#78050: - Re: Re: Re: Re: Bulvární hodnocení politicky-ekonomického systému Tibetu jsou spíše naprostý blábol, 

 Nikoliv, dokonce budhismus ani není mezi náboženství zařazován. 

Korelace, kterou naznačujete je scestná a mimo jiné také nemáte dobrou představu o středověku zde. Je pravděpodobné, že Jana Žižku z Trocnova budete považovat za středověkého komunistického hrdinu, přestože je více podoben dnešním treroristům islámských sekt. 

Je příznačné, že americké vlivové organizace o sobě veřejně prohlašují, že jsou vlivovými organizacemi, zveřejňují např. že je financuje Kongres USA, ale u rusko trollých serverů není možné mnohdy dohledat, ani kdo vlastní web, natož kdo je financuje např. u Parlamentních listů, Aeronetu, Svetla kolem nas atd. atd. atd., jen se jejich seznam dá za destinu vteřiny vtvořit pomocí googlu, neboť technickými prostředky se jeden a tentýž text rozkopírovává na desítky či dokonce stovky serverů, aby to vydala jako "důvěryhodný" zdroj informací. 

To se o zdroji, který jsem uvedl opravdu říci nedá ani náhodou. Text je srozumitelný s odkazy na exustující díla a existují autory, kteří mají historii a tedy i jistou dávku důvěryhodnosti. 

Např. takový web ron paul institute tak propagovaný soudruhem ruským trollem Ericem Bestem v ČR je plný jmen, ale k těm jménům vůbec neexistují reální lidé, podporovatelé RPI ve svých životopisech nezmiňují, že by kdy měli s tímto "institutem" něco společného, pokud asi u dvou není naprosto evidnentí, že jsou ruskými trolly ale ani ti se k "institutu" neznají. Tedy je to rusko trollý web v angličtině, což mimo jiné dokládá i "sídlo" institutu, v plechové boudě kdesi mezi mobilními domy :-). 

Příznačné je také, že komunistické propagandě horujete za to, aby mohla komunismus propagovat, přestože je to trestné, ale demokracii takové právo vůbec nedáváte, přestože vlivové demokratické organizace jasně a transparetně říkají, že jsou vlivovými demokratickými organizacemi. Podivné, taková komunistická selektivnost. 

....zpravodajců, kteří přijdou občany této země velmi draho a to nejen z hlediska nutnosti navýšení rozpočtů pro BIS a ostatní bezpečnostní služby státu. 

Toto je jeden z nejhorších zločinů, který Zeman za jeho odporný komunistický život spáchal. 

Na druhou stranu je velmi dobře, že občanům čínští komunističtí agresivní demonstranté připomněli, jak to tu vypadalo v době komunistické diktautry. Je skvělé, že předvedly přesně ty samé rudo žluté transparenty, které měli v takové oblibě čeští komunisté, byť se mnohdy používala bílá barva na text, asi žlutá byla nedostatková nebo nám jí komunisté z rusákova nepovolili.

Tato pachuť z připomínky komunismu v ČR přetrvá poměrně dlouho a mnozí si na ní vzpomenou vždy, když půjdou co "číny" na "sváču". 

To je opravdu kladná věc jinak odporné čínské komunistické propagandy, která se převalila přes Prahu. 

#78023: -  

....navíc evidentně dobře informovaných, kteří napadají občany ČR, to je realita. 

Pokud skutečně nese Miloš Zeman i právní odpovědnost za propagaci komunistické ideologie čínskou komunistickou pakáží která sem díky jeho odpornému vystupování v Číně najela, pak bez nejemenších pochybností spáchal velezradu, neboť jak velmi dobře víte, propagace zločineckých ideologií je v ČR a celé EU těžkým trestným činem se sazbou nepodmíněného kriminálu počítaného v letech. 

Vy stejně jako já jistě nepochybujeme, že čínští komunističtí demonstranté v Praze skutečně komunismus propaguji a projevují veřejně náklonnost k této ideologii a co více, slovně popírají komunistické genocidium. Velká část z nich spáchala tedy v ČR těžký trestný čin. 

"Po čínské návštěve zůstal v ČR těžký komunistický smrad"

#78054: -  

....a daleko stručněji než já. 

