nepokusí čínští zpravodajci roztahovat podobně jako se tu roztahují KGBáci z rusákova. 

Pouze ovšem Milošovi Zemanovi se mu podařilo vykálet přímo na hlavu :-) a to ještě Zeman netuší, že rozhodně bude zřízena parlamentní vyšetřovací komise k celé návštěvě, chování čínských komunistických propagandistů v Praze, k registraci záboru pro komunistické demonstrace cizích státních příslušníků atd. atd. Věc je více než vážná a je velmi pravděpodobné, že Zemanovi nakálí na hlavu i mnozí lidé, kteří by ještě před dvěma dny považovali za naprosto absurdní čin, dnes v pudu sebezáchovy tak učiní a budou rádi, že si uleví od svědomí. 

#77859: -  

.....které jak jste vtipně zmínil, je jeho nedílnou součástí. 

Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň, sám odstoupím z funkce.

#77874: Kdo to řekl? - Prolhaný Havel 

 Už ono "vezmu" jasně dokládá, že se jedná o haux, to by Václav Havel skutečně nikdy nevypustil z úst, neboť si byl vědom, že to nezáleží na něm, zdali bude či nebude prezidentem. 

http://www.vaclavhavel-library.org

Vy jste to našel v jeho knihovně projevů?