Tento komunistický smrad by měl být Zemanovi připomínán tak dlouho, dokud neodejde z pozice správce úřadu přezidenta republiky, neboť on je ten, který tento smrad přivezl do ČR a jedním ze způsobů jak ho vyvětrat, je vykopat všechny KGBáky z Hradu včetně Miloše Zemana. 

Soudruh Šu-Lin go home!!

#78057: -  

 ....ale jak kdosi napsal výše, jeho těžký komunistický smrad tu asi nejspíš ještě dlouho zůstane. 

Já bych vyvětral, vykopal bych všechny KGBáky včetně Zemana z této země, a že se tak jednou bude muset stát, je více než jasné. Ruská komunistická ambasáda tady nemůže mít věčně násobek počtu lidí, kolik jich má v Londýně. 

Teď právě se to jeví, jako skvělý okamžik, když se Zeman přitáhl tu bandu těch čínských. 

....spáchala by soudružka manželka  pinpongová těžký trestný čin. 

Pivoňková víla: První dámu Číny proslavilo opěvování režimu i šatník

Důvodem nepříjezdu Xi pingpogovi manželky je ale daleko spíše to, že se paní Ivana zase z Zemana zhroutila a tudíž by tady soudružka Xi pingpongová byla poněkud plonková :-). 

Zcela zjevně se jedná o laserový projektor. Tím museli porušit zákaz používání laserových zařízení v ochranném pásmu letiště Ruzyně. Takže by se měli fízlové trošku víc snažit. Docela jasně si vzpomínám, jak honili chudáka kluka kvůli laserovému ukazovátku a tohle je přitom daleko výkonnější hračka, namířená přímo na dráhu přistávajících letadel.

#78060: Havloidní terorismus -  

 ....a co více mával s ním po letadlech. 

To co bylo promítáno na Hrad neohrozilo nikoho a přestože se Ovčáček celý pokálený od Zemanových i Xi pingpongových exrementů bude snažit sebevíc, podaří se mu jen jediná věc, že od něj budou pocisté smrdě a nebudou se s ním chtít tedy nijak potkávat. 

Posledni zachvev Slafenbetkovy sekty a pridruzenych particek. Jinak vyvesit tibetskou vlajku je to same jako vyvesit vlajku Islamskeho statu. Oboje feudalni diktatury. Ne nahodou jsou vitaci muslimu i fandove Tibetu a ukroSSbatalionu.

#78062: -  

Nejdříve studujte, než budete odkazovat na ubohosti z bulváru a ruské trollí propagandy. 

Official Chinese texts about Tibet treat the issue of human rights as comparative. So they argue that conditions in Tibet are better than they were before China took over direct administration of the region in 1959. All Chinese sources describe the previous conditions as “feudal serfdom,” and the word “serf” occurs some thirty-five times in the 2001 edition. This approach skirts the question of whether current conditions meet international standards and implies increasingly that individual rights have to be sacrificed for economic or social rights to exist. Since 1990, Chinese leaders have justified this in terms of the need to ensure “stability.”

Melvyn Goldstein, an American anthropologist who carried out research within Tibet into pre-1959 social relations, concluded that most Tibetans before 1959 were bound by written documents to the land on which they were based and to the lord who owned that land, and so he argued that they could be described as “serfs” (Goldstein 1986,1988). Most Western scholars accept that this was broadly the case, but query the extensiveness of the practice and the politics behind the terms used to describe it. Franz Michael and Beatrice Miller argued that the less loaded words “commoner” or “subject” are more accurate than the word “serf,” partly because of ample evidence that a large number of Tibetans were able to moderate their obligations to their lords by paying off some of their dues, and so could move from place to place. Tibet also had a functioning legal system to which they could appeal in some cases (Miller 1987, 1988; Michael 1986, 1987). Dieter Schuh (1988) showed that those who might technically be called “serfs” were in fact relatively prosperous—the majority were often poorer, but in many cases they were not “bound to the land” and so were not technically “serfs.” Girija Saklani (1978) argued that the feudal-type institutions in Tibetan society were counterbalanced by factors that reflected “the principle of cohesion and collectivity” rather than of a rigid hierarchy. W. M. Coleman (1998) has pointed out that in practice the Tibetans had more autonomy than appears in the written documents, and that Tibetans could equally well be described simply as peasants with particular kinds of debts and taxation responsibilities, rather than using a politically and morally loaded term such as “serf.” Other scholars have noted that such social categories, Marxist or otherwise, are in any case rooted in European history and do not match the social system of pre-1951 Tibet, let alone the very different arrangements found among the people of eastern Tibet.

These scholars do not disagree with the Chinese claim that Tibet had a particular form of social relations that differed from those later found in democratic and Communist countries. What is contested is whether later scholars or politicians should use terms that imply a value judgment about the moral quality of these relations. This is a matter of intense dispute, because the Chinese claim about serfdom, on the surface a factual account of social relations, in fact depends for its effects on its linkage to two other elements, which are highly contestable—feudalism and extreme oppression. It is taken for granted that these are inseparable from serfdom. A conscious effort of the intellect is required to recall that one does not follow from the other.

There is no question but that Tibet was an extremely poor society for most of its members, or that the poorest were the most liable to exploitation and abuse. This was true of most sectors of any society in Asia and elsewhere until recently, including China, and is still true today in many areas. So even if it were agreed that serfdom and feudalism existed in Tibet, this would be little different other than in technicalities from conditions in any other “premodern” peasant society, including most of China at that time. The power of the Chinese argument therefore lies in its implication that serfdom, and with it feudalism, is inseparable from extreme abuse.

Evidence to support this linkage has not been found by scholars other than those close to Chinese governmental circles. Goldstein, for example, notes that although the system was based on serfdom, it was not necessarily feudal, and he refutes any automatic link with extreme abuse. “I have tried to indicate that the use of the concept of ‘serfdom’ for Tibet does not imply that lords tortured and otherwise grossly mistreated their serfs. … There is no theoretical reason why serfdom should be inexorably linked to such abuses,” he writes, noting that extreme maltreatment was unlikely since it would have been against the interests of landowners, who needed the peasants to provide labor (1988: 64–65).

There seems to be limited evidence of the systematic savagery described by Chinese writers, at least since the late nineteenth century. There was a famous case of mutilation as a punishment in 1924, but the officials involved were themselves punished by the 13th Daiai Lama for this action; he had banned all such punishments in a proclamation in 1913 (Goldstein 1989: 123–26, 61). A case of judicial eye gouging in 1934 as a punishment for treason was clearly exceptional, since no one living knew how to carry it out (Goldstein 1989: 208–9). On the other hand, there are hundreds of reports, many of them firsthand accounts, of Tibetan political prisoners being severely tortured in Chinese prisons during the early 1990s, as well as almost ninety cases of suspicious deaths in custody (see, e.g., TCHRD 2005), none of which have been independently investigated.

The more important question is why Chinese officials raise the issue of conditions in pre-1959 Tibet at all. They are entitled to argue that these might tell us something about the views of the Dalai Lama and other Tibetan rulers at that time, although this would ignore the efforts of the 13th and 14th Dalai Lamas to ameliorate the social system (in 1913, for example, the 13th Dalai Lama declared an amnesty for all serfs who had run away from their landlords and gave all vacant land to whoever was working it), let alone the attempts of senior officials like Lungshar and Künphel to reform the system. But the issue is hardly relevant, since a country is not entitled to take over a neighbor merely because social or political conditions there are backward. In addition, human rights are not usually judged by improvement, as if they were economic statistics, but by whether or not they meet current international standards. A regime does not normally argue that its abuses are justified because they are less than those of a regime half a century earlier; racism in contemporary America would not be considered acceptable even if it were in a form less odious than, say, lynchings in the 1950s. The social practices of a previous regime are only of marginal relevance to the human rights practices of its successor.

In any case, China made no claims at the time of its invasion or liberation of Tibet to be freeing Tibetans from social injustice. It declared then only that it was liberating them from “imperialism” (meaning British and U.S. interference). The issue of freeing Tibetans from feudalism appeared in Chinese rhetoric only after around 1954 in eastern Tibet and 1959 in central Tibet (Goldstein 1986: 109n2). Its justification then became that it was freeing them from class oppression. In the 1980s, this also changed: it now claims to be freeing them from “backwardness,” or lack of modernization.

Chinese references to preliberation conditions in Tibet thus appear to be aimed at creating popular support for Beijing’s project in Tibet. These claims have particular resonance among people who share the assumption—based on nineteenth-century Western theories of “social evolution” that are still widely accepted in China—that certain forms of society are “backward” and should be helped to evolve by more “advanced” societies. This form of prejudice converges with some earlier Chinese views and with vulgar Marxist theories that imagine a vanguard movement liberating the oppressed classes or nationalities in a society, whether or not those classes agree that they are oppressed. Moreover, the Chinese have to present that oppression as very extensive, and that society as very primitive, in order to explain why there were no calls by the Tibetan peasantry for Chinese intervention on their behalf.

The question of Tibet’s social history is therefore highly politicized, and Chinese claims in this respect are intrinsic to the functioning of the PRC, and not some free act of intellectual exploration. They have accordingly to be treated with caution. From a human rights point of view, the question of whether Tibet was feudal in the past is irrelevant. A more immediate question is why the PRC does not allow open discussion of whether Tibet was feudal or oppressive. Writers and researchers in Tibet face serious repercussions if they do not concur with official positions on issues such as social conditions in Tibet prior to its “liberation,” and in such a restrictive climate, the regime’s claims on this issue have little credibility.

#78035: - Re: Zloděj lidumilem 

 Mimochodem, pokud by chtěl Kalousek krást, nebylo by nic snažšího v pozici ministra financí dělat politiku takovou, aby si ČR musela půjčovat co nejdráž, jedná se o 100 mld. ročně a tedy i jen mrzké jedno procento z této sumy představuje miliardu korun, za kterou si můžete koupi parlament i sekretářkama na jedno volební období dopředu. 

Každý, kdo by ČR půjčoval, by Kalouskovi rád přispěl. Je zvláštní, že ale náklady na dluhovou služby nepřetržitě klesaly právě v obodbí, kdy byl Kalousek ministrem financí. 

Je také zvláštní, že StBák Bureš, alias Babiš kamsi vyvedl více jak 50 mld. vládních rezerv hotovosti a uložil na jakýsi pochybný úrok 0,05 %  a teď je o těchto miliardách "ticho po pěšině".  Asi tam jsou, ale asi si také při mimořádných situacích ČR musela někde narychlo půjčovat. StBák Bureš je poněkud skoupí na informace. 

Je ostuda vyvesovat vlajku Tibetu. Je to snad jeste horsi nez vyvesit nacistickou vlajku nemecka s hakovym krizem. Je to vyraz naproste arogance a neznalosti nekterych zrudnych historickych skutecnosti.

#78060: Havloidní terorismus - Projekce na hrad 

 Je to sice předvedení klasické technologie, podle obrázků šlo o Ar-iontový laser s CW výkonem kolem 18W, čili velmi silný zdroj světla. Pokud by v tom okně na Hradě někdo nechráněným okem pohlédl do směru paprsku, mohl oslepnout nebo přinejmenším těžce poškodit svůj zrak.

Takže se zde jedná o lehkomyslné ohrožení zdraví, k legalizaci akce by bylo nezbytné, osvětlovaný objekt evakuovat a uzavřít.

Zda byly ty nápisy natolik závažné, aby ospravedlnily možné škody na zdraví musí posoudit nezávislý soud.

Při hledání místa, odkud byl ten paprsek vyslán, je největší pomoc možná od rozvodných závodů, míst, kde je třífázová přípojka s nejméně 32 A v dosahu okna, a vodovodní přípojky s průtokem 15l/min. a ve výši nad střechami domů na sever v Praze nebude mnoho. Přípravy a transport nejsou také utajitelné.

Kolik laserů firmy Coherent nebo Spectra Physics s potřebným výkonem má některý soukromník v ČR? Podle typického písma posloužil skener firmy Pangolin, Orlando, USA,. takže také nic z masové produkce.

Vláda se shodla, že opatření během návštěvy čínského prezidenta zvládla policie dobře. Incidenty budou vyšetřeny, bude se jimi zabývat i GIBS.

....nad BIS a je dokonce možné, že bude muset být ustavena parlamentní vyšetřovací komise, která bude muset zkoumat i trestné činy čínských komunstů v ulicích Prahy, neboť projev náklonnosti ke komunistické ideologii, její propagace a popírání komunistického genocidia jsou těžkými trestnými činy v ČR i EU. To přesně ale čínští komunističtí demonstranté dělali, je to věc natolik vážná, že to Sněmovna bude řešit při ratifikaci a je možné že se k tomu bude muset sejít i mimořádná schůze Sněmovny, která ustaví parlamentní vyšetřovací komisi a to mimo jiné proto, aby se zjistilo, jestli se podobní či dokonce stejní demonstranté dopouštěli podobných či stejných skutků i v jinách zemích EU, je totiž velmi málo pravděpodobné, že by jim takové jednání tolerovali v Londýně, Brlíně či Paříži a že tam se tedy dakového jednání neodvážili. 

Pokud se vláda shodla, že policie pracovala správně, tak se také vláda bohužel evidentně shodla na tom, že do "perimetru" propustky vydává velmi pravděpodobný KGBák Mynář člověk, který není schopen získat bezpečnostní prověrku státu a to není dobrá vizitka pro vládu jako celek. 

#78066: - Re: Projekce na hrad 

 Ovčáček se už jako slepec hlásí :-) a nejent to dokonce i ohluchl a prostatu už nemá jako panic :-), a už se těší na doživotní rentu od Bursíka :-). 

Na 18 W svíceného výkonu 32 amperovou třífázovou zásuvku? 

Bursíkovi prostě policii do bytu s třífázovám rozvodem nepustili, co je na tom složítého :-)?  Je to tak naprosto správně. 

Že on si to Xi pingpong celé naaranžoval sám, aby se mohl cítit jako obět, jak pro komouše typické :-)?

www.cr-laser.com/en_us/contactus/contact.html

Takt toto opravdu nepoužili :-)

....pokud se nemýlím tak padlo, že každá čtvrtá alespoň něco vyváží do Xi pongpingstánu a v Praze se uzavřelo "jako " 30 smluv a je kolem toho halo po celé zemi.

Zahraničním obchodem se v roce 2011 zabývalo celkem 54 960 firem. V porovnání s předchozím rokem se jejich počet zvýšil o 9 064 firem, tj. o 19,7%. Počet vývozců reprezentoval při meziročním navýšení o 678 jednotek celkem 18 376 jednotek a počet dovozců představoval 36 224 subjektů při navýšení o 8 386 subjektů. Nejpočetnějšími kategoriemi byly firmy s vývozem/dovozem do 50 mil. Kč, ale největší objemy vývozu/dovozu realizovaly firmy s vývozem/dovozem nad 1 mld. Kč (1 946,4 mld. Kč a 1 646,9 mld. Kč).

Škoda, ČEZ i Zemanův kanál. České firmy podepsaly s Číňany 30 dohod

Ty firmy, co tam jako podepisovali třicet smluv již dávno smlouvy s partnery z Xi pingpongstánu mají a dávno je realizují, ale divadlo sehráli s komunistickou pakáží nejen z Číny skvělé :-). Kde je "zbylých" 13 600 exportéru do Xi pongping stánu? :-). Jo ono KGBáka Zemana vlastně zajímá jen to, co je nad miliardu korun :-). 

#78035: - Re: Zloděj lidumilem 

 Je pravda, že Tibet nebyl nikdy mírumilovnou zemí, a pokud by Číňané odešli, rozhodně by tam nezavládla demokracie, to je hodně kýčovitá představa havlistů. Otrokářství a nevolnictví tam bylo v docela drastické podobě až do příchodu Číňanů v 50. letech (poslední otrokářský režim na světě) a tamní nacionalismus má až fanatickou podobu. A je pravda, že "aktivisté" o tom ví kulový a jejich politický rozhled je na úrovni hippies, přesně podle jejich tehdejšího hesla "make love, not war".

#77966: - Re: Důvod existuje. Totalita Saudských Arabských Emirátů se jeví méně agresivní..... 

 Fakta - KS je přítel saudskoarabské vládnoucí rodiny a držitel vysokého suadského státního vyznamenání. To jsou prostě fakta, která si můžete kdekoliv ověřit.

#78070: - Re: Re: Zloděj lidumilem 

Nejdříve studujte, než budete odkazovat na ubohosti z bulváru a ruské trollí propagandy. 

Official Chinese texts about Tibet treat the issue of human rights as comparative. So they argue that conditions in Tibet are better than they were before China took over direct administration of the region in 1959. All Chinese sources describe the previous conditions as “feudal serfdom,” and the word “serf” occurs some thirty-five times in the 2001 edition. This approach skirts the question of whether current conditions meet international standards and implies increasingly that individual rights have to be sacrificed for economic or social rights to exist. Since 1990, Chinese leaders have justified this in terms of the need to ensure “stability.”

Melvyn Goldstein, an American anthropologist who carried out research within Tibet into pre-1959 social relations, concluded that most Tibetans before 1959 were bound by written documents to the land on which they were based and to the lord who owned that land, and so he argued that they could be described as “serfs” (Goldstein 1986,1988). Most Western scholars accept that this was broadly the case, but query the extensiveness of the practice and the politics behind the terms used to describe it. Franz Michael and Beatrice Miller argued that the less loaded words “commoner” or “subject” are more accurate than the word “serf,” partly because of ample evidence that a large number of Tibetans were able to moderate their obligations to their lords by paying off some of their dues, and so could move from place to place. Tibet also had a functioning legal system to which they could appeal in some cases (Miller 1987, 1988; Michael 1986, 1987). Dieter Schuh (1988) showed that those who might technically be called “serfs” were in fact relatively prosperous—the majority were often poorer, but in many cases they were not “bound to the land” and so were not technically “serfs.” Girija Saklani (1978) argued that the feudal-type institutions in Tibetan society were counterbalanced by factors that reflected “the principle of cohesion and collectivity” rather than of a rigid hierarchy. W. M. Coleman (1998) has pointed out that in practice the Tibetans had more autonomy than appears in the written documents, and that Tibetans could equally well be described simply as peasants with particular kinds of debts and taxation responsibilities, rather than using a politically and morally loaded term such as “serf.” Other scholars have noted that such social categories, Marxist or otherwise, are in any case rooted in European history and do not match the social system of pre-1951 Tibet, let alone the very different arrangements found among the people of eastern Tibet.

These scholars do not disagree with the Chinese claim that Tibet had a particular form of social relations that differed from those later found in democratic and Communist countries. What is contested is whether later scholars or politicians should use terms that imply a value judgment about the moral quality of these relations. This is a matter of intense dispute, because the Chinese claim about serfdom, on the surface a factual account of social relations, in fact depends for its effects on its linkage to two other elements, which are highly contestable—feudalism and extreme oppression. It is taken for granted that these are inseparable from serfdom. A conscious effort of the intellect is required to recall that one does not follow from the other.

There is no question but that Tibet was an extremely poor society for most of its members, or that the poorest were the most liable to exploitation and abuse. This was true of most sectors of any society in Asia and elsewhere until recently, including China, and is still true today in many areas. So even if it were agreed that serfdom and feudalism existed in Tibet, this would be little different other than in technicalities from conditions in any other “premodern” peasant society, including most of China at that time. The power of the Chinese argument therefore lies in its implication that serfdom, and with it feudalism, is inseparable from extreme abuse.

Evidence to support this linkage has not been found by scholars other than those close to Chinese governmental circles. Goldstein, for example, notes that although the system was based on serfdom, it was not necessarily feudal, and he refutes any automatic link with extreme abuse. “I have tried to indicate that the use of the concept of ‘serfdom’ for Tibet does not imply that lords tortured and otherwise grossly mistreated their serfs. … There is no theoretical reason why serfdom should be inexorably linked to such abuses,” he writes, noting that extreme maltreatment was unlikely since it would have been against the interests of landowners, who needed the peasants to provide labor (1988: 64–65).

There seems to be limited evidence of the systematic savagery described by Chinese writers, at least since the late nineteenth century. There was a famous case of mutilation as a punishment in 1924, but the officials involved were themselves punished by the 13th Daiai Lama for this action; he had banned all such punishments in a proclamation in 1913 (Goldstein 1989: 123–26, 61). A case of judicial eye gouging in 1934 as a punishment for treason was clearly exceptional, since no one living knew how to carry it out (Goldstein 1989: 208–9). On the other hand, there are hundreds of reports, many of them firsthand accounts, of Tibetan political prisoners being severely tortured in Chinese prisons during the early 1990s, as well as almost ninety cases of suspicious deaths in custody (see, e.g., TCHRD 2005), none of which have been independently investigated.

The more important question is why Chinese officials raise the issue of conditions in pre-1959 Tibet at all. They are entitled to argue that these might tell us something about the views of the Dalai Lama and other Tibetan rulers at that time, although this would ignore the efforts of the 13th and 14th Dalai Lamas to ameliorate the social system (in 1913, for example, the 13th Dalai Lama declared an amnesty for all serfs who had run away from their landlords and gave all vacant land to whoever was working it), let alone the attempts of senior officials like Lungshar and Künphel to reform the system. But the issue is hardly relevant, since a country is not entitled to take over a neighbor merely because social or political conditions there are backward. In addition, human rights are not usually judged by improvement, as if they were economic statistics, but by whether or not they meet current international standards. A regime does not normally argue that its abuses are justified because they are less than those of a regime half a century earlier; racism in contemporary America would not be considered acceptable even if it were in a form less odious than, say, lynchings in the 1950s. The social practices of a previous regime are only of marginal relevance to the human rights practices of its successor.

In any case, China made no claims at the time of its invasion or liberation of Tibet to be freeing Tibetans from social injustice. It declared then only that it was liberating them from “imperialism” (meaning British and U.S. interference). The issue of freeing Tibetans from feudalism appeared in Chinese rhetoric only after around 1954 in eastern Tibet and 1959 in central Tibet (Goldstein 1986: 109n2). Its justification then became that it was freeing them from class oppression. In the 1980s, this also changed: it now claims to be freeing them from “backwardness,” or lack of modernization.

Chinese references to preliberation conditions in Tibet thus appear to be aimed at creating popular support for Beijing’s project in Tibet. These claims have particular resonance among people who share the assumption—based on nineteenth-century Western theories of “social evolution” that are still widely accepted in China—that certain forms of society are “backward” and should be helped to evolve by more “advanced” societies. This form of prejudice converges with some earlier Chinese views and with vulgar Marxist theories that imagine a vanguard movement liberating the oppressed classes or nationalities in a society, whether or not those classes agree that they are oppressed. Moreover, the Chinese have to present that oppression as very extensive, and that society as very primitive, in order to explain why there were no calls by the Tibetan peasantry for Chinese intervention on their behalf.

The question of Tibet’s social history is therefore highly politicized, and Chinese claims in this respect are intrinsic to the functioning of the PRC, and not some free act of intellectual exploration. They have accordingly to be treated with caution. From a human rights point of view, the question of whether Tibet was feudal in the past is irrelevant. A more immediate question is why the PRC does not allow open discussion of whether Tibet was feudal or oppressive. Writers and researchers in Tibet face serious repercussions if they do not concur with official positions on issues such as social conditions in Tibet prior to its “liberation,” and in such a restrictive climate, the regime’s claims on this issue have little credibility.

#78071: - Re: Re: Důvod existuje. Totalita Saudských Arabských Emirátů se jeví méně agresivní..... 

 Přítel saudsko arabské rodiny?  A jak se to přátelství projevuje? :-)

Nebudte idiot. Daleko pravděpodobnější je, že jsou Zeman s Klausem agenti KGB dnes FSB či GRU, než to co jste napsal na tom bych řekl, se v klidu dokážeme shodnout. 

....rozplýval se nad tím, jak "vedl otevřené rozhovory" s "čínskými partnery", jako by zapomněl, jak to tu za komunistické pakáže bylo. 

Nevedl otevřené rozhovory s čínskými partnery, ale prhnaný čínský komunistický zpravodajec z něj tahal rozumy o tom, jak by mohl manipulot s občany v ČR. Zaorálek je bohužel opravdu idiot.